Až 14 tisíc korun ročně vyhazuje podle některých údajů do koše průměrná česká rodina s dvěma dospělými a dvěma dětmi. Plýtvání potravinami nezatěžuje jen rodinné rozpočty, ale také životní prostředí. Proti plýtvání jídlem se snaží více či méně účinně vystupovat spolky, stát i obchodní řetězce.
Když šéfkuchař a podnikatel Pavel Drdel otevíral před několika lety ve Strakonicích restauraci Sůl a Řepa, měl jasno ve dvou věcech. Vedle vaření z čistě lokálních potravin se zaměřil na to, aby v jeho podniku nepřišla nazmar ani slupka od brambor. Nechtěl, aby se plýtvalo potravinami, které farmáři dodávají do jeho restaurace. A tak když pracuje se zeleninou, snaží se zužitkovat třeba i nať. A pokud snad existuje něco, pro co opravdu v kuchyni využití nemá, například slupky od česneku, nehází je do koše, ale do kompostu.
„Letos jsme použili například i větvičky z chvojí, které v zimě zakrývaly skalku u restaurace. Posloužily jako improvizované špejle pro špízy z hlívy ústřičné,“ říká restauratér Drdel. V Soli a Řepě se používají například řepné slupky v podobě „řepného prachu“, jejž šéfkuchař sype do polévek: většinu zeleniny totiž odebírá v biokvalitě od farmářů, kteří nepoužívají chemické přípravky. Další metodou, jak se vyhnout vyhazování jídla, je, že nespotřebované přebytky zavaří pro období, kdy na polích nic neroste.
Snaha neplýtvat potravinami a naopak to, jak moc se jimi ve skutečnosti plýtvá, je totiž velké téma, a to nejenom v České republice.
Plýtvající domácnosti
I když se v číslech o plýtvání potravinami skrývají nejasnosti, k čemuž se ještě dostaneme, je jisté, že v Česku se zbytečně vyhazuje jídla opravdu hodně.
Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2020 srovnávajících data z celé EU zodpovídají české domácnosti ročně za zhruba 743 tisíc tun potravinového odpadu v zemi, a to z celkových 972 tisíc tun. V rámci zpracování a výroby se pak vyplýtvá 100 tisíc tun, v obchodních řetězcích 64 tisíc tun, v restauracích 38 tisíc tun a v primární výrobě 27 tisíc tun.
Anna Strejcová, zakladatelka spolku Zachraň jídlo, upozorňuje, že tyto údaje zjevně nejsou přesné. „Například zmíněná data Eurostatu, kam je dodává Ústav zemědělské ekonomiky, nezohledňují produkci, která zůstala na poli. Mohou to být třeba malé brambory, které se zaorají, nebo zmrzlá jablka na stromech,“ říká expertka ze Zachraň jídlo. Domácnosti podle ní možná z čísel vycházejí hůře, než jak je tomu doopravdy: statistiky jsou postaveny i na datech od řetězců a producentů, kteří je ale dodávají na čistě dobrovolné bázi.
Další informace ale ukazují, že se s potravinami u nás v domácnostech opravdu plýtvá. Mendelova univerzita zkoumala například plýtvání v Brně. Podle jejího průzkumu z let 2019 až 2021 vyhodil občan moravské metropole průměrně 37 kilo jídla ročně.
Další pozoruhodné číslo vyplývá z odhadů univerzity z přelomu let 2022 a 2023: z něj vyšlo, že rodina o dvou dospělých a dvou dětech vyhodí ročně potraviny v hodnotě 14 076 korun. Přepočteno na průměrnou domácnost, kterou podle Českého statistického úřadu tvoří 2,33 osoby, to pak dělá 8 199 korun.
Zajímavé, i když možná ne překvapivé je, že lidé o nadměrném vyhazování potravin vědí, což ovšem neznamená, že tomu jejich chování odpovídá.
Například Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR zveřejnilo loni v říjnu výsledky průzkumu, podle něhož více než polovina české veřejnosti, konkrétně 52 procent, považuje plýtvání potravinami za velký problém; podle dalších více než dvou pětin (42 procent) plýtvání potravinami správné není, ale jsou tu aktuálnější problémy, které je potřeba řešit. Pouze 5 procent českých občanů nepovažuje plýtvání potravinami za celospolečenský problém.
Zajímavá jsou také data o vztahu nejmladší generace k vyhazování jídla, která opět potvrzují dvojakost, již lze charakterizovat větou – víme, že plýtvání potravinami je problém, jiná věc ovšem je, zda se podle toho sami chováme.
