Jihočeští farmáři hospodaří v ekologickém režimu zhruba patnáct let. Chovat „biokrávy“ na mléko sice není jednoduché, výnosy jsou bez pesticidů nejisté, ale pochvalují si, že nehuntují půdu chemií. Povědomí o jejich mléčných produktech prodávaných pod značkou Farma Struhy roste.
Historie Farmy Struhy se začala psát, když se původně Písečák „z paneláku“ Aleš Kojetín ve dvaceti letech přiženil do nedaleké jihočeské vesnice Záhoří. S ženou Jindřiškou si v roce 2009 pronajali pozemky a chátrající areál farmy a po třech letech ji koupili. Začínali na 60 hektarech, teď jich mají asi 300. Většinu půdy si pronajímají.
Jejich mléčné produkty dnes znají spotřebitelé z celé republiky, a to především díky spolupráci s online prodejcem potravin Rohlik.cz. Ten podle Kojetína farmě generuje 40 procent tržeb. Zbytek se prodává přes farmářské a bezobalové obchody a také restaurace či bistra.
Prodejnu ze dvora museli na Farmě Struhy nedávno zrušit, najednou začalo chodit podezřelé množství kontrol. Zkoušeli i spolupráci s řetězcem Billa, ale ten odebíral jen málo. „Naše potraviny tam byly v regálu s ostatními a to nedává smysl, protože většina lidí nakupuje podle ceny,“ popisuje zkušenost Kojetín.
Podle něj je nejlepším produktem z Farmy Struhy tvaroh. „Umíme všechno, ale náš tvaroh je nejlepší. Vyrobíme ho 200 kilogramů denně,“ počítá, zatímco se v mlékárně, do které nahlížíme, plní formy na eidam. Vzadu, kam už oknem nedohlédneme, se zase dělají čerstvé sýry a halloumi. Mezi další oblíbené produkty patří jogurty, kefíry a samozřejmě mléko. Denně tu spotřebují dva tisíce litrů mléka.
Všechno pro krávy
„Když jsme sem přišli, byly tu čtyři krávy, jeden starý traktor a krmný vůz. Dnes máme traktorů šest, 150 krav, opravené střechy, novou mlékárnu a 24 zaměstnanců. Pět let jsme ale museli bydlet v jedné cimře v kravíně i se dvěma syny. Jednoduché to nebylo,“ vzpomíná Aleš Kojetín. V bio režimu se rozhodli hospodařit hned od začátku. Nechtěli půdu zatěžovat chemií, aby ji mohli s klidným svědomím předat dětem.
Původně chtěli krávy jen dojit a prodávat mléko do Německa. Jenže výkyvy cen byly velké, výdělek nejistý a Kojetínovi potřebovali peníze na stroje, aby si mohli sklízet krmivo z polí sami a nemuseli na to někoho najímat. „Stroje máme na úvěr, všechny vlastní peníze hned investujeme zpátky do hospodářství,“ líčí Kojetín. Skoro všechna pole podle něj slouží k tomu, aby se plodinami nakrmily krávy, od čehož se odvíjí jejich produktivita.
Farmáři jim dávají převážně seno a kukuřici v bio kvalitě, což je pro zvířata důležitý zdroj energie. Na farmě se ale pěstuje třeba i méně obvyklý bob, tráva a jetel pro firmy, které prodávají osiva. „Vše musí být v bio kvalitě, takže z 90 procent jsme závislí na počasí. Naštěstí máme pro krávy tolik plodin, že vždycky se alespoň něco urodí,“ říká farmář.
Ekologické farmy v Česku
Z asi 43 tisíc zemědělsky aktivních subjektů hospodařila v režimu ekologického zemědělství každá osmá farma. Ke konci roku 2022 hospodařilo ekologicky 5 050 farem na celkové výměře 575 464 hektarů, což představuje podíl 16,2 procenta na celkové obhospodařované zemědělské půdě, vyplývá z ročenky ekologického zemědělství za rok 2022.
Vykrmovat býky se nevyplatí
Krávy na Farmě Struhy chodí ven ráno, pak už prý stojí „frontu“ u brány a chtějí zpátky do kravína, kde dostanou své oblíbené krmivo. „Venku to pro ně není ideální. Čtyřicet krav spase deset hektarů za tři dny. Za tři dny vám ale tráva nedoroste a je horší a horší. A krávy na mléko nemohou chodit na dlouhé vzdálenosti, to by je vyčerpávalo,“ říká Kojetín. Už ve 24 stupních Celsia trpí tepelným stresem.
