Chtěli bychom více solárních panelů, ale nedostali jsme od ČEZ povolení, říká šéf firmy Emco

Na trhu je spousta inovací, které umožňují skloubit udržitelnost i dobrý byznys, myslí si šéf české potravinářské společnosti Emco Martin Jahoda. Ať je to fotovoltaika na střeše výrobního závodu nebo balicí stroje, které dramaticky snižují hmotnost obalových materiálů.

„O budování fotovoltaiky jsme rozhodli ještě před vypuknutím krize, i když návratnost investice byla tehdy delší než teď. Aktuálně s ní pokrýváme asi dvacet procent spotřeby elektřiny v našem výrobním závodě,“ říká Jahoda.

ESG reporting se na tuzemského výrobce cereálií bude vztahovat od roku 2026. Teď proto nastává čas udělat si úvodní analýzu a zjistit, kde má společnost rezervy a na co se soustředit v nadcházejících měsících a letech.

Co ESG představuje pro společnost Emco?

ESG pro nás znamená udržitelnost, je to ambice posouvat firmy správnějším směrem. Pro mě to téma je i proto, že máme rodinnou firmu a chceme fungovat dobře směrem k naší zemi a lidem. Největší motivací je dělat věci správně, ale také cítíme, že lidé, kteří s námi pracují, náš přístup oceňují. Může to být i důvod, proč dělají s námi, a ne někde jinde. Další motivací je, že část spotřebitelů problematiku sleduje a vnímá.

Jaké konkrétní kroky ve vztahu k ESG činíte?

Definovali jsme si pět oblastí, na které se v tématu udržitelnosti chceme soustředit, a ty se s ESG více či méně prolínají. Je to posun k recyklovatelným obalům, udržitelná výroba, správné pěstování ovsa, ale také cíl přinášet zdravější výrobky nebo motivovat děti ke sportu. Tato témata vznikla intuitivně, ne na podkladech nějaké analýzy. Teď bychom se měli posunout směrem k faktickým věcem, hlubší analýze a racionalitě a nedávat jen na intuici a nadšení. A samozřejmě nám to pomůže i v tom, že budeme lépe připraveni na požadavky, které přicházejí ze strany směrnice CSRD (směrnice o nefinančním reportingu, pozn. aut.).

Vidíte rozpor mezi udržitelností a byznysem?

Je to každodenní rozhodování o tom, kolik jsme schopni zaplatit za něco, co je správnější. Nejcennější jsou samozřejmě kroky, které dávají smysl z ekonomického i udržitelného pohledu. A těch příkladů, které to splňují, je opravdu hodně. Třeba fotovoltaika nebo různé balicí stroje, které jsme teď koupili. Ty fungují ekonomicky, ale i tak, že díky nim používáme o půlku lehčí obaly. Návratnost vychází rozumně a spotřeba materiálů je nižší.

Kde máte v obalech rezervy?

Naším cílem je mít stoprocentně recyklovatelné obaly, přičemž máme dva obaly, kde se to nedaří. Mrazem sušené ovoce natahuje vlhkost, proto je obal třívrstvý. Podobné je to u kaší. Čekáme, jestli nám dodavatelé materiálů budou schopni nabídnout alternativu.

Zmínil jste fotovoltaiku. To je relativně čerstvé?

O budování fotovoltaiky jsme rozhodli ještě před vypuknutím krize, i když návratnost investice byla tehdy delší než teď. Aktuálně asi dvacet procent spotřeby elektřiny v našem výrobním závodě pokrýváme fotovoltaikou. Chtěli jsme pokročit do další fáze, která by nám přinesla dalších dvacet procent, ale narazili jsme na to, že jsme nedostali povolení od ČEZ. Kapacita sítě a rozvodny v okolí totiž neumožňují navýšení výkonu. Teď je to u ledu a s ČEZ budeme řešit, co může udělat pro to, abychom mohli počet panelů na střeše navýšit.

Celkově nám fotovoltaika dává smysl. Máme větší spotřebu elektřiny v létě, protože například kvůli práci s čokoládou musíme chladit. Čili když elektřina vzniká, rovnou ji spotřebováváme. Je to dobrý směr. Uvidíme, jak se s tím ČEZ vypořádá, asi je velká vlna zájmu a je to výzva i pro ně.

Napadají vás další byznysově udržitelné volby?

