Způsob, jakým se dnes třídí plasty a kovy v Praze se může v budoucnu hodně změnit. Nyní se chystá výstavba nové dotřiďovací linky, která bude umět rozlišit devět druhů plastů a oddělit od nich i kovy. Teoreticky by se tak plasty a kovy mohly v budoucnu házet do jedné popelnice.
„Nová technologie nám otvírá cestu pro multikomoditní sběr všech třech složek do jedné nádoby. Ale ještě projednáváme, jak by to mělo vypadat a není úplně jasné, jestli a jakým způsobem to bude,“ uvádí v rozhovoru Vojtěch Vosecký, vedoucí skupiny cirkulární ekonomika na pražském magistrátu. Ta je jednou ze čtyř expertních skupin, které spolu se speciální komisí pro udržitelnou energetiku a klima (pod vedením náměstka primátora pro životní prostředí a bezpečnost Petra Hlubučka) mají za cíl udělat z Prahy do roku 2050 uhlíkově neutrální metropoli.
V rozhovoru se dále dozvíte:
- Jak se budou zpracovávat splašky Pražanů
- Jak by měl vypadat ideální sběr bioodpadu a kuchyňského odpadu
- Jakou bude mít kapacitu nová bioplynka v Praze a kde bude stát
- Co se nově bude dít s nepotřebným nábytkem z domácností a jaká budou nová pravidla pro sběrné dvory
Praha si dala závazek být do roku 2050 uhlíkově neutrální a už do roku 2030 snížit emise o 45 procent. Jaká opatření připadají v úvahu za vaši skupinu cirkulární ekonomiky?
Za rok se podařilo spoustu věcí. Jedna věc je strategie pro cirkulární Prahu, kterou začneme brzy zpracovávat, druhá věc je systém opatření, která míří k tomu, abychom cirkulární ekonomiku dostali do DNA města. Chceme vytvořit oddělení pro cirkulární ekonomiku, aby vznikly interní kapacity města se tématu věnovat. Ale chceme začít u sebe v první řadě, protože vnímáme, že občani jsou na to citliví.
S čím jste u sebe začali?
Jedna z věcí, kterou jsme rozpracovali, je omezení plastů a výrobků na jedno použití na magistrátu a v organizacích, které spadají pod město. To je velká řada institucí, Dopravní podnik má třicet tisíc zaměstnanců, Pražské služby dva tisíce, magistrát také. Je to spousta lidí, kteří se pohybují v budovách a spotřebovávají PET lahve nebo malá mlíčka a cukříky. A to je jenom takový vrchol ledovce. Zároveň akce, které nejsou města, ale žádají podporu, tak i ony by se měly řídit těmito principy a měly by se soustředit na to, aby používaly například nádobí na více použití.
Jednorázové plasty na akcích, které město podporuje, už tedy nemohou být nebo mají nějaký konečný termín?
Nedávno se schvalovaly a mají deadline. Ale už to běží. Je to první krok eliminace zbytečného odpadu. Druhá věc je, že vždy nějaký odpad vznikne, ale to, jak dneska s plasty zacházíme, není optimální. Lidé je třídí dobře, to je skvělé, ale vidíme, že musíme být lepší v dotřídění a v reálné recyklaci. Proto dalším z opatření, které už teď taky běží, je výstavba nové dotřiďovací linky na plastové, kovové a nápojové obaly Pražanů.
Co by měla nová linka umět?
Dotřiďovací linka bude automatická a bude různými technologiemi precizně dotřiďovat hned několik typů obalů, které pak můžeme prodat. Bude mít i technologii, která dokáže od plastů oddělit železné a neželezné kovy. To nám otvírá cestu pro multikomoditní sběr všech třech složek do jedné nádoby. Ale to ještě projednáváme, jak by to mělo vypadat a není to úplně jasné, jestli a jakým způsobem. Nicméně dotřiďovací linka bude stát s největší pravděpodobností již příští rok. Tím výrazně navýšíme recyklaci na tisíce tun plastů i kovů.
Dotřiďovací linka by uměla dotřídit i jednotlivé druhy plastů? Což teď nejde, když se třídí ručně…
Ano, bylo by to až devět druhů plastů. Možná i více, když si řekneme, že to bude i podle barev. Plus samozřejmě železné a neželezné kovy. Šlo by to i ručně, jenom by se z toho pracovníci zbláznili a zabralo by to desetkrát tolik času. (Jak se kovy třídí dnes, jsme psali například v tomto článku.)
