Asi 60 až 70 procent půd v Evropské unii není v dobré kondici a podléhá degradaci. Podle zemědělců, kteří se sešli na konferenci Živá krajina pořádané společností Carboneg, může být cestou k obnově regenerativní zemědělství. Jeho základním principem je návrat k přírodě.
Hned v úvodním vystoupení na konferenci Živá krajina půdní mikrobiolog a poradce ministra životního prostředí Ladislav Miko zdůraznil, že zdravá půda je půda plná života. „Doposud jsme bohužel při produkci potravin význam půdních organismů plně nedoceňovali,“ uvedl.
Vyzdvihl také význam zdravé půdy v zachycování oxidu uhličitého. „Půda při dobré funkci akumuluje uhlík. Stávající intenzivní zemědělská produkce omezuje rozvoj kořenového systému, z půdy ubývá organická složka a rozpadá se její struktura, takže nezadrží dost vody. Navíc do ní musíme neustále dodávat více minerálního hnojiva. Najednou se nám více uhlíku z půdy uvolňuje, než se v ní zachycuje,“ varuje.
Správně hospodařit se dá i na písku
Zahraniční host Timothy LaSalle, spoluzakladatel Centra pro regenerativní zemědělství a odolné systémy z americké California State Chico University, na příkladech ukázal, jak zemědělci z různých koutů světa postupně přecházejí na regenerativní způsob hospodaření a proč se jim to vyplatí. Podle něj naší ornici zbývá 55 let.
LaSalle je velkým propagátorem metody „no-till“, tedy přímého setí, které nezatěžuje půdu orbou. „V Africe jsem farmařil v podstatě na písku, ale i tam je možné produkci zlepšit, když využijete tyto postupy. Dáte tak například prostor houbám v půdě na úkor bakterií,“ podělil se o zkušenosti. Přiznal se přitom, že když sám poprvé viděl zdravé kořeny v podobě dlouhých, slizem obalených „dredů“ myslel si, že je napadla nějaká nemoc. Ale opak byl pravdou. Bez orby lze podle něj v půdě vytvořit větší prostor pro kořenové systémy, což její kvalitě ohromně pomůže.
Vedle absence těžké zemědělské techniky vidí LaSalle jako klíč k úrodnosti a kvalitě druhovou rozmanitost plodin. „Už po prvním roce pozorujeme, že stabilita půdního agregátu se zvyšuje, že je méně náchylný k erozi,“ říká s tím, že regenerativní farmáři tak zpravidla zvyšují výnosy a zároveň zachycují tuny oxidu uhličitého.
„Musíme změnit krajinu, aby mohla lépe zachycovat sluneční energii. Neorejte, využívejte vícedruhové plodiny a nechávejte kořeny v zemi živé po celý rok, čímž nakrmíte půdu. Takto můžeme jako farmáři vyřešit klimatickou změnu,“ apeloval směrem k sálu auly České zemědělské univerzity, kde se akce konala. I spotřebitelé by podle něj měli trvat na tom, aby plodiny, které jedí, pocházely z regenerativního zemědělství. „Konzumace potravin je klimatický úkon, který provádíme třikrát za den,“ shrnul.
Práci za farmáře může udělat skot
Agrolesník Bohdan Lojka, který je vedoucím Katedry tropických plodin a agrolesnictví na Fakultě tropického zemědělství zemědělské univerzity, upozornil, jak málo se v Česku i okolních zemích využívají agrolesnické systémy, které s regenerativním zemědělstvím spolupracují. Podle něj bychom v souvislosti s klimatickou změnou měli uvažovat o jejich opětovném větším zavádění.
„Máme největší půdní bloky v celé EU a nejintenzivnější zemědělství, což přináší řadu problémů,“ uvádí Lojka. Mezi časté bariéry pro agrolesnické systémy podle něj patří vysoká investice, dlouhodobá návratnost nebo to, že stromy zdánlivě konkurují jiným plodinám. Stromy přitom zvyšují biodiverzitu a snižují riziko eroze. Častým problémem v Česku je i velká míra byrokracie nebo fakt, že zemědělci hospodaří ve formě pachtu.
