Kilo triček za 150 korun. Většina zboží z třídírny jde do second handů, „Tropical mix“ do Afriky

Každý rok se do Česka doveze asi 16 tisíc tun obnošeného oblečení. Zboží ve zdejších secondhandech ale v poslední době konkurují levné „hadříky“ asijských značek fast fashion. Ekonews se podívaly do pražské třídírny textilu.

Balíky ve skladových prostorách sahají skoro až ke stropu. „Říkáme jim žoky,“ vysvětluje mi David Solar, jednatel pražské velkotřídírny oblečení z druhé ruky Second Hand Land. V každém žoku je přibližně 190 kilogramů textilu. O kousek vedle leží na sobě úhledně složené pytle s oblečením.

„Někteří dodavatelé zboží balí i do pytlů,“ dodává Solar. Před sebou máme tuny oblečení z druhé ruky. Měsíčně zpracuje třídírna Second Hand Land v Točné na jižním okraji Prahy sto tun oblečení. Podle Solara na trhu patří k těm menším. Moravskou velkotřídírnou Opatex projde každý měsíc 300 až 400 tun, třídícími halami velkoobchodu Etcimex v Hradci Králové a Olomouci dalších až 300 tun oblečení z druhé ruky.

Ze žoků nebo pytlů zaměstnanci Second Hand Landu textil postupně vyndávají a třídí podle kategorií. V první fázi se nehledí na kvalitu a zboží se rozděluje pouze podle typu. Dáma, která stojí na „podiu“, jak tomu místu říkají, má před sebou několik vysokých železných klecí, do nichž kusy oblečení hází. Kalhoty ke kalhotám, šaty k šatům, trika k trikům. „Zboží třídíme zhruba do sto kategorií,“ vysvětluje Solar.

Když se klec naplní, přesouvá se na další místo, kde se její obsah třídí podle stavu. Nejkvalitnějším kouskům se říká „krém“, tam se dostane oblečení téměř nenošené, nebo dokonce ještě s visačkou. Dále se zboží dělí na první, druhou a třetí kategorii kvality.

Následně se opět rozděluje podle druhu, avšak mnohem podrobněji. „Třídí se v šesti až osmi podkategoriích. Například kalhoty můžeme rozdělit na letní, zimní, tříčtvrteční, dámské, pánské nebo džíny,“ vyjmenovává Solar. Každý kus oblečení projde rukama několika lidí. Roztříděné zboží se zabalí do pytlů nebo balíků a je připravené k prodeji ve velkoobchodě.

Oblečení z Londýna není nic moc

Oblečení v dobré kvalitě kupují hlavně second handy. Objednat se dá buď balík jednoho druhu oblečení, majitelé „sekáčů“ ale mohou přijet a jednotlivé kousky si sami vybrat. „Chceme, aby si od nás kupovali jen to, co doopravdy potřebují,“ uvádí Solar.

Oblečení se prodává na váhu, přičemž ceny se odvíjejí od druhu zboží. Velkoobchodní cena za kilogram triček je přibližně 150 korun bez DPH. Kilogram dámských šatů se dá pořídit za 155 korun a kilogram dětského oblečení stojí 215 korun. Solar říká, že z jeho třídírny odebírají zboží stovky českých a slovenských second handů.

Zákazníkům se snaží dodávat jen to, co bez potíží prodají. „Protože jsme třídírna, tak můžeme udržet kvalitu oblečení. To, že je surovina někdy v horší, někdy v lepší kvalitě, je náš problém,“ uvádí. Ve velkotřídírně Opatex ceny vypadají podobně. Kilogram letních dámských šatů v nejlepší kvalitě vyjde na 299 korun, za kilo letního dětského oblečení se platí 239 korun.

Zboží se do Second Hand Landu dostává pouze z Velké Británie. Jde o oblečení, které Britové hodili do kontejnerů na textil, odnesli do výkupny textilu nebo uliční sbírky. „Je rozdíl v kvalitě oblečení. Ve výkupně vám někdo za oblečení platí a vyžaduje lepší kvalitu, naopak do kontejneru se dá vhodit cokoliv,“ popisuje Solar.

