Tuzemské společnosti zatím snížily emise skleníkových plynů v průměru o 19 procent oproti výchozímu stavu. Globálním společnostem se to podařilo výrazně více, o 28 procent. České firmy mají zároveň méně ambiciózní cíle, když plánují snížení emisí o 32 procent, zatímco globální společnosti o 40 procent. Vyplývá to z průzkumu Globální hodnoty udržitelnosti v roce 2023 společnosti EY.
V porovnání s globálními společnostmi se ty v Česku méně obávají fyzických, právních a reputačních rizik spojených s klimatem. Naopak ke snižování emisí jsou více motivovány potřebou dodržování předpisů (69 procent). Pro světové společnosti dosahuje tato motivace jen 47 procent.
„Zábrany českých firem v agendě změny klimatu mohou být způsobeny jejich pesimismem ohledně cílů v oblasti změny klimatu, který pramení z rozdílné struktury hospodářství. Český průmysl totiž stále patří mezi ty energeticky nejnáročnější v EU,“ komentovala výsledky Alice Machová, partnerka EY pro udržitelný rozvoj, který v EY vede tým „Climate Change Sustainability Services“.
Češi jsou i většími skeptiky, co se globálního oteplování týká. Tomu, že svět se vyhne zvýšení průměrné globální teploty o 1,5 stupně, věří 65 procent globálních společností, a jen 12 procent společností v Česku. Obdobně je diametrální rozpor v názoru, že svět dosáhne nulových emisí do roku 2050: globální firmy tomu věří z 69 procent oproti šesti procentům českých společností.
Obavy, že klimatická opatření negativně ovlivní provoz nebo finanční výkonnost, jsou převládající jen u 36 procent globálních společností, zatímco v Česku u nadpoloviční většiny (53 provoz). Překážkou pro zavádění opatření na snížení emisí je také vyšší nejistota v důsledku ekonomických nebo geopolitických problémů: zatímco u globálních společností se jedná 29 procent, české je takto vnímají ze 47 procent. Následují tlak investorů na krátkodobé zisky (35 procent) a nejistota související s novými předpisy (35 procent).
Češi bohužel v tomto ohledu nemají ani velkou důvěru ve stát. Vlády poskytují správné vedení a podporu pro účinné řešení změny klimatu podle 67 procent globálních firem, zatímco v Česku si to myslí jen 22 procent dotazovaných společností.
České společnosti se na druhou stranu na rozdíl od svých globálních protějšků tolik nepotýkají s překážkami uvnitř firem při realizaci své klimatické agendy. Například globální společnosti z celých 69 procent vnímají jako překážku pokroku v oblasti změny klimatu fakt, že mají příliš mnoho různých iniciativ, které si navzájem konkurují, namísto jednotného přístupu. České firmy toto jako problém vnímají jen z jedné třetiny.
Průzkum rovněž ukázal, že ambice českých společností nejsou dostačující. Pouze 24 procent se zavázalo k uhlíkové negativitě a 12 procent k „net zero“, tedy uhlíkové neutralitě. Většina společností tak nedosáhne 45procentního snížení emisí do roku 2030, jak požaduje Pařížská dohoda. Těch, co se zavázaly cílům dostát je 32 procent. Pouze 27 procent plánuje snížit emise o 45 procent a více.
Konkrétní opatření zatím kulhají
Dále se ukázalo, že z 32 opatření přijatých v důsledku klimatické změny mají firmy dokončených jen pět.
Konkrétně se jedná například o:
- přidělení odpovědnosti za dohled nad opatřeními pro boj proti změně klimatu jednotlivci nebo výkonnému orgánu společnosti,
- identifikace hlavních zdrojů emisí,
- snížení spotřeby hlavních zdrojů elektřiny a emisí,
- požadavek na dodavatele, aby snížili své emise.
„Průzkum potvrzuje, že české společnosti jsou tradičně rezervovanější ve svých postojích i přijímaných opatřeních. Ekonomické okolnosti, zejména ceny energií i materiálových vstupů, přesto nutí k pragmatickým krokům – snižovat energetickou náročnost a investovat do modernizace. I to dílem přispívá k naplňování dekarbonizačních cílů, i když se k nim společnosti veřejně nehlásí nebo je tak nevnímají,“ podotýká Alice Machová.
Mezi opatření, která se českým firmám realizovat nedaří, patří nabídka kompenzovat zákazníkům emise, přemístění provozů do oblastí s lepším přístupem k čisté energii, přechod na obnovitelné zdroje, pokračování ve strategii fúzí a akvizic, která je v souladu s ambicemi v oblasti boje proti změně klimatu, a poskytování technické nebo finanční pomoci dodavatelům při snižování emisí.
„České firmy dlouhodobě profitovaly z přístupu k levným fosilním palivům a levné pracovní síle. Tím pádem jim scházela motivace k modernizaci, jakou vidíme u globálních firem. Situace se ale změnila a lze očekávat, že firmy budou po vzoru těch globálních nuceny k významným změnám ve snaze ochránit vlastní konkurenceschopnost,“ shrnuje Alice Machová.
EY v globálním průzkumu porovnávala hodnoty udržitelnosti za loňský rok na vzorku více než 500 společností, v Česku pak u 51 firem.
Partnerem tohoto článku je společnost EY. Obsah vytváří redakce Ekonews.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
