Tisíce háků a stěna smrti. Reportáž o nelegálním lovu tuňáků a mečounů ve Středozemním moři

Lodí se rozeznělo hlášení z vysílačky. „Deck, deck, bridge…“ Můstek volá našeho bosuna neboli loďmistra. „Deck, go ahead,“ zapraská bosunova odpověď. Je teplý červnový večer a plavíme se na lodi M/Y Sea Eagle v italských vodách u pobřeží Kalábrie s neziskovou organizací Sea Shepherd.

Právě vrcholí sezona lovu tuňáků a mečounů. Naším úkolem v rámci Operace Siso 6 je hlídkovat v místních vodách a pátrat po nelegálním rybolovu.

Hlavním terčem je nelegální rybolov pomocí drifting longlines. Nazývají se tak volně unášené dlouhé lovné šňůry. Pátráme proto po bójkách, ke kterým je připevněný několik kilometrů dlouhý vlasec, na nějž se vážou další kratší vlasce s háky a návnadou. Tyto vlasce pak unášejí mořské proudy, dokud se do nich něco nechytí. Bývá to spousta mořských tvorů, ale také některé lodě.

„Blížíme se k bójce. Připravte se ji zkontrolovat,“ zní pokyn kapitána. „Ok, copy that,“ odpovídá bosun a my se spolu s ostatními lodníky vydáváme na palubu. Pozorujeme blížící se oranžovou bóji.

Mořský ranger je veřejný činitel

Přidává se k nám i člen italské pobočky Sea Shepherd, jehož role v týmu je velmi specifická. V rámci dlouhodobé spolupráce organizace Sea Shepherd s italskou finanční policií Guardia di Finanza získal po složení příslušných zkoušek status „mořského rangera“. Ten ho opravňuje působit jako veřejný činitel v rámci rybolovu a ochrany životního prostředí, a vykonávat tak kontrolní, sankční, preventivní a informační činnost.

Ranger bóji důkladně prohlíží. „Ne, není tu žádná identifikace, jméno ani číslo,“ říká. A další bójky se v řadě ztrácejí v dáli. Přesně takhle vypadá nelegální „lovné zařízení“.

Souřadnice nálezu okamžitě loď posílá finanční policii k vyhodnocení. Netrvá dlouho a dostáváme jejich souhlas, začínáme nelegální „longline“ vytahovat na palubu.

Vše klape jako hodinky. Loďmistr nám krátce zopakuje bezpečnostní pravidla, protože někteří z dobrovolníků jsou na palubě noví a tohle je první longline, kterou dneska taháme.

Helma, plovací vesta, rukavice, boty s ocelovou špičkou, a hlavně ochranné brýle. „Pokud jsou tam chycení tuňáci, mečouni nebo jiné velké ryby, dostane se vlasec pod obrovské napětí. Může se přetrhnout a někdo by mohl přijít o oko,“ varuje ranger.

Vím, o čem mluví. Jednou se mi pod rukama podobný vlasec přetrhl a díky ochranným brýlím jsem skončila jen s malou modřinou na tváři.

Na hácích olihně, asi z Asie

Dlouhým hákem vytahujeme první bójku na palubu, vlasec klade silný odpor. Uchycujeme ho na přídi k připravenému hydraulickému navijáku, který vzápětí začne tahat šňůru z moře.

A pak skládáme stovky metrů vlasce do velkého pytle a přitom z něj odřezáváme jednotlivé háky s návnadou. Na každém háku je totiž oliheň, aby přilákala tuňáky a mečouny. „Odkud rybáři olihně berou?“ ptám se rangera, zatímco mi ukazuje rozdíl mezi legálním a nelegálním hákem. Nelegální háky, kterých jsme právě desítky vytahali na palubu, jsou téměř dvakrát větší a víc zahnuté, aby ryba neměla šanci uniknout. „Nejspíš pocházejí z Asie, protože tělo je světlejší. Rozhodně to není místní druh,“ odpovídá.

