Audio verze článku:

Zásadním zdrojem znečištění je v Praze automobilová doprava. Kvůli rozmístění stacionárních stanic přitom situace vypadá lépe, než jaká ve skutečnosti je, shodují se experti. Již za šest let navíc začnou platit přísnější limity a metropole bude mít problém.

Spolek Senzor vzduchu už druhým rokem měří se svým amatérským, nicméně mezinárodně využívaným pasivním vzorkovačem emise oxidu dusičitého. Letos navíc spolupracuje s Českým hydrometeorologickým ústavem v rámci projektu ARAMIS, který by měl ověřit na měření v Praze a v Ostravě spolehlivost pasivních vzorkovačů.

Oxid dusičitý je jedním z nejčastějších polutantů v dopravě. Měřit se musí celý rok, protože česká zákonná norma se vztahuje k ročnímu průměru, který činní 40 mikrogramů na metr krychlový NO2. A měření se provádí na místech s největším provozem, která spolek vybral na základě dřívějšího měření Centra pro životní prostředí a zdraví. Po půl roce nejsou předběžné výsledky v hlavním městě příliš optimistické.

Města mění péči o trávníky. Méně sekají, fandí mozaikám a Praha má speciální louky

Ječná a Plzeňská vedou

V dopravně zatížených lokalitách jsou průměrné koncentrace NO2 přibližně dvojnásobné oproti vnitroblokům odděleným od rušné silnice souvislou zástavbou. V porovnání s koncentracemi NO2 měřenými mimo město jsou pak průměrné koncentrace v dopravně zatížených ulicích přibližně patnáctinásobné. Ve vnitroblocích, kde se někdy nacházejí školní dvory, jako je tomu třeba v ulicích Ječná či Na Zatlance, je koncentrace oproti mimoměstskému vzduchu osminásobná.

Na dopravně zatížených ulicích proto lze očekávat překročení jak ročního limitu doporučeného Světovou zdravotnickou organizací, který činí 10 µg/m3, tak stávajícího zákonného ročního limitu 40 µg/m3 NO2. Nicméně limit Světové zdravotnické organizace překračuje i prostředí ve vnitroblocích a splňuje jej pouze „venkovské pozadí“, jak uvádí spolek Senzor vzduchu.

V prvním půlroce činil průměr za sedmnáct dopravně zatížených ulic v Praze 46 µg/m3. Mezi nejhorší lokality v Praze patřily v červenci, z něhož pocházejí zatím poslední data, ulice Ječná (56 µg/m3), Plzeňská (54,9 µg/m3), Smetanovo nábřeží (54,4 µg/m3) a V Holešovičkách (50,2 µg/m3). Legerova ulice měla v tomto měsíci „jen“ 33 µg/m3.

Optikou „Přehledu stanic s ročními průměrnými koncentracemi za rok 2023“ na webu Českého hydrometeorologického ústavu, kterými se řídí i ministerstvo životního prostředí, však roční koncentrace zákonný limit nepřekračují. Nejhůře loni dopadla Legerova ulice s 37,9 µg/m3.

Koncentrace emisí oxidu dusičitého na vybraných místech v Praze. Zdroj: senzorvzduchu.cz
Zdroj: senzorvzduchu.cz, údaje za červenec 2024

Co způsobuje oxid dusičitý

Krátkodobé vystavení velmi vysokým koncentracím NO2 dráždí dýchací cesty a může zhoršit astma a vést k různým dýchacím obtížím, například kašli, sípání a obtížnému dýchání. Dochází také ke dráždění sliznic. Dlouhodobé vystavení zvýšeným koncentracím může vést k rozvoji astmatu – především u dětí, které k tomu mají genetické predispozice – a zvyšovat náchylnost k infekcím dýchací soustavy.

Zdroj: Senzor vzduchu, Centrum pro životní prostředí a zdraví

Síť měřičů potřebuje revidovat

Podle ústavu měření na stanici Praha 2-Legerova probíhá od roku 2003, což z ní činí cenný zdroj dlouhodobých dat, která jsou v městských dopravních lokalitách vzácná. Historicky zaznamenávala překročení ročního imisního limitu pro oxid dusičitý až do roku 2019.

