Odbornice na udržitelné nakládání s odpady z mezinárodní platformy Reloop Anna Larssonová komentuje parametry rýsujícího se českého zálohového systému pro sběr PET lahví a plechovek, které nedávno představilo ministerstvo životního prostředí.
Lokální specifika se podle ní musejí zohledňovat především u výše zálohy. Kompenzovat obce z nevrácených záloh za absenci cenného PET ve žlutých kontejnerech podle ní není dobrou myšlenkou, neděje se tak v žádné evropské zemi. „Řešením je postupně zatraktivnit i další obaly a frakce ve žlutých kontejnerech,“ říká Larssonová.
Zálohové systémy se postupně zavádějí po celé Evropě. Co se událo v posledních měsících?
Zálohový systém pro nápojové obaly má teď třináct evropských zemí. Poslední se stala Malta, která toto opatření přijala loni v listopadu. Řada dalších zemí je v procesu implementace, protože zálohový systém je v souladu se směrnicí o jednorázových plastech, jejíž recyklační cíle jsou velmi ambiciózní. Jak víme, do roku 2025 to má být 77 procent a do roku 2029 už 90 procent vysbíraného materiálu. Tedy maximální zpětný sběr jako základ cirkulární ekonomiky. V Evropě už máme skvělé příklady toho, jak uzavřít cirkulační smyčku – od roku 2009 se to daří Švédsku, o dva roky později se přidalo Norsko a teď se díváme na relativně nový model na Slovensku.
Některé země jste navštívila osobně. Jaká je vaše zkušenost?
V první řadě je zásadní stanovit pro implementaci dostatečný časový rámec. Depozitní systém je v podstatě projekt, jehož spuštění nastává přijetím legislativy. Následně je potřeba definovat důležité milníky. Jedním z nich je licencování provozovatele systému, bez něhož nelze začít se zavedením systému ani s osvětovými kampaněmi. Jsem ráda zejména za zkušenosti z nedávno zavedených systémů, například ze Slovenska nebo Lotyšska, z nichž se dá toho hodně naučit. Slovenský příklad je úžasný, dosáhli 70procentní úrovně sběru nápojových obalů a okamžitého efektu už v prvním roce.
Někteří přední čeští představitelé namítají, že na Slovensku se zavedení systému uspěchalo, a používají to jako argument, že český systém by se měl lišit… Jaký na to máte názor vy?
Od chvíle, kdy vznikl operátor, měli zhruba deset měsíců na to, aby přišli s potřebnou infrastrukturou. Systém pak nabíhal pomalu, Slováci měli přechodnou fázi, která umožnila postupný nástup. Vždy je potřeba, aby první přišla legislativa a licencování operátora, aby trh získal ujištění, jak se budou věci vyvíjet a mohly započít investice do infrastruktury. Stejně tak se musejí připravit retaileři, kteří hrají v Evropě ve sběru nápojových obalů dominantní roli. Ale je pravda, že delší čas na přípravu je vítaný, protože se jedná o komplexní národní systém, ne záležitost na úrovni municipality.
Navržená záloha mezi čtyřmi a pěti korunami je podle vás akorát?
Hodnota zálohy je naprosto klíčová pro úspěch systému a měla by být nastavena podle socioekonomických podmínek dané společnosti. Pokud bude nízká, bude nižší úroveň sběru, protože lidé nebudou dostatečně motivováni. Na druhou stranu když bude nastavena příliš vysoko, hrozí podvody. V minulosti se to stalo třeba v Německu. Když se tam na začátku tohoto století systém zaváděl, činila záloha 25 centů, což tehdy bylo moc vysoké a vedlo to k podvodům se zálohovanými PET lahvemi. Snahou bylo vybrat peníze za něco, co nikdy ani nebylo na trhu. A nakonec to vedlo k drahým bezpečnostním opatřením – začal se třeba používat speciální inkoust pro nápojové obaly, aby se daly padělky odlišit.
Dalším parametrem návrhu je hustota sítě, kde se počítá zhruba s 11 tisíci míst. Prodejny nad 50 metrů čtverečních se mají zapojit povinně, patří mezi ně i čerpací stanice. Ostatní mají možnost výběru. Je to podle vás správné nastavení?
Povinnost zapojení pro obchodníky je opravdu velmi individuální pro každou zemi. V pobaltských zemích jde hlavně o velké obchodníky, u kterých se odehrává i většina prodejů. Například Estonsko má povinnost pro prodejce s plochou nad 200 m2, Lotyšsko a Litva nad 300 m2 ve městech a 60 m2 na venkově. Když se posuneme do kontinentální Evropy, kde se nakupuje u velkých i malých obchodníků, situace je jiná a je dobré, aby se zapojili i menší obchodníci. Co se týče čerpacích stanic, některé země je zapojily také povinně, třeba Norsko či Finsko, ale ukazuje se, že se tam nikdy nebudou sbírat velké objemy. Jsou to maximálně dvě velké tašky, co se jednou či dvakrát za měsíc vyvezou. I tak jsou pro dosažení vysoké míry sběru důležité, a navíc zásadně zvyšují pohodlí pro zákazníky.
