Silné jarní mrazy v kombinaci s mírnou zimou přinesly letos velké ztráty pro ovocnáře. Jaké druhy ovoce mají u nás budoucnost a které nikoliv? Problematikou pěstování se zabývá Tomáš Jan z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.
„Jabloně jsou ,domácím‘ druhem na rozdíl například od meruněk, jsou tedy velmi dobře přizpůsobené našim klimatickým podmínkám a je předpoklad, že i v budoucnu se budou alespoň částečně adaptovat na postupně se měnící podmínky prostředí,“ popisuje Tomáš Jan, odborný referent pro plodiny Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ).
„Navíc je k dispozici velmi široká škála odrůd jak plodových, tak podnožových (odrůda vyšlechtěná pro množení štěpováním, pozn. aut.), do různých podmínek lze proto vybrat co nejvhodnější kombinaci odrůdy a podnože.
Jaké druhy ovoce u nás v současné době trpí nejvíce?
Průběh počasí z posledních několika let související s klimatickou změnou nesvědčí klasickým druhům teplých oblastí jižní Moravy. Třeba meruňky na tom nejsou dobře. Začínají totiž kvůli teplým zimám čím dál dříve kvést. Letos dokonce o celý měsíc – v průměru začátkem března, přitom normálně to bývá začátkem dubna. Potom je velmi pravděpodobné, že v průběhu dubna přijdou mrazy, což se i stalo. Tím, že se tento rok všechno posunulo, byly poškozené i ty druhy, které v „normálních“ letech nebývají, protože ještě nekvetou.
Obecně jsou na tom však nejhůře teplomilné plodiny v čele právě s meruňkami z tradičních oblastí. Jejich pěstování by se mohlo přesunout do vyšších poloh, kde to dříve nebylo možné, a pokvetou tam později. To zkoušíme i v rámci našeho ústavu, ale zatím jsme v začátcích a závěry tvořit nemůžeme. Letos však úroda pomrzla i tam. Naopak vůbec nemám strach, že bychom přišli například o jabloně, které tady budoucnost stále mají.
Proč?
Jabloně jsou „domácím“ druhem na rozdíl například od meruněk, jsou tedy velmi dobře přizpůsobené našim klimatickým podmínkám a je předpoklad, že i v budoucnu se budou alespoň částečně adaptovat na postupně se měnící podmínky prostředí. Navíc je k dispozici velmi široká škála odrůd jak plodových, tak podnožových, do různých podmínek lze proto vybrat co nejvhodnější kombinaci odrůdy a podnože.
Zkouší se u nás pěstovat nové druhy, kterým by mohlo měnící se klima více vyhovovat?
Tlačí se k nám různé původem jižní odrůdy, jako jsou fíky, kaki, kiwi… Zatím jsou to však jen úvahy, které nejsou podloženy žádnými dlouhodobými výsledky. Zahrádkáři a drobní pěstitelé tyto druhy pěstují celkem s úspěchem, ale nikdo neví, co se stane, až opět přijde „pořádná zima“. Ta tu teď sice několik let nebyla, nicméně klimatologové nevylučují, že by se v budoucnu nemohla opět projevit. To by pro jižní odrůdy mohlo znamenat problém. Myslím si však, že postupný trend je takový, že se sem jižní druhy budou stěhovat více na úkor našeho tradičního ovoce, například zmíněných meruněk.
V našich podmínkách jsou perspektivní i některé druhy méně známého ovoce – různé moruše, mišpule, kdoule… Ale to je spíše návod pro zahrádkáře, nepředstavuji si, že tu budeme mít velké sady s tímto ovocem.
Proč zrovna meruňky mají s výkyvy v počasí oproti jinému ovoci takový problém?
Každá rostlina funguje trochu jinak. Meruňky mají smůlu v tom, že mají geneticky dáno, že první, co po zahájení vegetace dělají, je, že kvetou. U jiných druhů je to jinak. Například kaki nejprve dlouho raší a kvete až později.
Je možné v rámci procesu šlechtění změnit genetické nastavení druhu i v tak základních vlastnostech?