„Od té doby sice nedochází k překračování, ale koncentrace NO2 stále zůstávají na hranici tohoto limitu a jsou nejvyšší v celé síti imisního monitoringu v České republice. Nicméně data naznačují postupné zlepšování kvality ovzduší v Legerově, což je připisováno hlavně obnově vozového parku v Praze,“ napsala Ekonews Markéta Schreiberová z oddělení informačního systému kvality ovzduší hydrometeorologického ústavu.

Pasivní vzorkovače zatím česká legislativa neuznává jako referenční metodu, ale podle Schreiberové představují účinný, levný a spolehlivý nástroj pro monitorování kvality ovzduší. „Každopádně to, že na mnoha místech jsou koncentrace NO2 naměřené pomocí pasivních vzorkovačů vyšší než na stanici Praha 2-Legerova, je nezpochybnitelné. Předpokládáme, že výsledky budou použity při revizi staniční sítě v Praze,“ sdělila Schreiberová.

„V Legerově ulici není stanice na místě s nejhorším znečištěním, profukuje tam, auta dobrzďují, navíc je to mírný kopec dolů,“ upozorňuje Michael Lažan ze Senzoru vzduchu.

Zelená Praha bez emisí a hluku? Hlavní město má klimatický plán, ale cíle jsou v nedohlednu

Přísnější limity mimo dosah

Limity pro NO2 se přitom mají od roku 2030 zpřísňovat. V tu dobu by roční průměr NO2 neměl překračovat 20 µg/m3. Evropská unie počítá i se zpřísněním limitů pro prachové částice (PM2,5, PM10), nebo oxid siřičitý (SO2).

„Osoby postižené znečištěním ovzduší mohou podat žalobu v případě, že nová pravidla nebudou dodržována a budou mít nárok na odškodnění, pokud bylo poškozeno jejich zdraví,“ píše se v tiskové zprávě Evropského parlamentu. Ve městech bude také zřízeno více míst odběru vzorků a v současnosti roztříštěné indexy kvality ovzduší v celé EU budou srovnatelné, jasné a veřejně dostupné.

„Například bude potřeba zavést měření v místech s nejvyšším znečištěním,“ dodává Schreiberová. Při překračování budoucích imisních limitů bude mít ministerstvo životního prostředí navíc za povinnost připravit plány pro zlepšení kvality ovzduší.

Expert v oblasti vlivu životního prostředí na zdraví a spoluzakladatel Centra pro životní prostředí a zdraví Miroslav Šuta říká, že téma je tak složité a mezi politiky nepopulární, že sám za dlouhé roky, co se mu věnoval, postupně ztrácel motivaci do něj vkládat energii. „Největší problém jsou dieselová auta, na což začaly upozorňovat státy, jako je Německo a Nizozemsko, už před více než deseti lety. Na rozdíl od benzinových aut nemají katalyzátor a filtr na pevné částice si řidiči nechávali odmontovat nebo provrtat,“ líčí Šuta. „Ochota řešit tento problém se blíží nule. Čeští politici navíc hráli velmi aktivní roli při sabotování přísnějších norem pro automobily, takzvaná norma Euro 7, přímo v EU,“ dodává.

Přitom před deseti lety Praha měla v plánu zřídit první nízkoemisní zónu ve východní Evropě. „Zastupitelé ale nakonec neměli odvahu pro ni zvednout ruku,“ říká Šuta.

Další nepřítel: ultrajemné částice

Praha čelí vysokým úrovním znečištění nejen oxidem dusičitým, ale také ultrajemnými částicemi (UFP), což potvrdila únorová měření konaná ve spolupráci spolku Senzor vzduchu a německé environmentální organizace Deutsche Umwelthilfe. Ultrajemné částice, jejichž průměr je menší než 0,1 mikrometru, jsou natolik malé, že mohou bez problémů pronikat do lidského organismu. To představuje značné zdravotní riziko, zejména pro osoby s kardiovaskulárními a respiračními onemocněními. V ulicích Ječná, Mezibranská a V Holešovičkách byly naměřeny koncentrace těchto částic, které výrazně překračují doporučení Světové zdravotnické organizace.

Zdroj: Senzor vzduchu

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.