Na volném moři dosud neplatila žádná ochrana biodiverzity. Ústava pro oceány pomůže

Toto pondělí byla v New Yorku v sídle OSN formálně přijata dlouho očekávaná Dohoda o biodiverzitě volného moře. Ač se dohoda jeví z pohledu Česka jako vnitrozemského státu nevýznamná, opak je pravdou. Týká se totiž takzvaných mezinárodních prostorů, v nichž mají všechny státy světa stejná práva a které představují 42 procent povrchu planety Země, 64 procent rozlohy oceánů a 95 procent jejich objemu.

Mezinárodní prostory tvoří nejrozsáhlejší životní prostor na planetě, který „patří“ všem a zároveň nikomu. Do dnešního dne v nich platilo jen velmi málo pravidel omezujících lidskou činnost. Negativní stránkou této svobody bylo nejen ohrožení živých organismů a společenstev, která se zde nacházejí, potažmo mořského ekosystému jako celku. Byla navíc v rozporu s ideou spravedlivého využívání oceánů, na které je založeno mezinárodní mořské právo.

Přijatá Dohoda o biodiverzitě volného moře, plným názvem Dohoda o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti oblastí za hranicemi národní jurisdikce (anglicky Agreement on the conservation and sustainable use of marine biological diversity of areas beyond national jurisdiction, zkráceně též BBNJ dohoda), představuje mimořádný úspěch mezinárodních vyjednávání a znamená zaplnění dlouholeté mezery mezinárodního mořského práva.

Pokud vstoupí v účinnost a bude skutečně dodržována, může významně přispět k naplnění cílů, jež si mezinárodní společenství ve vztahu k oceánům a „životu pod hladinou“ vytyčilo. Má zajistit účinnou ochranu mimo jiné i prostřednictvím sítě chráněných mořských oblastí, prohloubit znalosti o fungování mořských ekosystémů a posílit kapacity rozvojových zemí.

Ochrana ekosystémů v mezinárodních prostorech chyběla

Základním textem mezinárodního mořského práva je Úmluva OSN o mořském právu – UNCLOS (United Nations Convention on the Law of the Sea), která byla přijata v roce 1982 po dlouhých devíti letech mezinárodních vyjednávání. Úmluva bývá označována jako „ústava pro oceány“, neboť ve svých 320 článcích a devíti přílohách upravuje téměř všechny zásadní otázky mořského práva, z nichž je na prvním místě právní režim jednotlivých mořských prostorů.

Tyto prostory lze zjednodušeně rozdělit na ty, které „ovládají“ pobřežní státy (oblasti spadající pod národní jurisdikci), a takzvané mezinárodní prostory za hranicemi národní jurisdikce, kde mají všechny státy světa stejná práva a žádný nemůže usilovat o jejich podřízení své suverénní moci.

V mezinárodních prostorech – velmi vzdálených od pobřeží i zraků veřejnosti – platí právo státu vlajky, tedy státu, v němž je registrováno plavidlo. Z hlediska mořských organismů a ekosystémů tam existuje jen minimální regulace. Pravidla lovu, respektive sběru, se řeší v zásadě pouze ve vztahu k migrujícím rybím hejnům a některým charismatickým druhům, jako jsou mořští savci (typicky velryby) či želvy.

Mimořádně ekologicky cenné oblasti volného moře či hlubokomořského dna, jako jsou například takzvané hydrotermální vývěry, a na ně navázané druhy tak do dnešního dne byly prakticky bez ochrany.

Železný šnek může pomoci vědě

Hydrotermální vývěry jsou trhliny na mořském dně, zpravidla na oceánských hřbetech, v hloubce několika tisíc metrů, z nichž tryská horká voda či pára vzniklá kontaktem mořské vody s magmatem. V okolí těchto „komínů”, označovaných jako bílí či černí „kuřáci”, vznikají unikátní společenstva živých organismů, jejichž fungování se v mnoha směrech liší od ekosystémů na pevnině. Nejvýznamnějším rozdílem je skutečnost, že fungování těchto společenstev není založeno na fotosyntéze, ale na chemosyntéze, tedy tvorbě organické hmoty z anorganických látek obsažených ve vodě tryskajících z vývěrů. Základem potravního řetězce hydrotermálních vývěrů jsou chemosyntetizující bakterie, kterými jsou hydrotermální vývěry pokryté a které slouží jako potrava živočichů žijících v okolí vývěru.

