Česko dusí emise z komínů obytných domů. Lidé vytáhli ze sklepů „prehistorické příšery“

Lokální topeniště jsou jedním z největších znečišťovatelů ovzduší. A vzhledem k vysokým cenám elektřiny a plynu lidé topí v lecčem a lecčím. Prochází jim to kvůli státem odloženému požadavku na výměnu nevyhovujících zařízení.

I když se kvalita ovzduší v Česku pozvolna zlepšuje, vysoký podíl emisí vypouštějí do ovzduší domácnosti topící lokálně tuhými palivy. Jde o více než třetinu tepla pro tuzemské domácnosti, jak vyplývá ze Zprávy o životním prostředí České republiky za rok 2021, která byla nedávno zveřejněna. V lokálních topeništích je z hlediska emisí problematické spalování nejen uhlí, ale také dřeva, dřevního odpadu a dalších materiálů.

Ještě loni v listopadu byla situace podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) relativně stabilní. Jeho zástupci si pochvalovali, že se kvalita vytápění v letech 2017 až 2021 se zlepšila, stejně tak se snižoval i obsah problematických částic. Nicméně už koncem loňského roku ústav naznačil, že se s energetickou krizí se stav zhoršil. „Z předběžně vyhodnocených dat z února 2022 už určité zvýšení obsahu koncentrací rakovinotvorného benzo[a]pyrenu v suspendovaných částicích PM10 bylo na několika lokalitách zaznamenáno,“ sdělila Markéta Schreiberová z oddělení informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ.

To naznačuje potenciální zhoršení kvality vytápění. Hydrometeorologický ústav se chystá v nadcházejících dnech publikovat zprávu za celý loňský rok, která prý meziroční zhoršení potvrdí navzdory mírné zimě bez velkého množství inverzních dnů. Podobný trend naznačuje i monitoring ovzduší a meteorologických podmínek společnosti Agdata, který využívají mnohá města a obce v Česku.

„V oblastech rodinných zástaveb letos sledujeme oproti minulé topné sezóně průměrně pětiprocentní navýšení koncentrace polétavého prachu, který vzniká spalováním. A to i přes to, že teplotní průměr byl oproti minulému roku v listopadu vyšší o 0,3°C a v prosinci o 0,5°C,“ říká Lukáš Musil, obchodní ředitel Agdata City.

Aktuálně je vhodný kotel na dřevo a pelety

Podle Petra Cankaře – technického ředitele společnosti Jaroslav Cankař a syn ATMOS, která vyrábí kotle na pevná paliva – je nejhorším důsledkem zdražení energií právě to, že lidé vytáhli ze sklepů staré kotle. „Drahý zemní plyn a elektřina vedou lidi k tomu, že začali zase topit v kotlích, které jim stojí v kotelně 15 až 25 let. Tedy v ‚prehistorických příšerách‘, které měli už dávno vyměnit. Jejich technický stav je žalostný a znečišťují okolí kouřem. Kvůli odkladu povinné výměny starých kotlů v novele Zákona o ochraně ovzduší je však nemusí vyměnit,“ líčí.

Aktuální doba čekání na nový kotel je prý zhruba šest měsíců, ale situace se zlepšuje. Standardně je největší zájem o kotle na dřevo a kombinované kotle na dřevo a pelety. Dobře se prodávají i kotle na pelety a speciální zplynovací kotle na uhlí. Nejlevněji přitom vychází topit kusovým dřevem, dále hnědým uhlím a uhelnými briketami. „Následuje topení dřevními peletami, kde cena byla krátkodobě na vyšší úrovni, ale aktuálně prudce klesá,“ říká Cankař. Sám by zákazníkům doporučil kombinovaný kotel na dřevo a pelety ideálně zapojený s akumulační nádrží.

Vlhké dřevo nepotěší

Prezidenta Společenstva kominíků ČR Jaroslav Schön si myslí, že by lidé především neměli do kotlů házet, co do nich nepatří. Trvale je tím poškozují, stejně jako komíny, a zároveň kontaminují ovzduší v lokalitě, kde sami žijí. „Doufám, že lidé už začínají chápat, že když si zničí komín, jeho rekonstrukce může vyjít třeba až na 50 tisíc korun. Podobné je to s výměnou kotle,“ varuje Schön.

„Pokud mám starší kotel na uhlí, nemá cenu si nalhávat, že když budu topit dřevem, tak budu ekologičtější. Konstrukce kotle na uhlí je jiná. Neumožňuje, aby v něm dřevo bylo spáleno hospodárně a ekologicky,“ vysvětluje expert s tím, že stačí pravidelně každý rok podle zákona o požární ochraně provádět kontroly a i díky nim se naučit, jak topit lépe. „Problém jsou ale domácnosti, kde nás ani nezavolají. Tam to už je často tak zadehtované, že musíme komín prorážet,“ líčí.