Podle Institutu evaluací a sociálních analýz INESAN 74 procent respondentů generace Z – průzkum je definuje jako lidi narozené v letech 1995–2010 – uvádí, že se snaží minimalizovat množství vyhazovaného jídla. Na druhé straně se jen 26 procent nějak zajímá o problematiku nakládání s potravinami. A z jiných údajů Mendelovy univerzity vyplynulo, že příslušníci generace Z paradoxně patří mezi největší „plýtvače“, nebo to alespoň o sobě deklarují.
„Teď právě zkoumáme, jak to s generací Z vlastně doopravdy je, například tím, že analyzujeme odpad na univerzitě. Zároveň v srpnu rozbíháme edukační kampaň,“ uvádí Lucie Veselá z Ústavu marketingu a obchodu Mendelovy univerzity. A dodává, že studie ukazují, že je velký rozdíl mezi tím, co zástupci generace Z chtějí a co opravdu dělají.
Podle platformy Zachraň jídlo spotřebitelé nejčastěji vyhazují ovoce a zeleninu, následně pečivo, mléčné výrobky, maso a vejce. Velký vliv má i roční období. Nejvíce se plýtvá v létě, především kvůli sezonnosti ovoce a zeleniny. Mezi nejčastější příčiny plýtvání patří špatné skladování potravin, navaření velkého množství jídla nebo špatné porozumění údajům na etiketách.
Podle již zmíněného výzkumu Sociologického ústavu AV ČR z roku 2022 si totiž například termín „minimální trvanlivost“ vysvětluje 51 procent populace špatně. Na rozdíl od data spotřeby totiž není nutné potraviny s minimální trvanlivostí, jako jsou těstoviny nebo rýže, zkonzumovat okamžitě. Jde o něco jiného než „datum spotřeby“, které se objevuje u zeleniny nebo u masa, zkrátka u čerstvých potravin – viz přehled Jak omezit plýtvání.
Mouchy a bedýnky
Stát, firmy, instituce i dobrovolníci se dnes v různé míře snaží proti plýtvání potravinami bojovat. Činí tak i obchodní řetězce: ministerstvo zemědělství například stanovilo v roce 2018 v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích provozovnám nad 400 metrů čtverečních darovat svoje „jedlé“ přebytky charitativním organizacím, které je pak rozdávají dále chudým lidem.
Spolupráce s potravinovými bankami se osvědčila například řetězci Tesco. Dříve než potraviny daruje, nicméně zkouší zboží udat zákazníkům zlevněné v akcích. „Na prvním místě se snažíme maximálně optimalizovat objednávání zboží, přizpůsobovat nabídku množství, které čekáme, že zákazníci v danou dobu odeberou. V okamžiku, kdy víme, že zboží máme více, než zákazník do doby expirace nakoupí, přichází na řadu slevy. Máme na to speciální sekce v obchodu, které se jmenují Žádné jídlo nazmar,“ říká manažerka společenské odpovědnosti a firemních vztahů Lucie Loučková.
Podle ní je přitom občas pro nákupčí složité předvídat, jak se lidé budou chovat. „Má na to vliv třeba i počasí. Když je venku hezky, jdou lidé raději ven, nejdou nakupovat. V poslední době například klesl zájem o tropické ovoce, takže hodně zbývalo. Posílali jsme jídlo do bank, ale tam ho zase nedokázali úplně zpracovat,“ říká zástupkyně Tesca Loučková.
Vedle potravinových bank mohou jít zbytky z obchodních řetězců také na krmení zvířat, například do zoo, nebo do kompostárny. V Maďarsku testuje Tesco i další možnost, a to využití zbytků na hmyzích farmách, kde se chová moucha černá. Zbytky se krmí její larvy, z nichž pak vzniká kvalitní hnojivo, případně krmivo pro zvířata ve formě granulí.
I v Česku má vyrůst první farma zaměřená na chov mouchy bráněnky, mohla by se začít budovat už na konci letošního roku. Za projektem stojí absolventka Masarykovy univerzity Jana Vašíčková a rakouská společnost Reploid Group. Nyní hledá firma v tuzemsku lokalitu, kde farma vyroste.
„Máme připravenou technologii. Potom je to už o schvalovacím procesu v dané lokalitě a stavbě. Věřím, že do konce letošního roku budeme zahajovat první stavební činnosti,“ sdělila Vašíčková zpravodaji Ekonews. Podobný projekt se snažila rozjet už před lety. Start-up Larvaloop však skončil neúspěchem, protože nesehnali investora.
Jiný řetězec – Lidl – zvolil zase cestu bedýnek, respektive tašek, v nichž se shromažďují a zákazníkům nabízejí za levno potraviny, které by se jinak musely vyhodit. „Za jednotnou cenu 25 Kč získáte tři kila různorodého ovoce a zeleniny. Obsah tašek tvoří nepoškozené kusy například s protrženou síťkou či obalem nebo ovoce a zelenina z větších balení, kde byl špatný třeba jen jeden kus,“ stojí na webu Lidlu.