Longline nebyla ve vodě dlouho, návnada je ještě čerstvá. Přesto se zanedlouho ozývají kolegové z přídě, kde jeden z lodníků kontroluje, kam vede vlasec ve vodě. „Něco je na háku!“ křičí. Vlasec se okamžitě ještě víc napne a na pravoboku něco vyskočí z vody.

Přes metr dlouhý zlak nachový – jemuž se také říká doráda nebo mahi-mahi – bojuje o život. Všichni se okamžitě dávají do pohybu. Nejdříve zastavujeme naviják, odřezáváme navázaný vlasec s chycenou rybou, abychom ji mohli osvobodit. Navádíme zlaka do sítě a co nejrychleji zvedáme na palubu, pak už jen osvobodit z háku a vypustit zpátky do moře.

Mečouna jsme osvobodili, druhý zlak štěstí neměl

Nádherná žlutozelená ryba se zlatavými odlesky mizí v hlubině, ale na slavení není čas. Přestože už vlasec taháme déle než hodinu, jako by neměl konce. Další a další bóje se houpají před námi a přitom se začíná stmívat.

Vyndaváme svítilny, které zanedlouho zůstávají spolu se světly lodě jediným zdrojem osvětlení. Kýbl se ale nepřestává plnit háky a světélkujícími návnadami a na palubě se hromadí nespočet plastových bójí. Až na výjimky to jsou velké lahve od čisticích prostředků a všemožné kanystry.

S postupující nocí vytahujeme další ryby. Povedlo se nám osvobodit mladého mečouna, další zlak, podstatně menší než ten první, takové štěstí neměl. Nakonec jsme délku longline se zhruba stovkou háků odhadli na osm kilometrů.

Strávila jsem na lodi M/Y Sea Eagle s organizací Sea Shepherd měsíc a ostatní dny pokračovaly na stejné vlně. Nacházeli jsme další bóje, přičemž některé z nich na sobě měly identifikační číslo, u kterého jsme ověřovali, že se váže k řádně zaplacené licenci. Taková rybolovná zařízení byla legální.

Ostatní jsme vytahovali. U těch, kterým identifikace chybí, přitom pytláci neřeší zákonem povolenou délku vlasců. Neřeší ani počet háků, jejich tvar a často ani oblasti, ve kterých se smí lovit.

Středozemní moře je nejvíce zatížené nadměrným rybolovem na světě. Znamená to, že některých ryb lidé uloví tolik, že se jejich stavy nestíhají doplňovat. V současnosti jde podle statistik Organizace spojených národů o 73 procent komerčně lovených druhů ryb a pytláci tohle číslo dále zvyšují. Rybáři se tady přitom k nelegálnímu rybolovu uchylují nejčastěji kvůli tomu, že v minulosti prodali své kvóty na tuňáky velkým rybářským společnostem.

Červené tečky značí stěnu smrti

S koncem června se přiblížil i konec sezony, kdy kalábrijskými vodami migrují tuňáci. Bójek s nelegálními i legálními šňůrami začalo ubývat. Byla jsem na lodi už téměř měsíc, ale než jsem ji měla opustit a vrátit se domů, čekala nás ještě jedna operace.

Dostali jsme informaci, že v místních vodách někdo loví s takzvanou „drift net“ – volně unášenou sítí. Tomuto typu sítě se přezdívá zeď smrti, protože na otevřeném moři může být až 40 metrů hluboká a dosahovat délky neskutečných 50 kilometrů. V roce 1992 omezila Organizace spojených národů v mezinárodních vodách délku sítě na 2,5 kilometru. Evropská unie používání „drift nets“ k lovu tuňáků a mečounů o deset let později zakázala úplně.

Navzdory zákazům mají ale tento typ sítě pytláci rádi. Je levná, snadno použitelná a ve velmi krátkém čase se do ní chytí obrovské množství ryb.

Problémem těchto sítí je, že berou skoro všechno. Stěny smrti ohrožují nejen tuňáky a mečouny, ale také velryby, delfíny, žraloky, želvy a další mořský život.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že několik kilometrů dlouhou síť bude snadné nalézt, hledali jsme jen další malou tečku ve vodě – bójku označující, že tam „něco“ je. Nakonec jsme dostali tip na záliv, kde se drift net měla nacházet. Když jsme do něj vplouvali, přišla na mě řada s noční hlídkou na můstku.