Společenstva hydrotermálních vývěrů jsou mimořádně zajímavá z hlediska vědy a potenciálně i průmyslového využití, neboť organismy, které jsou jejich součástí, disponují unikátními vlastnostmi, jimiž se přizpůsobují životu v extrémních podmínkách. Příkladem takového organismu je druh Chrysomallon squamiferum neboli šnek s šupinatou nohou, nazývaný též mořský pangolin nebo železný šnek. Jedná se jediný známý druh plže, který do svého těla dokáže zakomponovat sloučeniny železa, a to v podobě výztuhy vnější části ulity a šupinek na noze. Jeho výskyt byl zdokumentován zatím pouze ve třech lokalitách hydrotermálních vývěrů v Indickém oceánu. V roce 2019 byl Mezinárodním svazem ochrany přírody prohlášen za ohrožený a zařazen na tzv. Červený seznam z důvodu rizik, jež pro hydrotermální vývěry představuje hlubokomořská těžba.

Pragmatický kompromis ve prospěch ochrany oceánů

Odborníci z řady oborů na existující mezeru v mezinárodním mořském právu upozorňují od počátku 90. let, kdy bylo potvrzeno, že hlubokomořské dno zdaleka není pouští bez života, jak se dlouho předpokládalo. Nová dohoda má klasickou strukturu používanou v mnohostranných smlouvách na ochranu životního prostředí. Po úvodních ustanoveních vymezujících používané pojmy, geografickou působnost v oblastech za hranicemi národní jurisdikce a obecný cíl (ochrana a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitostí) vytyčuje čtyři hlavní oblasti, kterých se týká: mořské genetické zdroje, nástroje územní péče, posuzování vlivů na životní prostředí a budování kapacit. Dohodu doplňují institucionální, finanční a procesní ustanovení.

1. Mořské genetické zdroje, včetně spravedlivého sdílení přínosů

Rozvojové země v průběhu vyjednávání usilovaly o to, aby mořské genetické zdroje – tedy v podstatě jakékoliv živé mořské organismy či jejich části získané v mezinárodních prostorech a využitelné člověkem – podléhaly principu společného dědictví lidstva obdobně jako nerostné zdroje hlubokomořského dna. To by znamenalo, že přístup k nim, například k sběru vzorků živých organismů z hydrotermálních vývěrů, by podléhal povolení a přínosy včetně případných zisků by byly sdíleny s rozvojovými zeměmi. Vzhledem k tomu, že omezení přístupu bylo pro rozvinuté země nepřijatelné, je výsledkem kompromis zachovávající svobodný přístup k živým organismům mezinárodních prostorů doplněný povinností informovat o každé plánované výpravě a jejích výsledcích ostatní státy a veřejnost prostřednictvím zvláštního informačního systému dohody.

Je třeba zdůraznit, že tato část dohody se nevztahuje na rybolov, který je regulován jinými mezinárodními smlouvami, jako je například Dohoda o rybích hejnech, další prováděcí dohoda k UNLCOS z roku 1995 či řada regionálních rybářských úmluv aplikovatelných na volném moři. Dohoda zároveň počítá se zřízením speciálního fondu, jehož prostřednictvím by měly být sdíleny případné peněžité výnosy z komercializace výrobků založených na vlastnostech živých organismů z hlubokomořského dna, například léků. Přesnější pravidla jeho fungování však budou muset být teprve dohodnuta.

