V Česku je prostor pro dvakrát tolik spaloven, než kolik jich máme, říká ministr životního prostředí

Velká zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO), lidově nazývané spalovny, v tuzemsku nyní fungují čtyři. Zpracovávají každoročně zhruba 710 tisíc tun odpadu, přičemž podle zákona ho můžeme v Česku takto likvidovat více než dvojnásobek.

Projekty se rozjely hlavně od chvíle, kdy pravidla umožnila získat na ZEVO dotaci z Modernizačního fondu. Nyní je třeba podle ministra životního prostředí Petra Hladíka přepočítat, kolik projektů bude možné ještě dotačně podporovat.

Zákon o odpadech stanovuje limit, podle něhož se energeticky využívat bude moci 25 procent celkového množství komunálního odpadu v roce 2035. Důvod je ten, aby se odpad kromě skládkování (v roce 2035 se má skládkovat pouze 10 procent komunálních odpadů) jen nespaloval, ale recykloval a vracel do oběhu. V Česku je nyní podíl spáleného odpadu zhruba 12 procent.

Ministerstvo životního prostředí dokončilo dlouho diskutovaný zákon o zálohování PET lahví a plechovek. Kdy může začít platit?

Na vládu půjde zřejmě na počátku příštího roku, potom do legislativního procesu. Bude moci platit nejdříve rok po schválení v Poslanecké sněmovně, protože je potřeba udělat řadu kroků. Nejbližší termín proto je polovina roku 2025, případně začátek roku 2026.

Očekáváte, že bude mít problémy se schválením?

To uvidíme. Já na něm příliš mnoho kontroverzního nespatřuji, protože Češi, Moravané a Slezané zálohování podporují. Je tam řada argumentů, proč to dělat, především kvůli cirkularitě materiálu. Dneska se ze staré plastové láhve nevyrábí nová plastová láhev, dneska je z ní mikina, kobereček do auta nebo něco podobného. Zároveň neplníme nebo nebudeme schopni splnit cíle EU ohledně sběru, které máme do roku 2029. Tedy vybrat 90 procent nápojových PET lahví a plechovek, které byly uvedeny do oběhu.

Výrobci nápojů tvrdí, že pokud nebudou mít v zálohovém systému zaručené právo na přednostní nákup materiálu PET, tak nebude fungovat správně…

Opce na nákup PET určitě bude. My ale neděláme zákon pro nápojáře. Děláme zákon pro cirkulární využití těchto dvou materiálů. PET a plechovky jsou jenom špičkou ledovce, protože se zabýváme cirkularitou řady materiálů, jako jsou betony, asfalty, oblečení, sklo, hračky, velkoobjemový nábytek, baterie.

Dá se cirkularity dosáhnout i u jiných plastů, než je PET?

Určitě ano, protože po zavedení zálohování dál zůstane systém žlutých popelnic. V obcích, které budou odpady vozit na dotřiďovací linky a které to budou umět, bychom rádi zavedli multikomoditní sběr. To znamená, že v jednom kontejneru může být třeba plast, sklo, hliník a kovy.

Proč?

Ze dvou důvodů. Naše města nejsou nafukovací a už dneska mluvím o popelnicovém smogu. Takže tady je možnost multikomoditního sběru za předpokladu, že obec má technologie. A za druhé můžeme zefektivnit systém svozu.

Ale zpátky ke žluté popelnici. Už dneska kvůli legislativě i cirkularitě vidíme postupný přechod z nerecyklovatelných plastových obalů na recyklovatelné. Míra recyklovatelnosti plastového obalu se bude zvyšovat. Pěkně je to vidět v drogistickém segmentu a kosmetice, tam je přechod na PET velmi citelný.

Je ale otázkou, jestli bude recyklace probíhat mechanickou cestou, jako je tomu u PET, anebo chemickou, což je například pyrolýza, kterou chystá nyní Unipetrol.

Dnešní systém manuálního dotřiďování materiálu je velmi zastaralý a jednoho krásného dne musí skončit na své neefektivitě. Budoucnost je v Česku v dotřiďování směsného komunálního odpadu. Zatím to ale dělá jediná obec, a to Ostrava.

Z plánu odpadového hospodářství jednoznačně vyplývá potřeba materiálového využití, na druhou stranu technologie tady zatím nejsou, teprve se ukotvují. Chemická recyklace může být budoucnost, ale spíše pro průmysl, který bude potřebovat do produktů přimíchávat recyklát. Výstupem chemické recyklace by nemělo být palivo, to v žádném případě nedává smysl, ale surovina, která se přimíchává k primárnímu materiálu.

