Bláznivé počasí mělo vliv i na včely. Potřebují snůšku, ale už toho moc nepokvete, říká farmář z Prahy

Proč by nemohl „ajťák“ hospodařit na poli, řekl si v roce 2019 David Ježek a začal pozvolna svou profesi dělit mezi IT a farmaření. Pozemky, které má v pachtu, se nacházejí v okolí Prahy. Je to zhruba pět hektarů, ke kterým brzy přibude sedm nově získaných od pražského magistrátu.

Stojíme na poli U dubu v blízkosti Letiště Točná nacházejícího se na jižním okraji Prahy. Téměř dvouhektarový pozemek zahrnuje květnatou louku pro podporu biodiverzity, čtyři řady ovocných stromů, políčko s dýněmi, fazolemi, bylinkami a deseti včelími úly. Po několika propršených dnech je znát, že příroda ožívá, ptáci zpívají v dubovém hájku, včely vylétávají z úlů.

Kopretinová louka je teď zkraje června hlavní vizuální lákadlo na celém pozemku, farmář ji ale potřebuje posekat a usušit na seno, které prodává chovatelům králíků. Vymyslel proto důmyslný systém, jak lidi odradit od toho, aby mu po louce šlapali a trhali si kytky. Na přilehlé lavičce má kyblík s připravenými kyticemi a výzvu, aby ti, kdo si chtějí květiny odnést, provedli drobnou platbu QR kódem.

„Docela to funguje, polovina něco pošle, polovina ne. Na venkově bych si to ale nemohl dovolit vůbec,“ říká farmář, který od začátku hospodaří bez chemie. Teprve před časem ale zažádal o oficiální registraci, nyní je ve dvouletém přechodném režimu na ekologické hospodaření.

Podobně jako ovocnářům po celém Česku i jemu pomrzla celá úroda mladých ovocných stromů, kterých má necelé čtyři desítky. Kdoule, švestky ani višně letos nebudou. „Krásně to kvetlo, o něco dříve než loni, pak přišly mrazy. Nejprve to vypadalo, že květy jsou v pořádku, začaly se tvořit i malé plody, o měsíc později ale vše opadalo. Štve mě to, byl jsem smutnej,“ říká Ježek. Pomrzly i keře aronií, ani ty letos nebudou plodit.

Na regenerativní přístup nemám stroje

Na dalším pozemku na poli Na dílcích zkouší Ježek regenerativní přístup. Ten na rozdíl od ekologického zemědělství staví na tom, že se neorá. Naopak k chemickým postřikům je smířlivý, protože umožňuje postupný odklon od nich.

„Je to na začátku, nemám na to stroje. Loni se podařila slunečnice s podsevem jetele plazivého, letos mi ale na poli pokrytém jetelem nevzešla hořčice,“ líčí farmář. Stroje si půjčuje z Agrofarmy Cholupice, kde má zaparkovaný i svůj třicet let starý traktor, který si koupil z druhé ruky. „Když vidím ty luxusní traktory, se kterými vyrazili zemědělci protestovat před časem do Prahy, tak si myslím, že se nemají špatně,“ komentuje nedávné protesty agrárníků.

Vlastní farmaření by Ježka zatím neuživilo, vedle IT dělá i menší zemědělské služby, poseká třeba jiným hospodářům louku. K této práci se dostal díky tomu, že si všiml, že Praha 12 chce vypovědět pole konvenčním zemědělcům. „Potřeboval jsem změnu, práce mě nenaplňovala,“ líčí příběh, ve kterém se najde leckterý zástupce generace středního věku žijící v metropoli. „Začátky byly těžké, nic jsem nevydělával a trávil jsem na poli spoustu času. Dá se říct, že podporu rodiny ‚někdy‘ mám, záleží, jak se urodí,“ říká s nadsázkou Ježek.

Farmaření v Praze má podle něj výhodu v tom, že veškerá úroda jde snadno na odbyt. Pochvaluje si i produkci medu. „Na včely spoléhám, med se dá dobře prodat. Akorát loni moc nebyl, některá včelstva uhynula. Uvidíme, co bude letos,“ přemítá.

Na letošní produkci se podle něj podepíše „bláznivé“ počasí. Květiny totiž rozkvetly brzo, když ještě včely neměly tolik sil, aby donesly dost nektaru. „Tak za měsíc budou silnější, potřebovaly by pořádnou snůšku, ale moc toho už nepokvete, jen lípy a pohanka, tak to by je mohlo zachránit,“ doufá.

Ježek je rád, že ohledně včelařství má „přátele na telefonu“ v podobě tety a kamarádů. Začátky ale byly divoké. „Když jsem si je vezl v autě poprvé na pole, pár mi jich při jízdě vylétlo, protože prokousaly krabici. Dnes už vím, že si toho nemám všímat, ale tehdy mě to vyděsilo,“ líčí.

Praha dává zelenou ekofarmářům

Magistrát hlavního města Prahy nedávno oznámil, že čtrnáct zemědělských pozemků přidělí pachtýřům, kteří se zavážou k ekologickému hospodaření. Ježkovi se tak podařilo vyhrát výběrové řízení na pole o sedmi hektarech u Točné. Chce tam pěstovat slunečnici, aby se mu zaplatila sečka, kterou si pořídil. Semínka prodává lidem, kteří jimi chtějí v zimě přikrmovat ptáky.

Pole bude přebírat po konvenčních hospodářích z Agra Jesenice, kteří mají na jeho budoucím pachtu ještě řepku. „Trochu mě štve, že je pacht jen na pět let. Nehospodařím z roku na rok, snažím se půdu uzdravit a to trvá spoustu let,“ říká.

Praha je podle něj specifická i dotacemi. Program rozvoje venkova se na ni nevztahuje, přitom právě ten podle Ježka pomáhá zemědělcům z ostatních koutů země pořídit si nové traktory. Pochvaluje si nicméně ryze pražský Program na podporu projektů ke zlepšení stavu životního prostředí hl. m. Prahy.

A co si myslí o velkých zemědělcích, kteří spravují obří lány polí a příliš nedbají na krajinotvorné prvky? „Problém je, že mají tisíce hektarů a celé to berou jako průmysl. Generační obměna by byla dobrá, ale nakonec je to o tom, co je pro koho důležité. Jestli půda, její uzdravení, přidání organické hmoty, nebo vyšší výnosy,“ domnívá se Ježek.