Česko by se mělo zaměřovat na skutečná opatření, která pomohou krajině obnovit a zvýšit její přirozenou schopnost zadržovat vodu. Diskutovaný kanál Dunaj-Dyje řešení jen oddaluje a je dalším megalomanským a technicistním projektem.
Vláda koncem prázdnin schválila, aby ministerstvo životního prostředí společně s ministerstvem zemědělství zpracovaly dvě studie, které mají za cíl prozkoumat možnosti řešení a adaptace na klimatickou změnu a s tím související sucho v oblasti řeky Dyje. Jedním z možných řešení je propojení řek Dunaj a Dyje kanálem, který by do oblasti Jihomoravského kraje přivedl více vody.
Chápeme snahu získat vodu do nejsušších oblastí ČR pomocí kanálu z Dunaje na jižní Moravu. I když se plánuje „jen“ odběr kolem pěti procent jeho vodnosti, má toto řešení řadu vad na kráse.
Ta první a hlavní je v tom, že ani Dunaj nedává záruku dosavadní (vysoké) vodnosti, protože je zčásti napájen vodou z alpských ledovců. Nejvíce vody má z ledovcové řeky Innu. Při vědomí odhadů, že v nejhorším scénáři alpské ledovce roztají do 30 let, Dunaj tak překvapivě nemusí být spolehlivý zdroj vody. Pokud bude vysychat, tak přes letní měsíce. V tom případě pochybuji, že Rakousko bude souhlasit při nedostatku vody v Dunaji s odvodem jakékoli vody na Moravu.
Dalším problémem je, že pokud nebude nový kanál neustále plný vody, při přísušku dojde k narušení kapilarity břehů (schopnost vody stoupat v malých pórech, což je důsledek povrchového napětí a přilnavosti vody k povrchu půdních částic, což je klíčové pro udržení vlhkosti v půdě a pro zásobování rostlin vodou, zejména v oblastech blízko vodních toků, kde jsou břehy často vystaveny častým změnám hladiny vody, pozn. aut.). Kanál tak bude vysušovat široké okolí kolem jeho trasy, což v součtu desítek kilometrů bude dávat obrovský objem vody, která se bude rychle ztrácet. Další potíže budou plynout z údržby kanálu, který se bude zanášet, bude ho nutné tudíž čistit, je možné jeho dramatické poškození při nečekaně extrémních povodních. Což vše představuje i další velké finanční prostředky.
Plánovaný vodní kanál Dunaj-Dyje je dalším příliš technicistním a megalomanským projektem s jistě extrémně vysokými náklady, které se skoro jistě minou účinkem. Místo toho, abychom investovali do celoplošného zadržování vody desítek tisíc drobných, promyšlených a přírodě blízkých opatření, která by skutečně adaptovala krajinu na klimatické změny, zaměřujeme se na technická řešení, která by vodu de facto brala na dluh z jiných oblastí. Namísto toho, abychom vodu pro všechny občany zadrželi doslova za humny v každé obci.
Tento projekt, podobně jako zamítnutý kanál Odra-Dunaj-Labe, jen oddaluje řešení a neřeší skutečné příčiny problémů, jako je potřeba změnit zažité zemědělské postupy, lépe hospodařit s vodními zdroji, a hlavně napravit hydrologický režim, říční krajinu vrátit přírodě (meandry, rozlivy, atd.).
Namísto vizí o neudržitelných infrastrukturních projektech bychom měli podporovat realistická opatření, která zvýší či obnoví přirozenou schopnost krajiny ČR zadržovat vodu a její mikroklima, a tedy skutečně čelit dopadům klimatických změn ve všech směrech, nejen omezit sucho.
Jeden kanál sucho neomezí, musely by se navíc budovat rozsáhlé závlahy, což jsou další obrovské prostředky směrem, který není v souladu s potřebným, přírodě blízkým konceptem.
Naopak většinu z těchto potřebných tisíců drobných přírodě blízkých úprav v celé krajině jižní Moravy by obce zvládly realizovat samy, nejlépe s potřebnou podporou státu. Tímto způsobem bychom zajistili dlouhodobé řešení problémů se suchem (a klimatem), nikoli jen komplexního odsunutí řešení krajiny na jinou oblast a do budoucna.
V budoucnu totiž skutečnou adaptaci krajiny na změnu klimatu už nemusí být možné zvládnout ani stihnout.
Jiří Malík
Jiří Malík je ochránce přírody a ekolog. Je členem Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu při Radě vlády pro udržitelný rozvoj.