Až bude linka v chodu, tak pak budeme v Praze třídit kovy i plasty do jedné popelnice?
Za mě ano, je to dost zajímavé téma, na kterém jsme se shodli v naší expertní skupině, ale ještě jsme se neshodli na tom, jak by to mělo v praxi vypadat. Znamenalo by to, že se musí odpad výrazně častěji vyvážet, protože by byly nádoby často plné. Takže má to svoje limity. Nejprve to musíme otestovat. V městské části Štěrboholy už druhým rokem běží multikomoditní sběr těchto tří složek, abychom se je naučili dotřiďovat, abychom věděli, jak na to lidé reagují. Reakce jsou vesměs pozitivní a výsledky taky. Ukazuje se, že lidé třídí líp a víc. Ale multikomoditní sběr by měl být správně spojen s domovním sběrem surovin.
Potom by tedy sběr tříděného odpadu vypadal jak?
Teď to funguje tak, že lidé musí jít nějaký kus, za roh, za dva rohy a tam odpady vytřídit. Ale praxe nám ukazuje, že čím blíž to lidé mají, tím lépe třídí. Takže vize, která se musí projednat a správně vymyslet, je, že i domácnosti nebo činžovní domy by neměly jenom černou popelnici, ale vedle toho i hnědou na organický odpad a další na recyklovatelné složky komunálního odpadu. Tomu se chceme věnovat, aby vzniknul akční plán přímo pro door to door multikomoditní sběr. Musíme naplánovat, jak by to mělo fungovat, kolik to bude stát, kde začít.
Ještě je otázka, aby byl pro jednotlivé vytříděné druhy plastů odbyt. Dnes je největší poptávka po PETkách, možná po určitých tvrdých plastech…
Je to problematika trhu. Nedělejme si iluze, že vymyslíme odbyt pro něco, co nemá žádnou hodnotu a není recyklovatelné. To je úplně zbytečný obal. Musíme zastavit ten příliv a na to je Praha krátká, ale to se musí změnit. Můžeme začít u sebe eliminací zbytečných obalů, můžeme lidi vzdělávat, můžeme podporovat bezobalové obchody a můžeme se stát perfektní v tom dotřídit to, co nám tam skončí a udat to nějakým způsobem za nějakou cenu. Ale vždy se stane, že část plastů buď nepůjde dotřídit, nebo to nejsou ani plasty. To je výmět a ten se pak musí nějak zlikvidovat.
Výmět se využije energeticky?
Ano, pracujeme na tom, což by znamenalo, že sto procent plastů, co vytřídíme, bude buď zrecyklováno nebo přeměněno na energii. Bohužel nikdy nemůže být sto procent zrecyklováno, protože zaprvé ne všechno jde zrecyklovat, ne všechno, co je v těch žlutých kontejnerech, jsou plasty. A i kdyby to šlo zrecyklovat, tak si to od nás třeba nikdo nevezme, trh je neúprosný. Je nutné taky dodat, že samotná recyklace není ideální proces. Nemůžeme se z této odpadové krize prorecyklovat k lepší budoucnosti. Ale můžeme poptávku po cirkulární ekonomice uměle vytvářet i my tady, to je právě cirkulární zadávání veřejných zakázek. Ale to bude trvat.
Popsal jste plány na plasty a kovy. Co bioodpad, který zatím končí ve velkém ve směsném odpadu?
Organické hmoty v Praze produkujeme v ohromném množství a není úplně ideální, jak s ní dnes zacházíme. Od domácností existují dva zdroje organické hmoty: to, co spláchneme do záchodu a to, co vyhodíme do koše. Splašky Pražanů jsou řešené už delší dobu tak, že se standardně dočišťují na čistírně odpadních vod, kterou máme jednu velkou ústřední v Troji. Tam to funguje perfektně, ale vidíme, že to zařízení už dosahuje svých limitů a je zastaralé, a proto se musíme věnovat modernizaci vyhnívacích nádrží, což je de facto malá bioplynová stanice. Plán je takový, že až budou zmodernizované, tak budou produkovat až jedenáct milionů m3 bioCNG, které by se mělo vtláčet do sítě a sloužit jako ekologické palivo.
