Nejsme nejlevnější, ale máme stálou cenu elektřiny, říká předseda evropské federace energetických družstev

Dirk Vansintjan je propagátorem komunitní energetiky. V roce 1991 založil v rodné Belgii občanské energetické družstvo. „Nyní máme přes 70 tisíc členů,“ popisuje předseda Evropské federace energetických družstev v exkluzivním rozhovoru pro Ekonews. „Energetická družstva nejsou jenom pro pár šťastlivců,“ dodává.

„Členy družstva se nám podařilo ochránit před nejvyššími cenami energií,“ tvrdí Vansintjan s tím, že v průměru každý člen do družstva vložil v přepočtu asi 21 tisíc korun. Za to mají elektřinu z obnovitelných zdrojů.

„Každý z nás v sobě má spolupracovníka,“ dodává na vysvětlenou, proč je podle něj spolupráce v družstvech pro lidi přirozená. A popisuje, jak občanská energetická družstva mohou hrát klíčovou roli v přechodu na čistou energetiku.

Do Česka se Vansintjan podíval díky vystoupení na pražském formátu přednášek TEDx Národní. Jako jeden z přednášejících tam hovořil o komunitní energetice.

Během minulého roku čelil evropský trh obrovskému nárůstu cen energií. Mohou být energetická družstva cestou z krize ven?

Dostáváme se snad na konec energetické krize, teď už zase přichází finanční. Lidé se cítí bezmocní a chtějí řešení po vládě. V Belgii například každý občan dostal stejnou finanční částku na překonání dopadů krize, peníze ale dostali i ti, kteří je nepotřebovali. Postupně se čím dál víc ukazuje, že lidé přece jen mohou něco udělat i sami a nemusí se spoléhat pouze na vládu.

V družstvu se nám podařilo ochránit naše členy před nejvyššími cenami energií. Je velmi pozitivní, že je to vůbec možné. Cena elektrické energie je vždy navázaná na nejdražší způsob její výroby, což byl v době energetické krize plyn. Pokud jste museli elektřinu nakupovat na trhu, tak to bylo za tuto vysokou cenu bez ohledu na to, zda pocházela z obnovitelných zdrojů nebo z jaderných elektráren. Bez vlastního zdroje to levně nešlo.

Od 70. let se potýkáme už s několikátou krizí. Takže tahle rozhodně není první, kterou jsem zažil. Myslím například ropnou krizi v roce 1973, krizi v roce 1979 nebo výbuch Černobylu v roce 1986. Pokaždé, když přišla krize, mohla ji vláda začít řešit a zmírnit její dopady, anebo se do toho vložili sami občané a založili energetická družstva.

Proč vznikají družstva v reakci na krize?

Každý z nás v sobě má spolupracovníka. Přirovnávám to ke kreslenému obrázku muže s andělem na jednom rameni a ďáblem na druhém. Každý z nás v sobě má oba dva – jeden je spolupracovník a druhý je individualista. V dobách krize mají lidé tendenci spolupracovat a dělají to rádi.

Kladu si otázku: Proč nepřestaneme s touto ekonomikou, která způsobuje opakující se krize a napomáhá klimatickým změnám? A proč posloucháme individualistu na našem rameni? A proč namísto toho neposloucháme spolupracovníka?

Spoluzaložil jste občanské energetické družstvo Ecopower, které dodává zelenou elektřinu 1,7 procenta vlámských domácností. Jaké byly začátky?

Naše energetické družstvo jsme začali s deseti dalšími lidmi u kuchyňského stolu. Nyní máme přes 70 tisíc členů. Po škole jsem se chtěl stát ekologickým zemědělcem. Koupil jsem starý vodní mlýn s turbínou, která dříve vyráběla elektřinu. Můj příběh začíná jejím obnovením, takže to je trochu náhoda. Někdy si říkám, že kdybych koupil pivovar, tak asi dnes vařím pivo a nevyrábím elektřinu. Vlastně celá moje kariéra a můj životní příběh vypadají tak, že jsem pokaždé narazil na překážku, musel ji překonat a tím se posunul dál. Když jsem s turbínou na vodním mlýnu začal vyrábět elektřinu, tak mi elektrárna řekla, že ještě budu muset platit za to, že jim přebytečnou energii dodám. Následně jsme s přáteli vytvořili lobbistickou skupinu pro obnovitelné zdroje, abychom tyhle podmínky změnili.

Jak vaše družstvo vypadá dnes? Vlastníte mimo solární panely i jiné zdroje energie?

Mimo solární panely provozuje družstvo dvacet větrných turbín, nyní stavíme dvě nové a příští rok chystáme dalších šest. Finance nikdy nejsou problémem, komplikované je spíš získání povolení. Prodáváme elektřinu za náklady, jsme velmi levní. Na trhu se sice objevují společnosti s nižšími cenami, ale po pár letech často zaniknou. Někdy tedy nejsme nejlevnější, zato máme vždy stálou cenu a lidé si v době krize cení stabilitu a drží se nás.

Jak vysokou částku musí členové do družstva vložit? Nevyplatí se spíše vlastní solární panely?

Občas slyším, že energetická družstva jsou pouze pro lidi, kteří mají hodně peněz, aby si investici a členství vůbec mohli dovolit. Není to ale pravda. V průměru do našeho družstva každý člen vložil 900 eur (v přepočtu asi 21 tisíc korun, pozn. aut.). Když se podíváme na čísla blíž, tak zjistíme, že tři čtvrtiny členů přispěly pouze 250 eur (necelých šest tisíc korun, pozn. aut.), za které získali stoprocentně zelenou elektřinu z vlastních instalací.