Dříve třídírna odebírala textil z Německa nebo Švýcarska. Oblečení z Británie ale považuje za kvalitnější. „Zboží v Anglii je o něco levnější než v Čechách, ale průměrná výplata naopak výrazně vyšší. Nejkvalitnější textil dostáváme z průmyslových velkých měst, jako je Manchester, kde je hodně mladých lidí, kteří nemají velké úložné prostory, rádi vypadají dobře a často nakupují nové oblečení,“ tvrdí Solar.

Naopak oblečení z Londýna podle něj za moc nestojí. Nejčastěji se totiž použitý textil sbírá na okraji města, kde nežijí bohatší vrstvy. „Jsme malá třídírna, a abychom mohli fungovat, tak potřebujeme kvalitní a zajímavé zboží pro české zákazníky a to zboží z Anglie splňuje,“ vysvětluje Solar.

Fast Fashion jako konkurence

Obnošeného oblečení se do Česka loni dovezlo necelých 16 tisíc tun v hodnotě 350 milionů korun, uvádí Český statistický úřad. Před deseti lety to bylo ovšem skoro dvakrát tolik. Propad nastal v „covidových“ letech. V roce 2019 do tuzemska dorazilo 25 tisíc tun oblečení z druhé ruky, o rok později rázem o deset tisíc tun méně.

„Velké množství provozovatelů secondhandů ekonomicky neustála situaci během covidové pandemie a následně svůj provoz neobnovili,” vysvětluje Jiří Česal, výkonný ředitel Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu (ATOK). Dalším důvodem podle Česala je i větší rozvoj nákupů na internetu. Především asijské internetové obchody mají tak nízko nastavené ceny, že představují pro oblečení z druhé ruky konkurenci.

Kolik oblečení značek ultra rychlé módy projde rukama zaměstnanců třídírny Second Hand Land, David Solar neví. V tom množství zpracovaného zboží se to podle něj nedá odhadnout. Z Anglie se do ní dostává hodně oblečení značky Primark, která je tam velmi populární.

„Rádi bychom zpomalili rychlou módu. Máme motto ,slow down fast fashion‘. To znamená, že i když je to rychlá móda, se kterou ne úplně souhlasíme, je pořád lepší ji koupit z druhé ruky než novou,“ tvrdí Solar.

Drtivá většina dováženého obnošeného oblečení se nicméně přiveze z Německa. V letech 2014 až 2023 to bylo 164 tisíc z celkových 217 tisíc tun. „Zboží pochází ze sběrných kontejnerů v Evropské unii, většinou z Německa a Rakouska. Dováží se k nám prostřednictvím silniční přepravy,“ uvádí Nikola Brhelová z třídírny Opatex.

„Orientujeme se i podle značek, ale stále prvotně záleží na kvalitě daného produktu a jeho opotřebení, což znamená, že značkové věci objevíte ve všech kategoriích i kvalitách. Převážně se k nám dostává ultra fast fashion,“ dodává Brhelová.

K největším second handovým řetězcům na českém trhu patří Textile House či Genesis. Textile House v Česku provozuje téměř 30 prodejen, po celé Evropě jich má podle svého webu 170. Tržby v Česku dosáhly loni podle obchodního rejstříku 254 milionů korun, což je zhruba stejně jako o rok předtím. Zisk před zdaněním byl téměř 30 milionů korun. Genesis má podle svého webu po Česku více než 70 obchodů, tržby ale nyní ani v obchodním rejstříku nezveřejňuje.

Textile House má centrálu na Slovensku, kde provozuje i obří třídící linku, která se prohlašuje za nejmodernější v Evropě a ročně jí projde dvacet tisíc tun textilu. Tu provozuje společnost Textile House for euro trade, která textil nakupuje a třídí a prodává jej dál do svých poboček i dalším partnerům. Tato společnost měla loni tržby 37,2 milionů euro (přes 900 milionů korun), což je o 17 procent více než o rok předtím. Z toho 35 milionů euro bylo za prodej textilu. Většina se ho prodá do Evropy (za 16 milionů), na Slovensko (za 11 milionů) a mimo Evropu zbytek (za zhruba 6,5 milionů euro).

To nejhorší jde do Afriky

Podobné poměry má i řádově menší Second Hand Land. Přibližně 65 procent zboží, které Second Hand Land vytřídí, se prodá v Česku nebo na Slovensku v second handech a „hrabárnách“. Na lokální trh jde zboží z „krémové“ první a druhé kategorie kvality. Zboží horší kvality zamíří do afrických zemí a Pákistánu. „Vyváží se zhruba 20 procent a ze zbytku se dělají čisticí textilie, nebo se recykluje,“ vysvětluje Solar.