U kalů se ještě řeší, jak s nimi správně naložit, aby to bylo bezpečné, ekonomické a environmentálně přínosné. Ale už je schválený pilotní projekt, kdy bude čistírna testovat dočišťování bioplynu na bio CNG a vtláčení do sítě. Ale jenom s pilotní jednotkou, abychom se to naučili a byli připraveni. Už teď jezdí v Praze první auto na bio CNG, které je určeno pro čištění kanalizace, takže už testujeme koncovku odběratele, jak by to mohlo vypadat.
Jaké jsou plány s druhou částí organického odpadu, tedy s tím, co nám zbyde v domácnosti?
Máme velké plány, protože lidé zatím nemají možnost třídit kuchyňský organický odpad. Mají možnost třídit rostlinný, ale musí si za to zaplatit a je to relevantní pro ty, kteří ho mají hodně, když mají zahradu, nebo nějaký velký vnitroblok. A tím pádem to je služba jen pro vybranou část obyvatelstva. Ta podstatná část obyvatelstva organický odpad nemá možnost třídit, ať už je ze zahrady nebo z kuchyně. Až čtyřicet procent toho, co hodíme do černých popelnic, je ale organická složka. To je hrozná škoda. Už nemáme luxus se toho zbavovat a pálit to, což ani není efektivní, protože tento odpad má v sobě spoustu vody.
Takže co s ním?
Náš plán je tuto organickou složku vytáhnout z popelnice a přeměnit ji v bioplynové stanici na bio CNG nebo v kompostárně na hnojivo. Společně s čistírnou by to byly dva opravdu velké zdroje, každá miliony tun kubíků, a z hlediska uhlíkové stopy skvělá zpráva. Nemusíme kupovat CNG z Ruska, můžeme si ho tady vytvořit sami. Podle propočtů jenom bioplynová stanice pro komunální organický odpad bude mít kapacitu zhruba padesát tisíc tun. Tím bychom mohli vytvořit tolik bio CNG, že by na to jezdila všechna svozová auta Pražských služeb, a ještě by zbylo na vtláčení do sítě. Nebo by podle na něj základních propočtů mohlo jezdit až dvě stě autobusů MHD. To je zhruba pětina celého vozového parku.
Bioplynka už je taky schválená, nebo jak je to daleko?
Je to poměrně daleko. Začali jsme také s dalším pilotním projektem, a to jako první město v České republice svážet kuchyňský bioodpad. Na konci roku 2019 ze třech pilotních městských částí, Praha 5, 6, 7. Jde o 75 čísel popisných, která se do toho zapojila. Výsledky jsou hrozně zajímavé, lidé to vítají, dobře třídí a velmi aktivně se do projektu zapojují. Zkušenost z ostatních měst, která jsme zkoumali, jako třeba švédské Malmö, Göteborg nebo Oslo jsou takové, že se do třídění zapojuje město postupně po čtvrtích, aby si zvykli obyvatelé i ti lidé, co to sváží, protože to je obrovská změna. Takže postupně to doufám budeme rozšiřovat.
Kam se nyní tento odpad vozí?
Zatím to vozíme do jiné bioplynové stanice, která je asi třicet kilometrů na jih od Prahy, takže ještě poměrně v rozumné vzdálenosti. Má kapacitu necelých třiceti tisíc tun, takže ještě dost se tam toho z Prahy vejde. Vozí se tam hodně gastro odpadu hlavně z restaurací, které mají povinnost jej třídit. Ale plán je postavit si vlastní bioplynovou stanici.
Jaké jsou zkušenosti z těch domů, kde se takto třídí? U nás na dvoře, kde tyhle popelnici máme, mám pocit, že to lidé ještě úplně nepochopili…
Vidíme, že množství narůstá v každém baráku postupně. Lidé se to učí, jde to pomalu. Osvěta a komunikační kampaň bude samozřejmě mnohem větší, zatím to je takový test. Nicméně už máme studii proveditelnosti na bioplynku, která vyhodnotila, že nejlepší je ji postavit v areálu ZEVO Malešice. Plánujeme tam kapacitu padesáti tisíc tun. Momentálně pracujeme na přípravě pozemků a technické dokumentaci.
Technicky je potom překlopení vozů na bio CNG jednoduché?