Pro některé lidi je těžké dát na stůl naráz 250 eur, proto jim dáváme možnost vkládat peníze do družstva během roku nebo dvou. Vlastní solární panely na střeše jsou alespoň desetkrát dražší než členství. Energetická družstva nejsou jenom pro pár šťastlivců.

Jste předsedou federace občanských energetických družstev REScoop.eu, která sdružuje iniciativy v mnoha státech Evropy. Mohou družstva fungovat podobně jako to vaše i v dalších evropských zemích?

V některých evropských státech nemohou mít družstva nejlevnější elektřinu jako u nás ve Flandrech už jen kvůli tomu, jaká tam jsou legislativní pravidla. Díky Evropské unii ale platí ve všech státech stejné evropské směrnice. Když jsme se poprvé setkali s kolegy v Dánsku a předvedli jim, jak funguje naše energetické družstvo, namítli: „Ale Brusel tohle nedovoluje.“ Nakonec se ukázalo, že jen Kodaň vykládala evropskou směrnici tak, že energetická družstva nemohla dobře fungovat. Dánové následně mohli klást požadavky své vládě, protože od nás věděli, že problém není v Evropské unii.

Proto je důležité sledovat veškerou evropskou legislativu. Chceme, aby byli naši členové vždy informováni o nadcházejících změnách. Můžeme reagovat dříve, než se pravidla změní. Oslovujeme členské státy, Evropský parlament nebo Evropskou komisi. A máme tu výhodu, že naše lobbingová práce je etická, nejde nám o peníze.

Některé země Evropské unie ještě nezavedly dvě klíčové směrnice o obnovitelných zdrojích energie a energetické účinnosti do národní legislativy. I v Česku novela o komunitní energetice teprve vzniká. Snažíte se tyto země „popohnat“?

Pečlivě sledujeme, jak jednotlivé státy zapracovávají do svého práva dvě evropské směrnice obsahující definici komunitní energetiky. Na našich webových stránkách máme takzvaný Transposition Tracker, který na mapce ukazuje, jak si jednotlivé evropské země vedou. Vím, že samy státy Transposition Tracker pravidelně sledují. Nedávno se nám stalo, že si někdo z Estonska stěžoval, že se pravidla u nich už změnila, ale my na stránkách máme špatné informace. Takže to funguje. Je to nejlepší část našich webových stránek.

Ale také máme na našem webu mnoho návodů. Jeden je například určen pro obce. Ukazuje, jak mohou spolupracovat s energetickými družstvy.

Které země jsou do REScoop.eu zapojeny?

V naší federaci je nyní sedmnáct evropských zemí. Nejde jenom o státy Evropské unie, spolupracujeme také s družstvy ve Velké Británii a Švýcarsku. Řekl bych, že jde spíše o země severozápadní Evropy než jižní, zvláště postkomunistické země skoro chybějí.

Takže ve federaci není žádný z bývalých socialistických států?

Máme aktivní členy v Chorvatsku a Slovinsku. A chtějí se k nám přidat družstva z Estonska a brzy budeme mít člena také v Polsku.

Proč v postkomunistických zemích družstva vznikají pomaleji?

Není to snadné, protože lidé v nich nejsou zvyklí přebírat iniciativu a zároveň uvažují velmi individualisticky. Říkají, že družstva jsou něco z minulosti, z komunismu. Snažím se tento názor změnit. Ve skutečnosti je to totiž mýlka, protože komunisté družstva okradli a převzali nad nimi kontrolu, což je v rozporu s jedním z hlavních principů družstev – autonomií. Komunisté družstva nikdy opravdu neměli rádi. Naopak ve Spojených státech existuje přes 900 energetických družstev, která dodávají 56 procent elektřiny v zemi. Tohle je možné v kapitalismu, v „Trumplandu“.

Je ve vaší federaci nějaká česká iniciativa?

Česká republika je trochu speciální. Už asi před dvěma lety jsme prováděli školení místních akčních skupin ve Varnsdorfu na hranici s Německem. Připravovali jsme zájemce o komunitní energetiku a učili je, jak se mohou zapojit do družstev. Věřím, že v bývalých komunistických zemích je to dobrý přístup – využít už existující sítě, jako jsou místní akční skupiny, města a obce.

Jaká je podle vás budoucnost družstev?

Přechod na obnovitelné zdroje energie bude úspěšný pouze tehdy, když občané budou v jeho centru. I Evropská komise to tak chce. Máme několik vědeckých studií, které říkají, že do roku 2050, kdy musíme mít dekarbonizovanou ekonomiku, bude téměř polovina elektřiny pocházet z domácích elektráren. Musíme postupně elektrifikovat všechno, takže pro velké společnosti je zde obrovský prostor. Zároveň by ale měly nechat místo pro občany a jejich individuální nebo kolektivní snahy.

Je jasné, že monopolista nebo bývalý monopolista si chce udržet monopol. Když s těmito lidmi mluvíte jako se soukromými osobami, většina z nich souhlasí s komunitní energetikou, protože když pak večer odejdou domů z firmy, jsou také občany.

V Nizozemsku se ukázalo, že rozvoj energetických družstev může postupovat velmi rychle. Například si myslím, že pokud větrné turbíny vlastní občané, nestěžují si lidé v okolí tolik na hluk a lépe je přijmou. Je to jejich větrná elektrárna, která jim přináší peníze a levnější elektřinu. Přechod na zelené zdroje energie je pak jednodušší.