Kromě toho, že sami vyrábíme, tak distribuujeme výrobky jiných firem. Dlouho jsme byli distributory značky Alpro, než ji koupil koncern Danone. Viděli jsme, jak segment alternativ k živočišným bílkovinám roste, a tak jsme si řekli, že to je perspektivní kategorie, kterou se chceme sami zabývat. Začali jsme vyrábět alternativy sýrů a mas pod značkou Pan Hrášek. Čím více jsem se do toho ponořoval, tím více jsem si uvědomoval, že bychom měli v jídelníčku omezit živočišnou stravu. Už jenom kvůli uhlíkové stopě. Ale zaujaly mě i nutriční přínosy. My hodně řešíme makronutrienty, tedy cukry, tuky a bílkoviny. Když se porovnají nutriční hodnoty našeho a hovězího burgeru, tak podle těchto exaktních parametrů náš burger vychází stejně jako živočišný, nebo lépe. Speciálně to platí u nasycených mastných kyselin, které zvyšují cholesterol, což může vést ke kardiovaskulárním chorobám.

Kde naopak máte rezervy?

Úplně se nám nedaří v tuto chvíli suroviny. Máme tři základní – oves, řepkový olej a cukr. A jsem fakt rád, že je bereme z Česka. Teď ale máme velké problémy s ovsem, protože kvůli turbulencím na trhu jsou cena a dostupnost ovsa problematické. A my ho potřebujeme opravdu hodně. Máme přímé vztahy se zhruba třemi desítkami pěstitelů. Měli jsme představu, že s nimi budeme řešit, jak jej pěstují – jak ořou, sejí, jakou plochu nechávají volnou, aby bylo jejich hospodaření v souladu s principy udržitelnosti. Ale tím, že se dodavatelsko-odběratelské vztahy změnily, už nejsme v dominantní pozici. Ambice říkat jim, jak pěstovat, úplně zmizela. Spíše chodíme trochu s prosíkem a jsme rádi, když nakoupíme. To jsou příklady toho, jak situace mění některé udržitelné plány.

Na argumenty o výnosech zemědělci neslyší?

Pro ně je to složitější. Mají plochu a rozhodují se, co zasejí. Odhadují, jaký bude výnos, výkupní cena a náklady na hnojení či osiva, a podle toho rozhodnou, jestli tam poroste oves, pšenice, nebo sladovnický ječmen, což je substituční plodina ovsa. Z pohledu zemědělství si tedy konkurujeme i s pivovary. Třeba pšenice je obrovská komodita, takže není možné budovat přímé vztahy. „Rybník“ ovsa je ale relativně malý, tak argumentujeme, že jsme tu třicet let a ještě dalších třicet let tu rozhodně chceme být. Nicméně teď se prostě jiné plodiny staly krátkodobě lukrativnější. Hodně ovsa také skončilo v zahraničí. Proto se nám nedaří nakoupit ho tolik, kolik bychom si představovali, od „svých“ pěstitelů a musíme hledat jinde na českém trhu.

Tlačí vás k větší udržitelnosti i odběratelé, tedy obchodní řetězce?

Nás nejvíce pohání naše vlastní touha posouvat věci tímto směrem. Kdo jiný než česká firma, která tu funguje, by měl tyto principy následovat? Nemáme nad sebou korporaci, nikdo po nás nechce vyplňovat tabulky. Možná proto jsme zatím na úrovni dílčích aktivit. Na tlak ze strany odběratelů nenarážíme příliš často s výjimkou exportních zákazníků ve Skandinávii. Export je pro nás velmi důležitý. Vyvážíme do celého světa včetně USA, kde je naším největším zákazníkem americký obchodní řetězec Walmart. Loni byl naším největším zahraničním zákazníkem japonský řetězec. Kdo se vymyká zájmem o toto téma, jsou ale hlavně ti Skandinávci. Zatím nechtějí uhlíkovou stopu, ale chtějí vědět, že se o téma zajímáme a řešíme je.

Jaké požadavky zahraniční odběratelé mají?

Každý exportní zákazník jiné. Japonec je fanatik na kvalitu. Je schopen pinzetou rozebrat žok müsli, aby zjistil, jestli tam náhodou není nějaká plucha, tedy obal zrna. Walmart měl zase kauzu, kdy u jejich dodavatele textilu v Bangladéši vypuknul požár, takže jsou od té doby velmi citliví na požární bezpečnost. Při auditu ve fabrice jsme museli udělat záložní požární schodiště, aby lidé měli možnost úniku z části budovy, kde se prakticky nikdo nevyskytuje. Každý zákazník má zkrátka různé vrtochy a je na nás se s nimi vypořádat, pokud mu chceme dodávat. Takže očekáváme, že podobně bude na důležitosti nabývat i udržitelnost.