Oblečení, které se vyveze, podle Solara, končí na tamních trzích s textilem. „Prodáváme jim přesně to, co potřebují. Do Afriky třeba dodáváme trika s krátkým rukávem nebo jiné letní oblečení,“ prohlašuje. Pro zboží dodávané do Afriky má třídírna i speciální kategorii – Tropical Mix. Za problém s textilními skládkami v afrických zemích podle Solara mohou především větší společnosti, které tam vyvážejí zboží, jež nikdo nevyužije, například zimní bundy.

Opatex prodá přibližně 25 procent vytříděného oblečení ve své síti secondhandových obchodů Bellitex. Zbytek velkoobchodně nabízí dalším provozovatelům obchodů s oblečením z druhé ruky a část se vyveze za hranice.

„Exportujeme převážně do afrických zemí, Pákistánu, ale také na Slovensko, Ukrajinu i do Německa. Zboží se pak ještě jednou třídí a prodává v maloobchodě, popřípadě se zpracovává na další produkty, například hadry na čištění,“ popisuje Brhelová za Opatex.

Český statistický úřad uvádí, že od ledna 2014 do května 2024 se vyvezlo z tuzemska 273 tisíc tun obnošeného oblečení, do Afriky z toho putovalo 92 tisíc tun. Nejvíce ho skončilo v Tanzánii, a to více než třetina.

Hrabárna i vlastní second hand

Nad prostory pražské třídírny Second Hand Land se nachází i velký obchod, kam může dorazit kdokoliv. Ve středu dopoledne se tu oblečením probírá přibližně deset postarších dam. V prodejně jsou všechny druhy oblečení, včetně spodního prádla a bot.

Vybrat se dá z nabídky svatebních šatů, dokonce je tu i plná igelitová taška s tenisovými míčky. „Jsou také na prodej. Lidé do kontejneru hodí kdeco,“ usmívá se Solar. Nové zboží na šatních stojanech přibývá neustále.

Každou sobotu navíc na dvoře třídírny probíhá takzvaná „hrabárna“, kde se nabízí zboží za jednotné ceny. „Věci stojí třicet, padesát, osmdesát korun. Záleží na druhu zboží,“ říká Solar a dodává, že návštěvnost mají velkou. Kolem „hrabáren“ se prý vytvořila komunita lidí, která chodí na akci pravidelně.

Na „hrabárny“ občas zavítají i někteří majitelé secondhandových obchodů. „Za deset let existence jsme si vybudovali síť zdrojů, díky kterým máme zboží v té nejlepší kvalitě. Část z nich jsou velkoprodejny, takzvané hrabárny, které jsou veřejnosti přístupné a nakupovat v nich může kdokoliv, stejně jako na bleších trzích, které také navštěvujeme,“ popisuje Barbora Koniakovská, majitelka pražského second handu Malé černé.

Second Hand Land se snaží oslovit i mladší generaci. Pro ni každou sobotu pořádá Pop-up akci Second Love, která probíhá přímo v prostorách třídírny. „Mladí lidé více slyší na oblečení z druhé ruky, ale potřebují k tomu i komfort, na který jsou zvyklí,“ uvádí Solar. Pořádané pop-upy tak osvětlují neonová světla, hraje tam hlasitá hudba a k dispozici je i wi-fi zdarma. Oblečení se tam prodává na váhu – kilogram vyjde na 690 korun.

Ačkoliv popularita oblečení z druhé ruky ve společnosti roste podle Solara Second Hand Land zažívá jedno z horších období. „Pokles zájmu o nákupy, který je všude, se nevyhnul ani nám,“ uvádí. Ve chvíli, kdy ekonomická situace není příznivá, kupují lidé podle něj méně oblečení celkově. I toho z druhé ruky.

„Máme asi více zákazníků, kteří chtějí ušetřit, ale celkově ten objem prodeje se snižuje,“ vysvětluje Solar. Velikost třídírny a objem textilu, který zpracovávají je podle něj však tak akorát, aby byli schopni nepříznivou ekonomickou situaci ustát.

Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe.