Průběžné výsledky několikaletého průzkumu Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně ukazují, že jen dva z deseti stromů vysazených v Česku mají do pěti let po výsadbě šanci dorůst do dospělosti. Největším problémem je nekvalitní nebo žádná následná péče.
Průzkum, který se rozběhl před čtyřmi lety, představil na webináři Nadace Partnerství Jiří Rozsypálek, akademický pracovník Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Jednalo se o šetření na šesti tisících stromů.
„Více než mortalita stromů nás zajímala jejich perspektiva, tedy potenciál dorůst do dospělosti. Ukázalo se, že dlouhodobě perspektivních je jen 18 procent stromů, čili jen dva z deseti stromů mají po dvou až pěti letech od výsadby šanci dorůst do dospělosti,“ říká Rozsypálek. Z ostatních stromů bylo 44 procent jen krátkodobě perspektivních a 38 procent odumíralo, protože byly mechanicky poškozené čili naprosto neperspektivní.
Skoro dvě třetiny nemají perspektivu
Pro akademiky je alarmující i zjištění, že 72 procent stromů mělo zanedbaný výchovný a strukturální řez, 41 procent vykazovalo výrazné prosychání kůry, 39 procent mechanické poškození kmene, 33 procent bylo poškozených dokonce samotným úvazkem, stabilizací či ochranou kmene, 27 procent bylo napadených korní spálou, 22 procent poškozených zvěří, chorobami a škůdci a 14 procent postupně selhávalo v důsledku vývratu.
„Většinu těchto problémů by v podstatě vyřešila dobrá povýsadbová péče,“ zdůraznil Rozsypálek. Bez ní je automaticky 62 procent nově vysazených stromů neperspektivních.
Podle Rozsypálka města často investují možná trochu zbytečně desítky tisíc korun do udržování starých prosychajících stromů při životě. „Každoročně se jim dělají bezpečnostní řezy, redukce koruny za desítky tisíc korun. Vím, že každý vzrostlý strom má cenu zlata, ale pokud jde vitalita prudce dolů a my víme, že za dva až tři roky odejde, tak je lepší opravdu kvalitně vysadit náhradní strom,“ je přesvědčen akademik. Rozsypálek také upozorňuje na to, že stromy ve školkách mají natolik „luxusní“ péči, že pak nejsou připraveny na podmínky v reálném prostředí.
Kazachstán, nebo Španělsko?
Ředitele pro marketing Stanislav Flek ze zahradnické firmy Arboeko uvádí, že v posledních letech došlo k výraznému posunu a ve školkách se úplně přestává používat chemie. „Dříve se stromy pěstovaly takzvaným černým úhorem, půda pod nimi byla intenzivně kultivována a držena v bezplevelném stavu chemií. Šlo o drsné chemické přípravky, zejména preemergentní herbicidy,“ popisuje Flek. Dnes se s plevelem bojuje převážně mechanicky, s pomocí pleček.
Při výsadbě je podle Fleka klíčové, aby nebyl kořenový krček „utopený“, tedy místo, kde kmen přechází ke kořeni. Takové stromy mají nízkou šanci na přežití. Hlavní je určit si jasný pěstební cíl – a to jaké funkce bude strom plnit v příštích deseti až třiceti letech. „Už při výsadbě je proto nutné udělat zásahy do koruny, třeba když víme, že v místě bude v budoucnosti vést trolej, připomíná Flek.
Klimatická změna a s ní související oteplování jsou jasným fenoménem, jemuž je potřeba přizpůsobit volbu stromů. „Nevíme, zda tu budeme mít kvůli klimatické změně „Kazachstán“, nebo „Španělsko“. Původní druhy se však až na výjimky se změnami klimatu velmi špatně vyrovnávají. Rychleji stárnou, nedorůstají, jsou častěji nemocné.
Přitom stromy, které se sázejí dnes, mají plnit funkci za 20 až 30 let. „Pokud budeme trvat jen na domácích druzích, vystavujeme se riziku, že budeme v budoucnu bez vzrostlých stromů,“ říká Flek s tím, že bychom měli být vstřícní k druhům, které snášejí extrémy lépe, jako jsou jerlíny, dřezovce, břestovce či platany. „Měli bychom tu mít rozumný mix, třeba jako mají ve Vídni, kde už na tom pracují dlouhou dobu,“ myslí si zahradník.
V zahradnictví se podle něj strom pěstuje šest až 15 let, takže trendy je potřeba sledovat dost dopředu. „Teď je ve městech docela zájem o dub letní, lípu srdčitou, javor babyku. Pokud ale budou města ve velkém sázet babyku, tak je jen otázka, kdy se zase rozšíří nějaká choroba,“ shrnuje Flek. Do budoucna se obává, že stromy nebudou dorůstat do takových výšek, jak jsme byli zvyklí. Budou třeba o třetinu menší.
Adopce může pomoci
Katarína Ruschková,vedoucí odboru životního prostředí města Jihlava, uvádí, že město si při výsadbě hlídá sadební materiál, kořenové baly a vždy dělá povýsadbový řez. Největší problém představuje zálivka. „A to letos ještě docela prší. V Jihlavě jsou jílovité půdy, není v nich žádný půdní vzduch. Většinou zavlažujeme vodou z řek nebo rybníků, což může ale zase zanášet závlahové vaky. Pak samozřejmě děláme výsadby do strukturálních substrátů tak, abychom nemuseli tolik zalévat. Musíme vodu zachytávat, jak to jde,“ zdůrazňuje Ruschková.
Podle ní se osvědčilo zapojit do péče o stromy i veřejnost. „Nejde ani tolik o zalévání, ale o zpětnou vazbu. Když lidé strom adoptují, tak ho pak sledují a mohou nás upozornit na nějaké problémy,“ říká.
Michal Hausenblas ze startupu Grown říká, že stromům se dá pomoci injektáží. Tu může typicky uvítat parkový strom ve volném terénu, kde je kvůli chození lidí či ježdění sekaček na trávu vyšší zhutnění půdy. Zákrok tam může pomoci s provzdušněním, aby půda v okolí stromu lépe zachycovala vodu.
Dělá se také u stromů, které mají nedostatek prostoru, kdy se stromu touto formou dodávají živiny na čistě přírodní bázi, takzvaný půdní kondicionér. Týká se to stromů v pěších zónách s dlážděním, které mají extrémně málo prostoru a vegetují v podstatě jako v květináči. „Takový strom má i vyšší pH, než by potřeboval, stékají k němu soli z chodníků či saponáty, když v obchodech myjí podlahu,“ říká Hausenblas.
Ošetření stromu injektáží na ploše o 20 metrů čtverečních vyjde prý zhruba na 10 tisíc korun, rámcově jde o 400 až 450 Kč za metr čtvereční. Levnější je provzdušnění, kterým se půda nakypří. Tam jde o třetinový náklad.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.