K zákonu o obalech, kterým se má zavést zálohování PET lahví a plechovek, se sešly stovky připomínek. Některé jdou k podstatě věci, některé ale nedávají smysl, říká David Surý z ministerstva životního prostředí.
Mnoho připomínek se odvolává na nedoložené studie či tvrdí sporné věci. Obce například chtějí mnohem více peněz z nevybraných záloh a jako důvod uvádějí, že se jim zvýší počet svozů. Podle vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí Davida Surého to ale nedává smysl, protože ze žlutých popelnic zmizí zhruba 25 procent objemu, který tvoří PET. Svozů by naopak mělo být méně.
Zároveň zdůrazňuje, že zálohování je cesta, jak dosáhnout 90procentního cíle sběru PET lahví a plechovek, který jsme si dali za cíl v rámci Evropské unie. Jiný způsob spočívá v tom, že by se přistavělo k rodinným domům 1,7 milionu nových popelnic. Tím by se ale snížila efektivita sběru.
K zákonu o obalech, který zavádí zálohování PET lahví a plechovek, se sešly stovky připomínek. Proč budí tolik emocí?
Přece jen jde o systémovou změnu, tak asi proto. Ministerstvo vedlo tuto diskusi historicky už asi pětkrát, téma je to velké. A pokud jde o propojení odpadářů a záloh, tak je logické, že to vyvolává určitou vlnu nevole. Na druhé straně Češi zálohovat umějí, mají zajímavé výsledky a teď jde jen o to rozšířit zálohování o další segment.
Připomínek je přes sedm stovek…
To jsou ty v EKLEP (elektronická knihovna sloužící k výměně dokumentů v rámci připomínkového řízení, pozn. aut.) a pak je ještě asi 400 dalších. Unikátních bude asi jedna třetina, protože se z velké části opakují.
Vypořádání vám bude trvat zhruba měsíc?
Přejeme si, aby trvalo měsíc. Připomínky rozděluji na tři kategorie. Na ty věcné, technické, pojmové, které jdou k podstatě věci z hlediska funkčnosti zákona a navazujících předpisů. Pak jsou tam doplňkové připomínky. Těmi se chce vyřešit jiný problém. A poté jsou fundamentální připomínky typu ano-ne, což znamená odmítání nebo vylepšování a šperkování našeho původního záměru.
Které jsou z vašeho pohledu relevantní, a které ne?
Vyloženě nás překvapily připomínky typu, jako je ta z ministerstva průmyslu a obchodu, že jsme nezvážili, aby operátora řídil stát. To považuju v kontextu jiných připomínek, kdy se volá po volném tržním prostředí, za nevhodné. Tento systém si bere za vzor Maďarsko, které si řeklo, že bude ovládat odpadové hospodářství. Nemyslím, že jsme v Maďarsku. Operátor má být nezávislý subjekt na státu. Stát by neměl podnikat v odpadovém hospodářství nebo plnit jinou funkci než metodickou či regulatorní.
Sdružení místních samospráv nebo Svaz měst a obcí vznesly připomínky, že chtějí místo navržených 15 procent z nevybraných záloh 85 či dokonce sto procent. Popsali jsme metodiku výpočtu, jak se došlo k 15 procentům, kolik bude těch 15 procent představovat do rozpočtu jednotlivých měst a obcí. Vydali jsme k tomu kalkulačku. Na webináři jsme vysvětlovali, jak jsou ceny konstruované, jaká matematika je v pozadí.
V tom kontextu je připomínka „dejte nám 100 procent nevybraných záloh“ naprosto šokující. Jinými slovy totiž říká, pokud zálohový systém bude dosahovat 80 procent sběru, tak dvě miliardy korun dejte nám, obcím. Tytéž obce vydávají šest miliard do odpadového hospodářství.
David Surý. Foto: poskytnuto Mžp
Pozadí jejich návrhu bylo vysvětleno například tím, že se nebude snižovat četnost svozu a že se naopak frekvence ztrojnásobí. Příliš jsem nepochopila, proč by se měla zvýšit…
Já jsem nepochopil řadu konstrukcí, protože ministerstvo bylo kritizováno za to, že nedodalo nějaké výpočty, ale konkrétně Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv jsme dodali několik výpočtů. To je za prvé.
