Rotterdamská radnice nedávno zorganizovala navážku třiceti centimetrů nové zeminy do tamní zahrádkářské kolonie. Záhony nedaleko letiště jsou plné takzvaných věčných chemikálií, které se v přírodě téměř nerozkládají a mohou způsobovat zdravotní problémy.
Když se v dubnu Shirley Ganeshieová dozvěděla, že má na zahrádce „věčné chemikálie“ a olovo, její život se obrátil naruby. „Jsem na město strašně naštvaná,“ sdělila redaktorce webu Vers Beton, s níž Ekonews spolupracují v rámci projektu financovaném Journalismfund Europe. Zeleninu ze své zahrádky nedaleko rotterdamského letiště, kterou zalévá ze strouhy na pozemku, konzumuje desítky let, dokonce je předsedkyní svazu zuiderlaanských zahrádkářů.
Zvýšenou koncentraci per- a polyfluorovaných alkylových látek (PFAS) zjistila nizozemská výzkumná agentura TAUW v zahrádkářské kolonii Zuiderlaan ve čtvrti Overschie v nizozemském Rotterdamu počátkem tohoto roku. Vzorky z jedné zahrádky přesáhly rizikovou hladinu standardů Rijksinstituut voor Volksgezondheid en Milieu (Národního institutu pro veřejné zdraví a životní prostředí, RIVM). Pro zahrádkáře je nicméně nejhorší nejistota. Nikdo jim není schopen říci, jaký dopad na jejich zdraví konzumace potravin s věčnými chemikáliemi mohla nebo může mít.
Příčinou výskytu PFAS je blízkost rotterdamského letiště, které se nachází necelé dva kilometry od kolonie. Na letištích totiž často cvičí hasiči, přičemž věčné chemikálie se běžně vyskytují v používaných hasicích pěnách. I když rotterdamské letiště od používání pěn s PFAS ustoupilo v roce 2020, zmíněným chemikáliím se ne nadarmo říká věčné. V přírodě se téměř nerozkládají a obsahuje je řada spotřebního zboží, jako jsou teflonové pánve nebo outdoorové oblečení.
Jak PFAS, tak olovo
Zahrádky pronajímá lidem obec, podobně jako v Česku. Její úředníci našli řešení v tom, že nechají navézt na místo další zeminu, aby snížili zdravotní rizika pro pěstitele. Všichni zahrádkáři, mnozí v důchodovém věku, tak byli nuceni demontovat své skleníky a z pozemků dočasně odvézt všechny svoje věci.
Příběh zahrádkářské kolonie u letiště tím ovšem zdaleka nekončí. Dosavadní radou úředníků bylo střídat konzumaci vlastních výpěstků s těmi z obchodu. Před několika měsíci navíc město přistavilo ke kolonii kontejnery s vodou, aby místní nemuseli na zalévání používat vodu ze strouhy. Do kolonie totiž nevede vodovodní potrubí.
Ani samotné letiště zatím neví, co s kontaminovanou půdou a vodou ve svém okolí i na svých pozemcích dělat. Příslušný zákon, který by nařizoval sanaci, neexistuje. Podle Ganeshieové je navíc v půdě také olovo, o kterém se ví už od roku 2020. „Jsem vegetariánka a raději se stravuji plodinami ze své zahrádky, ale pochybuji, že 30 centimetrů zeminy postačí k tomu, aby půda byla bezpečnější,“ říká.
Rotterdam má 46 zahrádkářských kolonií, PFAS byly zatím zjištěny ve dvou lokalitách. Nikde jinde se zatím podle zjištění webu Vers Beton nezkoumaly. Pokud se ovšem nevyřeší problém přenosu PFAS z letiště, bude to podle vedení zahrádkářského svazu jako „vytírat podlahu s otevřeným kohoutkem“. „V tuto chvíli lidé kvůli opatřením po čtyřiceti letech ruší své členství,“ shrnuje Ganeshieová s tím, že žádnou kompenzaci od města nedostanou.
Testují se rostliny „nasávačky“
Odstranit nerozložitelné PFAS z půdy je zatím velmi náročné. V Nizozemsku, Begii a dalších zemích se testuje takzvaná fytoremediace, která spočívá v tom, že škodliviny z kontaminované půdy „vytahují“ rostliny. Kořeny vrby například sahají až k podzemní vodě a dospělý strom může absorbovat až 100 litrů vody denně, píše zpravodaj Vers Beton.
Voda se z rostliny odpařuje a zanechává PFAS na povrchu listů. Ty se pak očešou ještě předtím, než opadají, a musejí se ekologicky zlikvidovat. Konopí seté naopak zachycuje PFAS z mělčích vrstev půdy, přičemž stejně jako u vrby se věčné chemikálie koncentrují na listech. I ty se následně musejí zlikvidovat.