Co si myslíte o návrhu, aby operátor musel na vlastní náklady ustanovit sběrné místo, pokud o to požádá obec, která má více než 300 obyvatel a žádné přirozené sběrné místo…
Myslím, že není důvod to přehánět. Ti lidé si někde nakoupili, tak by na tomtéž místě mohli obaly i vrátit. Mělo by to být navázáno na místo nákupu. To by mělo naprosto stačit. Rozumný je princip vracení v místech, kde lidé nápoje nakupují.
Zástupci řetězců se vyjadřují v tom duchu, že by rádi v ustanoveném operátorovi měli společně s nápojáři identický podíl. Je to obvyklá praxe?
Zálohový systém je speciální, a to díky záloze, která se přirozeně ocitá u obchodníků. Od začátku je to tedy nastaveno tak, že obchody jsou zapojeny. A samozřejmě organizují sběrnou infrastrukturu. Takto to funguje ve všech evropských zálohujících zemích s výjimkou Islandu. Dává to smysl i s ohledem na uhlíkovou stopu obalu a celého nákupu. Retail je tedy do fungování operátora systému zapojen. A podíl je výsledkem jednání mezi jednotlivými stranami.
Diskuse se také rozvíjí kolem toho, co se stane s financemi z nevybraných záloh. Ministerstvo navrhuje, že by obcím mělo připadnout 15 procent, protože přijdou o cenný materiál ze žlutých kontejnerů. Je to podle vás dobré řešení?
Podle evropské legislativy by nevrácené zálohy stejně jako výtěžky z prodeje materiálu měly vyrovnávat náklady producentů za poplatek, který musí uhradit, když obal uvádějí na trh. Pokud tyto částky ze systému vyvedete, logicky se bude muset zvýšit příspěvek výrobců nápojů. Zároveň náklady operátora jsou značné, ať už jde o manipulační poplatek, logistiku, poplatky, administrativu, marketing či vylepšování systému především pro spotřebitele. Celkově jde o velké částky.
Problém municipalit je hodně komplexní a pravdou je, že směrnice o jednorázových plastech vytvořila některé výzvy. PET lahve jsou najednou super atraktivní komodita. EU stanovila cíle pro podíl recyklátu jen pro PET a ne pro další obaly, a tak se PET stal cennějším materiálem než jiné polymery. To způsobuje těžkosti a municipality výhledově o tento příjem z PET přijdou. Je ale potřeba pamatovat na to, že municipality už dostávají finance od občanů, kteří platí poplatky, jež mají náklady na systém sběru odpadu hradit. Není fér, že by některé frakce a obaly vlastně měly dotovat náklady na další frakce. Každý obalový materiál by měl platit sám za sebe. Pokud se občan rozhodl nevrátit obal, a nevyzvednout si tak zálohu, proč by to mělo připadnout obcím, které budou moci sebraný materiál tak jako tak prodat?
Řetězce Lidl a Kaufland uskutečnily v Česku pilotní projekt v šesti prodejnách. Na základě zjištění například navrhují, aby sběr prázdných obalů neprobíhal ve fixní dny, ale šlo jej flexibilně přizpůsobit s využitím logistiky samotných řetězců. Je to dobrý nápad?
Opravdu jsou některé dny slabší, víkendy naopak bývají silné. Jsou tu také určité sezónní výkyvy, jako Vánoce či Velikonoce, a samozřejmě letní prázdniny, kdy je sběr velmi intenzivní. Systémový operátor by měl nabídnout nejlepší řešení, aby logistika odpovídala intenzitě a potřebám sběru a zároveň se jednalo o nejlevnější způsob dopravy. Myslím, že tento bod se sám přirozeně vyřeší. Operátor vybere nejlevnější řešení, což často bývá odvoz s pomocí distributora či obchodníka.
Jeden z výstupů pilotního projektu byl, že jen čtvrtina lidí, kteří obaly vrátili, pak uplatnila bonusové kupóny, které za to dostávali. Řetězce z toho vyvozují, že lidé mají i jiné motivace, například environmentální, co si o tom myslíte?
Myslím, že zásadním klíčem k úspěchu je výše zálohy. Já věřím v sílu finanční motivace. Kdybychom měli motivované a ekologické občany, tak bychom neřešili problém s litteringem (pohazováním odpadků v přírodě, pozn. aut.) a sběrem plastů. Jsem přesvědčena, že žádný systém nepřináší takový úspěch jako zálohový. Žijeme v době, kdy média neustále mluví o plastech a mikroplastech, ale kromě zálohového systému nic lidi nepřiměje, aby vraceli 90 procent obalů, to už jsme pochopili. Pro širokou populaci láska k životnímu prostředí jako motivace zkrátka nestačí.
Partnerem článku je Iniciativa pro zálohování. Obsah vytváří redakce Ekonews.
Anna Larssonová
Odbornice v oblasti udržitelného nakládání s odpady, kde je odpad vnímán jako cenný zdroj pro recyklaci materiálů. Zaměřuje na střední a východní Evropu. Má bohaté zkušenosti s mezinárodními iniciativami zaměřenými právě na efektivní sběr domovního odpadu. Hlavním cílem jejích projektů je udržet hodnotu recyklovatelných materiálů, které procházejí oběhovým dodavatelským řetězcem.
Redakce
Ekonews je web o udržitelnosti, který hledá v ekologických tématech ekonomické souvislosti a mezi byznysmeny chuť dělat věci ohleduplněji k životnímu prostředí.