Za další prohřešky považuje, pokud lidé topí vlhkým dřevem namísto vysušenými briketami. Setkává se také s tím, že zavírají odvzdušnění kotle nebo přívody vzduchu do místnosti, kde se nachází, aby na minimum temperoval celý den. Šetří tak palivo, ale zanášejí komín i samotný kotel.

Problematické je rovněž přikládání do krbových kamen. Ideální je činit tak, až když dřevo vyhoří a zbydou žhavé uhlíky, nikoli přímo do plamene. Dveře krbových kamen by se přitom měly otevírat pomalu, aby do nich rychle nevnikl studený vzduch a komín „nedostal šok“. Lidé se tak vyhnou úniku zplodin do místnosti.

I nový kotel může pěkně „zatopit“

Na nezanedbatelný faktor upozorňuje Veronika Buková, referentka vzdělávání z Asociace pro optimalizaci komínů a spalování (APOKS). Lidé by podle ní neměli spoléhat na to, že každý kotel „sedne“ na jejich komín. „Je nezbytné nechat si před pořízením nového kotle nechat ověřit výpočtem spalinovou stopu. To jediná šance, že se vám podaří zjistit, jestli komín je pro daný kotel optimální,“ říká. Pokud výpočet spalinové cesty není v pořádku, revizní technik domácnosti nemůže dát doklad o vstupní revizi, kterou každý nový kotel či kamna musejí mít.

Po pádu Bohemia Energy lidé podle Bukové hromadně začali kupovat krbová kamna. Klíčový je v těchto případech dostatečný přívod vzduchu, respektive spotřebič se samostatným vzduchovým hrdlem.

Snížení množství polétavých částic by se částečně dalo řešit i takzvaným odlučovačem určeným pro krbová kamna, otevřené krby a kotle na dřevo. Žádný jiný zázračný „filtr“ prý neexistuje. Bohužel odlučovač je zatím drahá záležitost, vyjde zhruba na 60 tisíc korun. Pro rodinné domy se uchytil spíše v Německu, kde na jeho pořízení lidé mohou čerpat dotace, v některých částech země je dokonce povinný. V Česku mají odlučovače spíše jen průmyslové a energetické provozy.

Kontroly jsou bezzubé

Kontroly v terénu, které mohou provádět obce s rozšířenou působností, jsou zatím spíše neúčinné. Nejprve musí někdo opakovaně problém nahlásit, ale ani potom není jasné, že bude „hříšník“ usvědčen. „Kontroly se v Písku dělají namátkově, na základě upozornění. V průměru jich je zhruba pět ročně. Pokuta nebyla udělena žádná, protože kontrolované osoby měly potřebné doklady, například o revizi kotle, o kontrole spalinových cest, a nebylo potvrzeno ani podezření, že topili jiným palivem, než bylo pro daný kotel určeno,“ sdělila mluvčí úřadu Petra Měšťanová.

Podle Schöna ze Společenstva kominíků ČR se dá z rozboru popela a ve spalinové cestě poznat, zda daná domácnost přikládá do kotle plastové láhve. Z jeho zkušenosti ale prý kontroly spíše ubývají. „Skoro bych řekl, že lidé se soustředí na to, aby zvládli sami něčím topit, a možná jsou díky tomu i tolerantnější k sousedům. Problémy řeší více domluvou než přes úřady,“ říká.

Pro výměnu starých kotlů nízkopříjmových domácností jsou v Česku určeny Kotlíkové dotace. Vyměnit starý kotel třeba za tepelné čerpadlo jde ale také z programu Nová zelená úsporám. Od 1. září roku 2024 (původně to mělo být od září 2022, pozn. aut.) nebude podle platného Zákona o ochraně ovzduší v ČR možné provozovat v domácnostech staré neekologické kotle první a druhé emisní třídy.

Kotlíkové dotace mají pokračovat

Resort životního prostředí odhaduje, že v tuzemsku zbývá vyměnit zhruba 150 tisíc nevyhovujících kotlů, některé zdroje zmiňují i čtvrt milionu. „Ve všech výzvách kotlíkových dotací máme schválených 117 351 výměn nevyhovujících kotlů za celkovou částku 12,9 miliardy korun,“ tvrdí tiskové oddělení ministerstva životního prostředí. Například v Moravskoslezském kraji bylo podle mluvčí odboru kanceláře hejtmana kraje Nikoly Birklenové dosud vyměněno přes 23 tisíc zdrojů tepla, přičemž zbývá 25 tisíc nevyhovujících kotlů.

Další vlna podpory ekologického vytápění by se mohla rozjet podle ministerstva už v prvním čtvrtletí. „Pokud podmínky pro další výzvu ministerstvo vyhlásí krajům v prvním čtvrtletí tohoto roku, bude možné výzvu pro občany otevřít v druhé polovině roku,“ uvádí Birklenová.