K tomu nedokážu říct příliš podrobností, ale mohu uvést příklad. U mandloní, které jsou u nás pěstitelsky okrajový druh, se podařilo vyšlechtit odrůdy, které kvetou výrazně později (o dva až tři týdny) oproti původním odrůdám. Mandloň je přitom druh, který kvete ještě před meruňkami. Šlechtěním je tedy možné dosáhnout lecčehos, ale je to běh na dlouhou trať. Taky je otázka, co z toho bude na konci, tedy jaká bude kvalita plodu. K čemu bude meruňka, která pokvete později a nezmrzne, ale plody budou jako špendlíčky a nebudou dobré…
Jak dlouho trvá vyšlechtění a uznání nové odrůdy?
Šlechtění je proces na roky až desítky let. V souvislosti s mrazy a klimatickými změnami šlechtění také probíhá, ale všechno je to se zpožděním, protože dříve nebyly jejich dopady tak akutní. Celý proces by mohlo výrazně zrychlit schválení genetických modifikací (GMO). Pokud se použije rozumně, může pomoci dosáhnout stejného výsledku jako klasické šlechtění, ale daleko rychleji.
Největší šlechtitelé u nás jsou Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, Ústav experimentální botaniky AV ČR a univerzity a potom máme různé drobnější šlechtitele. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský do toho vstupuje až po vyšlechtění, když si šlechtitel zažádá o registraci nebo udělení práv k ochraně odrůdy. Zkoušky u nás trvají čtyři až šest let v závislosti na druhu ovoce. U drobných druhů, jako je rybíz nebo angrešt, to může být i méně.
Jak probíhá proces schválení odrůdy u vás v ústavu?
Pěstitel dodá dostatečný počet kusů zkoumané odrůdy, například ovocných stromů. U nás se stromky vysadí a musí několik let růst, aby začaly plodit. Poté musíme dospělé jedince popsat, na to jsou směrnice. Podle nich se sleduje všechno, co si dokážete na té rostlině představit, od tvaru stromů a listů přes velikost květů až po vzhled plodů. Pro každý ovocný druh se požadavky mírně liší, ale v základu je to pořád podobné.
Co se děje dál?
Potom, co novou odrůdu, tedy jak říkáme „kandidáta“, popíšeme, musíme ji srovnat s odrůdami, které jsou již u nás registrované a právně chráněné. Mnoho z nich u nás máme vysazených v kontrolních pokusech a srovnáváme je přímo. Některé srovnávací odrůdy sice v současné době nepěstujeme, ale máme je již z minulosti popsané a na základě toho můžeme kandidáta porovnávat i s nimi. Popis a srovnávání odrůd se provádí dvakrát, a trvá proto z pravidla dva roky. Když jsou výsledky pozitivní, to znamená, že všechno proběhlo tak, jak má, odrůdu zaregistrujeme, nebo jí udělíme práva k ochraně.
Co přesně musí odrůda splňovat, aby zkouškami prošla?
Před udělením práv k ochraně nebo registrace se zkouší odlišnost, uniformita a stálost. To znamená, že se porovnává, jestli je nová odrůda odlišná od těch stávajících, jestli všichni zkoušení jedinci dané odrůdy vykazují stále stejné znaky a každý rok se projevují stejně.
Posuzujete i kvalitu plodů?
Dá se říct, že nás kvalita plodu v podstatě nezajímá. Kdybych to vzal úplně ad absurdum, tak pokud by někdo přihlásil novou odrůdu, která by měla místo plodů maličký zelený něco, co by vůbec nebylo k jídlu, ale my zjistíme, že ta odrůda vyhovuje požadavkům, které jsem zmiňoval, tak bude právně chráněná, nebo registrovaná. Musím však říct, že za mou už poměrně dlouholetou kariéru se to ještě nestalo. V zájmu šlechtitele totiž není vyšlechtit něco nejedlého. Ale je důležité říci, že nové odrůdy nemusí být automaticky ve všech vlastnostech lepší.
Tadeáš Vachek
Tadeáš studuje Ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň Žurnalistiku na FSV UK. V budoucnu by se rád věnoval popularizaci vědy, a to zejména audiovizuální formou.
