Inspirace pro Česko. Ve Finsku začnou vyhořelé jaderné palivo ukládat pod zem už za dva roky

První úložiště vyhořelého paliva z jaderných elektráren na světě vznikne ve Finsku. Ukládat kontejnery s vyhořelým palivem by se do něj měly už za dva roky. „Provoz úložiště bude plně automatický,“ popsal v rozhovoru pro Ekonews Pasi Tuohimaa, manažer komunikace finské společnosti Posiva, která má ve Finsku na starosti nakládání s jaderným odpadem.

Finové rozhodli, že budou vyhořelé palivo ukládat nedaleko jaderné elektrárny Olkiluoto. Obec, na jejímž území se hlubinné úložiště vyhořelého paliva Onkalo i elektrárna nacházejí, má dostávat po sto let provozu úložiště do rozpočtu každoročně 20 milionů eur (téměř 480 milionů korun).

V Česku se momentálně řeší hlubinné úložiště. Lidé ho ale nikde nechtějí, bojí se. Finové ho přijali dobře?

Ano, ve Finsku je i Strana zelených či organizace Greenpeace pro jadernou energii, zejména mladí lidé. Obávají se změny klimatu a nechtějí přijít o vysokou životní úroveň, jakou máme nyní. Bezpečnost jaderné energie zpochybňují někteří starší lidé, sedmdesátníci, kteří ve Finsku představují desetinu populace. Ti si stále vybavují Černobyl, který ale neměl žádné moderní zabezpečení. V tomto ohledu technologie pokročily.

Jak dlouho v Olkiluoto vyrábíte elektřinu z jádra?

Už 45 let. Ve Finsku, Švédsku a Norsku je spotřeba elektřiny odlišná než ve střední Evropě. U vás k vytápění domů, ohřevu vody a vaření využíváte plyn, zatímco my elektřinu, takže naše spotřeba je vysoká. Pokud dvacet procent finské elektřiny pochází z vodních elektráren, výstavba pouze jednoho reaktoru Olkiluoto 3 (nový blok elektrárny, který má být v provozu od března tohoto roku a pokryje asi pětinu finské spotřeby elektřiny, pozn. aut.) produkuje tolik elektřiny jako všechny finské řeky dohromady.

Hlavním zdrojem elektřiny ve Finsku je tedy jaderná energie?

Ano, jaderná energie tvoří základ. V Olkiluoto vyrábíme až 45 procent veškeré finské energie. Dále využíváme biomasu (v roce 2021 byl její podíl na celkové výrobě elektřiny 19,5 %, pozn. aut.), uhlí (4,5 %) se využívá hlavně pro dálkové vytápění a města.

Norské a švédské hory mají vodní a větrné elektrárny, ve Finsku větrné elektrárny vyrobí okolo 15 procent energie, ale někdy nevyrobí žádnou, třeba v zimě. Pak elektřinu musíme odněkud získat. Finsko dříve dováželo přibližně 25 procent elektřiny, ale jaderná elektrárna Olkiluoto tuto mezeru z 15 procent zaplnila, na dovoz tedy zbývá 10 procent.

Jako první stát na světě uvedete do provozu hlubinné úložiště pro ukládání vyhořelého paliva z jaderné elektrárny. Kdy bude v provozu?

O konečném datu ještě není rozhodnuto, ale nyní počítáme s tím, že začneme v roce 2025. Během roku 2023 bychom chtěli být připraveni na zkušební provoz. Budeme testovat plán zapouzdření a všechny instalace, stroje, výtahy, testovat vkládání maket kontejnerů, a pokud se vše podaří, začneme i se skutečným palivem.

Kolik doposud projekt stál a jak je financován?

Peníze pocházejí od našich vlastníků, kterými jsou finské energetické společnosti TVO (provozuje jadernou elektrárnu Olkiluoto, pozn. aut.) a Fortum (jeden z největších akcionářů TVO). Jde o velké soukromé společnosti. V TVO je podílníky asi 132 místních elektrárenských společností, dalo by se říct, že nás vlastní polovina Finska.

Takže zjednodušeně řečeno, peníze na stavbu pocházejí ze soukromého sektoru?

Ano, financujeme se z fondu a do něj směřují finance ze soukromého sektoru, nejsou to peníze z daní. Stavba doposud stála zhruba 700 až 800 milionů eur, celkové odhadované náklady budou asi 900 milionů eur (zhruba 21 miliard korun). Až bude hlubinné úložiště fungovat, bude jeho roční provoz stát zhruba 40 milionů eur. Po 120 letech to bude zhruba pět miliard eur (zhruba 119 miliard korun), ale to je hypotetický odhad.

