Dělají tašky z airbagů, padáků a lan. „Nechce se nám plýtvat,“ říkají designérky Airbo Bags

Každý rok na skládce skončí 140 tisíc aut. V každém vraku jsou minimálně tři airbagy v případě nových modelů dokonce až dvacet pět. Markéta Šohajová a Pavla Podsedníková se rozhodly využít potenciál tohoto materiálu a nabídnout lidem řadu upcyklovaných tašek, které jen tak něco nezničí.

Dvě designérky daly projekt Airbo Bags do pohybu na mateřské dovolené. Jejich děti byly jedním z důvodů, proč se rozhodly vydat cestou udržitelnosti. Není jim totiž lhostejné, v jakém světě budou vyrůstat. Airbagy mění na tašky, které přizpůsobují svoji velikost tomu, co do nich zrovna potřebujete dát.

Co vás přivedlo k založení společné značky?

Pavla: S Markétou jsme se poznaly na večírku v Brně. Pak jsme spolu studovaly ve stejném ateliéru na UMPRUM. Už tam jsme založily studio, ke kterému jsme se později vrátily, když jsme byly na mateřské. Chtěly jsme se zabývat udržitelností a využít upcyklovaný materiál.

Jaké materiály jste zvažovaly?

Pavla: Měly jsme několik možností. Přemýšlely jsme třeba nad taškami ze starých kožených bund. Zároveň jsme chtěly něco, čeho je opravdu velké množství a co vypadá hezky.

Markéta: Nechtělo se nám plýtvat. Na světě je hodně batohů, tak proč vytvářet nové z nových materiálů.

Nakonec jste zvolily airbagy. Proč?

Markéta: Obě jsme sportovně zaměřené a líbilo se nám, že jde o technický materiál. Samozřejmě jsme také viděly, že má velké množství výhod.

O jaké výhody jde?

Pavla: Airbagy jsou vyrobeny z extrémně odolného nylonového vlákna. Musí vydržet vysoký žár, proříznutí a zároveň jsou charakteristické svojí lehkostí. Je to hodně kvalitní materiál. Z aut ho dostaneme třeba po deseti nebo dvaceti letech, ale po vytažení pořád vypadá jako nový. Naše tašky by tak měly být na celý život.

Jak velká část tašky je upcyklovaná?

Pavla: Devadesát procent. Snažíme se použít vše, co dává smysl. Kromě zipů a komponentů. Na začátku jsme měly poměrně složité tašky s mnoha komponenty a pak jsme se je snažily udělat tak, aby byly udržitelnější.

Markéta: Ale už se snažíme nahrazovat i komponenty. Třeba tím, že jako spojovací materiál používáme lana. Ta jsou zbytkovým materiálem od firmy, která vyrábí jachtařská a horolezecká lana. V podšívkovině pak máme padákovinu od výrobce balonů a využíváme také bezpečnostní pásy.

Máte nějaká kritéria, která zohledňujete při výběru?

Markéta: Dřív jsme si hodně vybíraly, ale teď se zaměřujeme hlavně na to, aby šlo o velké airbagy. A je nám vlastně jedno jaké. Následně všechno ladíme, aby to vizuálně fungovalo.

Jaké jsou náklady na výrobu?

Pavla: Ono se může zdát, že je levnější pracovat s upcyklovanými materiály, ale opak je pravdou. Kroků, které musíme udělat, než vytvoříme tašku je opravdu hodně. Už jenom získání látky je náročný proces. Airbagy se totiž musí vyřezávat z patron. Pak je potřeba všechno vyprat a nastříhat.

Vyřezáváte si je samy?

Pavla: Nejdřív jsme to dělaly my, ale teď už platíme, aby nám je rozmontovali přímo na vrakovišti.

Je výroba tašek časově náročná?

Markéta: Navrhování a vyvzorování v šicí dílně spolkne hodně času, ale malé věci na tašce pak zaberou řádově minuty až hodiny.

