Škodlivé látky, tak zvané UV stabilizátory, se objevují v obalech od jídla prodávaného v obchodních řetězcích či v opakovaně použitelných kelímcích na kávu od Starbucks a dalších značek. Zjistil to nový průzkum Arniky. Látky je dnes možné používat, Evropa však v obavě z dopadů na zdraví a přírodu zvažuje jejich regulaci.
UV stabilizátory jsou látky přidávané do plastů, aby se zvýšila jejich odolnost vůči ultrafialovému záření, které by mohlo způsobit změnu jejich tvaru, barvy či popraskání. Z plastů se však snadno uvolňují a nacházejí se v odpadních vodách, přírodních tocích, půdě, vzduchu, ale i v prachu domácností či v mateřském mléce.
Jsou řazeny mezi látky ohrožující rovnováhu hormonů v lidském těle, mohou negativně ovlivňovat plodnost a prenatální vývoj dětí.
Alespoň jeden ze sedmi analyzovaných UV stabilizátorů byl nalezen ve více než polovině testovaných výrobků (v 17 z 31 vzorků). Nebezpečné látky byly přítomny v plastovém květináči, malém zahradním náčiní (zde byly koncentrace nejvyšší), kelímku do koupelny, dětském plastovém nádobí a v pěti ze šesti potravinových obalů a ve čtyřech z pěti cestovních hrnků.
„Nejčastěji nacházenými UV stabilizátory v plastu testovaných výrobků byly látky vyvolávající mimořádné obavy. Evropská legislativa REACH je takto klasifikuje kvůli jejich odolnosti vůči rozkladu v životním prostředí a hromadění v živých organismech včetně člověka. Další z nalezených stabilizátorů je zařazen mezi látky, které vyžadují celosvětovou eliminaci a vlády světa budou muset přijmout legislativní opatření k jeho stažení z výroby a použití,“ vysvětluje autorka studie Jitka Straková.
Obal od knedlíků nebo humusu
Arnika, nezisková organizace zabývající se hlavně škodlivostí chemických látek, provedla průzkum na vzorcích sesbíraných v roce 2022 a loni. Deset kusů hobby náčiní a výrobků, které jsou zpravidla v kontaktu s jídlem pro děti, zakoupili experti v dubnu roku 2022. Plastové potravinové obaly z řetězců či jiných prodejen a opakovaně použitelné kelímky pořídili v srpnu a září roku 2023. Sedm výrobků bylo sebráno v domácnostech, kde již byly několik let používány.
Konkrétně bílý použitelný kelímek od Starbucks zakoupený loni, obsahoval stabilizátor UV 326, který patří mezi látky vzbuzující citované „mimořádné obavy“. Stejnou látku obsahoval i obal na humus prodávaný pod značkou Chef select v obchodním řetězci Lidl. Ještě větší koncentraci té samé látky obsahoval obal na bramborové knedlíky v Albertu, kde se zároveň našly i další dva druhy stabilizátorů.
Zmíněné řetězce ani Starbucks do doby uzávěrky článku na zaslané otázky nereagovaly. Stejně tak jako prodejce Orion dětského nádobí Koník.
Zmíněné UV stabilizátory je dnes možné používat, podle expertů Arniky však EU zvažuje jejich regulaci právě kvůli dlouhotrvajícímu dopadu na životní prostředí a hromadění se v živých organismech. UV stabilizátor 328, který byl nalezen v malém zahradním náčiní a ve skládacím kelímku značky Stojo, byl ale už loni navržen Stockholmskou úmluvou o persistentních organických polutantech k zákazu.
Proces zakazování je zdlouhavý a neefektivní
„Proces zakazování těchto látek jak v obalech na potraviny, tak obecně skrze REACH (evropské nařízení umožňující registraci, evaluaci, autorizaci a omezování chemických látek) je zdlouhavý a neefektivní,“ vysvětluje odbornice Arniky na škodlivé látky ve spotřebním zboží Karolína Brabcová a dodává, že proces se navíc týká pouze jednotlivých látek a nevěnuje se tomu, jak tyto látky působí ve směsích, ze kterých se pak uvolňují do potravin a dostávají do těla.
Podle závěr expertů z Arniky vypovídají nalezené koncentrace UV stabilizátorů o tom, že byl plast kontaminován ve výrobě anebo je původcem recyklovaný materiál. To by poukazovalo na značné znečištění výrobních procesů a odpadních materiálů těmito látkami, uvádí. Druhým možným výkladem je, že výrobci používají funkční směsi UV stabilizátorů, ve kterých jsou sledované látky zastoupeny jako nečistoty.
Řešením je podle autorů studie přijmout mezinárodní smlouvu o plastech. Ta by podchytila rostoucí problém znečištění plasty, včetně znečištění toxickými chemickými látkami. „Výrobci plastů také musí zveřejnit všechny údaje o chemických látkách používaných a přidávaných do plastů, a to prostřednictvím značení, bezpečnostních listů a databází,“ dodávají experti Arniky.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
