Je nutné, aby naše projekty byly „eko-eko“, ekologické i ekonomické, říká šéf prodejce čajů Oxalis

Česká rodinná firma OXALIS zabývající se prodejem sypaného čaje a kávy, která letos slaví třicítku na trhu, realizuje kroky směrem k energetickým úsporám a inovace v obalových materiálech průběžně. Šéf společnosti Jiří Olšák například popisuje spouštění fotovoltaiky na slušovické centrále, nákup úspornější pražičky kávy a dokončení vývoje plně kompostovatelných sáčků na čaje.

Principy ESG zatím nemají v OXALIS potřebu příliš formalizovat. „Co se týče ESG, už teď plníme nad rámec a jakmile přijde čas, tak to zapracujeme do normativy,“ říká Olšák podle kterého je firma v rámci dotačních programů opakovaně bita na tom, že nečeká na státní podporu a například zateplování budov má už z velké části splněno bez dotační podpory. „Měl by tu být i systém odměn, nejen motivací,“ říká o nastavení dotací v Česku výkonný ředitel společnosti Jiří Olšák

Dopředu jste mě varoval, že „ESG“ se zatím detailně nevěnujete, přestože mnohé kroky podnikáte už dlouho. Proč?

Já bych neřekl, že se mu vůbec nevěnujeme, ale nesledujeme ho formálně. ESG legislativa se nás zatím netýká v první ani ve druhé vlně, nejdříve to bude pro nás aktuální v roce 2026. My řešíme věci podle důležitosti, jak nás „pálí“ uvnitř firmy. Týká se to ekologie, ale i sociálních aspektů, kdy neděláme rozdíly mezi ženami a muži, mzda je navázána na konkrétní pozici. Když valorizujeme mzdy, v 95 procentech je to plošně. V oblasti ekologie se zase zabýváme fotovoltaikou na našich budovách, před osmi lety jsme zahájili vývoj plně kompostovatelných sáčků, které nepocházejí z potravin. K tomu nás nemusel vést žádný normativ, ale jedná se o přirozené vnímání udržitelnosti v naší firmě.

Nicméně nepokládáte za prozíravé začít si rámcově mapovat jednotlivé pilíře, abyste byli připraveni, až „to“ přijde?

My jsme vzhledem k naší velikosti velmi flexibilní. Firmu řídím společně s majitelem, takže pokud se rozhodneme cokoli aplikovat, řešíme to rychle. Co se týče ESG, už teď plníme nad rámec a jakmile přijde čas, tak to zapracujeme do normativy. Navíc je turbulentní doba, řešíme cenu energií, kupní sílu, dodávky… Z našeho pohledu vše, co činíme, je funkční nad rámec toho, co je dnes požadováno. My máme spíše opačný problém, kdy se v rámci dotačních titulů, například na zateplení, setkáváme s tím, že nesplníme požadavky, protože jsme toho udělali už příliš. To nám paradoxně ubližuje, i když primární cíl není dotace. Samozřejmě sleduji i obalový trh, o víčkách připevněných na PETky jsem věděl čtyři roky dopředu, než se to začalo řešit. Podobné je to u kompostovatelných obalů. Zároveň nechceme něco dělat jen „rádoby“ a pouštět se do greenwashingu. Proto jen vývoj obalů a posuzování patnácti různých variant zabralo tři roky.

Proč jdete cestou kompostovatelných obalů?

Já nejsem zastánce stoprocentních recyklátů u obalů, myslím, že tu nakonec bude více recyklátu, než je trh schopen vstřebat. Proto jsme se rozhodli už někdy v roce 2018 jít do kompostovatelných obalů. Ale nechtěli jsme jít cestou zpracovávané potraviny jako je dnes upřednostňovaný kukuřičný škrob. Z mého pohledu je to surovina určená k jídlu, tak proč by měla být obalem? Obal, který jsme vyvinuli, je dnes z 90 procent odpadem zemědělské produkce, čili kořínky, lístky, stonky, které vracíme v rámci kompostu zpět do oběhu. Současně mohou skončit i v papírovém kontejneru.

Vnímáte jako problém, že biodegradabilní obaly se rozpadají na mikročástice, o kterých zatím přesně nevíme, co v přírodě dělají?

To jsme debatovali opravdu podrobně s odborníky. Náš obal je ryzí přírodní produkt, u kterého dojde k úplnému rozpadu. Samozřejmě na každém obalu dokážeme něco najít, otázka je, zda má nakonec vyšší či nižší přidanou hodnotu. Náš sáček je v tuto chvíli „Ferrari pro životní prostředí“. Lze ho zpracovat jako papír, nenarušuje půdu. Samozřejmě jsme dělali testy, včetně domácího kompostu, a opravdu jsme vybírali z 15 vzorků. Některé, i když deklarovaly, že neobsahují plast, tak ho obsahovaly, nebo i když deklarovaly, že nejsou z potravin, tak se nakonec ukázalo, že byly. Kdyby nedošlo k průlomu, tak bychom do toho nešli, jen abychom řekli, že máme kompostovatelný obal. Většina jich je určených pro průmyslovou kompostárnu, realita je ale taková, že v Česku je snad jen jedna. Ale firmy si ten greenwashing na sáčky dále píší. Ty pak kontaminují plastové láhve ve žlutých kontejnerech, protože lidé na pohled nepoznají, že tam nepatří.