A za druhé, pokud chci něco znevěrohodnit, tak řeknu „podle některých studií“ a ty studie nedoložím. Takže nikdo neví, jestli ty studie existují. Je přece třeba je doložit, ne? To je podstatná odpověď na některé připomínky, které tam byly. Uváděná částka 200 až 300 korun dopadu na občana je prostě zcela neadekvátní. Ani ze strany společnosti CETA (Centrum ekonomických a tržních analýz, které k dopadům zálohování dělalo několik studií, pozn. aut.), ani ze strany Eko-komu (má v Česku na starosti sběr odpadů, pozn. aut.) nebyly dopady na občana vypočítány na 200 až 300 korun. Umím si představit ekonomický model, který by nás dostal třeba k částce 60 či 70 korun, kdybychom kombinovali různé varianty a byli příliš kritičtí. Ale je to asi stejný příklad, jako kdybychom řekli, že podraží potraviny, protože řetězce rekonstruují své prodejny. Takový výrok je zavádějící a takto se to počítat nedá.
Navíc je podstatné si uvědomit, že dopady na občana se nerovnají dopadům na zákazníka, ale na konzumenta služby nebo produktu. A to znamená – víc nakupuji, víc platím, nebo méně nakupuji, méně platím. Je logické, že když produkuju méně odpadu, méně za něj platím.
Zaznamenala jsem rovněž připomínky, že cíle 90 procent sběru PET lahví lze dosáhnout i jinou cestou a že tento cíl stejně koncem roku rada ministrů životního prostředí zmírnila. O co jde?
Ve směrnici o jednorázových plastech cíl 90 procent zůstává. Před rokem jsme ale přijímali rámcovou pozici k novému nařízení o obalech, které jednotlivým členským státům říkalo, že když nebudou plnit 90 procent v roce 2026, budou muset zavést zálohový systém. Teď se stanovilo, že když budou plnit alespoň 78 procent, nebudou povinny zavést zálohový systém.
My říkáme, že bez zálohového systému to nepůjde, a potvrdil nám to Eko-kom. Ptali jsme jej, jestli je schopný splnit cíl 90 procent. Uvedl, že bez razantních investic a nějaké formy záloh nebo soutěže či ekonomického nástroje to nepůjde.
Proč by to nešlo intenzifikací současného sběru PET lahví?
Je to jednoduché. Teď se sváží v Česku 180 tisíc tun plastu a svozový objem je devět miliard litrů. Pokud si podělíme tyhle hodnoty, tak dojdeme zhruba ke 20 gramům na litr prostoru v kontejneru. Pokud víme, že jedna PET láhev váží 40 gramů, svážíme polovinu. Takže argument, že sešlápnutím petky dojde k razantní úspoře, zjevně neplatí.
A teď k té intenzifikaci. Pokud víme, že PET lahve tvoří v plastech zhruba 25 procent, tak při rozvinutí door-to-door sítě o zbývající rodinné domy budeme instalovat 1,7 milionu nových kontejnerů. To je při 14denním svozu a průměru nádoby 150 litrů téměř šest miliard litrů navíc. Záměrně nepočítám jiné veřejné budovy, prostory, náměstí, kde se netřídí téměř vůbec.
Čili máme zde šest miliard nového přistaveného objemu pro plasty, 25 procent z toho bude čistě pro PET, což představuje 1,5 miliardy nových litrů. Takže na jeden litr výkonu při 14denní frekvenci svezu tři gramy PET, při měsíční frekvenci šest gramů PET. Trochu provokativně mohu říci, že se jedná o intenzifikaci svozu, ale v žádném případě ne o intenzifikaci efektivity.
V rámci připomínek se také hodně operuje různými čísly ohledně procenta sběru lahví. Kolik se tedy fakticky vysbírá lahví?
Mám v ruce data společnosti Eko-kom za rok 2022, která zpracovala poradenská společnost EY, a ta říkají, že teď se reálně vysbírá 73 až 75 procent lahví, nejen PET. Je nutné říci, že třídicí linky nepočítají konkrétní PET lahve, ale sortují materiál PET bez ohledu na to, zda spadají pod směrnici o jednorázových plastech, či nikoliv. Čili do jisté míry se jedná o model, ne o přesná čísla. To není argument ani pro, ani proti. Jen upozorňuji, že data nemusí být přesná. V každém případě to není osm z deseti lahví, ale spíše sedm až 7,5.
