Někdy bude sběr dat těžší. Třeba v Austrálii se nesmí ptát na věk a pohlaví, popisuje ESG manažerka

Společnost ComAp ještě nemusí ESG report zveřejňovat, ale letos už začala sbírat data, aby si příští rok vyzkoušela vydat ten první. V některých oblastech to nebude pro firmu se sítí mezinárodních poboček jednoduché. „Třeba v Austrálii se nesmí ptát na věk a pohlaví,“ popisuje jedno z mnoha úskalí ESG manažerka firmy Alizeé Dubois.

Alizeé Dubois přišla do společnosti ComAp loni v půlce roku a nyní chystá první nefinanční report. První vyjde příští rok na základě letošních dat. Sbírat data už si ale zkoušejí i za rok loňský. „Víme, že první rok nebudeme perfektní, ale proto chceme začít dříve,“ říká ESG manažerka.

ComAp nyní chystá svůj první ESG report, což ještě není pro společnost jako je vaše povinné. Proč tedy už nyní?

Chystáme první report, který bude publikován příští rok na základě letošních dat. Já jsem přišla do ComApu loni v červenci a začali jsme s mapováním situace, jaká je legislativa a jak se nás týká a bude týkat. Od letošního června pak pracujeme s konzultanty na analýze materiality (zjišťuje se jak vliv finančních faktorů na udržitelnost společnosti, tak vliv udržitelných faktorů na finanční fungování společnosti, pozn. aut.). Víme, že první rok nebudeme perfektní, a proto jsme začali dříve, abychom zlepšovali data, procesy, jejich kvalitu.

Co vše to dále obnáší?

Měli jsme rozhovory se stakeholdery uvnitř firmy i vně z řad klientů, distributorů, dodavatelů. Taky kontrolujeme, nakolik jsou činnosti ComApu v souladu s taxonomií. Letos jsme již sesbírali data za rok 2022 a začínáme pracovat na strategii a sběru dat pro rok 2023. Chceme začít se standardy ESRS (evropské standardy, podle kterých se bude reportovat, pozn. aut.), i když se stále vyvíjejí. Začali jsme také budovat síť tak zvaných CSR šampiónů.

Co to je síť CSR šampiónů?

V každém oddělení a v regionu jsme začali vytvářet komunitu šampiónů, kteří mají sbírat data, podporovat CSR aktivity a udržitelnost v tom daném regionu. To je proces, který stále trvá, zapojujeme další lidi a vzděláváme je. V každém regionu je to různé. Amerika preferuje jeden kontakt, takže tam máme jednoho člověka. Ale například v Evropě jsou pobočky velmi různé, Itálie, Velká Británie, tak ty mají vždy jednoho člověka určeného na CSR neboli společenskou odpovědnost.

Musí také být těžké sladit se s legislativou, když se stále v ESG oblasti vyvíjí?

Ano, když jsem loni začínala, tak jsem pracovala s informacemi ani ne týden starými. Všechno se strašně rychle mění.

Máte nějaké dobré zdroje, abyste byla schopná sledovat změny legislativy v ESG, anebo vám radí konzultanti?

Pokud jde o směrnici CSRD o nefinančním reportingu, sleduji hlavně výstupy ze skupiny EFRAG (European Financial Reporting Advisory Group, pozn. aut.). Pokud jde o další legislativu, sleduji určité profily na profesní síti LinkedIn, lidi z EU, konzultačních firem, kteří, jak je něco schváleno, tak o tom dávají vědět. A pak si čtu nejrůznější dokumenty.

Je pro vás obtížné vysvětlovat kolegům, proč vlastně toto všechno děláte?

Musím říct, že většina kolegů je velmi vstřícná a spolupracuje. Najdou se někteří, co říkají, že to je zase další úkol z Evropské unie, dodatečné reportování. Ale je minimum těch, kteří jsou spíše neochotní ke změně, protože mají obavu z další administrativní zátěže a nákladů navíc.

Pokud jde o sběr dat, se kterým teprve začnete, co si myslíte, že bude ta nejobtížnější část?

Už jsme několik věcí, které budou těžší, identifikovali. Například v oblasti HR v některých zemích, kde narážíme se sběrem dat na limity v oblasti GDPR. Třeba v Austrálii se nesmí ptát na věk a pohlaví. Musíme vymyslet, jak s tímto naložit. Poté, pokud jde o oblast energií, tam jde hlavně o to, abychom měřili všude stejně. Například v Itálii se může měřit spotřeba energie a paliva jinak než v Indii. Musíme mít stejnou metodologii. To samé se týká emisních faktorů, které jsou různé pro různé země. V některých zemích, jako tady, si budovy pronajímáme a z účtů (za energie) není vždy jasné, jaký podíl je z uhlí, z obnovitelných zdrojů, z plynu. To bude výzva.