Původně začal řetězec s bedýnkami s ovocem a zeleninou, následně je nahradily praktičtější tašky. Princip ale zůstává stejný – zákazníci za jednotnou cenu 25 korun získají pár kilogramů různorodého ovoce a zeleniny. Ve speciálních slevových koutcích mají také chlazené výrobky se slevou 70 procent, kterým se blíží datum spotřeby.
Teplé jídlo potřebným
O to, aby se s potravinami neplýtvalo, se, jak už bylo řečeno, starají také neziskové organizace. Jeden z projektů zmíněného spolku Zachraň jídlo se jmenuje Zachraň oběd. Jak název napovídá, jde o to, aby se zamezilo plýtvání v jídelnách a aby zároveň mohly charitativní organizace rozdat teplé jídlo potřebným. Organizace Zachraň jídlo rozdala od roku 2021 zhruba 40 tisíc porcí.
„Zachraňovat“ obědy zejména z firemních kantýn je přitom dnes možné především díky nedávné vyhlášce ministerstva zemědělství. „Od loňského července jsme zjednodušili možnost darování pokrmů z restaurací na základě přijetí vyhlášky o požadavcích na pokrmy. Jídelny mají nově možnost darovat pokrmy, které byly zchlazeny či zmraženy po celou dobu jejich použitelnosti. Tato změna má potenciál zjednodušit logistiku a lépe využít přebytečné jídlo pro lidi v nouzi,“ napsal tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
„Doposud jsme mohli pokrmy darovat lidem v nouzi jen teplé, v čase před koncem jejich spotřeby a při teplotě nad 60 °C. Možnost darovat jídla zchlazená nám umožní převážet větší množství naráz a redukovat množství výjezdů přepravních aut, čímž ještě snížíme už tak nízký environmentální dopad projektu,“ doplňuje Anna Strejcová ze spolku Zachraň jídlo. Ten má nyní v plánu přesvědčit k zapojení do programu i příspěvkové organizace, jako jsou školy či nemocnice. Spolek teď zkoumá, kolik jídla zůstává nevydáno, chce identifikovat „hotspoty“, kde mají s přebytky problém. Některé obavy škol, kde se stravují téměř dva miliony dětí denně, už se prý podařilo vyvrátit, zřizovatelé školy a charitativní organizace rozdávající jídlo uzavřou smlouvu o darování, čímž se celá věc zjednoduší.
„V menších městech samozřejmě můžeme narazit na to, že nebude dostatek charit, které by jídlo mohly přijmout,“ dodává Strejcová s tím, že například v Miláně řeší problém zřízením určitých míst, kam se sváží obecně veškeré přebytky, včetně vařených jídel – a charity si je pak odvážejí.
Další plány
Do roku 2030 se podle Evropského parlamentu musí snížit potravinový odpad ve zpracování potravin a výrobě o desetinu a v maloobchodním prodeji, restauracích a domácnostech o 30 procent. „Je to hezká ambice, ale jsme od toho daleko,“ komentuje cíle Strejcová ze Zachraň jídlo.
Otázka plýtvání potravinami spadá v Česku především pod ministerstva životního prostředí a zemědělství. O tom, jak mu bránit, se mluví v různých strategických dokumentech. „Pomohlo by, kdyby se plýtvání stalo politickým tématem a zodpovědné resorty životního prostředí a zemědělství by nespoléhaly jen na data a výzkumy neziskových organizací,“ říká Strejcová. A dodává, že ve strategických dokumentech je sice plýtvání zmíněno, ale není jasné, kdo za agendu zodpovídá a jak k cílům, které jsme si stanovili společně s EU, chceme dojít.
„Problematika potravinových odpadů je jednou z našich priorit. MŽP se zaměřuje zejména na prevenci a v tomto ohledu je zásadní podpora potravinových bank,“ ujišťuje mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí. Instituce podle ní rovněž podporuje projekty výzkumu a vývoje zaměřené na potravinové odpady. Zároveň ministerstvo připravuje nový plán odpadového hospodářství ČR pro období 2025–2035, jehož součástí je i program předcházení vzniku potravinových odpadů, který se bude věnovat kromě předcházení vzniku potravinových odpadů i snížení jejich množství a omezení plýtvání potravinami.
Podle mluvčího ministerstva zemědělství resort motivuje vedle prodejců i jiné skupiny. V rámci dotací Strategického plánu společné zemědělské politiky mohou žadatelé z řad zemědělců a potravinářů získat preferenční body za spolupráci s potravinovými bankami – tedy když jim darují potraviny a zemědělské výrobky, které by se jinak musely zničit, například kvůli velikosti nebo tvaru plodů. „Z prvního vyhodnocení příjmu žádostí vyplývá, že více než 70 procent žadatelů tuto možnost plánuje využít,“ dodává mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
