S útlumem uhelných elektráren skončí jejich dodávky surovin pro stavebnictví, které dnes nahrazují materiály, jako je písek, štěrk, sádrovec či cement. Jednou ze společností, jež je závislá na takzvaných vedlejších energetických produktech, je společnost Rigips z nadnárodní skupiny Saint-Gobain. Energosádrovec tomuto výrobci sádrokartonových desek dodávají uhelné elektrárny ČEZ.
Do výrobní haly společnosti Rigips v Horních Počaplech se z areálu mělnické elektrárny táhne asi tři metry nad zemí 300 metrů dlouhá zastřešená kovová konstrukce. Nese pásový dopravník, po němž putuje z elektrárny klíčová surovina pro výrobu sádrokartonu– energosádrovec.
Továrna Rigips vznikla koncem devadesátých let za účelem využití materiálu, který vzniká jako vedlejší produkt technologie odsiřování spalin. Zhruba na přelomu třicátých a čtyřicátých let ale bude muset skončit, protože po odstavení uhelné elektrárny energosádrovec dojde.
Zatím ale vše běží, jak má. V mělnické elektrárně skladují jemňoučký nažloutlý vlhký prášek v obří plechové hale. Padá do ní od stropu, kde ústí pásový dopravník, a postupně vytváří haldu připomínající zasněžený svah. Vejde se ho sem tři tisíce tun. Hromadu čas od času zarovná korečkový shrabovač, který materiál posouvá na speciální trubkový dopravní pás vedoucí do Rigipsu.
Energosádrovec berou od ČEZ, EPH i Sev.En
Odsiřovat se v Česku začalo v devadesátých letech a postupně došlo na všechny uhelné elektrárny. Mělník byl v listopadu roku 1998 odsířen jako poslední. V té době už měl ČEZ podepsanou dlouhodobou smlouvu se společností Rigips, dnes dceřinou firmou nadnárodního koncernu Saint-Gobain. Závod na výrobu sádrokartonových desek začal chrlit stavební materiál v roce 1999.
Jestliže ještě v nultých letech tohoto století tři mělnické elektrárenské bloky produkovaly 250 tisíc tun energosádrovce za rok, nyní po odstavení největšího mělnického bloku je to pouhých 60 tisíc tun. Půlka jde do Rigipsu a druhá půlka do cementárny Lafarge v Čížkovicích.
V Rigipsu, který je největším výrobcem sádrokartonu u nás, spotřebují ročně 200 tisíc tun energosádrovce, takže ho dovážejí i z jiných uhelných elektráren. A to jak z těch patřících skupině ČEZ, jako jsou Ledvice, Prunéřov či Tušimice, tak EPH a Sev.En. Používají i chemosádrovec ze závodu na výrobu titanové běloby Precheza Přerov.
Kromě Rigipsu odebírá energosádrovec z ČEZ společnost Českomoravský cement anebo výrobce omítek a maltových směsí Weber ze skupiny Saint-Gobain či a výrobce sádrokartonových desek Knauf.
Jak vzniká sádrokartonový sendvič
První zastávkou poté, co energosádrovec na pásu dorazí do Rigipsu, je takzvaná „kalcinace“. Zde se sádrovec na půl hodiny zahřeje na 140 stupňů a vypálí se z něj sádra. Ta se šnekovými dopravníky dopraví do mixéru, kde se smíchá s vodou a dalšími přísadami, a pak se sádrová kaše dvěma tryskami stříká na „nekonečný“ pás papíru, který se postupně odvíjí na pásový dopravník. Jedna role papíru má 11 kilometrů, váží tři tuny a spotřebuje se za dvě hodiny.
Používá se z 99 procent recyklovaný papír, který má větší pevnost. Hmota se rovnoměrně rozprostírá po celém povrchu papíru a shora se přiklopí druhým papírem, který se po okrajích ohne a slepí. Takto připravený sendvič zarovná dvojice válců do požadované tloušťky. Budoucí sádrokartonová deska pak jede krokem ještě asi 180 metrů a sádra během zhruba čtyř minut postupně ztuhne.
Na konci linky se pruh nastříhá na desky, které zajedou na tři čtvrtě hodiny do sušárny. Poté se nařežou na požadované rozměry o šíři buď 120, nebo 125 centimetrů a skládají se na paletu. Dělají jich tu několik desítek druhů, liší se typem použitého papíru a příměsemi přidávanými do sádry –některé mají třeba protipožární úpravu a podobně.
