Stromy lze vysadit a pak je ponechat svému osudu. Nebo je můžete pravidelně ořezávat. Může se to na první pohled zdát barbarské, ale pravidelným ořezáváním jim můžete prodloužit život i na několikanásobek jejich přirozené délky života a navíc získat pravidelný přísun palivového dřeva bez nutnosti opakovaného vysazování stromů po těžbě.
V nedávném článku jsme představili zapomenutý způsob pěstování dřeva mimo les. Hlavaté vrby naši předci pěstovali na podmáčených pozemcích v nivách řek, které nešlo využívat pro intenzivní zemědělství. Pěstování dřevin na loukách a pastvinách nebo spolu se zemědělskými plodinami na polích je v Evropě praktikováno od pradávna.
Kvůli přerušené historické kontinuitě a intenzifikaci zemědělství v minulém století hledíme na stromy v polích, na loukách nebo na pastvinách jako na něco nepatřičného, co tam nepatří a překáží. Dnes se stromy do zemědělství vracejí pod moderním názvem agrolesnictví. Ministerstvo zemědělství od letošního roku dokonce dvě konkrétní formy podporuje dotacemi. Nicméně možnosti agrolesnictví jsou mnohem širší. Kromě vrboven se nabízí třeba pěstování hlavatých stromů.
To, že stromy v krajině byly dříve běžné, si můžeme připomenout starými obrazy. Například Vincent van Gogh s oblibou maloval hlavaté stromy v krajině Severního Brabantska.
Proč lidé ořezávali stromy?
Lidé se naučili využívat každý kousek krajiny, aby se uživili a přežili tuhé zimy. V nížinách převažovala pole, protože se zde většinou nacházejí kvalitní půdy vhodné pro pěstování polních plodin. Lesů zde bylo minimum. Lidé neměli nedostatek dřeva na topení, zároveň by byla škoda zalesňovat na úkor úrodné orné půdy. Kdyby stromy pokáceli u země, byla by kvůli volně se pasoucímu dobytku nebo divé zvěři obnova lesa složitá ne-li nemožná. Aby měli dřevo na topení a po vykácení lesa ho nemuseli složitě vysazovat znovu, naučili se stromy ořezávat vysoko, kam se dobytek nedostane.
Pravidelné ořezávání větví poskytovalo dostatek palivového dřeva a lidé nemuseli pěstovat dřevo na úkor polí nebo pastvin. Dobře se daly využít také okraje pozemků a málo úrodné pastviny na svazích nebo ve vyšších polohách. Starší větve se ořezávaly pro produkci dřeva na otop, jednoleté větve jako krmivo pro dobytek (tzv. letnina).
Z venkova do měst
Seřezávání stromů „na hlavu“ je dodnes oblíbené také ve španělských městech. Stromy tak nedorůstají do plné velikosti a nehrozí zranění lidí při pádu starých větví. Koruny stromů jsou zapěstovány do šířky, aby v létě zastínily co největší plochu rozpálených měst.
S ohledem na stále častější vlny veder u nás, je to dobrá inspirace nejen na vytvoření příjemného stínu pro lidi ve městech, ale i pro zvířata na pastvinách.
Stromové pastviny
Na španělských pastvinách dehesa nebo portugalských pastvinách montado se pase dobytek nebo prasata pod pravidelně osekávanými duby. Z prasat krmených žaludy se vyrábí známá „100 procentní iberská žaludová šunka“ (Jamón de bellota 100 % ibérico). Vedlejším produktem stromů je stín pro pasoucí se zvířata, palivové dřevo a z korkových dubů také korek. V jižní polovině Iberského poloostrova mají žaludy dubu okrouhlolistého nasládlou chuť a nižší obsah tříslovin, proto se z nich v minulosti vyráběla mouka a pekl žaludový chléb.
Pollarding nebo-li osečné hospodaření
Dnes se díky internetu k vlastním kořenům vracíme oklikou. Zcestovalí nebo jazykově zdatní zemědělci hledající inspiraci v cizině se setkávají s tím, co u nás bylo v době kolektivizace ztraceno. Pro anglické termíny se často těžko hledá vhodný český ekvivalent. Na farmářských diskuzích na internetu se spíš setkáte s anglickým výrazem pollarding nebo krkolomným tvarem polardovaný strom, protože tradiční české výrazy osečné hospodaření, vrškové hospodaření, korunová těžba nebo stromy ořezávané na hlavu (na babku) upadly v zapomnění.
Název hlavaté stromy je inspirovaný krátkým, na konci rozšířeným kmenem, který připomíná hlavu. Zhrubnutí vzniká v místě pravidelného dlouhodobého ořezávání větví.
Naštěstí nemusíme znovu vynalézat kolo, protože napříč Evropou je stále možné setkat se stromy ořezávanými na hlavu. Renesance tradičního osečného hospodaření není žádné zpátečnictví. Nejkvalitnější maso nevyroste v kravínech, ale na pastvinách. Žaludy a listy dřevin jsou pro dobytek vítaným zpestřením stravy. Vlny veder netrápí jen lidi, ale také zvířata. Všichni víme, že ve stínu stromů je příjemněji než na rozlehlé pláni. Neméně důležité jsou i ekologické benefity, rozčlenění krajiny a zatraktivnění krajinného rázu.
Zájemci o pěstování ořezávaných stromů se v této publikaci dozví více o historii ořezávání stromů a jejich významu pro biodiverzitu a najdou zde i základní návod na jejich pěstování.
Článek byl publikován na blogu Živá půda.
Martin Smetana
Martin je biolog a působí zároveň jako farmář a poradce organizace Živá půda, což je projekt neziskových organizací Nadace Partnerství a Frank Bold. Živá půda pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu půdy a zhodnotit ji, zemědělcům pomáhá hospodařit lépe a udržitelně.
