Když se Míla Hilgertová rozhodla vrátit život rodinnému statku po pradědečkovi ve Velkých Přílepech za severozápadním okrajem Prahy, pěstování květin bylo součástí projektu. Zkušenost s půdou měla z komunitní zahrady Kompot v nedalekých Středoklukách a květiny ji vždy lákaly. Před devíti lety, kdy zasadila první květiny k řezu, byla ve svém oboru spíše průkopnicí.
„Za komunismu byla v Česku spousta skleníků. V devadesátých letech se sem ale nahrnuly kytky z dovozu, ze kterých byli všichni paf. Karafiát s kusem asparágu najednou nikdo nechtěl. Zhruba před deseti lety se ale objevili první pěstitelé moderního ražení, dnes už jsou tu desítky mikrofarem,“ říká Hilgertová.
Její farma Kytky od potoka je součástí platformy Výkvět, takže má nárok na certifikaci Ověřený pěstitel. Ta prokazuje, že její produkce byla vypěstována v souladu s přísnými ekologickými standardy, které si farmáři jezdí navzájem kontrolovat v rámci takzvaných „vizit“.
Prohlídku zahajujeme u chladničky v hlavní budově farmy. Ve studeném prostředí se uchovávají celé tulipány i s cibulkami připravené pro svatební kytice nebo třeba ke Dni matek 14. května. Správná sezónní kytice pro maminku totiž nezbytně tulipány obsahovat bude. V prvním květnovém týdnu je to rostlina, která na farmě viditelně dominuje.
„Tulipány vytahuji i s cibulkou, protože je díky tomu můžu uskladnit až čtyři týdny. Na jaře ještě kytek moc není, narcisy už odkvétají, a proto je to pro nás hrozně důležitá kytka,“ líčí Hilgertová. Kdyby tulipány rovnou na poli ustřihla, v lednici by vydržely maximálně několik dnů a to farmě nedává ekonomický smysl.
„Brzy budou kvést pryskyřníky, pivoňky už nasazují poupata,“ popisuje pěstitelka, na co dalšího se mohu zákazníci – nebo v případě Kytek u potoka spíše zákaznice – těšit. Mimo sezonu farmu živí věnce a kytice ze sušených květin, případně tematické workshopy, kde se je zájemci mohu naučit vázat.
Koroptve, zajíci i bidýlko pro dravce
Vedle menšího pozemku u potoka přilehlého k farmě hospodaří Hilgertová na třech hektarech kousek za Velkými Přílepy, květiny pěstuje na jednom hektaru. Zbylé dva byly ještě před pár lety v režimu konvenčního zemědělství, které používá těžké zemědělské stroje a chemii. Hilgertová ale pachtýřům smlouvu vypověděla a teď dělá vše pro to, aby půdu opět probudila k životu.
„Musíme hledat způsob, jak spolupracovat s přírodou, a ne s ní vést válku. Protože válka toho nejhoršího kalibru, kde nechybí ani chemické zbraně, to bohužel je,“ říká Hilgertová v narážce na syntetická hnojiva a postřiky proti škůdcům, které se v Česku hojně používají. Znovu navrácené dva hektary proto teď budou ještě minimálně rok odpočívat a pak se uvidí.
„Poslední dva roky je pozemek zatravněný, zaseli jsme vojtěšku a vysadili stovky keřů, které ozdravují půdu, aby se v ní zase rozvinul život. Představuji si to jako takovou oázu,“ říká majitelka uprostřed rozvíjejícího se pěstitelského ráje, kde jsme právě vyplašili koroptev.
Že se vše zatím daří podle plánu, každodenně potvrzují i další živočichové, kteří na jejím poli našli útočiště, třeba bažanti nebo zajíci. Na pozemku je bidýlko pro dravce, Hilgertová si na rostlinách všímá i pavouků, kteří sem bůhví odkud přicestovali, aby si užili pestrou vegetaci. Pěstitelka má totiž na poli zhruba sto druhů rostlin.
Nizozemská „katastrofa“ v krajině
Přestože Hilgertová květiny pěstuje ekologicky, certifikaci Bio zatím nemá. V Česku ví jen o jedné farmě, která si ji pořídila. Jí se to zatím nevyplatí, protože u květin je problematika složitější než u zeleniny. Navíc je nejprve potřeba zlepšit mezi lidmi povědomí o tom, proč se vůbec vyplatí kupovat kytici z ekologické farmy.
„Chtěla bych se dočkat doby, kdy bude trapné si koupit kytku z afrických zemí či Kolumbie, zkrátka ze zemí globálního jihu,“ říká Hilgertová. Připomíná, že většina květin se takto do českých domácností dostane přes nizozemské burzy. Zpozornět by měli nakupující třeba u růží. U těchto květin je problémem nejen uhlíková stopa kvůli dlouhé cestě, ale i způsob, jak se zachází s ženami, které na květinových farmách obvykle pracují.
Hilgertová nicméně vidí problém i u květin importovaných z menší dálky. „Pokud si koupíte z Nizozemska tulipán, pravděpodobně bude odtud i pocházet. Ale musíme si říci, že Nizozemsko je patrně největší spotřebitel pesticidů v Evropě, které samozřejmě končí v půdě a vodě. Květina, kterou si takto pořídíte, se nedotkla lidská ruka. Cibulky sázejí stroje a stroje i tulipány sklízejí. Když vidíte ty obrovské pole tulipánů, tak je to v podstatě ekologická katastrofa v krajině,“ je přesvědčena Hilgertová.
Nejvíce času zabere okopávání
Kdo by si myslel, že největším problémem je v ekologickém zemědělství boj se škůdci nebo třeba plísněmi, byl by na omylu. Hilgertová je přesvědčena, že její rostlinné společenstvo je díky šetrnému hospodaření méně náchylné k nemocem. Nejvíce času a lidské síly zabere okopávání rostlin, protože ve zdravé půdě se daří i plevelu.
„Úzký kontakt s rostlinami má na člověka blahodárný vliv. Kytky léčí, jsou plné emocí, otevírají nám srdce a já jsem ráda, že se mi právě díky tomu daří do světa dostávat téma ekologického hospodaření a spolupráce s přírodou,“ shrnuje pěstitelka.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