Co máte na celém procesu nejraději?

Pavla: Navrhování, i když to je úplně malinká část celé práce.

Markéta: Souhlasím. Kreativní část je moje nejoblíbenější.

Kolik lidí na výrobě pracuje?

Markéta: Máme externí dílnu, kde nám tašky šijí, ale všechno kolem si děláme samy.

Pavla: Rády bychom v budoucnu předaly některé věci někomu dalšímu, ale na to je ještě čas.

A jak mezi sebou máte rozdělené úkoly přímo vy dvě?

Markéta: Navrhujeme společně. Já věci dotahuju se šicí dílnou a sháním materiály na vrakovištích. Sociální sítě taky řešíme spolu. Pája má na starost spíš obchod a řeší partnery, granty, texty a grafiku. Základem je ale to, že o všem debatujeme a nasloucháme si.

Pavla: Já si myslím, že je důležité to mít rozdělené, protože když to tak nebylo, tak jsme se v tom hodně plácaly.

Pojďme se ještě na chvíli vrátit přímo k taškám. Jaká věková skupina u vás nakupuje nejčastěji?

Markéta: Spíše tam máme generaci Z.

Pavla: Oni jsou schopní našetřit si na jednu věc, kterou doopravdy chtějí.

Očekávaly jste starší generace?

Pavla: Čekaly jsme, že naše tašky budou spíš kupovat lidi, kteří už nestudují, mají full-time práci a nemají problém dát za batoh pět tisíc. To se ale nepotvrdilo.

Chystáte se rozšiřovat sortiment?

Pavla: Momentálně pracujeme na rozšíření o sportovnější věci.

Markéta: Rády bychom na Vánoce přidaly nějaké nové kousky.

Jaký je váš cíl pro tento rok?

Markéta: Udělat novou kolekci. Chceme materiál zkoumat z hlediska tisku a barvení, protože je i voděodolný, tak si s ním můžeme trochu vyhrát.

Pavla: Zároveň máme vizi, že bychom ho chtěly používat i v jiném oboru, kde bychom byly schopné zpracovat větší množství materiálu. A pak nás také čeká expanze do zahraničí.

Základem vaší značky je upcyklace, která jde ruku v ruce s udržitelností. Co pro vás toto slovo znamená?

Pavla: Být věrný nějakým hodnotám. Pro nás to bylo propojení materiálu s designem.

Vaše děti vás inspirovaly k vytvoření tašek. Plánujete je vést k udržitelnému stylu života?

Markéta: Myslím, že už to děláme. Je to takové přirozené. Děti chápou základní principy.

Pavla: Dle mého spousta matek začne smýšlet ekologičtěji v momentu, kdy se jim narodí děti. Začnete více přemýšlet o tom, v čem budou žít. Myslím, že přirozená cesta je mluvit o naší práci. Snažím se třeba synovi vysvětlovat, proč neodhazujeme odpadky a podobně.

Na co se zaměřit, když se chcete oblékat udržitelně?

Markéta: Já úplně nevím, co bych poradila. Mám dojem, že generace Z je nastavená tak, aby přemýšlela udržitelně.

Pavla: Každý má svoji cestu. Ve výsledku nemusí být špatně si koupit něco z řetězce – ve chvíli, kdy je to věc, kterou využijete a máte z ní radost. Je ale důležité přemýšlet nad tím, že každou tu věc musel někdo vyrobit a že to spotřebovalo zdroje. Nejhorší je hamižnost.

Zaznamenaly jste větší zájem o udržitelnost ze strany českých designérů?

Pavla: Já si myslím, že se začínají zajímat. Vznikají studia zaměřená vyloženě na ekologický design. Spousta firem tématu věnuje větší pozornost, protože je to věc, kterou budou muset v budoucnu brát v potaz.

Markéta: Česko je v tomto ještě trochu pomalejší.