Wenzel Lobkowicz, majitel panství v Drahenicích, zase popsal, jakou roli může v regenerativním zemědělství hrát skot. Podařilo se mu s jeho pomocí regenerovat stav porostu a výrazně zvýšit produkci biomasy. „Práce, kterou za mě mohou udělat zvířata, je ekonomičtější, než kdybych musel využívat stroje,“ sdělil Lobkowicz.
Nižší výnosy, ale ekonomicky to vychází lépe
O první zkušenosti s regenerativním zemědělstvím se podělili i Martin Veverka ze skupiny Sur Lie či Zbyněk Gazdík ze skupiny RenoFarmy. Sur Lie má dvě farmy na Slovensku a na Vysočině. Regenerativní přístup testují hlavně na Slovensku a Veverka si projekt pochvaluje. „Eliminovali jsme orbu a kypření, do osevního postupu implementovali meziplodiny a překvapivě rychle se nám zlepšuje půdní struktura,“ líčí dojmy Veverka. Změna je prý viditelná na první pohled, navíc ušetřili na vstupech. Výnosy se zatím nezvedly, na tom se ale podepsalo i loňské sucho. „Je to výborné řešení pro trvale udržitelný byznys,“ je přesvědčen Veverka.
Podle Gazdíka regenerativní přístup zachránil nejmenší podnik skupiny RenoFarmy na Opavsku. „Když jsme tento podnik akvírovali, byl opravdu ve špatném stavu. Do regenerativního přístupu jsme tedy v podstatě byli donuceni, i když jsme v roce 2018 tento pojem ještě ani neznali,“ říká Gazdík. Opavský podnik se díky tomu po třech letech vrátil „mezi živé“.
Rostislav Mátl, předseda představenstva DVP Agro, popsal už téměř čtyřletou cestu přechodu na regenerativní zemědělství. „Po letech máme nulové náklady na průmyslová hnojiva. Stabilizovali jsme zisky a v posledním roce dokonce navýšili,“ uvedl Mátl. Je přesvědčen, že vyšší náklady na osiva meziplodin se bohatě ušetří na úkonech, které v rámci regenerativního zemědělství není potřeba dělat.
„Celkově se nám hodně snížily náklady, a i když klesly výnosy, tak se nám to ekonomicky vyplácí. Zlepšujeme úrodnost půdy a to je důležité. Když se nám planeta otepluje, nemůžeme už půdu jen udržovat ve stávajícím stavu,“ dodal Mátl. Letos prý poprvé nebude nakupovat syntetická hnojiva, za která v některých letech vydal i přes tři miliony korun.
Firmy si koupí „odpustky“, zemědělci dostanou příspěvek
Pořadatel konference společnost Carboneg ukázala, jak se dají v rámci systému „carbon farming“ získávat peníze pro regenerativní zemědělce od velkých firem. V Česku se podle ředitele Carbonegu Václava Kurela jedná například o společnosti O2 nebo Deloitte.
Velká firma zakoupením takzvaných uhlíkových kreditů kompenzuje uhlíkovou stopu. Carboneg následně peníze z prodeje kreditů posílá zemědělcům, kteří dodržují zásady regenerativního zemědělství, čímž se jim daří oxid uhličitý zachytávat.
„Snažíme se v půdě zachycovat uhlík, a tím mitigovat klimatické dopady. Za to, že to zemědělci dělají přirozeně, ne s pomocí mechanického zapracování hnojiva, jim přinášíme odměnu. Po roce můžu říci, že to funguje lépe, než jsme očekávali. Podařilo se nám meziročně zachytit o 24,49 tun CO2 na hektar více. Naše vize je do roku 2030 dostat miliardu tun oxidu uhličitého pod zem,“ líčí plány Kurel. Připouští ale, že celá věc je ještě v počátcích i v rámci Evropy. Na konferenci se ke spolupráci s Carbonegem přihlásil například Mátl z DVP Agro. Podrobnější výsledky zemědělců chce Carboneg teprve zveřejnit.
Ladislav Miko v rámci obecné diskuse o uhlíkových kreditech a „offsetování“ podotknul, že je nezbytné nastavit férové podmínky pro všechny zemědělce. „Musíme brát v úvahu i ty, co mají už teď dobrou půdu, aby se v rámci systému kreditů nevyplatilo mít půdu spíše zhuntovanou. I offset je nutné dobře nastavit,“ zdůraznil.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
