Bioplast zní jako označení materiálu, který zatěžuje přírodu méně než konvenční plast z ropy. Evropská komise poukazuje na to, že tato nejednotná skupina může přírodě naopak spíše škodit. Dává proto členským státům a trhu najevo, jak k těmto materiálům přistupovat. A také jak je označovat a čeho se při jejich výrobě vyvarovat.
Evropská komise koncem loňského roku naznačila, jak hodlá ohledně bioplastů postupovat. A zároveň tím napověděla, na co se bude soustředit, pokud dojde na regulaci v podobě zákonů. Podle právníka Tomáše Babáčka z firmy Verdian, jež se zaměřuje na environmentální poradenství, tak vznikl první návod pro výrobce „bioplastů“.
„Je to kultivovaný způsob, kterým regulátor dává dopředu najevo, jak se bude chovat, a to ještě předtím, než vzniknou složité právní předpisy. Na rozdíl od nařízení, které vyžaduje rychlou adaptaci, se v tomto případě jedná o takový ‚soft law‘ a vzkaz pro investory, jakým směrem se vydat. Myslím, že čeští zákonodárci by se tímto přístupem mohli inspirovat,“ říká Babáček.
Komise například upřesnila, co si představuje pod pojmem „biobased“, tedy zastoupením biomasy v produktu. Výrobci by podle ní měli deklarovat přesný podíl biomasy ve výrobku. Zároveň by měli využívat udržitelnou biomasu, tedy spíše odpadní suroviny. Nežádoucí je naopak speciálně pěstovat kvůli „výrobě“ biomasy brambory nebo kukuřici.
Organizace European Bioplastics, sdružující hlavní evropské hráče v oboru, uvádí, že plocha využívaná pro pěstování plodin na výrobu bioplastů je zanedbatelná. Loni se jednalo údajně o 0,8 milionu hektarů, což představuje 0,01 procenta globální zemědělské plochy čítající pět zhruba miliard hektarů. V dalších pěti letech se podle odhadu organizace tato plocha nezvětší na více než 0,06 procenta.
Biodegradibilní neznamená k odhození
Komise se rovněž vyjadřuje k termínu „biodegradabilní“. Biologicky rozložitelné výrobky a materiály by měly především nést informaci o tom, jak dlouho se rozkládají. Jako „kompostovatelné“ by měly být do budoucna označeny jen ty produkty, které se dají zpracovat v průmyslových kompostárnách. Navíc by měly nést jasné označení, kam se mají vyhazovat, respektive jak se mají třídit.
„Spotřebitelé by měli být informováni o tom, že biodegradabilní plasty nejsou pobídkou k tomu, aby je lidé volně odhazovali do přírody. Jakýkoli plast, který je odhozen a dostává se do otevřeného prostředí, má potenciál je poškodit a zvýšit zamoření prostředí mikroplasty. (…) Vyhýbání se generickým názvům na plastových produktech, jako je označení bioplast, pomůže v boji proti greenwashingu a klamání spotřebitelů,“ píše Evropská komise.
„Potěšilo mě, že Evropská komise poukazuje na nebezpečí jednorázového použití a krátké životnosti výrobků, a to i za situace, kdy se obrovským tempem inovuje a vznikají různé nové umělé hmoty, které se rozkládají, což by mohlo mylně evokovat, že to řeší problém nakládání s odpady,“ podotýká Babáček.
Právník zmiňuje i další nešvar – prezentování bioplastů jakožto výrobků, do nichž se ukládá oxid uhličitý. Někteří obchodníci dokonce uhlíkové kredity z produkce bioplastů prodávají jako odpustky, kterými firmy kompenzují svou uhlíkovou stopu. „Snahou pyšnit se maximem environmentálních parametrů někdy vzniká protimluv. Pokud někdo tvrdí, že výrobou bioplastu ukládá uhlík, tak se zároveň nemůže pyšnit tím, že to je plast na jedno použití, který se samovolně rozkládá, protože tím se ten ‚uložený‘ uhlík zase rychle uvolní,“ upozorňuje.
Pro podporu bioplastů chybějí data
Organizaci European Bioplastics vyjádření Evropské komise znervóznilo. „Vyzýváme zákonodárce, aby přišli s větší ambicí, jasnou vizí a politickou podporou pro bioplasty a kompostovatelné plasty tím, že návrh vylepší tak, aby jasně zazněla podpora pro inovace v rámci segmentu udržitelných materiálů a obalů. Tím se ujistíme, že investice, pracovní pozice a inovace zůstanou v Evropě,“ sdělil ředitel organizace Hasso von Pogrell.
Expertka, která se zabývá LCA výrobků (analýzami životního cyklu, pozn. aut.), má pro unijní postoj pochopení. „Nedivím se, že je EU opatrná, protože je to neuvěřitelná škála materiálů. Některé z výrobků jsou dokonce na téměř identické bázi jako konvenční plasty. Mnohé firmy se dopouštějí greenwashingu, když označují své bioplasty za ‚biobased‘ a ty přitom mají například jen jedno procento zastoupení biomasy. Navíc chybějí vědecké důkazy o tom, co přesně mikroplasty znamenají pro zdraví člověka a ekosystémů, tudíž nelze jejich dopady vyjádřit ani pomocí metody LCA,“ uvádí Marie Tichá, která je konzultantkou v oblasti LCA. Nejprve by se podle Tiché měly prostředky napřít do výzkumu, přesvědčit se, jak moc lidem škodí mikroplasty, které se uvolňují i z bioplastů, a pak až je možné je šířeji aplikovat.
Stavebnicové dózy se neujaly
Rozjet podnikání s bioplasty se snažila například společnost Bioplasty CZ s produkty v dózách Ekopa. Lidé si v nich mohli koupit třeba oříšky a následně dózy použít jako dílek do stavebnice pro děti. „Neujalo se to, tvar té kostky nebyl úplně dobrý a investovat do nových forem by bylo příliš finančně náročné, proto už projekt jen dojíždí,“ říká podnikatel Lukáš Maršálek. Společnost dózy vyráběla z bioplastu z cukrové třtiny z Brazílie. „Myslím, že se to ve velkém nebude rozjíždět. Je problém s recyklací, lidi tomu moc nevěří,“ dodává Maršálek, který nyní raději sází „mamutí stromy“, protože je to podle jeho slov víc trendy.
Globální produkce bioplastů se má podle European Bioplastics zvýšit z 2,23 milionu tun v roce 2022 na 6,3 milionu tun v roce 2027. Podle zprávy poradenské společnosti Emergen Research globální trh s bioplasty dosáhne hodnoty zhruba 25 miliard amerických dolarů v roce 2027, přičemž každoroční růst má dosáhnout zhruba 15 procent. Hlavní producentem je Asie, která stojí za více než 40 procenty výroby bioplastů.
Čtvrtina produkce zůstává v Evropě, nicméně v dalších pěti letech se má podle předpovědí tento podíl snižovat. „Velká otázka zní, chce Evropa pořád hrát důležitou roli ve světové bioplastové lize, anebo se vzdá své vedoucí pozice v oblasti inovací udržitelných materiálů?“ ptá se von Pogrell. Z doporučení Evropské komise se zatím nezdá, že by o důležitou roli stála.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
