Směrnice o nefinančním reportingu CSRD se větší části firem dotkne až v roce 2026, kdy budou publikovat nefinanční data za rok 2025. To ale neznamená, že by měly vyčkávat. „Letošní rok je poslední, kdy má firma možnost si data reálně vysledovat tak, aby je měla za příští rok v požadované kvalitě a mohla v roce 2026 poprvé reportovat,“ uvádí Lukáš Jiříček, který má v České spořitelně na starosti ESG poradenství.
Poslední prosincový den roku 2024 je podle něj „magický termín“. Nejpozději v té době by firma měla vědět, kde data do nefinančního reportu „najít“ neboli „kam si pro ně sáhnout“.
Směrnice o nefinančním reportingu (CSRD) platí od letošního roku a do české legislativy ji zavedl zákon o účetnictví. Podle ní budou za tento rok povinny o sobě zveřejňovat nefinanční údaje společnosti, které už tak činily podle dosud platné směrnice NFRD. Jde zhruba o dvacítku firem, zejména banky, pojišťovny a firmy s více než 500 zaměstnanci obchodující cenné papíry na regulovaném trhu. To jsou například ČEZ, Škoda Auto či Energetický a průmyslový holding.
Za rok 2025 ale povinnost postihne už zhruba 1200 firem. Nová legislativa se totiž dotkne těch, které splní dvě ze tří následujících podmínek: vykazuje tržby větší než 50 milionů eur (cca 1,25 miliardy korun), má přes 250 zaměstnanců a aktiva vyšší než 25 milionů eur (cca 750 milionů korun).
Nejhůře se sbírají nefinanční data od dodavatelů
Právě firmy s tržbami těsně nad 1,25 miliardy korun budou v nejhorší pozici. Podle Jiříčka nezaměstnávají v administrativě tolik lidí, takže pro ně plnění nových požadavků bude velmi náročné. Nicméně i větší firmy s miliardovými tržbami jsou podle zkušeností expertů často na úplném počátku a potřebují poradit především s tím, jak vůbec reportovat.
„Zjednodušeně řečeno je celý reporting o tom zjistit si, co musím zveřejňovat a jestli na to mám data. A pak si musím říct, co s tím budu dělat, tedy jakou si nastavím strategii,“ vysvětluje Lukáš Jiříček. Hlavně jde o to, aby si firma zjistila takzvanou dvojitou materialitu, tedy jednak jaká pro ni a její finance plynou rizika z klimatické změny a zároveň jaké jsou dopady dané firmy na lidi a planetu. Z tohoto „cvičení“, které je velmi náročné a může trvat poměrně dlouho, posléze vyplyne, co daná firma bude muset konkrétně reportovat.
Zkušenosti s počátky ESG mají firmy různé. Například ve výrobci 3D tiskáren Průša Research začínali před dvěma lety tak, že udělali průzkum mezi zaměstnanci. Na základě toho vytvořili první návrh strategie, který dále diskutovali s vybranými odborníky z oboru a s 3D tiskařskou komunitou.
Poté si společnost Průša Research zadala kalkulaci uhlíkové stopy. „Nechali jsme si spočítat uhlíkovou stopu celé firmy, abychom věděli, kde je největší dopad a kam máme energii soustředit, abychom nedělali věci naslepo,” popsal manažer udržitelnosti v Průša Research Vladimír Víšek.
Takzvaný Scope 3 přitom zpočátku neměli spočítaný celý, protože jde o nepřímé emise firmy pocházející hlavně od zákazníků a dodavatelů a bývá nejobtížnější zjistit. Výrobce musel oslovit desítky dodavatelů a získat od nich co nejvíce dat.
Uhlíková kalkulačka pomůže se zorientovat
Sbírat data už loni začala i česká společnost ComAp s pobočkami po celém světě. Letos si reporting za rok 2023 vyzkoušela nanečisto a příští rok to bude na ostro. V ComApu proto loni začali s analýzou materiality a také s dialogem se všemi zainteresovanými stranami uvnitř i vně firmy. Objevili několik překážek.
„Například v oblasti HR v některých zemích narážíme se sběrem dat na limity kvůli GDPR. Třeba v Austrálii je zakázáno se ptát na věk a pohlaví. Musíme proto vymyslet, jak s tím naložit,“ uvádí ESG manažerka firmy Alizeé Duboisová.
Na trhu existují digitální nástroje, které firmám počítání uhlíkové stopy a plnění dalších povinností souvisejících s ESG usnadňují. Uhlíkovou kalkulačku nejen pro své klienty vyvinula i Česká spořitelna ve spolupráci s LCA studiem Vladimíra Kočího z Vysoké školy chemicko-technologické. Podle něj jde o „bezvadný odrazový můstek“, aby se firmy zorientovaly v problematice a zjistily, jak na tom jsou.
„Ale hlavně je to edukativní nástroj,“ vysvětluje Vladimír Kočí. Jejich uhlíková kalkulačka umí zjistit přímé emise firmy (takzvaný Scope 1) a pak nepřímé pocházející hlavně z nákupu energií (Scope 2). Scope 3 je nutné dělat každé firmě na míru.
„Kalkulačka má sloužit firmám v rámci rozjezdu na úplném začátku, aby se poměrně jednoduše i malá firma mohla bez bariér vstupu hlavně v podobě ceny, tedy zdarma, zorientovat,“ vysvětluje Martin Breyl, který v České spořitelně šéfuje ESG poradenství. Banka má ve svém portfoliu na dvě stě tisíc firem, přičemž u 120 tisíc počítá s tím, že jim dle potřeb nějakým způsobem s ESG pomůže.
Kromě kalkulačky uhlíkové stopy mohou firmy využít i pokročilejší softwarová řešení vyvíjená pro potřeby reportingu nefinančních údajů. Na trhu jich nyní existuje několik. Česká spořitelna bude pro své klienty nyní testovat softwarové řešení společnosti SmartHead.
Individuální přístup je potřeba
Firmy na českém trhu jsou v různém stavu připravenosti a podle toho také hledají řešení. Některé, zpravidla jde o dceřiné společnosti velkých nadnárodních firem, už reportují několik let. Všichni se musí řídit evropskými standardy pro reporting (ESRS), které byly přijaty teprve v loňském roce.
Další skupina firem už se setkala s tím, že po nich data o uhlíkové stopě či další údaje chtěl buď odběratel nebo banka. Velká část je ale stále tématem nepolíbená. Proto je podle Lukáše Jiříčka z České spořitelny třeba k firmám přistupovat individuálně.
V každém případě by si v dané společnosti měl vždy někdo, nejlépe CEO či jiný manažer, vzít téma ESG za své. Změna v myšlení a celém byznys modelu firem je totiž velká. „Nestačí zamýšlet se nad vlastními dopady a riziky, ale firma si musí uvědomit celý hodnotový řetězec od dodavatelů po zákazníky,“ uzavírá expert banky.
redakce
Komerční obsah označený jako Brandnews připravuje redakce Ekonews ve spolupráci s obchodními partnery. Jejich cílem je informovat o zajímavých produktech a tématech a propojit partnery se čtenáři.