Plechovek se vysbírá ještě mnohem méně, asi čtvrtina. Ale ty se moc neřeší…
Debata soustředí na PET, protože s plechovkami se zatím tak výrazně neobchodovalo. Důvodem je, že separace plechu začala pozdě. Až kolem roku 2016, 2017 se začaly instalovat kontejnery na plech. Dnes tento segment roste, ale není dosud robustní, takže tam nepřijdou odpadové společnosti o takové peníze.
Často se také objevuje námitka, že po odebrání PET ze žluté popelnice se bude méně třídit zbytek.
To se nikdy neprokázalo. My třídíme všechno, zálohujeme sklo a sklo zároveň vracíme do obchodů. U skla bych ještě tento argument bral, přece jenom kontejnerů na sklo je méně. Navíc nesmíme zapomenout, že kvůli rostoucím poplatkům za skládkování je obrovská motivace obcí, potažmo nás všech, mít odpadu v černých popelnicích co nejméně. Je to pro mě neznámá logika – že nebudu třídit, protože jednu komoditu zálohuji.
Další připomínka je, že když zmizí ze žluté popelnice cenný PET, tak budou muset jít nahoru poplatky za ostatní obaly, jako třeba kelímky od jogurtu…
Poplatky za obaly se producentům již zvýšily několikrát, například v roce 2022, kdy odpadovým a recyklačním společnostem stouply náklady. Zda se bude, nebo nebude zálohovat, vlastně nehraje tak významnou roli. Na jedné straně totiž máme zálohy, na druhé straně intenzifikaci sběru s nízkou efektivitou. Klíčovou roli při zvyšování poplatků hraje to, zda budeme potřebovat zvyšovat procenta sběru. Pokud by například prošel návrh Evropského parlamentu, že se bude sbírat 90 procent všech obalů, jistě je to skvělá zpráva pro odpadové společnosti, na druhou stranu špatná pro potravináře a producenty obalů.
Co říkáte na to, že někde proběhly velké investice do třídicích linek, které se nyní tolik nevyplatí jako za původních podmínek…
Kolik ale je těch třídicích linek? Moderní jsou tři (a ta pražská stále stoprocentně nefunguje, pozn. aut.), dohromady jich je 125 a jsou manuální nebo poloautomatické. Takže reálně fungují dvě třídicí linky – Sako Brno a OZO Ostrava. Pokud OZO operovalo s tím, že nějakou komoditu bude mít a pak ji mít nebude, tak prostě na vstupu zdraží. Ale stále budou mít PET, který zůstane ve žlutých a černých popelnicích, budou mít nápojový PET od mléka, olejů a nezálohovaných obalů. Výpadek nebude tak drakonický.
Zároveň třídicí linky budou moci dál třídit pro nápojový sektor. Chceme totiž, aby se nebezpečně neintegrovaly veškeré činnosti v oblasti odpadů. Jednoduše, stejné podmínky platí jak pro autorizovanou obalovou společnost, tedy Eko-kom, tak pro operátora, a to že nesmí podnikat v odpadovém hospodářství.
Otázka navíc je, komu tyto peníze mají jít? Peníze, které dnes končí u odpadářů, jsou právě peníze výrobců nápojů, protože ti mají povinnost zajistit separaci obalů a následnou recyklaci. A nápojáři říkají: „My bychom chtěli zajistit třídění a recyklaci, abychom plnili stanovené cíle, stávající systém nám to, co jste nám uložili, nezajistí.“ Parafrázuji to, ale kvůli tomu funguje zálohování. My navíc chceme ochránit zdraví lidí tím, aby byl PET co nejčistší.
Chápu, že PET musí být po zpracování v potravinářské kvalitě, musí splňovat podmínky EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin, pozn. aut.), ale při zpracování se přece všechny nečistoty zničí. Dnes se také zpracovává PET ze žluté popelnice, kde jsou špinavé plasty i jiné věci…
Podmínky EFSA se zpřísňují a ministerstvo zdravotnictví říká poměrně pregnantně, že zálohování zajistí eliminaci rizika kontaminace PET. Ve žluté popelnici máme z 20 procent cokoliv, chybovost třídění tam bude vždycky, takže nemůžeme vyloučit kontaminaci jiným odpadem, včetně toho směsného, nebo dokonce nebezpečného. Už směsný komunální je větším rizikem, protože tam se může objevit všechno od kadaverů po baterku, která může být vyteklá, zbytky chemických látek, které zůstanou na dně, nebo farmaka. Sice to do černé popelnice nepatří, ale realita je taková.