I u ostatních plastů bude povinný podíl recyklátu, jako je to nyní u PET, takže i výrobci drogistických obalů budou tlačeni k jeho používání…

Jsou dvě cesty – zákonem nařízené přimíchávání určitého procenta recyklátu, nebo cesta cirkularity. To znamená maximálně recyklovat a neskládkovat. Zákaz skládkování se určitě neposune, ten je v roce 2030. V roce 2035 se pak bude moci skládkovat maximálně 10 procent směsného komunálního odpadu a do té doby je potřeba vybudovat infrastrukturu.

Mezi skládkami a recyklací jsou jako mezistupeň zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO), kterým se říká spalovny. V Česku jsou zatím čtyři. Kolik by jich mohlo přibýt? Podle zákona o odpadech má být podíl odpadu jdoucího na energetické využití v roce 2035 maximálně 25 procent, my jsme dneska na zhruba 12 procentech. To znamená, že je tu prostor pro zdvojnásobení?

Zjednodušeně je to tak. Dneska se ve čtyřech zařízeních energeticky využívá zhruba 710 tisíc tun odpadu, potenciál je zhruba 1,8 milionu, takže lehce víc než dvojnásobek. Sledujeme řadu zařízení, jako je Mělník, České Budějovice, Přerov, Karviná, Kolín, Planá nad Lužnicí, Tábor, Brno, Praha. Některé jsou teprve ve fázi záměru projektu.

Nyní chceme přepočítat, zda budeme ZEVO ještě dotačně podporovat, nebo ne. Myslím, že bylo velmi dobře, že jsme schéma vyjednali jako druzí po Polsku. Teď tady vidíme jasné projekty, z nichž sedm má dotaci. Ale propočet ještě ovlivní i to, jestli se nakonec postaví Brno, nebo ne.

Myslíte rozšíření spalovny Sako Brno?

Rozšíření Sako o třetí kotel, o asi 144 tisíc tun zpracovaného odpadu. Pokud by se nerealizoval (zastupitelstvo Brna projekt zatím zastavilo, pozn. aut.), tak je prostor pro další podporu, jestliže by realizovali všichni ti, kteří dneska jsou pod dotací a dotáhli to do finálních řešení. Proto to přepočítáváme, jestli bychom ještě spalovny dotačně podporovali.

To znamená, jestli nové projekty udělají ten „zbytek“?

Kromě klasického energetického využívání odpadů tady ale máme i multipalivové kotle. To je energetické využití, takže se to počítá do tohoto procenta. Stejně tak kotle na tuhá alternativní paliva (TAP), který nyní vzniká třeba u Přerova (multipalivový kotel v Teplárně Přerov, kde se místo uhlí budou využívat nerecyklovatelné odpady ve formě TAP a biomasy, pozn. aut.).

Jak se v této souvislosti díváte na výtky vůči spalovnám? Nyní vyšla obsáhlá studie od Arniky a kritika je dvojího typu – jednak uvolňování toxických látek z popílku a jednak to, že spalování odpadu není o nic lepší z pohledu CO2 než spalování fosilních paliv. Nezaděláváme si rozšiřováním spaloven na další problém?

Musíme si říct, co se dneska s komunálním odpadem děje. Má stále ještě poměrně velkou biologickou složku a ve většině případů se skládkuje. A ze skládkování je tím největším problémem vznik metanu. Dneska jde ze skládek v Česku zhruba 28 procent metanu.

Metan je 25krát horší skleníkový plyn než CO2 a to je ten problém. U ZEVO se při dnešních technologiích, odlučovačích a filtrech bavíme o naprosto zanedbatelných množstvích. Reálné hodnoty jsou pro některé látky až řádově nižší než limity, které jsou nastaveny celoevropsky vyhláškami.

Máte na mysli úniky metanu? Protože skládky mají metan lapat…

Ano, úniky metanu ze skládky do ovzduší. I přes zachytávání metanu a jeho případné energetické využití k určitým únikům stále dochází. Na tunu metanu je ekvivalent 25 tun CO2. Proto z tuny odpadu je přes metan dopočítáno CO2 na zhruba 1,2 tuny.