Jaká je kapacita úložiště Onkalo? Budete skladovat veškeré finské vyhořelé palivo?

Ano, v plánu je odebírat veškeré použité palivo, které nyní ve Finsku máme, i všechno v budoucnu vyprodukované jaderné palivo. Během léta dokončíme prvních pět ukládacích tunelů. Všechny jsou 350 metrů dlouhé a každý pojme 30 až 35 kontejnerů do roku 2035. A protože je to dlouhodobý projekt, můžeme ho kdykoli zastavit a zohlednit v postupu nové přístupy a inovace. Stavíme současně s ukládáním odpadu, takže ještě nejsou všechna zařízení hotová.

Takže pět tunelů by mělo stačit na veškerý jaderný odpad, který již ve Finsku je nebo se v blízké budoucnosti vyprodukuje? Druhá jaderná elektrárna Loviisa je poměrně daleko, jak to bude s dopravou?

Jaderná elektrárna v Loviise patřila do roku 1993 Rusku, takže použité palivo se vozilo zpět tam. Původní vyhořelé palivo tedy v Loviise již neskladují. Domnívám se, že první palivo z Loviisy bude do roku 2035 dostatečně zchlazené na převoz, ale zatím není rozhodnuto, jak bude přeprava vypadat – zda připluje lodí, nebo se přepraví kamiony. V dopravě ale žádný problém nevidím. Odpad se vloží do izolované nádrže.

Jak bude ukládání paliva a údržba vypadat prakticky?

Celý proces zapouzdření je automatický, stejně jako provoz výtahů i proces uložení. K dispozici máme kontrolní místnosti. Po zapouzdření jde palivo automaticky do výtahu a dolů do podzemí, kde je zásobník kontejnerů. Poté se kontejner vloží do tunelu, kde se zalije bentonitem. Ve chvíli, kdy je tunel uzavřený, je hotovo. Máme i technické místnosti pro údržbu, ale uzavřený tunel je bezúdržbový.

Lidé tam budou pracovat dál, budou hloubit nové tunely, ale budou v jiném podzemním zařízení. Je to stejný druh údržby jako v elektrárně – nikdo není v reaktoru, pokud je v provozu.

Setkali jste se v průběhu příprav s nějakou společenskou iniciativou, která by chtěla proces výstavby zastavit?

Pracuji pro TVO deset let a za tu dobu jsme nezaznamenali žádné demonstrace. Vím, že před jedenácti lety proběhly demonstrace Přátel Země a Greenpeace na staveništi Olkiluoto 3. V té době se ale nebojovalo proti klimatickým změnám, bylo to spíš takové zelené hnutí. V devítitisícovém Eurajoki někteří hlasovali proti, ale rada města je nakonec přehlasovala.

V západním Finsku je TVO druhým největším zaměstnavatelem, takže lidé tu platí daně z příjmu, stejně tak v nedalekém městě Rauma, kde pracuje většina našich zaměstnanců. A TVO má asi tisíc zaměstnanců, takže to funguje jako podpora pro místní ekonomiku.

Odpad plánujete uložit v podzemí natrvalo, nebo počítáte s možností opětovného využití paliva?

Tyhle úvahy se tu vedly už v sedmdesátých letech minulého století. Nemůžeme vyhořelé palivo vyvážet ani dovážet, recyklace je příliš drahá, protože tolik paliva nemáme. Země, které ho recyklují, jako Velká Británie, USA či Francie, mají jaderné zbraně, vyrábějí plutonium. I tak jim nějaký odpad zbude, ale recyklace v jejich případě dává smysl.

U nás ve Finsku tuto možnost nemáme. I když v Olkiluoto počítáme s uložením paliva navěky, necháváme si prostor pro inovace. Dostat nahoru již uložené palivo by nebylo snadné, ale ne nemožné. S touto možností ale v tuto chvíli nepočítáme.

Jaké to je postavit něco, co má vydržet sto tisíc let nebo déle?

To je dobrá otázka. Podloží úložiště je tu mnohem déle než sto tisíc let. Ve Finsku máme rčení „ze skály do skály“. Bereme si z hory uran a až ho využijeme, vrátíme ho tam zpátky jako do trezoru. A co se té doby uložení týká, není to vlastně tak moc. Často se nás ptají, co by se stalo, kdyby došlo k nějaké nehodě, která by skálu poškodila.

Co na to odpovídáte?

