Invazní druhy jsou globální hrozbou pro přírodu, ekonomiku, potravinovou bezpečnost i lidské zdraví. Platí to i pro Česko. Bolševník, nutrie, křídlatky už jsou zde přítomné, nyní se blíží například sršeň asijská. Jeho příchodu se asi nevyhneme, říkají experti a chystají plán, jak se na něj připravit.
Ročně způsobují invazivní druhy zvířat a rostlin ekonomické škody ve výši 423 miliard dolarů, tedy přes devět bilionů korun. Nový výzkum mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) ukázal, že od roku 1970 se náklady za každé desetiletí zčtyřnásobily.
Na celém světě existuje přes 37 tisíc nepůvodních zdomácnělých druhů, které byly do přírody zavlečeny lidskou aktivitou, z toho více než 3 500 druhů je invazních. Tyto živočišné, rostlinné druhy a mikroorganismy se v územích rychle šiří a ohrožují tak biologickou rozmanitost místního ekosystému. Invazní druhy jsou jednou z pěti hlavních příčin společně s klimatickou změnou a znečištěním, které přispívají ke ztrátě biodiverzity a jsou spojeny s 60 procenty případů vymírání živočichů a rostlin na světě.
Výzkum, na kterém pracovalo 86 expertů ze 49 zemí více než čtyři a půl roku, také ukázal, že roční náklady spojené s invazními druhy v roce 2019 přesáhly 423 miliard dolarů – tedy přes 9,5 bilionů korun, a že od roku 1970 se tyto náklady s každým desetiletím zčtyřnásobily. Původní roční odhady mezi lety 1970 až 2017 se pohybovaly průměrně okolo 600 miliard korun. Za rok 2017 byl odhad stanoven na 3,6 bilionu korun.
„Počet invazních druhů stále stoupá. Je to dané tím, že se přesouvá více materiálu a zkracují se doby jeho transportu. Když dříve trvala cesta z Ameriky do Evropy měsíc, tak to druh nepřežil,“ vysvětluje Jan Pergl z Botanického ústavu Akademie věd České republiky, který se problematikou invazí a analýzou nově zavlékaných druhů zabývá a na hodnotící zprávě IPBES se podílel. „Teď ale letadla přeletí i velké vzdálenosti za chvíli, a tak například i komár může cestu přežít snadněji. Pak se tu vypustí a rozšíří.“
Zavlečením invazních druhů do nepůvodního životního prostředí se mohou zvyšovat náklady na údržbu a obnovu lesů, na úpravy silnic a železnic a zvyšovat se výdaje na zdravotnickou péči při léčbě tropických nemocí. Vysoce nákladná je celkově také likvidace již rozšířených invazních nepůvodních živočišných i rostlinných druhů.
Dalším důvodem nárůstů financí je podle Pergla i zpřesňování informací. „Teď se doplňují díry v našich znalostech a doplňují se i další regiony, takže máme i mnohem lepší informace. I to, co víme teď, je pravděpodobně podhodnocené,“ doplňuje.
V ohrožení jsou i lidské životy
„Bylo by nesmírně nákladnou chybou považovat invazní druhy pouze za problém někoho jiného,“ uvedl Anibal Pauchard, jeden ze spoluautorů studie. „Přestože se konkrétní druhy, které způsobují škody, liší místo od místa, jedná se o rizika a výzvy s globálními kořeny, ale velmi lokálními dopady, kterým čelí lidé v každé zemi, ze všech prostředí a v každé komunitě – dokonce i Antarktida je postižena.“
Studie dále ukázala, že 85 procent dopadů invazních druhů má negativní vliv na kvalitu lidského života. Tyto nepůvodní druhy mohou například přinášet nemoci jako je malárie, virus zika nebo západonilskou horečku.
„Invazní druhy mohou mít vliv i na kvalitu vody. Jsou druhy, které vodu znečistí a musí se vynakládat mnohem vyšší prostředky na její údržbu. Problém je to zejména v rozvojových zemích. Například invazní vodní hyacint může zarůst řeku, která je klíčová pro dopravu a zastínit tok tak, že zničí veškerou vodní produkci a populaci ryb,“ vysvětluje Pergl.
Invazní druhy byly také jednou z příčin, proč se ničivé požáry na Havaji rozšířily v tak velkém rozsahu. Podle britského Guardianu vědci mnoho let upozorňovali, že nepůvodní traviny, které pokrývají čtvrtinu ostrova Maui, představují v případě požáru velké riziko. Letos v srpnu tak neobhospodařované traviny k rozšíření požárů, které zničily historické město Lahaina, výrazně přispěly. O život během požárů na Maui přišlo 106 lidí.