Byl by v tomto ohledu lepší jednoznačnější směr Evropské unie?

Samozřejmě by bylo nejlepší, pokud by existovaly podložené studie a firmy by nemusely informace hledat samy. Zatím je to tak, že jsme v těch znalostech napřed. Řešíme zároveň i náhradu za klasické strečové folie v rámci palet, kde narážíme na to, že papírová není pružná. Proto máme papírové pásky zatím jen v e-shopu, kde nejsou tak objemné zásilky. Kompostovatelné obaly by se nám líbily i u větších přepravních balení, ale má to dva otazníky. Ten obal rychleji stárne, proto má zvýšené nároky na skladování. A druhý aspekt je finanční náročnost. Sami si tím klademe na sebe překážky, ale jsme rádi, že nevytváříme další plastové obaly.

Nabízíte i vlastní bezobalový prodej, jak se mu daří?

Naši zákazníci i spotřebitelé bezobal oceňují a postupně nám navzdory covidové stopce roste. V našem systému navíc poznáme, kdo si nakoupil do vlastní dózy, abychom se vyhnuli případným reklamacím. Je to ošemetné, zákazník si třeba může přinést znečištěnou nádobu. Myslím, že lidé chtějí dělat věci, u kterých vidí nějaký dopad, nemají rádi takové ty „imageové“ záležitosti, kdy firma jeden produkt udělá „eko“, ale všechny ostatní nechá tak, jak byly.

Možná se tolik neví, že máte v sortimentu i kávu. Jaké s ní máte plány?

Kávu máme více než dvacet let, ale je pravda, že se začínalo se sypaným čajem. Co se kávy týče, tak máme nově pořízenou ekologickou pražičku, která snižuje uhlíkovou stopu o 80 procent. Také máme nový patent na zásobníky na kávu v prodejnách, který pilotně testujeme v Arkádách Pankrác. Předpokládám, že prodej kávy díky tomuto patentovanému systému stoupne. I kávu prodáváme v kompostovatelných obalech s ventilkem, aby dýchala, jak má.  Teď tvoří zhruba dvacet procent podílu tržeb, ale myslím, že by mohla mít důstojnější postavení. Více než polovinu prodejů dělá aromatizovaná káva, v té jsme na zdejším trhu jedničkou.

Jak je to s vaším bio sortimentem a certifikáty typu Fairtrade?

Co se týká bia, tak léta spolupracujeme se Svazem ekologických zemědělců PRO-BIO, snažíme se tento přístup razit, postupně o něj roste zájem, ale není to takové, jako v západní Evropě. I když v sortimentu čajů „bio“ a „nebio“ nejsou významné cenové rozdíly, spíše se jedná o skeptický přístup spotřebitelů. V nabídce máme i bio kávu. Trh ale na bio reaguje pomaleji. I ty firmy, které se zabývají jen bio výrobky, mají spíše exportní charakter, samy jsou z výsledků zklamané. Co se týče certifikace Fairtrade, tak za mě je lepší podpořit pěstitele přímo než skrze certifikaci, která je finančně náročná a zároveň diskutabilní z pohledu toho, kde prostředky končí.

Jak vaše podpora funguje konkrétně?

Například v dubnu roku 2023 jsme se stali spoluvlastníkem moderní čajové továrny Tea Studio v jižní Indii a začali jsme tak produkovat čaj přímo v pěstitelské zemi. Čajová továrna využívá pro svůj provoz solární energii, pracují tam ženy z okolních vesnic, jejichž mzda je násobně vyšší, než je běžné u jiných čajových továren. A proč jen ženy? Jsou ze strany našeho podniku v Indii preferovány, jelikož jejich postavení na tamním trhu práce je žalostné. Pět druhů našich vlastních čajů nabízíme zákazníkům na českém trhu pod značkou OXALIS Tea Factory. Je to naše přímá podpora pro férové podnikání, kdy celý proces máme pod kontrolou.

Káva i čaj jsou dnes ohroženy klimatickou změnou. Jaké riziko to pro vás je?

Určitě vnímáme změny, za posledních dvacet let jsme zažili extrémní sucha, někde zase výraznou nadúrodu. Pamatuji si, že třeba u čaje z Jihoafrické republiky, který nabízíme, se během let produkce lišila od třiceti do 160 procent. V minulosti jsme řešili i cejlonské čaje, které byly postižené záplavami. Stejné výkyvy jsou u kávy. Máme hodně dodavatelů a daří se nám tyto rozdíly, i cenové, zatím zvládat.