Je asi těžké se s tím vyrovnat, když jste v tolika zemích. Na obtížnost sběru dat si stěžují i firmy pouze s pobočkami v Česku.

Pracovala jsem předtím ve velké firmě, v bance, a zásadní je vytvořit platformu pro sběr dat a pak tento proces co nejvíce zautomatizovat. Aby se tak sňalo břímě z jednotlivých poboček.

Budete si také měřit uhlíkovou stopu. Jak jste s tímto daleko?

Tento rok bereme jako první cvičení. Musíme si nejdříve do konce roku definovat ESG strategii a dekarbonizační cíl. První sesbíraná data za rok 2022, jsou pro nás odrazový můstek. Zatím je budeme sdílet jen mezi distributory a účastníky analýzy materiality. Příští rok začneme znovu sbírat data a ta už budeme publikovat veřejně.

Pracujeme ještě na dalším projektu, a to je měření uhlíkové stopy jednoho produktu od jeho vzniku až po jeho konec. I tak jsme museli během měření některá data odhadnout, ne všechna umíme v současnosti získat. Například údaje o těžbě zdrojových surovin nebo jak náš koncový zákazník naloží s naším produktem, až doslouží. To se může v každé zemi lišit. Jedna z obtížných věcí našeho byznysu také je, že každý produkt může fungovat u koncového zákazníka různě, tím pádem i odhad dopadu produktu se těžko průměruje.

Vybrali jste si nějaký nejvíce prodávaný produkt?

Vybrali jsme nový kontroler pro hybridní mikrosítě, tedy relativní novinku, která bude ale do budoucna pilířem našeho byznysu. Měření uhlíkové stopy jsme provedli podle technické normy ISO 14067.

Víte už teď, co se nejvíce podílí na uhlíkové stopě ComApu?

Některá data už teď máme a bude snadné je posbírat, měříme samozřejmě energie. Ale některá jsme zatím neměřili, jako například cesty letadlem. Proto si také letos musíme říct, jaká data nám chybí, abychom se příští rok mohli zlepšit a byli schopni je sesbírat. A jestli budeme potřebovat nový IT nástroj.

Musíme se zeptat agentury, kolik jsme nalétali kilometrů a pak to můžeme spočítat. A to je jen pro Českou republiku. Každá země má svou agenturu.

Nejvíce problematický bývá v uhlíkové stopě Scope 3, kolonka, kde jsou emise dodavatelů a zákazníků. Jak je to u vás?

Největší dopad u ComApu je v byznysu, v tom, jak přispíváme k energetické transformaci a jak podporujeme naše zákazníky, aby byli v souladu s cíli ESG a snižovali emise. Jde o to, jak podporujeme zákazníky, aby v různých sektorech prošli dekarbonizací.

To musí být obtížné toto změřit…

To slyším každý den, když představuju tuto vizi, protože dnes ještě nemáme data. Ale snažíme se, protože to je cíl mít zmapovaný celý řetězec. Všichni naši dodavatelé mají již několik let REACH (legislativa týkající se chemických substancí, pozn. aut.), RoHS (regulace omezující nebezpečné látky, pozn. aut.) a ISO 14001 (norma týkající se environmentálního managementu, pozn. aut.). Nyní s nimi začínáme diskuzi o dopadu výroby a snižování emisí. Chceme zjistit, jestli suroviny pro součástky nepochází z konfliktních oblastí, že nejsou porušována lidská práva. To je základ a postupně se je budeme snažit více zainteresovat. Výroba je navíc v Česku, což je lepší než v Číně. Ale třeba polovodiče musíme dovážet, většina je z Číny.

Další téma je recyklovatelnost. Protože když budeme schopni součástky znovu použít, budeme jako Evropa méně závislí na Číně. Ale to je celoevropská perspektiva, investovat do přeměny elektronického odpadu na zdrojový materiál.

A dodavatelé reagují jak, jsou vstřícní, ochotní sdílet data?

Ano, spolupracují. Dodávají rovněž pro automobilový průmysl, nemají jen nás, takže jsou na podobné dotazy už zvyklí. My jsme malí. Ale přemýšlíme o nějakém konsorciu, abychom měli větší vliv i při jednání s dodavateli.

Takže nyní sbíráte data a poté budete stanovovat ESG strategii a cíl na snižování emisí?

Ano, dnes máme cíl, jako mnoho jiných společností, být uhlíkově neutrální do roku 2050. K tomu potřebujeme nějaké milníky na cestě, cíl a KPIs (klíčové ukazatele výkonosti, pozn. aut.) do roku 2030. Ale k jejich definování potřebujeme přesná data. Bez nich se nikam neposuneme.