Na první světlo jsem čekala netrpělivě spolu s prvním důstojníkem a jakmile se začalo rozednívat, pustili jsme se do pátrání. Několik hodin jsme nacházeli možné cíle, všechny se ale ukázaly jako falešné. Jednou to byla legální šňůra, jindy tenatová síť.

Ani poslední vytažená šňůra nevypadala nijak dramaticky. Když už jsme ale měli pocit, že jsme narazili na další longline, mezi bójemi a kanystry se mi v dalekohledu začaly rýsovat malé červené tečky – plováky, které držely vrchní část nelegální sítě těsně u hladiny. Rozespalá posádka se ihned dala do pohybu, dostali jsme povolení síť vytáhnout.

Síť, která váží až dvě tuny

Síť nasáklá vodou byla těžká, ale podařilo se nám ji dostat na naviják. Začali jsme tahat a poslední bójka byla v nedohlednu. V síti se začaly objevovat první ryby – tuňáci i mečouni, záhyby sítě se hromadily na přídi a zanedlouho ji zabíraly víc než z poloviny.

Po několika hodinách práce se postupně do tahání sítě zapojila celá posádka lodě – kuchaři, strojníci i důstojníci. Na konci byla síť natolik zamotaná a těžká, abychom ji mohli vytáhnout navijákem, museli jsme proto pokračovat ručně.

Naší osmnáctičlenné posádce se podařilo přes dva a půl kilometru dlouhou síť vytáhnout za pět hodin. V suchém stavu prý váží mezi jednou a dvěma tunami, přičemž strojníci potvrdili, že byla dost těžká na to, aby změnila těžiště lodi. Síť jsme dovezli do přístavu a odevzdali příslušným osobám. Až skončí vyšetřování, čeká ji recyklace.

Minulý rok se v rámci téže operace podařilo dobrovolníkům Sea Shepherd vytáhnout z vody 224 kilometrů nelegálních unášených dlouhých lovných šňůr, na kterých bylo přes čtyři tisíce háků. Letos jsme k nim přidali další desítky kilometrů.

„Naše operace na odstranění rybolovného zařízení opuštěného na moři, na které jsme spolupracovali s italskou finanční policií – konkrétně s Námořním velitelstvím ve Vibo Valentia – je u konce. Odstranili jsme z moře 30 kilometrů hlavních lan a dva tisíce háků připevněných k sekundárním ramenům,“ uvedl Andrea Morello , ředitel italské pobočky Sea Shepherd.

„Nalezená zařízení neměla žádnou identifikaci, což znemožnilo vystopovat ty, kteří tato smrtící zařízení na moři rozmístili. Tato činnost proto spadá do kategorie nezákonného, neregulovaného a nehlášeného rybolovu,“ dodal Morello.

Naděje pro zpívající delfíny

Na lodi jsem byla již potřetí a i přes množství destrukce, které jsem byla za celkem čtyři měsíce svědkem, naději neztrácím. Letos to byl teprve druhý rok, kdy organizace Sea Shepherd v sezoně kontrolovala používání longlines v oblasti Kalábrie. Z dostupných zpráv za poslední období přichází naděje, že ve sledované oblasti dochází k významnému poklesu nelegálního rybolovu.

„Operace Siso 6 byla velmi úspěšná. Nelegální rybolov pomocí dlouhých lovných šňůr se díky stálé přítomnosti italských orgánů a Sea Shepherd na kalábrijském pobřeží Tyrhénského moře podle dostupných zdrojů snížil o 70 procent,“ okomentoval Morello výsledek letošního působení organizace v této části Středozemního moře.

„Výsledky jsou okamžité a viditelné každý den. Pozorovali jsme vorvaně, velké skupiny delfínů, mečounů a obrovské hejno kulohlavců, které naši loď doprovázelo téměř hodinu,“ popsal. Já si na svého vorvaně ještě budu muset počkat, nicméně zpívat delfíny jsem z přídě už slyšela mnohokrát.