Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko jsou v přechodu na zelenou ekonomiku pod evropským průměrem. Vyplývá to z publikace o investicích do ochrany klimatu v zemích Visegrádské skupiny z Mezinárodního centra pro udržitelné finance.
Země Visegrádské čtyřky představují patnáct procent obyvatel Evropské unie a sedm procent jejího HDP. Region se stejně jako zbytek Unie zaměřuje na úspory energie, výrobu čisté energie a na Zelenou dohodu pro Evropu s cílem zaručit růst životní úrovně a dlouhodobě udržitelný ekonomický rozvoj. Jestliže se ovšem zelená transformace nepodaří, podle Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC) na region tvrdě dopadnou důsledky klimatické změny.
„Pokud využívání fosilních paliv zůstane na vysoké úrovni a adaptace na nízké úrovni, očekává se v regionu střední a východní Evropy pád cen půdy doprovázený závažnými ekonomickými důsledky. Mezinárodní měnový fond a Světová banka se shodují, že odolnost regionu je v porovnání se západní Evropou nižší,“ píše se ve zprávě s názvem Sustainable Investment Roadmap.
Studie má vyvolat diskusi o tom, která odvětví by měla mít přednost, pokud jde o dekarbonizaci a související investice. „Chtěli jsme ukázat, jaký dekarbonizační potenciál existuje v různých hospodářských odvětvích a jaké jsou možnosti či překážky pro takové investice,“ říká Michal Hrubý, jeden z autorů studie. „Roadmapa“ má sloužit pro inspiraci investorům z veřejného i soukromého sektoru, aby mohli lépe posoudit potenciál investic v zemích Visegrádské čtyřky.
Fosilní paliva, problém regionu
Přechod k udržitelnému hospodářství by měl být podle autorů studie jednou z hlavních priorit. Udržitelnost ve veřejném i soukromém sektoru ale podnikatelé často vnímají jako pouhý doplněk a ambice v oblasti klimatu zůstávají nízké.
„Konzistentní politika je neodmyslitelnou podmínkou pro privátní investice a podporu udržitelným projektům. Nicméně národní energetické a klimatické plány zemí V4 jsou v tomto ohledu zklamáním,“ píší autoři.
Překážkou je také všudypřítomná byrokracie. Její odstranění je nutné zejména v zemích, jako jsou Česko a Slovensko, kde více než 96 procent malých a středních firem tvoří „mikrospolečnosti“ čítající dvě či méně osob. Připomínají, že Česko se ve zprávě Doing Business 2020 vydávané Světovou bankou umístilo na 157. pozici na světě, a to právě kvůli málo vstřícnému podnikatelskému prostředí.
Z hlediska udržitelnosti přitom země Visegrádské čtyřky hrají důležitou roli v dekarbonizaci Evropy. Na emisích skleníkových plynů v Unii se podílejí přibližně 16 procenty. Podle publikace za nejvíce emisí ekvivalentu oxidu uhličitého zodpovídají produkce elektřiny a tepla (38 %), doprava (21 %) a lokální topeniště (13 %). Na první jmenované oblasti se negativně podílí zejména Polsko.
Polsku by slušel vítr, tvrdí experti
Energetickou proměnu regionu zpomaluje rozpolcený postoj politických elit k zelené transformaci. Od vlád zemí V4 se proto očekávají ambicióznější a pevnější závazky v oblasti obnovitelných zdrojů energie v revidovaných národních energetických a klimatických plánech, jejichž návrhy mají být připraveny do 30. června tohoto roku, píší experti ISFC.
V Polsku přitom existuje obrovský potenciál pro využití zdrojů větrné energie. Studie uvádějí, že by „větrníky“ v roce 2050 mohly pokrývat přibližně 75 procent tamní celkové výroby elektřiny. A fotovoltaika se již stala jednou z ekonomicky životaschopných a snadno instalovatelných udržitelných technologií. Náklady na výrobu solární energie navíc rychle klesají. „Inspirací do budoucna jsou cílená opatření v duchu Nové zelené úsporám. Renovace a energeticky úsporná řešení jsou klíčem,“ uvádí Hrubý.
Hlavní průmyslová odvětví s vysokými emisemi, jako je cementářství, chemický průmysl nebo ocelářství, jsou podle studie v počátečních fázích přechodu. Dekarbonizace přitom bude vyžadovat více inovací. K nulovým emisím by měl pomoct přechod na jiná paliva, elektrifikace, přijetí konceptu cirkulární ekonomiky, úpravy technologických procesů nebo technologie zachycování a využití uhlíku. Investiční rozhodnutí ale komplikuje nejistota ohledně provozních nákladů.
Zemědělce čeká složitá debata
Zemědělství je pak na samém počátku transformace. V zemích Visegrádské čtyřky přímo zaměstnává 1,8 milionu lidí a pokud jde o segmenty s vysokými emisemi, je největším zaměstnavatelem. Vyznačuje se malou průměrnou velikostí podniků, vysokou závislostí na dotačních schématech EU a na emisích jiných skleníkových plynů, než je CO2.
Všechny tyto faktory mohly podle ISFC způsobit, že vlivu zemědělství na klima se v posledních desetiletích věnovala menší pozornost než jiným odvětvím. To mělo za následek méně výzkumných, vývojových a investičních aktivit souvisejících s klimatem v oblastech, jako je zavádění přesného zemědělství, zdokonalených hnojiv nebo udržitelných krmných přísad snižujících produkci metanu.
Teprve v prosinci roku 2021 vznikla dohoda o reformě společné zemědělské politiky EU a sladila se se Zelenou dohodou pro Evropu. Klimatické aspekty se do jisté míry přenesly do národních strategických plánů V4 na období 2023 až 2027. Pokud by se měly emise v zemědělství výrazně snížit – a to až o 81 procent do roku 2050 – bude to mít mimo jiné velký vliv na velikost stád chovaných zvířat. Dá se proto očekávat, že se o cílech bude hodně debatovat.
Přechod k udržitelnosti v případě silniční dopravy, lokálního vytápění a nakládání s odpady podle ISFC jednoznačně vyžaduje intenzivní zapojení široké veřejnosti. Proto je podle autorů studie nutná i trvalá vzdělávací činnost a programy, které pomohou podnikům, komunitám a jednotlivcům lépe porozumět environmentálním otázkám a dopadům.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.