Ale v průběhu zpracování se nečistoty odstraní, nebo ne?
Jistojistě se odstraní, ale platí, že čím větší znečištění, tím větší nároky. Musí se vynaložit více energie k tomu, aby se PET vločky vyčistily na požadovanou úroveň. Je to zkrátka náročnější, a pokud nebudou v PET rezidua ostatních látek ze žluté či černé popelnice, tak to bude snazší.
I levnější?
Z hlediska procesu ano, ale hlavně jde o bezpečnost. Pořád je to materiál, který přichází do styku s potravinami, s nápoji.
EFSA tedy zpřísnila pravidla?
V budoucnu bude kvůli tomu nutné znovu certifikovat všechna nová recyklační zařízení, upozorňoval na to nedávno i ředitel Eko-komu. Trochu v nadsázce sdělil, že pro splnění nových požadavků by musely být prakticky dvě nádoby – jedna na nepotravinářský obal a druhá na potravinářský obal. Skutečnost, že Evropská komise bude tlačit na čistotu recyklace, je jasná už teď.
Výrobci nápojů v jedné z připomínek požadovali vlastní třídicí linku. To jim návrh zákona neumožní?
V zákoně je navrženo, že nebudou mít vlastní třídicí linku a budou si muset objednat službu od těch moderních třídiček, které jsou schopné zaručit kvalitu a dobrou cenu.
Bojí se, že je budou provozovatelé linek držet pod krkem vyššími cenami?
To neočekávám, protože cena musí být nastavená racionálně, máme tržní prostředí. Druhá věc je, že pro nápojáře to bude o nějaké procento dražší. Dělali jsme si modelaci, ale není to razantní. V segmentu dělá navýšení ceny do tří, čtyř procent. Náš návrh je jako protiváha tomu, abychom neuzavřeli celou vertikálu, protože pak by trh do budoucna nefungoval dobře. Měli bychom segment, který vyrábí PET, dělá granulaci, vyrábí preformy, plní si je, sváží si je. Nebylo by zde žádné tržní prostředí. To je věc, kterou nechceme.
Takže operátor bude využívat jen ty dvě moderní linky?
Může využívat i fyzické třídění, je to na něm. Když tam budou mít výkonné pracovníky zajišťující odpovídající kvalitu a cenu, tak proč ne. Operátor bude požadovat nějakou službu, tu si definuje v deklarované zakázce a někdo mu nabídne cenu. Především musí mít definovaný celý proces.
V některých připomínkách jejich autoři tvrdili, že uhlíková stopa při zálohování bude nakonec vyšší. Opět nevím, z čeho jejich úvaha vychází…
Pro příklad, starosta nejmenované obce nám napsal, že by ministerstvo životního prostředí mělo dbát na uhlíkovou stopu a že se určitě zvýší kvůli četnosti svozu – ale bez odkazu na jedinou studii a prokázání pravdivosti tvrzení. Kolegové, kteří odmítají zálohování, nepředložili jedinou LCA studii (analýza životního cyklu výrobku od počátku do konce, pozn. aut.), která by tato tvrzení potvrdila. Co ale navrhuje protistrana? Že musíme intenzifikovat systém door-to-door (svoz odpadu z nádob na odpady od domů, pozn. aut.), což je část, o které jsem již mluvil. Znamená to svoz 1,7 milionu nových popelnic, umíme si to představit?
A jak to vychází v zálohovém systému?
V zálohovém systému zákazník koupí lahev v obchodě a vrátí ji v okamžiku, kdy ji vypije a jde znovu nakoupit. Určitě tam nebude chodit s pytlem a házet sto lahví najednou. Dle zkušeností z testování se tyto scénáře vůbec nepotvrdily. Za jedny peníze nakupuje a vrací. Ke svozu díky tomu dochází z menšího počtu bodů, takže uhlíková stopa se snižuje, protože z hlediska materiálu máme o dvacet procent méně objemu. Pokud některý starosta řekne, že bude mít kvůli zálohování o 25 procent menší objem v popelnici, ale přitom bude třikrát častěji svážet, tak to nedává smysl.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