To je úplně stejné. A hlavně vozy Pražských služeb už jezdí dneska na CNG. To se testovalo v Brně s autobusem, který normálně jezdí na CNG a dali tam bio CNG a zjistili, že to má úplně stejné vlastnosti.
Kam se starým nábytkem
Ještě máte další plány v rámci cirkulární Prahy?
Vidíme obrovský potenciál v minimalizaci vzniku odpadu, v opravách, znovuvyužití a výměny. To se týká hlavně nábytku. Ten často končí ve sběrných dvorech nebo v kontejnerech. Tam existuje obrovský prostor pro město změnit dnešní fungování. Máme tady trh, Sbazar nebo Facebook, ale stále vidíme, že každým rokem končí ve sběrných dvorech, kontejnerech přistavovaných do ulic, nebo dokonce i volně pohozené na ulici vedle popelnic zhruba čtyřicet tisíc tun tohoto odpadu. Stojí to hrozně moc peněz, protože to všechno doposud končilo na skládce.
Co chcete změnit?
Chceme celou společnost posunout trošku blíž tomu „pojďme si to mezi sebou vyměnit, pojďme to zkusit opravit“ a město tomu může hezky pomoct. Nejvíce tohoto odpadu končí ve sběrných dvorech, máme jich v Praze devatenáct. Tam doposud byli lidé zvyklí, že když tam chtějí cokoli přivézt, musí to nejprve rozmlátit, hodit do auta a vyhodit to. My chceme přeměnit sběrné dvory na tak zvané reuse dvory, kam budou mít lidé možnost věci přivézt neporušené, tak aby někdo další zase mohl třeba využít. A může to být i nádobí, lampička, stůl, židle, gauč.
Kdy to začne fungovat?
Už teď mají Pražané tuto možnost na dvou sběrných dvorech, které takhle měníme na reuse dvory. Zároveň budeme měnit pravidla pro provozování sběrných dvorů. Objemný odpad, který tam končí, se bude muset recyklovat minimálně ze čtyřiceti procent, aby nekončil na skládce. V centru Prahy také může vzniknout prostor, reuse centrum pro inspiraci, mohou se tam zapojit různí drobní podnikatelé nebo nadšenci, kteří se už teď v Praze pohybují, ale dost často jim chybí prostor nebo nějaká společná platforma.
Zároveň chystáme i digitální platformu, kde chceme poskytnout velmi jasný přehled o tom, jaké v Praze možnosti jsou. Chceme pomoci s tím přechodem, aby to nebylo jenom o sběrných dvorech, ale o nějaké celkové komunikační linii.
To znamená, že v reuse centru by fungovala i nějaká opravárna? Jako je třeba Opravárna Jana Charváta…
Bylo by to skvělé. S Honzou Charvátem se o tom přesně bavíme, ale i s Ikeou, i s Z pokoje do pokoje (neziskový projekt, který kombinuje reuse centrum se sdílenou dílnou).
Zmínil jste, že změníte podmínky, aby se recyklovalo aspoň čtyřicet procent. Dneska se nerecyklovalo z toho, co lidé přivezli na sběrné dvory, nic?
Ve sběrných dvorech končí spousta materiálu, dřevo, plasty, to všechno má svoji hodnotu. Objemný odpad je specifická složka, není to vše, co na těch sběrných dvorech končí. Tam končí baterie, pračky, a to vše má nějaký svůj trh. Ta část týkající se nábytku a dalšího objemného odpadu, který už nikdo nechce, tak s tím dosud nebylo zacházeno úplně ekologicky správně. Ale z ekonomického hlediska je to pro Pražany nejlevnější řešení. To je nutné dodat, že navýšení povinnosti recyklace o čtyřicet procent, bude ve výsledku stát víc peněz, protože skládky jsou pořád levnější než recyklace.
Vojtěch Vosecký je jedním z předních odborníků na cirkulární ekonomiku v České republice. Vystudoval environmentální inženýrství a podnikání na holandské Wageningen University, pomohl založit Institut cirkulární ekonomiky Incien, ve kterém působil přes čtyři roky, a podobným tématům se věnoval i v Evropském parlamentu. Momentálně vede v Praze expertní skupinu pro cirkulární ekonomiku a pracuje s řadou dalších organizací. Vojtěch je členem nadnárodní organizace Circular Economy Club.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
