Josef Dvořák se kolem slepic točil už od malička, jeho otec prodával kuřice, budoucí nosnice, které si od něj kupovali drobnochovatelé. Dvořáka to ale ještě více táhlo k „vejcím“, kterým se začal naplno věnovat v roce 2010.
„Byla to zlomová doba, do které se nosnice chovali výhradně v klecích. V roce 2012 se ale muselo přejít buď na prostornější ‚euroklece‘, nebo na alternativní chovy v podestýlkových halách, případně na nejvyšší kategorii, slepice s výběhem,“ líčí Dvořák poměrně nedávnou dobu.
Osobně už od začátku tíhl k chovu ve volném výběhu, ale vzpomíná, že ho veterináři hodně odrazovali, tvrdili mu, že slepice budou nemocnější. Tehdy podlehl a rozjel chov v podestýlkových halách, byť i to byla tehdy ještě neobvyklá věc. Začínal na zhruba třech tisících nosnic, jejichž počet postupně vzrostl až na pět tisíc.
V roce 2017 ale přišel další zlom. Dvořák se rozhodl vrátit se opět k myšlence volného výběhu, tentokrát v podobě mobilních kurníků, které na svých cestách po zahraničních farmách viděl v Německu. První složitě pořídil z dovozu, další už vymysleli a sestrojili se společníkem Lukášem Vaďurou.
„Pochopil jsem, že chci jít jinou cestou, a nyní postupně překlápím vlastní podestýlkový chov na ten ve volném výběhu. Dnes mám tři tisíce nosnic na podestýlce a zhruba 3 600 v mobilních kurnících, kterých budu mít brzo už dvanáct,“ vysvětluje s tím, že technologie se jim tak povedla, že začali mobilní kurníky prodávat a v Uherském Hradišti mají i výrobní halu. Po celém Česku už jsou čtyři desítky mobilních kurníků.
Aktuálně jsou kurníky vymyšleny pro hejno o tři sta nosnicích. Bez daně stojí zhruba milion korun. S partnerem pracují ale i na menších řešeních pro zhruba sto slepic. Na papíře už je i mobilní kurník pro deset slepic. Výhodou kurníku je jeho osazení solárními panely. Takto získaná elektřina pak napájí automatická dvířka, která se na noc zavírají, světla a ohradník proti šelmám. Když slepice spasou všechnu vegetaci, přesunou se na jinou, zelenější část pozemku, což je i ochrana proti erozi půdy.
„O mobilní kurníky se zajímají ‚profi‘ farmáři, ale mám tu i lidi z marketingu nebo bankéřku, která se rozhodla změnit životní styl. Ta už má dokonce tři,“ říká Dvořák. Neprodal by je ale každému. Musí mít jistotu, že to kupující opravdu myslí vážně a nejde mu jen o to, aby ušetřil na ceně vajec při jejich zdražení v supermarketech. „Musí mít slepice opravdu rád,“ zdůrazňuje.
Kuřík si vybíral programy na Netflixu
Vedle chovu nosnic provozuje Dvořák v duchu rodinné tradice i odchov jednodenních kuřic, které si pak od něj drobní i o něco větší chovatelé kupují. I v tomto případě používá alternativní přístupy, aby měla zvířata co největší welfare (životní pohodu, pozn.aut.).
„Jsou v hale vytopené na 33 stupňů, kde mají od prvního dne věku možnost pohybu, hřadování, hrabání. Nedá se to srovnat s klecovými odchovy, kde má kuřice před snáškou tak málo místa, že když ji pak dáte do produkční stáje na hřad, tak spadne jako hruška, protože nemá vyvinuté běháky. Naše odchovna je naopak učí skákat přes různé překážky, hřadovat ve výškách. Pomáhá to k tomu, aby byly v kondici, připravené na produkci,“ vysvětluje Dvořák.
Kuřice jsou u něj v hale zhruba do osmnáctého týdne. Pak pro ně jezdí farmáři i drobní chovatelé, kterých v posledních letech přibývá. Jedná se zhruba o dvě tisícovky domácností a jednotky větších chovatelů. „Dříve to byla vyloženě záležitost důchodců, teď začínají i mladí zasypávat bazény na zahradách a dělají si tam výběhy pro slepice,“ říká s nadsázkou Dvořák.
Slepice snášejí dobře zhruba rok, pak produktivita klesá. Ve velkochovech to většinou znamená cestu na jatka. Dvořák se s tím ale nehodlá smířit. „První rok jsme je tam poslali, a celá rodina to obrečela. Od té doby jim sháníme adoptivní rodiče přes neziskovku Slepice v nouzi,“ říká s tím, že jemu se „starší“ slepice ekonomicky nevyplatí, ale drobným chovatelům, kteří si je pořizují pro radost a vlastní potřeby, to nepřekáží.