Invazní druhy v Česku
„V České republice se teď velmi rozšiřuje pajasan žláznatý nebo křídlatky, které teď sice krásně kvetou bílými květy, ale vytvářejí husté porosty a vytlačují tak původní druhy a mění daný ekosystém. Také zvyšují i náklady na údržbu v místech, kde rostou,“ popisuje Pergl problémy s rostlinou, která může dorůst až do dvou metrů. Mezi další tuzemské invazní druhy patří také bolševník, netýkavka žláznatá, klejicha, střevlička, rak americký, nutrie nebo želva nádherná.
„Teď se k nám blíží sršeň asijská, která bude útočit na včelstva. Už se vyskytuje v Německu u hranic s Francií. Je tak možnost, že přijde ze západu, nebo naopak jižní cestou – přes Itálii, Maďarsko, Rakousko a Slovensko. Nyní se rozšiřuje v Maďarsku. Je tak velká pravděpodobnost, že příští rok už bude i u nás,“ varuje Pergl.
Nyní Jan Pergl spolupracuje na plánu, jak se na příchod sršně asijského připravit. „Zítra máme jednání i s hasičským záchranným sborem, Ministerstvem životního prostředí a zástupci Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Asi budu pesimista, ale obávám se, že nezabráníme tomu, aby se k nám sršeň dostala. Nejspíše se s ní budeme muset naučit žít, ale byla by chyba nechat si ji tu nechat rozšířit jako se to stalo ve Francii. Výskyty nám mohou například hlásit včelaři. Jde o to, abychom teď nastavili proces, kam jejich výskyty hlásit, kdo bude hnízda likvidovat a všechny další postupy,“ vysvětluje.
Opatření nejsou celosvětově dostatečná
Experti z IPBES upozorňují, že obecně máme nedodatečná opatření, která by se s výzvami šíření invazních druhů vypořádávala. Zpráva upozorňuje, že zatímco 80 procent zemí má ve svých národních plánech v oblasti biologické rozmanitosti stanoveny cíle týkající se řízení invazních nepůvodních druhů, pouze 17 procent zemí má vnitrostátní zákony nebo předpisy, které se touto problematikou konkrétně zabývají. To také zvyšuje riziko šíření invazních druhů do sousedních států.
„Dobrou zprávou je, že téměř pro každý kontext a situaci existují nástroje, možnosti správy a cílená opatření, která skutečně fungují,“ okomentoval zjištění Pauchard. „Prevence je absolutně nejlepší a nákladově nejefektivnější možností – ale likvidace rozšířených druhů, omezení jejich šíření a jejich kontrola jsou ve specifických kontextech také účinné. Obnova ekosystémů může také zlepšit výsledky managementových opatření a zvýšit odolnost ekosystémů vůči budoucím invazním druhům.“
„Před měsícem vydalo ministrovo životního prostředí zásady a regulace pro pajasan a bolševník. Bude následovat netýkavka žláznatá a některé druhy ryb, želva a další,“ komentuje vývoj českých opatření Jan Pergl. Příručka obsahuje, jak tyto druhy správně omezit nebo zlikvidovat. Jak Pergl dodává, musí se ale jednat s rozmyslem.
„Je důležité, aby lidé například nelikvidovali pajasan bezhlavě a sledovali doporučení, protože jinak si zadělají na mnohem větší problémy. Pokud jej totiž skácíte, tak vytvoří výmladky, které vyrazí z kořenů a ty se likvidují mnohem složitěji,“ popisuje Pergl. Celkově podle něho v Evropě ale máme dobré podmínky, jelikož heterogenní krajina zabraňuje například plošnému šíření, tak jako to známe třeba z rozlehlých plání Severní Ameriky nebo úplnému vyhubení druhu, jako se tomu děje nejčastěji na ostrovech.
Minulý týden také proběhlo v Průhonicích jednání, kterého se účastnili vědci, zástupci Ministerstva životního prostředí, Magistrátu hlavního města Prahy, zástupci krajů i zástupci z národních parků, během kterého vznikla pracovní skupina, která by se invazními druhy a i jejich managementem měla zabývat do budoucna.
„Myslím si, že zpráva IPBES je unikátní tím, že se týká celého světa. Je to impuls pro vlády, aby začaly něco dělat. Stejně dobrý krok pro Evropu bylo invazní nařízení v roce 2014, které krásně rozhýbalo spoustu členských států a aktivit. Nyní z toho máme dva roky platnou novelu zákona o ochraně přírody, která nastartovala aktivity v managementu a prevence invazních druhů,“ komentuje Pergl.
Minulý rok v prosinci se také vlády celého světa v rámci Kunmingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost dohodly, že do roku 2030 sníží zavlékání a zdomácňování prioritních invazních nepůvodních druhů nejméně o 50 procent.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