Je to totéž, jako kdyby na vás spadl meteorit. Samozřejmě, všechno je možné, ale pokud by se stala taková katastrofa, myslím, že bychom neřešili jen poškození úložiště, ale spoustu dalších problémů. Radioaktivita je ve skutečnosti všude kolem nás. Na planetě existují místa, která jsou velmi radioaktivní, třeba přírodní reaktory v Africe. Ve Finsku jsou oblasti bohaté na radon, zejména písečné kopce, kde dříve bývaly řeky skryté pod dvoukilometrovou vrstvou ledu, takže člověk je vystaven přírodnímu záření okolo čtyř až pěti mikrosievertů ročně.

Máte připraven i katastrofický scénář vývoje?

Počítáme i se scénářem, kdy se všechno pokazí, kontejnery se rozbijí, podloží skály se poškodí a nuklidy vyhasnou. A po příští době ledové sem přijde farmář, který si na vrcholu skály postaví farmu a vyvrtá si tam studnu, což je v této oblasti zhruba 100 metrů, vodu použije na zavlažování svých rostlin a těmi plodinami bude krmit svá zvířata. Za celý život bude ozářen 0,2 mikrosievertu. Když to srovnáme s lidmi, kteří pracují v nemocnicích nebo létají přes Atlantik, kdy je jejich maximální roční dávka 0,5 mikrosievertu, tak i v tomto nejhorším scénáři by farmář byl vystaven radiaci v mnohem menší míře, než je povoleno během jednoho roku v práci.

Olkiluoto má být v provozu zhruba sto let…

Je to dlouhá doba a podíváme-li se na svět za sto let, bude jiný. Nikdo neví, jaké technologie budeme využívat, zda budou existovat fúzní reaktory, zda se tyto technologie rozvinou. Nevíme ani, zda bude mapa Evropy stejná, jako je dnes. Pokud se technologie výrazně změní, můžeme se přizpůsobit, ale pokud vše půjde jako dosud, máme jasný plán. Cítím se být zodpovědný za to, co tady naše generace po sobě zanechá. Myslím, že náš plán představuje mnohem lepší řešení než nechat jaderné palivo v dočasném úložišti a na bedrech našich dětí.

Až se za sto let povrchová část úložiště uzavře a demontuje, zůstane po ní na povrchu nějaká stopa?

Ne, nezůstane po ní nic. Lidé budou pochopitelně i po sto letech vědět, že tu tato stavba stála, ale řekl bych, že otázkou je spíš, bude-li někdo vědět, zda tu stála po příští době ledové za deset nebo patnáct tisíc let, až led roztaje. Ale to už se zřejmě nebude řešit úložiště jako ústřední problém, protože led s sebou odnese všechno, co v severní Evropě nyní je. Ani v Praze nezbydou žádné stopy po nynější kultuře, zůstane jen skála a možná Dunaj, řeky budou na jiných místech.

Pokud zasáhne Zemi meteorit, vznikne nový život a my nemáme tušení, jakým jazykem se tu bude mluvit, pomocí jakých symbolů se tu bude dorozumívat. Takže označování tohoto místa je zbytečné, i kdybychom ho označili, až led zmizí, nezbude po něm nic.

V nějaké blízké budoucnosti ale s označením počítáte?

Pochopitelně, lidé budou vědět, že tu tato stavba stála. Je to pět kilometrů dlouhý tunel, který je vyplněn skálou, ale trvalo by deset let, než by se tam dostali a potřebovali by k tomu obrovské stroje. Nestalo by se to náhodou.

Dočetla jsem se, že kromě nárazu meteoritu uvažujete i o eventuálním vzestupu hladiny oceánu až o deset metrů.

Ano, ani to by úložiště nijak neovlivnilo. Po poslední době ledové se pevnina zvedla, takže zvýšení hladiny moře se nás tolik netýká, jako třeba Švédska, kde jsou z tohoto důvodu všechny tunely již pod mořskou hladinou. Stejně to plánují i ve Velké Británii, takže to problém není. I kdyby se tunely ocitly pod vodou, díky bentonitu by se voda do kontejnerů nedostala. I tuto eventualitu jsme brali v potaz.

Plánujete exportovat know-how i do zahraničí?

To děláme už poměrně dlouho. Pomáháme i české Správě úložišť radioaktivního odpadu, možnosti na trhu jsou obrovské. Jsme soukromá společnost. Mnoho organizací, jako je třeba ta ve vaší zemi, je ve vlastnictví státu, takže tam je to trochu jiné. Pro politiky je státem vlastněný podnik rizikovější terén. To je v každé zemi jiné.

Článek je součástí série Kam s jaderným odpadem, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.