Uvolňování metanu ze skládek chápu, ale jak je emisně náročné ZEVO? I ty budou časem asi platit emisní povolenky…

Výše emisí zde do značné míry závisí na složení spalovaného odpadu. Biogenní složka odpadů spalovaných v ZEVO se počítá jako CO2 neutrální. V závislosti na tomto podílu se emise z jedné tuny spalovaného komunálního odpadu pohybují ve výši zhruba 0,7 až 1,2 tuny CO2.

Dál se povede diskuze, emisní rámec pro roky 2030 až 2040 se ještě nezačal oficiálně projednávat. Dlouhodobě především severské státy Finsko a Švédsko tlačí, aby bylo ZEVO zatíženo emisní povolenkou. Jak to celé dopadne, uvidíme, protože řada států ze střední, jižní a východní Evropy nemá na rozdíl od západní části dobudované kapacity.

Myslím si, že je velký rozdíl, pokud ZEVO využíváme k tomu, že spalují odpad, vyrábějí s účinností 40 až 42 procent elektřinu a teplo jde pánu bohu do oken, anebo to teplo využijeme k vytápění. Nemůžeme mít stejný pohled na dvě zařízení, z nichž jedno drtivou většinu energie vypouští ve formě tepla do vzduchu, a tím zhoršuje dopad na klima, a druhé totéž teplo využívá. Moje pozice při vyjednávání dalšího emisního rámce proto bude jednoznačně rozlišit tyto dva typy zařízení. Protože dopad směrem ke klimatu je diametrálně rozdílný.

Nad spalovnami stojí v odpadové hierarchii recyklace a cirkulární ekonomika. Na konferenci v červnu jste zmiňoval plán ohledně nižší DPH v EU na výrobky z recyklátu. Jak to dopadlo?

Téma jsme otevřeli, následně jsme udělali seminář pro všechny členské státy v Bruselu, ten byl v říjnu. Řada států to podporuje, někteří jsou skeptičtí. Teď děláme silný lobbing, aby se nám to podařilo. Máme podporu i Evropské komise, ale pak to bude muset schválit jednomyslně Rada ministrů financí.

Některé státy sice nižší DPH podporují, ale jsou skeptické k tomu otvírat přílohu v legislativě, protože to v tu chvíli může vyvolat další a další diskuze. Snažíme se proto i proces vymyslet tak, aby to bylo bezpečné a státy neměly obavy.

Pak jste ještě mluvil o vyšším zdanění primárních surovin, plastů. To byl jenom nápad, nebo se to rozvinulo?

Teď se tím nezabýváme. Nicméně je potřeba pro ještě dynamičtější rozvoj cirkularity ekonomickým akcentem podporovat výrobky z recyklátů, nebo nepodporovat výrobky z takových materiálů, které recyklovatelné nejsou. Teď máme poměrně hodně jiné práce, ale odlišení v ekonomickém akcentu je správnou cestou.

Nedávno vznikl nový klimaticko-energetický plán, který počítá s navýšením obnovitelných zdrojů na zhruba třicet procent v roce 2030. Rozvoj větrných elektráren se v tuzemsku dlouhodobě zasekl. Co můžete dělat, abyste podpořili rozvoj konkrétně u větru?

Hovořil o tom nedávno i pan premiér a má pravdu v tom, že Česká republika zaspala v rozvoji obnovitelných zdrojů a teď nás to bude stát více. Země v Evropě, které mají větší podíl obnovitelných zdrojů, mají levnější elektřinu. To je realita.

Ať už se to týká fotovoltaiky, tepelných čerpadel či větru, tak chceme do roku 2030 instalovaný výkon zpětinásobit. Je to ambiciózní, ale reálné. Co se týká tepelných čerpadel a fotovoltaiky, tam vůbec nemám obavu, že bychom toho nedosáhli. U větru budeme muset udělat takzvané akcelerační zóny a na tom už pracujeme. Moje představa jsou jednotky akceleračních zón předem dobře vytipovaných po diskuzích s krajskými reprezentacemi. Na ty uděláme SEA (strategické posouzení vlivu na životní prostředí, pozn. aut.), dáme je do legislativy a potom tam investor bude schopen dostat povolení do roka.

O kolik může jít větrníků?