2. Nástroje územní prostorové péče, včetně chráněných mořských oblastí

Z hlediska ochrany mořských ekosystémů jsou nejvýznamnějším přínosem dohody pravidla pro zřizování chráněných mořských oblastí v mezinárodních prostorech. Vědci se dlouhodobě shodují, že tyto mořské rezervace, v nichž jsou zásadním způsobem omezeny negativní vlivy člověka, významně přispívají k ochraně mořské biodiverzity a fungování mořských ekosystémů, a to i v oblastech k nim přilehlým. Doposud však nebylo možné je zřizovat na globální úrovni. Dohoda toto smluvním stranám umožňuje, byť s možností tzv. opt-out, kdy státy budou moci prohlásit, že s rozhodnutím o vyhlášení chráněné mořské oblasti na základě některého ze stanovených důvodů nesouhlasí, v důsledku čehož pravidly chráněné mořské oblasti nebudou vázány, dokud daný důvod bude trvat.

3. Posuzování vlivů na životní prostředí

Posuzování vlivů na životní prostředí je tradičním nástrojem práva životního prostředí zajišťujícím, že potenciální negativní vlivy určité činnosti budou zjištěny a zhodnoceny na začátku schvalovacího procesu tak, aby příslušný orgán mohl tyto vlivy vzít v úvahu při rozhodování, zda činnost povolit, případně za jakých podmínek. Dohoda tento nástroj aplikuje na činnosti prováděné v mezinárodních prostorech (může se jednat o vědecký výzkum, těžbu z mořského dna či například budoucí energetické využívání oceánů). Celý proces však zůstává plně v rukou příslušného státu, orgány dohody do něj nevstupují, jak řada zemí požadovala. Proces by měl být maximálně transparentní a umožňovat vyjádření nejen jiným státům a relevantním mezinárodním orgánům a organizacím, ale též veřejnosti.

4. Budování kapacit a převod mořských technologií

V souladu s principy spravedlivého využívání oceánů, spolupráce a zvláštních potřeb rozvojových zemí stanoví dohoda pravidla pro budování kapacit, tedy posilování schopností rozvojových provádět dohodu z hlediska personálního, materiálního i finančního. Doplňkem jsou i pravidla pro převod mořských technologií (tedy jakýchkoli technologií pro výzkum a využívání oceánů a mořských zdrojů), který by měl směrem k rozvojovým zemím probíhat za zvýhodněných podmínek.

Řeší se rovněž plastové znečištění

Na zasedání v OSN byla dohoda přijata konsenzem, tedy bez hlasování (žádný stát se nevyjádřil proti). Nyní ji čeká posouzení a ratifikace na vnitrostátní úrovni jednotlivých států. V účinnost vstoupí, jakmile bude dosaženo počtu 60 smluvních stran, tedy států, které formálně vysloví souhlas jí být vázány. Je třeba doufat, že tohoto počtu bude dosaženo co nejrychleji, aby státy mohly začít plnit cíle, k nimž se v ochraně oceánů zavázaly.

Stěžejním pro ochranu mořských ekosystémů a biodiverzity je zejména cíl zajistit do roku 2030 ochranu 30 procent mořských prostorů prostřednictvím systému chráněných mořských oblastí stanovený jako součást tzv. Kunmingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost přijatého v prosinci 2022 na 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti.

Přijetím Dohody o biodiverzitě volného moře však mezinárodní vyjednávání týkající se oceánů zdaleka nekončí. Dalším rozjednaným textem je mezinárodní úmluva zaměřená na řešení plastového znečištění, které je v současné době jednou z největších hrozeb pro mořské ekosystémy. Do oceánů se každý rok dostává 14 milionů tun plastového odpadu, který představuje nejen estetický, ale zejména ekologický problém. Ryby, želvy, kytovci, ploutvonožci a na moře vázaní ptáci a další živočichové si jej často pletou s potravou a miliony jich každý rok hynou. Dle závazku států přijatého v roce 2022 by návrh dohody měl být připraven do roku 2024. Nezbývá než doufat, že úspěch vyjednávání Dohody o biodiverzitě volného moře bude pro státy vyjednávající úmluvu o plastovém znečištění inspirací.