Spoluzakladatel architektonického studia Prodesi/Domesi Pavel Horák vyhlíží éru bouřlivého rozvoje dřevostaveb. Po letech, kdy dominovaly menší rodinné či víkendové domy, přichází doba velkých projektů a celých čtvrtí. Dřevo je podle něj hi-tech materiál.
Váš ateliér funguje už 22 let. Na jakých principech jste jej zakládal a jak se vaše filozofie v průběhu let měnila?
S kolegou jsme ateliér zakládali ještě na fakultě architektury v roce 2001, ale zpočátku jsme nevěděli, že budeme dělat dřevostavby. Chtěli jsme jen vymyslet něco jednoduchého, cool, levného, co změní svět. Po čase jsme se rozhodli, že opustíme práci pro developery, pro které jsme dělali projekty rodinných a bytových domů, a řekli jsme si: Pojďme věřit dřevu. Asi rok po založení ateliéru jsme začínali malými dřevěnými projekty, protože bylo velmi náročné získat klienty a přesvědčit je. Dřevo bylo vnímáno jako cosi levného a neatraktivního. Ale všechno nakonec dopadlo jinak, než jsme si původně mysleli. Dřevostavby, které jsme postupně začali dělat, nebyly ani moc levné, ale naopak patřily v rámci stavebního trhu k hi-endu. Nechtěli jsme totiž rezignovat na zásadní věci, jako je ergonomie, kvalitní vnitřní prostředí a technologie. K velkým developerům, které jsme kdysi opustili, se dneska dostáváme s prvními velkými dřevěnými projekty, které poslední dva tři roky chystáme.
Vzpomenete si na první dřevěnou stavbu a co jste se na ní naučili?
Pamatuju si, jak jsme nosili izolaci na stavbě, protože nepřišli dělníci stavební firmy, se kterou jsme stavbu realizovali. Ale dopadlo to dobře, ten dům stále slouží a z dnešního pohledu to nebyla vůbec špatná konstrukce. V roce 2005 jsme raději založili vlastní stavební firmu, se kterou jsme stavěli další projekty, a to byla velká škola – obrovské finanční obavy, srážka se stavebním byznysem, s mentalitou lidí na stavbě… Nakonec jsme ale i zde našli spoustu šikovných lidí, se kterými máme dlouhodobé partnerství, často i deset a více let. Dnes máme také už vlastní kolegy přímo na stavbě.
Dřevostavby z technologického hlediska ušly dlouhou cestu. Liší se první domy, které jste stavěli, od toho, na čem pracujete dnes?
Určitě, všechno šlo výrazně dopředu. Chceme být vždycky na špičce technologické vlny, nebo ji dokonce vytvářet, minimálně v rámci Česka. Když jsme viděli, že přichází období difuzně otevřených konstrukcí, byli jsme jedni z prvních, kdo je začali stavět. Když jsme viděli, že přišlo na trh masové rozšíření KVH řeziva, tedy vysušeného hoblovaného a délkově napojovaného řeziva, byli jsme průkopníci v jeho používání. Když přišlo CLT, postavili jsme jeden z prvních CLT domů u nás. Bylo nám hned jasné, že tato technologie nabízí úplně nové možnosti.
A jaká změna přišla pro uživatele? Poznají, že se technologie za více než dvacet let tak výrazně vyvinuly?
Myslím, že na první pohled spíše v detailech. Když pak do našeho domu vstoupíte, určitě uvidíte, že zpracování detailů, postupů a materiálu je dnes na jiné úrovni. Obrovské posuny z hlediska pohledového dřeva nastaly před zhruba deseti lety v době rozšíření CLT panelů. Úplně jinde jsou dnes technologie, které jsou uvnitř, a úplně jiný příběh je to z hlediska energetiky. Klienti, kteří bydlí v našich domech, energetickou krizí posledních let zásadně netrpěli.