Jak ukazují první testy, metoda nefunguje pro vysoce kontaminovanou půdu. Lze ji praktikovat jen na místech, kde se neplánuje pozemek několik let využívat, a navíc účinnost takzvané fytoextrakce klesá v čase. „Rostliny část kontaminantů přenášejí do jejich nadzemních částí, nicméně u per- a polyflurovaných látek či olova k tomu nedochází příliš intenzivně. Jedná se spíše o pasivní příjem a s postupem času se snižuje dostupný podíl kontaminantů v půdě. Samotný proces pak může trvat i několik desítek let,“ říká Michael Komárek, děkan Fakulty životního prostředí Česká zemědělské univerzity v Praze.
Podle něj je tak často vhodnější nechat přírodu, aby si s kontaminací poradila sama, a lokalitu monitorovat. Možností je i nasadit takové rostliny, které snižují riziko eroze, takže dochází k omezení šíření kontaminace. Pomoci může také přidání půdních aditiv, například organické hmoty.
Lepší nevědět
Tuzemské zahrádkáře ze zkušeností vědců moc nezajímá, co se v jejich půdě vyskytuje. „Zahrádkáři o tyto informace příliš nestojí. Když jsme chtěli v Praze odebírat vzorky, tak byli proti tomu, takže se nám jich nepodařilo odebrat dost,“ líčí zkušenosti ředitel Výzkumného ústav monitoringu a ochrany půdy Radim Vácha.
PFAS v půdě se v Česku podle něj tolik nezkoumají i kvůli tomu, že je to velmi drahé. Hlavní problém nicméně Vácha nespatřuje na zahrádkách, ale na polích. Právě tam se v Česku běžně aplikují čistírenské kaly, které jsou PFAS kontaminované.
„PFAS mohou mít vliv na mikrobiální činnost v půdě, ale většina jich zůstane v kořenech plodiny. Neřekl bych, že se dostanou jednoduše do potravinového řetězce,“ myslí si vědec. Podle něj v Česku riziko představují zatím spíše polycyklické aromatické uhlovodíky, které vznikají při spalovacích procesech.
Zejména kořenová zelenina, která je ve styku s půdním prostředím, může být problematická. Zdrojem polycyklických aromatických uhlovodíků jsou spalovny, osobní doprava, někdy i odpadní vody a místa, kde domácnosti lokálně topí pevnými palivy. „Takže pokud bych měl v takové lokalitě zahrádku, třeba v blízkosti dopravní tepny, což může nastat ve velkých městech, byl bych ostražitý,“ říká expert.
Zahrádek ubývá
Důležité také je, čím lidé hnojí, protože v dobré víře si mohou do půdy zapravit cokoli. Někdy třeba používají popel, který může být kontaminovaný, pokud do kamen dávají věci, které tam nepatří. Rizikové jsou také staré ekologické zátěže, na nichž některé kolonie historicky vznikaly.
Podle Stanislava Kozlíka, předsedy Českého zahrádkářského svazu, je 50 až 60 procent zahrádek ve vlastnictví obcí. Sám nicméně nezná případ, kdy by se kontaminace půdy řešila do takové míry, že by si zahrádkáři stěžovali, nebo se dokonce soudili. „Zahrádek ubývá a lidé jsou rádi, když se k nějaké dostanou,“ říká. „Pokud by se v Česku zjistila rozsáhlá kontaminace, tak by se podle mě celá ta kolonie zavřela,“ dodává Kozlík. Podle něj zahrádkáři aktuálně nejvíce řeší kontaminaci související s povodněmi.
Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe.
Kontaminace půdy v Česku
* Problémem jsou především těžké kovy. V důsledku staré emisní zátěže jsou nejvíc postižené lokality v Krušných horách a obecně na severu, kde se spalovalo se hnědé uhlí, a nachází se tam například arsen.
* Na Severní Moravě, u Třince a Ostravy až po začátek Moravskoslezských Beskyd je průmyslová emisní zátěž kadmiem.
* Problematická je také těžební oblast na Příbramsku, kde jsou arsen, kadmium, zinek či olovo v souvislosti s metalurgickým průmyslem.
* Další problém je v pásmu nivních toků, tato území trpěla vypouštěním odpadních vod do řek. Ještě v 90. let tam byly kadmium, olovo, měď, zinek, polycyklické aromatické uhlovodíky, PCB, i rezidua DDT.
* Mezi nové typy polutantů dnes patří PFAS, mikroplasty či zpomalovače hoření. Vyhláška o stanovení podrobností ochrany kvality zemědělské půdy určuje rizikové hodnoty jak pro kritický obsah prvků v rostlinách, tak pro přímou expozici, třeba pro zemědělce.
Zdroj: Výzkumný ústav monitoringu a ochrany/Radim Vácha
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