„Ale dokážu pochopit, že velcí chovatelé nemají na výběr než slepice poslat na jatka. Když mají statisícová hejna, tak ani nemají možnost je všechny někam umístit. A také chceme jíst šunky, jsme masožraví,“ dodává smířlivě.
Kvalita vajec je podle něj rozhodně vyšší u chovů s výběhem. Jde především o podíl luteinu, který pozitivně ovlivňuje zrak, a poměr „zdravého cholesterolu“. „Pohoda zvířat je neměřitelná, ale pro mě jsou ve volném výběhu jednoznačně spokojenější než v halách. Proto chci většinu chovu překlopit do mobilních kurníků, nelze to ale udělat najednou,“ vysvětluje Dvořák, který prý vidí, když jsou slepičky spokojené a „usmívají se“ se na něj.
Pozor na polská „podestýlková“
Na zákaz klecových chovů, který má v Česku platit od roku 2027, se ale dívá skepticky. „Je to poměrně brzký deadline a pro některé chovatele bude likvidační. Ti, co v roce 2012 přešli na euroklece, udělali manažerskou chybu, investovali obrovské peníze do přestavby technologií a dnes, aniž by je měli splacené, musejí přejít na další novinku,“ líčí situaci chovatel.
Podle něj je největší problém v tom, že jiné země EU, a zejména Polsko, tento zákaz nemají. „Ve finále je to jen bič na naše české producenty, zavře spousta podniků a díru na trhu vyplní Polák, který má i pět miliónů slepic, z toho část v klecích a část v halách. Ve třídírně se mu ale ta vejce potkávají, takže si je narazítkuje podle potřeby, což je v Polsku běžná praxe. České řetězce to pak nakoupí jako vejce na podestýlce,“ je přesvědčen Dvořák. Řetězce se totiž v Česku zavázaly, že od roku 2025 nebudou kupovat vejce z klecových chovů. Dvořák tak doporučuje omezit se na nákup čistě českých vajec.
„To poznáte. V zimě jsem měl dvě doma v obýváku. Třeba Kuřík, to bylo takové ostatními vytlačované a šikanované kuře. Jakmile se chytnete této noty, tak jste v háji. Sedím u večeře a ona mi sedí na rameni. Pak se se mnou kouká na Netflix. Kolikrát jsem musel přepnout, že se jí to nelíbilo,“ líčí zážitky s Kuříkem.
-
- Josef Dvořák, výrobce mobilních kurníků. Foto: poskytnuto Josefem Dvořákem.
-
- Mobilní kurník je napájen elektřinou ze solárních panelů. Foto: poskytnuto Josefem Dvořákem.
Slepice jsou labilní ptáci
Ke spotřebitelům Dvořák vejce dostává přes vlastní Vejcomaty, pro jejichž název má i ochrannou známku. V automatech jsou vejce k dispozici 24 h denně a chovatel je rád, že má kontrolu nad jejich čerstvostí, což nelze říct například o farmářských obchodech. Zájem mají také pražská bistra a restaurace. Chvíli prodával vejce i v Kauflandu, ale prý se v dobrém rozešli.
Překlopit své chovy do biocertifikace v plánu nemá. Podle něj je problém v tom, že „biovejce“ pocházejí od slepic krmených výhradně biokrmením, a to je komplikace. „Je složité takové suroviny sehnat, je v tom kolísavý výběr. Což je problém, protože slepice jsou labilní ptáci, nemají rádi změnu. Onehdy mi přinesli o něco víc namleté krmení, a byl to obrovský problém. Slepice byly nervózní, snížila se jim snáška, takové jsou to mrchy,“ shrnuje Dvořák, který nestojí o další papírování. Jinak ale bio značce fandí a až bude na trhu více biokrmiv, možná si certifikaci pořídí.
A jak je to vlastně s čerstvostí vajec? Dvořák potvrzuje, že starý známý test s ponořením vejce do vody funguje. Pokud se vznáší, je to problém. Čerstvé vejce má zůstat u dna. Dvořák ještě rozlišuje mezi čerstvým a velmi čerstvým vejcem. Minimální trvanlivost vejce, pokud je uchováváno v nekolísavé teplotě (klidně i 18 stupňů), je 28 dní. Velmi čerstvé je ale zhruba jen týden.
„Vtipné je, že ta velmi čerstvá vejce se špatně loupou, a lidé si pak z neznalosti stěžují. Na vánoční salát je tedy moc nedoporučuji,“ radí. Sám prý s věkem preferuje vejce čím dál syrovější. „Ne, že bych je přímo pil, ale dělám si je trochu míň než na hniličko,“ svěřuje se.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