Jaký je v této souvislosti váš názor na offsety? A jejich použití, až se vyčerpají vaše možnosti snižovat emise…

Pokud se tomu nemůžete vyhnout, vyčerpáte už všechny možnosti, jak dekarbonizovat a snižovat emise, pak ano. Ale neměly by být součástí strategie. Obecně je dnes k offsetům nedůvěra. Pokud děláme offsety, musí to být jasné, průhledné, musíme mít metodologii, zajistit, aby se nezapočítávaly dvakrát, aby to nebyl jen nějaký vlastník lesa nekácející stromy.

Na začátku to byl skvělý nápad, ale dnes v tom jsou i firmy, které si z toho udělaly byznys. Ale myšlenka za tím je dobrá, pokud je to uděláno dobře.

Jak to může být uděláno dobře?

Původně to bylo třeba zalesňování, například agroforestace, musí to být výhodné i pro lokální komunity. Může jít třeba o místa, kde nebyly žádné stromy. Pak jsou projekty v energetice. A to je jediný náš offsetový projekt, který máme s DHL, kdy offsetujeme emise z dopravy našich produktů.  To vzniklo, než jsem tu byla, ale kontrolovala jsem, o co jde. Dostáváme certifikáty a je to například financování zelené energie v Hondurasu. Chudé země nehledají hybridní technologii, ale tu nejlevnější, diesel, takže dává smysl pomáhat jim s přechodem na čistější energie.

Chystá se také legislativa EU upravující offsety…

Těšíme se na ni. Je těžké se v těchto aktivitách orientovat. Potřebujeme nějaká pravidla, abychom si byli jisti, že to, co financujeme, je dobré.

Když se ještě vrátím k vaší činnosti dovnitř firmy, četla jsem, že edukujete své kolegy i s pomocí speciálního nástroje, Klimatické mozaiky, v originále Climate Fresk. O co přesně jde?

Jde o workshop vytvořený francouzskou organizací. Hrajete s kartami, je jich 42, jsou založeny na zprávách IPCC (Mezinárodní panel OSN pro změnu klimatu, pozn. aut.). Cíl je získat znalosti o klimatu prostřednictvím hry. Je to hra založená na spolupráci, všichni jsou kolem stolu, snažíme se odhalit závislost jednotlivých jevů, popsaných na kartách.

Pak je třicetiminutová pauza. A snažíme se být kreativní, kreslit, nebo se bavíme o emocích, nebo o tom, co má větší vliv, jestli nelítat anebo nejíst maso. Následuje část, kdy se bavíme o akci, co můžeme dělat jako jednotlivci, firmy, společnost. Jaký je náš dopad a jak ho můžeme snížit.

Měli jsme velký workshop v lednu, pro osmdesát top manažerů z celého světa. To bylo pro mě trochu stresující. Byl to největší workshop Klimatické mozaiky v Česku a jen sedm měsíců po tom, co jsem přišla do ComApu. Ale dostala jsem od kolegů dobrou zpětnou vazbu a je skvělé, že jsme začali managementem.

Je to depresivní mít všechna fakta po kupě a pak vědomí, že se nedělá dost?

Je, ale proto je tam na konci fáze akce, kdy přemýšlíme, co můžeme dělat. Pro mě je zajímavé porozumět, proč se nedělá dost, faktorům limitujícím lidské chování. Například i mně trvalo spoustu let, než jsem se rozhodla nelétat, pokud to není nutné. Dnes jezdím zpět domů do Francie autobusem, je to delší, dražší, ale je to moje přesvědčení.

Před příchodem do ComApu jste pracovala i ve Francii. Jak byste to srovnala z pohledu ESG?

Ve Francii je udržitelnost více zakotvená, už tam existuje hodně profesí v tomto oboru, specifických. V Česku vidím v tomto oboru velkou příležitost pro mladé, protože lidí je málo.

Pracovala jste chvíli v Indii, na čem přesně?

Mexiko a Indie mě definitivně změnily. Přijela jsem do Mexika ve svých čerstvých dvaceti letech, do Indie ve 21. Pracovala jsem jako marketing trainee v neziskovce, která najímala lidi ze slumů, aby sbírali plastové tašky a podobné věci pro další zpracování. Měli na to patentovaný způsob a výsledkem byly kabelky a další zboží.

V Indii jsem žila celkem šest měsíců, z toho měsíc a půl v malém bytě, bez klimatizace, jedli jsme na podlaze na polštářích, rukama, jak je to v Indii zvykem. Co vás okamžitě praští do očí a do nosu jsou všudypřítomné odpadky. Prakticky mezi nimi žijete, jsou hodně cítit. Ale jsou tam i hezké věci, když se dostanete z Dillí, do hor, tam je to čistší.

Tento článek vznikl ve spolupráci se společností ComAp.