Když se vrátíme do Česka, jak jste na tom s fotovoltaikou?

Máme teď nově hotovou fotovoltaiku o 80 kW ve Slušovicích v našem sídle, kde máme i výrobu a balení, čeká jen na zkolaudování. V příštím roce ji v podobném rozsahu plánujeme i v tečovickém areálu, který není tak náročný na energie. Podléhá to samozřejmě stavebnímu povolení, nejsou to úplně jednoduché věci, k realizaci vede minimálně roční cesta, ale třeba s připojením do sítě jsme problém neměli. Fandíme tomu i z toho důvodu, že máme oba s majitelem panely na střeše rodinných domů. Samozřejmě následná recyklace panelů je s otazníkem, zatím se rozchází informace o jejich životnosti, ale převažují pozitiva.

Na webu zmiňujete bateriové vozíky na skladu, jaké další vozy plánujete?

Sídlo v Slušovicích a logistický areál v Tečovicích jsou vzdáleny zhruba 20 až 25 km. Vzhledem k tomu, že mezi nimi na denní bázi přejíždí auto, které přepravuje zboží, tak chceme pořídit nákladní vůz na elektrický pohon. Musí to být větší dodávka, čekáme, jestli něco rozumného na trhu bude, aby to uvezlo 1,5 tunový náklad. Dnes tam jezdí klasická menší dodávka na spalovací motor. Ale máme ještě čas, auto funguje, má nějakou životnost. Navíc doteď jsme stejně elektrický vůz nemohli napájet vlastní čistou energií ze slunce, ale elektřinou ze sítě, která je pořád ještě vyrobená z velká části z uhlí. To jsou právě detaily, které nás zajímají. A snažíme se takto chovat i v rámci našich vlastních rodin.

Jak přesně?

Pro moje tři děti je největší motivace, abych je dostal do přírody, sbírání lízátek v lese, které jim tam zapichuji. Ale není to jen tak zadarmo, musejí každý najít a nasbírat alespoň tři kusy odpadků.

Vaše rodina jezdí elektromobilem?

Bateriový vůz nemám, fotovoltaiku mám na střeše od letošního jara. Bohužel ale nemám dostupný pozemek, abych si mohl nabít vlastní auto, k mému domu je příliš úzký vjezd.

V úvodu jste narazil na to, že ti, kteří už podnikli některé kroky například směrem k energetickým úsporám jsou znevýhodnění. Můžete být konkrétní?

Co se týká dotačních parametrů, tak na ně běžně nedosahujeme, protože máme tak dobré energetické posudky, že nám dílčí zlepšení, třeba dokončení zateplení jedné stěny nebo výměna zbytku oken, nestačí. Jenže jedna věc by měla být motivace a druhá odměna. My jsem ve stádiu, kdy jsme trestáni za to, že jsme v něčem napřed. Setkal jsem se tím vícekrát, někdy mám pocit, že se nám tak trochu „vysmívají“ a jsou rádi, že nám nemusejí nic dát.

Platí to i pro banky?

Vnímám, že banky jsou pohlceny různými normami, takže informace tohoto typu od nás zatím nevyžadují. Samozřejmě je potěší, že chceme profinancovat fotovoltaiku, nebo že jsme pořídili ekologickou pražičku. Ale to nejdůležitější hodnocení je pro ně pořád bonita firmy.

A jak vy vnímáte návratnost těch „udržitelných“ investic, vyplatí se?

Vždycky říkám, že je potřeba mít dvojí podmínku, že to musí být „eko-eko“, tedy ekologické i ekonomické. Ano, kompostovatelné obaly nás stály dost, ale dávají smysl. Pokud by měly ohrožovat bonitu firmy, tak bychom do toho jít nemohli, zvednout ceny o dvacet či třicet procent nemůžeme s ohledem na kupní sílu a aktuální citlivost trhu k cenám. Co se týče fotovoltaiky, tam máme návratnost vypočítanou na sedm let.

Rozčiluje vás něco kolem debaty o zelené dohodě či transformaci, která v Česku probíhá?

Mělo by dojít hlavně k pochopení toho, co je reálné. Občas mě fascinuje iracionalita těch opatření. Jako Německo, které má teď nedostatek elektřiny po vypnutí jaderných elektráren.  Takže nejprve je nutné hledat řešení, třeba i u nás, až budeme potřebovat víc energie na elektromobilitu. Teď se něco rozhodne, ale nikdo neví to „B“. Určovat a nařizovat něco by mělo být až poslední řešení, v první fázi by lidé měli pochopit, co mohou udělat sami. V momentě, kdy k tomu nebudou mít vztah, tak budou akorát naštvaní, nevlídní a budou vše bojkotovat.