Na trhu se už několik let prodávají tašky z biodegradabilního materiálu, který slibuje jedinečné vlastnosti. V horké vodě se rychle rozpustí, ve volné přírodě mu rozklad trvá do 180 dní. Redakce Ekonews se na Solubag, jak se původně chilský produkt jmenuje, zeptala odborníků.
Solubag je materiál na bázi polyvinylalkoholu a je ekologickou alternativou k plastovým výrobkům, píše se na české verzi webu výrobce. Není toxický a k jeho výrobě se nepoužívá ropa. Existuje ve dvou formách, a to jako netkaná textilie a fólie.
Pokud se ho chceme zbavit, lze jej rozpustit ve vodě o teplotě 25 až 85 °C. Na důkaz nezávadnosti zástupci firmy tuto vodu na svých prezentacích v závěru většinou vypijí. V přírodě se materiál údajně rozloží do 180 dní na „složky běžné v půdě“. Vyrábí se s pomocí zemního plynu a vápence.
Podle jednatele společnosti RE-Soluble Miroslava Krejsy je zatím největší zájem o tašky z netkané textilie s potiskem. „Byli jsme blízko dodávek do Rohlíku, ale ten se nakonec rozhodl pro jiné řešení,“ sdělil Ekonews Krejsa.
Firma z materiálu vyrábí tašky, ale také sáčky na psí exkrementy. Na obalu se píše, že sáček je možné spláchnout do WC. Dopad na vodu a kanalizaci prý Krejsa konzultoval s „kompetentními chemiky“, s čistírnami odpadních vod však nikoliv.
„V případě že by se do odpadních vod dostávaly tuny materiálu, pak by to problémy dělalo, jelikož se polyvinylalkohol má tendenci opět shlukovat. Za současných podmínek je to ale spíše v rovině teorie,“ myslí si jednatel RE-Soluble.
„Bude nejspíš působit problémy v čistírnách“
Ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Vilém Žák nechce hodnotit potenciální ekologickou závadnost nebo ekotoxicitu materiálu, protože nemá k dispozici nezávislé testy, k bioplastům obecně se ale vyjádřil.
„Vliv tohoto materiálu na čistírny odpadních vod bude velmi podobný materiálům, které se dostávají do kanalizačního systému v rozporu s obecně platnými pravidly. Mám na mysli všechny ve vodě nerozpustné nebo pomalu rozpustné a rozložitelné látky, jako jsou vlhčené ubrousky, dámské hygienické potřeby, cigaretové nedopalky všeho druhu, kondomy, textilie a plastový odpad,“ vypočítává Žák.
Problém podle něj spočívá v tom, že když se podobné materiály stanou součástí splaškových vod, tak v kanalizačním systému působí jako mechanická překážka a ucpávají kanalizační potrubí. V čistírnách pak tvoří významnou součást odpadu vzniklého po mechanickém oddělení nečistot ze splaškových vod, takzvané shrabky z česlí.
„Podle dostupných informací se Solubag rozkládá v přírodě za téměř 200 dní, to znamená, že ve splaškových vodách bude působit výše popsané problémy,“ domnívá se Žák.
Ve vodách jsou daleko horší věci
Podle hydrobiologa Jindřicha Durase ze státního podniku Povodí Vltavy je potřeba řešit řadu daleko palčivějších problémů. A to zejména při nakládání se srážkovou vodou. „Bioplasty se budu zabývat, s nadsázkou řečeno, až budou lidi lítat na Mars. My řešíme v tuto chvíli exkrementy v řekách, aby jich nebylo tolik v důsledku odlehčování kanalizace za deště,“ vysvětluje Duras. Odkazuje tím na praxi, kdy se část nevábné směsi z kanalizace pošle do čistírny odpadních vod a část se nečištěná vypustí do nejbližší řeky, potoka nebo rybníku, aby se systém nepřehltil.
Dalším problémem jsou zbytky léčiv nebo domácí chemie, což jsou stovky a tisíce látek. „Pak jsou tu mikroplasty, které jdou mimo všechny předpisy a analýzy a dostávají se do vod. Z velké části přes pračky z praní syntetického oblečení nebo také s vlhčenými ubrousky, které ve velkém unikají z kanalizace za deště. A těm se třeba prakticky nikdo nevěnuje. Podobně je to s ‚věčnými chemikáliemi‘ PFAS, kde už sice první krůčky jsou, ale stále je to téma před námi jako hora,“ vypočítává problémy Duras. Všechny materiály a produkty se přitom následně rozpadají na spoustu látek.
Látek odteče z čistírny více, než jich přiteče
Jen Ibuprofen má podle experta 39 rozpadových produktů. Podobně se rozkládají pesticidy, některé tyto látky se v čistírnách zase sloučí zpět, takže jich odteče více, než jich do čistíren přiteče.
„Bohužel 150 procent času mi zabere to, co jsme měli mít už dvacet let za sebou. A to znečištění fosforem a následný růst sinic, dokazování, že obrovské dávky znečištění z odlehčovaných odpadních vod za deště skutečně stojí za to řešit – kvůli bakteriální kontaminaci, mikroplastům či zbytkům léčiv. Tomu všemu jsme se roky různě vyhýbali a až teď nás ke zlepšení dotlačí konečně Evropská unie,“ uvádí expert.
Evropská unie razí odklon od výrobků na jedno použití, což dala najevo například zákazem jednorázových plastových brček a letos nově přijatým nařízením o obalech a odpadech z nich.
„My se snažíme nabízet řešení, která jsou lepší než ta současná, tedy PET a PLA (kyselina polymléčná je bioplast vyráběný z kukuřičného nebo bramborového škrobu či z cukrové třtiny, pozn. aut.). Nejlepší taška je žádná taška a pak je hned ta naše,“ je přesvědčen Krejsa.
Nicméně bioplasty obecně nejsou dnes považované za dobré řešení. Kromě výše zmíněných nevýhod působí problémy i mezi odpady. Na domácím kompostu se zpravidla nerozloží a těžkou hlavu dělají i kompostárnám. Mezi plasty ve žluté popelnici, kam nepatří, pak komplikují následnou recyklaci dalších plastů.
Proto i letos přijaté nařízení o obalech myslí i na bioplasty. Obaly z nich budou nově muset nést nápisy, že nepatří do domácího kompostu a že je lidé nemají odhazovat do přírody. Měly by být využívány pouze tehdy, pokud to má své opodstatnění, například, když jde těžko separovat bioodpad od obalu. EU nařízení v této souvislosti zmiňuje třeba sáčky na čaj. Především by ale mělo být zajištěno, aby bioplasty nekomplikovaly recyklovatelnost jiných obalů, zdůrazňuje nová evropská legislativa.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