Mluvil jste o větší racionalitě v souvislosti s ESG. Co konkrétně máte v plánu?

Chtěli bychom udělat analýzu současného stavu, abychom věděli, na co je nejsprávnější se zaměřit. My se soustředíme na věci, které považujeme intuitivně za správné, ale je otázka, jestli není něco důležitějšího. Samozřejmě tušíme, že největší uhlíková stopa vzniká v primární výrobě u zemědělců. Teď řešíme, do jaké hloubky půjdeme. Naším záměrem není mít to v podobě, která odpovídá ESG směrnici, ta pro nás bude relevantní v roce 2026. Chceme však získat hodnotné informace a rozhodovat se podle nich.

Máte v tomto ohledu v plánu personálně posílit? Máte už manažera či manažerku udržitelnosti?

Máme manažerku udržitelnosti, ale není to její hlavní pracovní náplň. Teď jsme to zrovna řešili a půjdeme na to cestou nějakého pracovního týmu, kde budou lidé z různých oddělení, kteří jí pomohou tlačit témata skrze firmu. Vnímám, že téma je čím dál důležitější i při náboru lidí, obzvlášť mladších. Je to jeden z faktorů, který ovlivňuje jejich rozhodnutí, ve které firmě budou pracovat. V tom nám pomáhá i Pan Hrášek.

Jak se Panu Hráškovi daří?

Nejvíc jsem spokojený s reakcí lidí, jak produkt přijímají po stránce chuti. Ta je nejdůležitější. Jako výrobci máme někdy tendenci sklouznout k úvaze, že když je produkt zdravý nebo má nějaké procento bílkovin navíc, žádný cukr a tak dále, že o něj bude zájem. Ale ve finále z těchto pohnutek nakoupí spotřebitel jednou, dvakrát. Jediné, co táhne opakovaný nákup, je chuť. A v tom se nám daří, protože lidé, kteří o kategorii vůbec nepřemýšleli, což jsem před třemi lety byl i já, si po ochutnávce náš produkt pro zpestření dávají pravidelně. Budoucností těchto kategorií nejsou ortodoxní vegani, ale spíše flexitariáni. I my si čas od času s rodinou uděláme nudličky. Nás je doma šest, děti jsou motivovány čistě chutí, takže když to snědí, beru to jako potvrzení, že chuť je dobrá.

Neškodí kategorii, že výrobci do těchto produktů míchají leccos a chuť dotahují nezdravými náhražkami? Ve finále tak dávají do rukou argumenty zastáncům živočišné stravy.

My se složení věnujeme hodně. Musí být co nejjednodušší, nejstručnější, obsahovat co nejméně „cizích slov“. A pak jsou tu makronutrienty. Největším zabijákem jsou v Česku kardiovaskulární choroby spojené s nasycenými mastnými kyselinami a cholesterolem, takže jakýkoli pokrok v této oblasti je žádoucí. Naše prostředí je plné jednostranných názorů a mýtů a je hrozně těžké se v tom zorientovat. Ale nutriční tabulka, to jsou fakta. Doporučení vydává Světová zdravotnická organizace, s tím se všichni ztotožní. Diskuse o tom, do jaké míry je přírodní nebo umělé aroma negativní, na to se odpovědi hledají hůře. Samozřejmě jsou na trhu výrobky, které jsou pravým opakem Clean Label (etiketa pro potraviny, které neobsahují složky, jež mohou být spotřebiteli vnímány jako nežádoucí, pozn. aut.), ale spotřebitelé k tomu výrobce postupně dotlačí.

V kampani Žeru maso Agrární komora využívá argumenty, že vysoce zpracované potraviny vlastně nejsou zdravé. Co kampani říkáte?

Myslím, že to není správné. Když se podíváte na pulty řetězců v západní Evropě, tak tyto kategorie tam mají daleko větší podíl než u nás. Tím pádem asi spíše máme co dohánět. Nemyslím si, že je správné, aby se české instituce snažily kategorii diskreditovat.