Jak se změnil podíl dřevostaveb na celkové výstavbě?
To je potřeba rozdělit na rodinné a víkendové domy a na větší stavby. U rodinných a víkendových domů během naší kariéry podíl více než desetinásobně vzrostl. Začínali jsme s procentem, procentem a půl a dnes jsme na více než 15 procentech. Během dalších deseti let budeme na 25, možná 30 procentech. U velkých projektů byl rozvoj za poslední dva tři roky ještě větší, než jsme mysleli. Připravených velkých projektů jsou aktuálně desítky.
Tuhle otázku asi dostáváte denně: jaké jsou výhody dřevostavby?
Výhod najdete celou řadu: rychlost výstavby, udržitelnost, obnovitelné suroviny… To všechno určitě hraje roli, ale podle mě je zásadní jakýsi pocit. Ve chvíli, kdy ho nemáte, je to stejné, jako když vám nechutná nějaký typ kuchyně nebo když vám nesedí elektrické auto. Vypíchl bych dvě zásadní výhody. První je, že jde o obnovitelnou surovinu, která dorůstá a které máme v Česku více než dost i na velké projekty. A ta druhá je, že to je hi-tech obor. Pokud si přejete moderní stavebnictví, ve dřevostavbách ho najdete už dvacet let: CNC opracování, 3D modelování, prefabrikace offsite, robotizace… Není to něco, co teprve objevujeme a implementujeme. A navíc umíme být velmi přesní. Možná překvapivě musíme být v kombinaci například s betonem nebo klasickým zdivem velmi opatrní na tolerance. Na druhou stranu kombinace s jinými materiály je jedinečná a u vícepodlažních, resp. výškových staveb prozatím nevyhnutelná.
Dnes už se ve světě staví i dřevěné mrakodrapy. Jaký je váš největší projekt?
Dřevěné mrakodrapy jsou stále výjimečné, jde spíš o dřevobetonové stavby. V Česku se ale dřevěné mrakodrapy zřejmě běžně stavět nebudou, protože se tu nestavějí ani ty z betonu a oceli. My jsme zatím na limitu čtyř pater a v nejbližší době se budeme pohybovat na úrovni šesti až osmi pater v kombinaci dřeva a betonu, tedy ve výšce dvaadvaceti a půl metru, které má dovolit nová norma. Naše projekty se prozatím vejdou do těchto limitů.
Na čem teď konkrétně v ateliéru pracujete?
Kromě rodinných a víkendových domů máme na stole projekty různých typologií v úhrnu za více než miliardu – stovky bytů a tisíce metrů čtverečních administrativních a výrobních ploch. Jsou to sídla firem, školy, školky až po měřítko malého urbanismu, nové dřevěné čtvrti. Vše nás stále neskutečně baví.
Kromě navrhování dřevostaveb v rámci projektu Domesi Concept Houses pronajímáte dva domy. Jak to funguje a jaký je o ně zájem?
Jde o dva z našich typových domů, které navrhujeme a které si můžou návštěvníci vyzkoušet a udělat si názor, jestli je to pro ně správné řešení. Vidí, jak dům stárne, jak je interiér stále fajn a že i po letech intenzivního užívání kromě výměny třeba nábytku nebo podlahy nepotřebuje žádnou zásadní údržbu.
Co vás na dřevě baví i po těch dvaceti letech?
Nejvíc mě baví, že jde o průsečík udržitelného materiálu a nejpokročilejších technologií. Neustále objevujeme nové věci. Třeba se teď zabýváme myšlenkou vlastní výrobní linky, kterou by obsluhovalo maximálně deset dvanáct lidí a zbytek by byl robotizovaný. Podobá se to produkci automobilů, jen takhle vyrábíte domy – z přírodního materiálu, který roste v lese, kam chodíte na borůvky a načerpat sílu. To je přece fantastické. Do kamenolomu si zaběhat nepůjdete.