Udělají si zásobu na dalších dvacet let
Výroba a spotřeba vedlejších energetických produktů jdou proti sobě. Zatímco produkce energie jede na maximum v zimě, stavbaři mají sezonu v létě. „Uděláme si zásoby na celé léto, abychom vykryli rozdíly,“ říká Radomír Kamler, ředitel závodu Rigips. Předpokládá, že tuzemské elektrárny budou Rigips zásobovat ještě asi patnáct let, pak firma ještě nějakou dobu pojede ze zásob.
„V souvislosti s odstavením elektráren plánujeme tři až čtyři miliony tun energosádrovce uskladnit. Hledáme prostor, kde bychom vybudovali dvě utěsněné kazety s nepropustným dnem. Pro Rigips to bude zásoba na dvacet let,“ říká Pavel Donát z ČEZ Energetické produkty.
Pro ČEZ je energosádrovec jedním z vedlejších produktů při výrobě elektřiny a tepla, stejně jako popílek z čištění spalin a struska z elektrárenského kotle. Všechny se používají jako stavební materiály nebo pro výrobu stavebních hmot.
Dceřiná firma ČEZ Energetické produkty loni prodala 1,2 milionu tun těchto surovin a utržila za ně 1,7 miliardy korun. Veškeré české elektrárny a teplárny produkují v posledních letech více než 12 milionů tun vedlejších energetických produktů za rok. Miliony tun přírodních surovin se díky tomu nemusejí těžit.
Orlík je díky popílku čím dál pevnější
Popílek se používá prakticky ve všech betonových stavbách. Cementářům jeho přidávání do cementu snižuje emise oxidu uhličitého v uhlíkové stopě výrobku. S popílkem pracují i výrobci cihel, zámkových dlažeb a dalších betonových prefabrikátů a také stavební firmy na liniových a vodohospodářských stavbách.
Známým příkladem využití popílku ve stavebnictví je největší česká betonová přehrada Orlík. Při její výstavbě před více než 60 lety se popílkem nahradilo se asi 50 až 60 procent cementu, přičemž se před dvanácti lety 2011 při odběru vzorků zjistilo, že díky tomu hráz i po čase stále nabývá na pevnosti.
Většinu svého popílku nicméně ČEZ využívá na rekultivaci krajiny po těžbě uhlí na Teplicku a Chomutovsku. „Ze směsi popílku, někdy strusky, energosádrovce a vápna se vyrábí takzvaný stabilizát, tedy stabilizovaný popílek. Vápno dokupujeme, protože zvyšuje pevnost směsi,“ vysvětluje Donát. Stabilizát se podobně jako struska používá na podklad pro stavbu silnic.
Až energosádrovec dojde, Rigips ho chce nahradit díky recyklaci sádrokartonových desek. Už dnes tímto způsobem ušetří asi desetinu původní suroviny, v západní Evropě umějí nahradit dokonce třetinu sádrovce recyklátem.
Desky na recyklaci dodávají developeři, kteří díky tomu mohou získat certifikaci v oblasti udržitelnosti pro nové budovy BEEAM či LEED. A ještě za to platí. „Když zajišťujeme větší stavby, zajišťujeme také smluvně a za úplatu odstranění stavebního odpadu. Zapůjčíme stavebníkům klece a oni nám do toho dávají vytříděný sádrokartonový materiál,“ popisuje Kamler.
Do budoucna firma plánuje využívat sádrokartonový materiál z rekonstrukcí obchodních center. „V současné době to neděláme, je na to potřeba speciální technologie, která to vyčistí od zbytků, šroubů. Přijde to na pořad, až budou větší objemy a trh bude víc zvyklý,“ vysvětluje.
Na řadu přijde recyklát z demolic
Ze sta procent ale nahradit energosádrovec nepůjde. „V úvahu přichází doplňovat to přírodním sádrovcem, na který máme jako skupina v zahraničí zdroje. Neprojeví se to tak dramaticky v ceně výrobku,“ tvrdí Kamler. V Česku se sádrovec těží pouze v povrchovém dole Kobeřice u Opavy.
Ostatně všechny vedlejší energetické produkty z uhelných zdrojů jednou dojdou, nicméně ještě to bude pár desítek let trvat. „Popílek a strusku bychom dokázali nahradit z našich bývalých složišť a odkališť, kam se dřív ukládal čistý popílek a struska. Uložený materiál by se vysušil a upravil, materiál by se separoval na požadovanou velikost. Odhadem máme zásoby na 20 až 30 let,“ říká Donát.
Až nebudou žádné zásoby, výrobci a stavební firmy zřejmě budou muset využívat recyklát z demolic, případně se vrátit k primárním surovinám. Ty ale také docházejí. Nové kamenolomy a pískolomy se neotevírají, lomy na vápenec a jíl pro výrobu cementu mají také omezenou kapacitu. Zatím se zdá, že to v budoucnu prodraží veškerou výstavbu.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