„Samozřejmě je pro ně fajn trochu si očistit nohy, projít se, ale celý den by jim to neprospívalo, venku do nich pere slunce a žerou je mouchy,“ říká s nadsázkou. Podle něj je situace diametrálně odlišná v masném chovu. Tam krávy mohou být na pastvě delší dobu, protože „jediné, co se po nich chce“, je mít tele.
Kráva, která dává mléko, má život odlišný. Aby mohla vůbec dojit, musí ideálně každoročně přivést na svět tele. Telata se pak od matky krmí týden, klíčové je podle farmářů úvodní mlezivo, pak už dostávají směsné mléko od ostatních krav, většinou těch starších, po dobu tří měsíců. Výkrm mladých jalovic a býků na maso se farmě nevyplatí. Nechají si tedy většinu jen jalovičky, aby mohli průběžně stádo obměňovat.
Kráva se dvakrát denně podojí. Na Farmě Struhy dá v průměru 20 litrů denně, v konvenčních chovech je to ale až dvojnásobek. Zdejší krávy se i díky nižší zátěži dožívají vyššího věku, podle Kojetína někdy i sedmnácti let. Republikový průměr je pět let. Na Farmě Struhy je prý až osm krav kolem čtrnácti let, i když to ekonomicky výhodné pro mlékárnu není. Laktace u starších krav klesá rychleji.
Rohy nedělají dobrotu
Úkolem syna Tomáše Kojetína, který hospodářství po rodičích před čtyřmi lety převzal, je dál zlepšovat ekonomiku farmy. „Potřebovali bychom více pozemků. Chceme ještě zlepšit péči, posouvat se v plemenářské práci. Chce to ještě čas, aby si to sedlo,“ říká Kojetín junior.
Stádo ale už zvětšovat nechce. Pochvaluje si, že v této velikosti lze mléko pořád vyrábět „hobby způsobem“ a v nejvyšší kvalitě pro spotřebitele. „Mezi námi a konvenční velkou mlékárnou je velký rozdíl. Náš hrnec na mléko má tisíc litrů, používáme nízké teploty, neproháníme mléko vysokoteplotní pasterizací, nehomogenizujeme, pořád je to, jako když si to uděláte doma,“ popisuje.
„Důkladnější zpracování v konvenčních mlékárnách vám zabije veškeré mastné kyseliny, změní to struktury mléka, i když pak takové mléko má delší trvanlivost než naše,“ dodává Tomáš Kojetín.
V kravíně, kam zvířata přišla z ranní pastvy, pak otec a syn Kojetínové vysvětlují, proč nemohou krávám ve stádu nechat rohy. Prý by si navzájem ublížily. „Této jsme rohy nechali, protože je menší plemeno než ostatní, a všichni jí to dávají najevo, krmí se vždy jako poslední,“ vysvětluje Tomáš Kojetín.
Člověk musí přijmout koloběh
V pravé části kravína žije několik krav, které potřebují větší soukromí. Jedna je březí, jedna má poraněnou nohu a jedna čtrnáctiletá pamětnice má problémy s vemenem. „Ta už příští týden půjde,“ naznačuje Tomáš Kojetín, že krávu čeká poslední cesta na jatka. „Když jsme měli ještě málo krav, tak jsme to prožívali více, ale člověk ten koloběh musí přijmout. Bude z ní ještě dobrý salám,“ glosuje situaci Kojetín starší.
Oba Kojetínové se shodují na tom, že by si do budoucna rádi vyzkoušeli regenerativní zemědělství, které staví na bezorebném přístupu. Jejich první pokus, do něhož se předloni pustili – jak sami říkají, trochu po hlavě – nevyšel. „Provařili na něm kalhoty“ a o úrodu přišli. Nicméně odradit se nenechají, přičemž inspiraci hledají třeba ve Francii. Pochopili prý už také, že jej nelze dělat na celé výměře najednou, riziko je příliš veliké.
Kompromisy ale v přístupu k půdě neplánují. „Trváme na tom, že to chceme dělat bez chemie. Když vidíte, jak konvenční zemědělci obracejí půdu, jak se z ní práší, protože je úplně mrtvá, to nechceme. V naší půdě jsou brouci pro polní ptáky, rostou tu plevele pro zajíce a další polní zvířata, když zoráme, je vidět, že je v ní život,“ líčí Tomáš Kojetín.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