Nedávno také dostala nový rozměr diskuse o názvosloví rostlinných alternativ kvůli stanovisku ministerstva zemědělství. Jak to doléhá na vás?

Chápu, že se ve společnosti teprve utváří názor, jak tyto výrobky nazývat. Přístupy mohou být různorodé. Ale nemělo by to být přísnější než v zahraničí, čemuž některé kroky českých úřadů nasvědčují. Myslím, že by bylo správné, aby ovzduší ze strany státních institucí bylo podporující. Takové ale není.

Co jste v názvech museli měnit vy?

Upravovali jsme obaly v kategorii sýrových alternativ, aby to Státní zemědělské a potravinářské inspekci vyhovovalo. Musí být jasné, že to je rostlinná alternativa, což podle mě jasné je, když máme na obalu napsáno rostlinné plátky, přičemž slovo „rostlinné“ je druhé největší na celém obalu. Čili řešili jsme poměr těchto slov na obalu. Doufám, že „burgery“ už jsou stabilní. Všude ve světě slovo akceptují a přijímají. Všichni spotřebitelé chápou, že to není živočišný výrobek. Považoval bych to za krok zpět, kdyby se v Česku spojení „rostlinný burger“ zpochybňovalo.

Češi obecně nejsou známí touhou po kvalitě. Vnímáte to i vy?

Já to v našich kategoriích vidím jinak. Mně se zdají nároční. Naší nejdůležitější kategorii jsou teď výrobky bez přidaného cukru, které nesou přízvisko „Super“. Cukr v nich nahrazujeme vlákninou z čekanky. To je příklad toho, co spotřebitelé chtějí a sledují. Vláknina je přitom daleko dražší než cukr. Vyplatí se nám to, protože tyto výrobky jsou mezi lidmi velmi ceněné.

V jakých kategoriích byste ještě mohli růst?

Máme hodně příležitostí, jak růst ve výrobcích pro rodiny s dětmi. Naší hlavní cílovkou jsou maminky, které často nakupují a každý den řeší, co dát dětem do školy ke svačině. Přitom dětem jde vždy hlavně o chuť a maminkám i o nutriční stránku. Cílem je najít nutričně vyvážené výrobky, které děti budou milovat. Příkladem může být mrazem sušené ovoce, které je takovým zdravým bonbonem. Tímto směrem se snažíme uvažovat.

Také jste ze surovin vyškrtli palmový olej. Bylo to složité rozhodnutí?

Stavěli jsme novou továrnu a museli udělat rozhodnutí, který tuk budeme používat pro naše müsli. Když jsme porovnávali nutriční hodnoty palmového a řepkového oleje, konkrétně nasycené mastné kyseliny, tak bylo jasné, že musíme jít do řepkového, protože rozdíl je obrovský. Až sekundární byla společenská diskuse o tom, jak se palmový olej pěstuje v Indonésii a jaký dopad to má na pralesy a opice. Pro každého výrobce to ale není tak jednoduché. Někdy to může mít vliv na texturu výrobku. Myslím, že třeba pro Nutellu by to byl obrovský zásah do výrobku.

Museli jste vzhledem k nárůstu cen vstupů hodně zdražovat?

Nárůsty ceny elektřiny a plynu a našich tří hlavních surovin (oves, olej, cukr), mají velké dopady do nákladů. Zdražili jsme, ale výrazně méně, než nám narostly vstupy. To ovlivní i naše hospodářské výsledky. Vyrábíme ale pro masový trh, a proto jsme vedli diskusi o tom, jaké ceny si lidé mohou dovolit, aby zůstali u našich kategorií. Tady je třeba vidět rozdíl mezi českou rodinnou firmou a nadnárodními firmami, které mají pokyny držet své marže a plány na zisky i za cenu toho, že ceny pro spotřebitele se zvýší daleko výrazněji. Vidím to i u značek, které distribuujeme.

Jaké jsou plány do dalšího čtvrtletí?

Budeme řešit nový nákup plynu, který máme nasmlouvaný do poloviny roku. Plyn je bohužel pro pečení obtížně nahraditelný, bylo by pro nás velmi obtížné bez něj fungovat. V ovesném mlýně v Táboře třeba spalujeme zbytky z ovsa, takže používáme odpad jako zdroj energie. Dále budeme řešit automatizaci a další výrobní i digitální investice. A samozřejmě nepřestaneme přemýšlet nad tím, jak přinést spotřebitelům nové zdravé a chutné výrobky.