Perfluorované a polyfluorované látky neboli „věčné chemikálie“ se podle amerických vědců nacházejí ve většině značek toaletního papíru. Nezáleží na tom, jaké je v něm zastoupení recyklátu.
Odborníky ověřená studie výzkumníků z americké University of Florida, o níž informoval například britský list The Guardian, zkoumala 21 nejznámějších značek toaletního papíru ze Severní Ameriky, západní Evropy i Afriky. Jejich názvy odborníci nezveřejnili. Všechny vzorky ale obsahovaly perfluorované a polyfluorované látky (PFAS), konkrétně šest druhů.
Mezi „věčné chemikálie“ patří přes 10 tisíc látek, které jsou v přírodě v podstatě nerozložitelné. Jsou přitom spojovány s poškozením jater, různými variantami rakoviny, dopady na reprodukční systém, vývojovými vadami, onemocněním štítné žlázy nebo vyššími hladinami cholesterolu.
Vědci ve zmíněné studii nezkoumali vliv těchto chemikálií na lidské zdraví, zajímala je kontaminace odpadních vod. A spláchnutý toaletní papír považují nyní za jeden ze zásadních znečišťovatelů vody věčnými chemikáliemi.
Spláchnutím to nekončí
V čistírenských kalech naměřili PFAS i čeští vědci, konkrétně tým profesora Tomáše Cajthamla, ředitele Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK a vedoucího Laboratoře environmentální biotechnologie Mikrobiologického ústavu AV ČR. Zkoumali je ve čtyřech desítkách čistíren odpadních vod.
„Kaly jsou masivně kontaminované. Přitom je jasná dělicí čára mezi těmi z velkých čistíren, které dopadly hůře, a kaly z menších čistíren. I kdybychom se spletli o několik řádů, tak hlávkového salátu, který byl pohnojen kalem z větších měst, by vám stačilo pozřít jeden kilogram, a jste na týdenním doporučeném maximu PFAS,“ sdělil Cajthaml Ekonews koncem loňského roku.
Cesta PFAS v čistírnách nekončí. Část se dostává do vodních toků, stále významná část splašků končí na zemědělské půdě. Zpřísnění větší hygienizace kalů se v Česku zatím nedaří prosadit a podle ministerstva životního prostředí se PFAS zatím v kalech ani rutinně nesledují.
Dostanou se do papíru během výroby
Vědci zároveň zjistili, že značky s vyšším podílem recyklátu obsahují stejné množství PFAS jako konkurenční výrobky z panenského materiálu. „Nechystám se sám nahrazovat toaletní papír ani neříkám, že by ho ostatní lidé měli přestat používat. Jde o to poukázat na to, že jsme našli další zdroj PFAS, což potvrzuje jejich všudypřítomnost,“ sdělil The Guardian Jake Thompson, hlavní autor studie.
Naměřené hodnoty podle něj naznačují, že se chemikálie do toaletního papíru dostávají spíše v rámci výrobního procesu, než že by je tam výrobci přidávali. Například by to mohlo být z různých směsí, které mají zabránit přilnutí papíru na stroje ve výrobě.
Americká profesní asociace, která sdružuje výrobce toaletního papíru, sdělila serveru WSVN, že do toaletního papíru PFAS nepřidávají. Vědci prý naměřili hodnoty, které jsou v prostředí běžné.
Ekonews oslovily několik českých výrobců toaletního papíru. V českém kontextu se nicméně jedná obvykle o navíjení již dovezeného materiálu. Většina takzvaného „tissue papíru“ se do Česka totiž dováží, což vyplývá i z dat Asociace českého papírenského průmyslu.
„V naší firmě nezpracováváme mateční surovinu na výrobu toaletního papíru, tu nakupujeme v zahraničí. Při následném stáčení na jednotlivé ruličky se žádná chemikálie v procesu nepoužívá,“ sdělila Ekonews Libuše Drahošová z odbytu společnosti Brassica-Pap.
Podle Karolíny Brabcové, která v neziskové organizaci Arnika vede kampaně za zákaz toxických látek ve spotřebním zboží, nejsou podobná zjištění překvapivá. „V roce 2018 jsme PFAS měřili v obalech na potraviny a v pozaďových koncentracích jsme je našli všude. To nasvědčuje tomu, že věčné chemikálie jsou v mazivech a průmyslových tekutinách, a tak se dostávají do výrobků,“ říká Brabcová.
Řeší se plošný zákaz
Kvůli náznacích, že PFAS mohou způsobovat lidem řadu nemocí, se nyní v Evropě část vědců snaží o jejich plošný zákaz. Evropská chemická agentura podala letos v lednu návrh na kompletní zákaz celé skupiny 10 tisíc látek. Doposud se zakazovaly jen jednotlivé chemikálie. Nicméně jakmile se jedna zakáže, výrobci okamžitě přijdou s podobnou náhradou.
„Je to dobrý návrh, teď ale začne boj s firmami, které jej budou chtít rozmělnit. Možná to ale v tomto konkrétním případě nebude tak dramatické, skandálů po celém světě už je více než dost,“ říká Brabcová. Jedním z úskalí by mohlo být to, že nedojde k zákazu výroby, ale pouze uvedení na trh, což většinou skončí tím, že firmy vyrábět nepřestanou, jen začnou výrobky exportovat.
K zákazu PFAS ve spotřebním zboží nicméně dojde nejdříve v roce 2025. Kompletní zákaz by měl pro Evropu a dovážené zboží přijít až v roce 2030, objeví se ale i výjimky, například pro zdravotnictví. Trhu s těmito chemikáliemi však podle Arniky nyní vládne Čína.
Rozsah znečištění PFAS v Evropě nedávno zmapoval projekt francouzského listu Le Monde a dalších médií s názvem „Forever Pollution“. Autoři projektu tvrdí, že situace je patrně ještě horší než jejich zjištění.
Česko vypadá na mapě z pohledu takzvaných „hot spotů“ výskytu věčných chemikálií o něco méně „toxicky“ než další evropské země směrem na západ. „Konkrétně u nás není tolik velkých zdrojů znečištění. Výroba je přece jen drahá a v západní Evropě má delší tradici,“ říká Brabcová z Arniky. Velké koncentrace jsou v tuzemsku na letištích nebo v dalších místech, kde probíhají vojenská cvičení a používají se hasicí pěny. Ty jsou totiž jedním z významných zdrojů PFAS.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.