Polyester vyráběný z ropy je dnes nejrozšířenějším textilním materiálem na světě, který produkuje nejvíce emisí oxidu uhličitého a zatěžuje tak planetu. Recykluje se přitom jen málo. Mezinárodní organizace proto vyzývá textilní průmysl ke změně.
Zpráva globální neziskové organizace Textile Exchange apeluje na textilní průmysl, aby přestal využívat syntetické materiály obsahující fosilní zdroje do roku 2030.
Syntetické materiály dominují ve výrobě textilních vláken od poloviny devadesátých let. Podle zprávy organizace Textile Exchange jen polyester zodpovídal v roce 2022 odhadem za 125 milionů tun oxidu uhličitého. To je zdaleka nejvíce ze všech používaných materiálů. Na globální produkci textilních vláken se přitom podílel až 54 procenty. Recyklovaný materiál v roce 2022 podle Textile Exchange přitom z celkové spotřeby polyesteru pokryl jen 14 procent.
Dalším problematickým syntetickým materiálem získávaným z ropných produktů je nylon, který se sice na celkové produkci podílí jen pěti procenty, ale na emisích skleníkových plynů deseti procenty.
Pokud se odvětví neodhodlá k odklonu od primárních zdrojů, vyplývá ze zprávy s názvem The Future of Synthetics vydané organizací Textile Exchange, emise skleníkových plynů se na potřebnou úroveň snížit nepodaří. Do roku 2030 má jít o 45procentní snížení emisí, které pocházejí z produkce vláken a získávání surovin, potřebných k jejich výrobě.
Emise CO2 přitom nejsou jediným problém syntetických materiálů. Dalším jsou mikroplasty, které se z textilu po celou dobu jeho života uvolňují.
„Z polyesteru se vyrábí třeba funkční oblečení, jako jsou fleecové mikiny. Z nich se pak při nošení a praní uvolňují malé částice mikroplastů, které lze dnes nalézt i v nejodlehlejších koutech naší planety,“ popisuje další negativa materiálu Jitka Straková, odbornice na toxické látky spolku Arnika.
Výhradní přechod na přírodní vlákna není ekologický
Pokud jde o oblíbenost, druhým nejpoužívanějším materiálem po polyesteru je přírodní bavlna (44 milionů tun CO2 v roce 2022). Nicméně přechod na přírodní vlákna by při objemu současné produkce textilu znamenal podle společnosti Textile Exchange ohrožení pro celé ekosystémy.
Tuzemská platforma Slow Femme, která se věnuje udržitelné módě, tvrdí, že při současné intenzitě pěstování je bavlna velmi neekologickou surovinou. „Bavlníková pole pokrývají 2,5 procenta orné půdy, ale na jejich údržbu se používá šest procent celosvětové spotřeby pesticidů a 16 procent insekticidů. Tyto pro člověka často velmi toxické látky se dostávají do životního prostředí a způsobují mimo jiné podráždění kůže a očí, zasahují do kosterní i nervové soustavy a jsou častou příčinou onemocnění dýchacího ústrojí,“ píše se na webu Slow Femme.
Zároveň je nutné, aby se průmysl vypořádal s textilním odpadem, který se hromadí v rozvojových zemích. V tuto chvíli se celosvětově na nové oblečení recykluje pouhé jedno procento textilu, jak uvádí Evropský parlament. Textile Exchange tak doporučuje se vedle produkce udržitelných vláken zaměřit daleko více na recyklaci.
Cílem by měla být uzavřená smyčka
Vlákna z mechanicky recyklovaných PET lahví jsou dnes hlavní alternativou pro výrobu polyesteru. To však podle zprávy The Future of Synthetics není dobře a je třeba s využíváním recyklátu z PET lahví do textilu přestat. Lepší by bylo vytvořit uzavřenou smyčku a investovat do recyklace textilu na textil spíše než spotřebovávat zdroje z jiného segmentu. Segmentu nápojů totiž ubývá cenný materiál, který by bylo odvětví schopno přetvořit v rámci vlastní „uzavřené smyčky“ opět na PET lahve.
Společnost Malfini, která prodává reklamní textil, se posunům v sektoru snaží přizpůsobovat už nyní například kolekcí Organic & Recycled z certifikovaného recyklovaného polyesteru z PET lahví (GRS, Global Recycled Standard) a certifikované organické bavlny (GOTS).
„V první řadě je nutno říct, že celý textilní průmysl k jeho řešení dotlačí evropská legislativa, například povinný sběr textilu nebo digitální pas produktu. To si velmi dobře uvědomujeme, nicméně také víme, že na to nemůžeme čekat a musíme už teď na tématu pracovat. A to také děláme, jak dokládají například naše produkty z kolekce,“ uvádí PR manažerka firmy Marie Logrová. Upozorňuje přitom, že u bavlny je stoprocentní recyklát zatím technicky nemožný.
Záleží to na spotřebitelích
Zdeněk Kůs z katedry oděvní Textilní univerzity v Liberci si nemyslí, že by bylo možné syntetické materiály v textilním průmyslu zcela nahradit recyklátem a přírodními vlákny při zachování současného objemu produkce. Klíčem je podle něj snížení objemu vyprodukovaného textilu, přičemž změnu mohou přinést pouze spotřebitelé.
„Je otázka, jestli by měli výrobci a prodejci pokračovat v dosavadním trendu mnoha kolekcí do roka. To vede k obrovskému množství odpadu vznikajícího i z nikdy nepoužitých výrobků jenom proto, že jsou ze starší kolekce. Podobný trend je ovšem vidět třeba v elektronice, kde je naštěstí snaha ze strany EU donutit výrobce k tomu, aby výrobky byly mnohem déle opravovatelné a použivatelné. U textilu to takto ale nepůjde,“ uvedl Kůs pro Ekonews. Ani zpětný sběr pro recyklaci výrobcem nicméně podle něj není jednoduchý, protože většina výroby probíhá mimo Evropskou unii.
Ani Jan Freidinger z organizace Greenpeace nevěří, že změna přijde od výrobců. „Podle mě je spíš receptem kupovat míň a sledovat dlouhověkost oděvů. Lidé by měli upřednostňovat přírodní materiály a ty syntetické funkční používat jen v nezbytně nutných případech. Chodit v Praze během deště v Gore-textu nedává smysl,“ myslí si.
Členské státy Evropské unie budou muset od roku 2025 povinně zavést třídění odpadního textilu a zároveň i takzvaná EPR schémata, což je odpovědnost výrobců za produkci textilu. Například Francie už tuto odpovědnost vyžaduje.
EU produkuje 12,6 milionu tun textilního odpadu ročně. Jen oblečení a obuv představují 5,2 milionu tun, což odpovídá dvanácti kilogramům odpadu ročně na hlavu. Jen 22 procent odpadního textilu od spotřebitelů se třídí. Zbytek zpravidla skončí ve spalovnách či na skládkách.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