Dneska máme zhruba 330 megawattů výkonu, pětinásobek odpovídá zhruba 1,5 gigawattu, takže přibyde 1,2 GW. Dneska se instalují pěti- až šestimegawattové turbíny, takže to je 200 až 220 větrníků. Fakticky je to několik málo větrných parků v rámci Česka. Neznamená to tisíce větrníků, nejde o žádného strašáka. Naopak je řada lokalit po těžební krajině, které se průmyslově využívaly a jsou dobře napojeny na distribuční a přenosovou soustavu. Všechny tyto varianty zvažujeme a postoj občanů a starostů se v mnoha lokalitách dost mění. Vnímám to i na základě tří posledních referend, z nichž dvě byly na podporu větrníků a jedno proti.

Lidé musí vědět, že pro ně má pozitivní ekonomický dopad, pokud v jejich blízkosti taková výroba je. A tady pomůže možnost zapojení větrné energie do komunitní energetiky a snížení celkového finančního dopadu přímo na obyvatele nebo na obec.

Nyní tedy vyhledáváte akcelerační zóny?

Během zimních měsíců bychom je chtěli prodiskutovat s krajskými reprezentacemi, budeme poslouchat i jejich názory. Snažíme se to probrat ze všech úhlů pohledu, dopadu na životní prostředí, omezení, která jsou z další legislativy, rozvojových plánů nebo obranných cílů České republiky. Tohle všechno se snažíme skloubit.

Česko je zároveň velkým zastáncem jaderné energetiky. Výstavba reaktorů je investičně náročná a to se propíše do ceny elektřiny. Zablokuje ji to na vyšší úrovni, než kdybychom místo toho podpořili ještě větší rozvoj obnovitelných zdrojů. Jak se na to díváte?

Energetický mix České republiky do budoucna je kombinací obnovitelných zdrojů a jádra. Ty plány nejsou boom jaderné energie. Spíše realisticky uvažujeme o obnově, protože současné reaktory prostě dožijí, takže předpoklad největšího rozvoje jaderné energetiky v Česku k roku 2050 je vlastně o 50 procent větší výkon, než je současný. U obnovitelných zdrojů to budou násobky do roku 2050. Spíše je to otázka stability, diverzifikace. Je relevantní si klást otázku cenové dostupnosti a rychlosti. Tady prostě zase zaspaly předchozí vlády. Když se podívám na Slovensko, ti jsou v úplně jiné situaci.

Často hovoříme o odchodu od uhlí a někteří si říkají, proč Evropa Čechy nechápe? Musíme se ale podívat na Evropu jako celek. Uhlí ve velkém příliš států nevyužívá. Kromě Polska, nás a Bulharska uhlí není v energetickém mixu tolik zastoupeno. Využívají ho v Řecku i Německu, ale podstatně méně. Oni totiž mají alternativy, kdežto my a Poláci zatím alternativy nemáme.

Teď to myslíte vzhledem k jaderné energetice?

Je to tak. Tady ještě určitě do budoucna nastane diskuze, které technologie půjdou dál, jestli to ekonomicky bude dávat smysl, nebo nebude. Je naprosto správné, že naše vláda po dlouhých letech nečinnosti rozdělala tendr a ten se dokončí. I proto, že vidíme, jak v Dukovanech a následně potom v Temelíně budou jednotlivé zdroje dožívat.

Máte podporu ve vládě s tématem klimatické změny? Zdá se mi, že toto téma není na politické úrovni moc akcentované a je to takový otloukánek. Dlouho jsme tady měli prezidenty, kteří úplně popírali klimatickou změnu, ale ani nyní komunikace z hlediska státu skoro neexistuje…

Vy jste sama podotkla, jsme tady měli dvacet let dva prezidenty, kdy jeden popíral klimatickou změnu a druhý se jí vysmíval. Tohle negativním způsobem přispívalo jak k ovzduší v rámci politické reprezentace, tak k formování názoru české veřejnosti. Zaplaťpánbůh tady máme prezidenta, který naopak klimatickou změnu jasně popisuje a ukazuje, jakou hrozbou je i pro Česko. Shoda s panem prezidentem je absolutní, často o této záležitosti hovoříme i ji řešíme.

Co se týká vlády jako celku, já tam podporu cítím. A děláme i konkrétní kroky. Jde o silný celospolečenský problém, který bude mít velké dopady na budoucí generace a v podobě sucha, nerovnoměrnosti srážek a velkých extrémů i na naši generaci. Proto velmi silně akcentuju téma adaptací měst, obcí, volné přírody a krajiny na klimatickou změnu.