Budovy jsou odpovědné za více než 40 procent spotřeby energie v Evropské unii a produkují více než třetinu emisí oxidu uhličitého. Proto hraje zlepšení jejich energetické účinnosti a snížení emisí CO2 výraznou roli v řešení otázky změny klimatu.
Směrnice EPBD4 je jedním ze zásadních právních předpisů Evropské unie, které mají za cíl zvyšovat energetickou efektivitu budov a snižovat emise uhlíku. Tato čtvrtá revize směrnice, schválená Evropským parlamentem, reaguje na závazky plynoucí z klimatických dohod (Zelená dohoda pro Evropu a Fit for 55) a cílí na dekarbonizaci stavebnictví. Cílem EPBD4 je, aby do roku 2050 měl celý fond budov nulové emise uhlíku.
Nejdříve novostavby, pak ostatní
Jako první na řadu by měly přijít novostavby, které by už postupně neměly být povoleny v jiném standardu než bezemisním (Zero Emission Building, ZEB). U těchto budov směrnice nedovoluje použití fosilních paliv přímo v budově, což se dotkne zejména stále oblíbených plynových kotlů. Ve hře pro vytápění a ohřev teplé vody zůstanou především elektrická tepelná čerpadla, kotle na dřevo nebo pelety či účinné dálkové teplo. Tyto hlavní zdroje mají být podporovány zejména solárními panely. U energie, kterou si budova nezvládne vyrobit přímo v místě a bude ji nakupovat zvenčí, musí být zajištěn stoprocentní původ z bezemisních zdrojů.
„Typicky se bude jednat o „zelenou“ elektřinu, kdy bezemisní zdroj bude provozovat – nebo elektřinu nakupovat – buď přímo komerční obchodník s elektřinou, nebo může být sdílena pomocí komunitní energetiky, třeba z jiných objektů,“ vysvětluje Jiří Cihlář z poradenské společnosti CEVRE, působící v oblasti energetické náročnosti budov. „Tyto požadavky se budou týkat budov, které budou žádat o stavební povolení od roku 2028 u nových veřejných staveb, u ostatních budov od roku 2030,“ dodává Cihlář.
Největším úkolem EPBD4 je ale snížení emisí stávajících budov. Stávající budovy budou muset v postupných krocích projít úpravami, aby splnily nová kritéria energetické náročnosti. To zahrnuje nejprve snížení jejich energetické náročnosti a posléze postupný přechod na bezemisní zdroje energie. Celá tato změna musí být jednotlivými státy naplánována tak, aby byla realizovatelná do roku 2050.
Do roku 2030 aspoň 16 procent
Prvním krokem u stávajícího fondu je povinnost alespoň o kus zlepšit ty nejhorší z nejhorších dle stupnice v průkazu energetické náročnosti budovy. Do roku 2030 by se mělo podařit zlepšit 16 procent nejméně ekologických budov, kde se bude brát v úvahu porovnání se stavem k roku 2020. Po tomto datu těm, kteří nevyhoví požadavkům, nastane problém v případě prodeje, pronájmu, daru či změně účelu budovy, které se budou dotýkat zápisu do katastru. Ten bude totiž nově požadovat i předložení platného průkazu energetické náročnosti.
EPBD4 klade důraz také na digitalizaci a modernizaci budov prostřednictvím chytrých technologií. Podporuje zavádění systémů, které umožňují sledování a optimalizaci spotřeby energie v reálném čase. Technologie v chytrých budovách automaticky regulující vytápění, osvětlení a další energeticky náročné systémy umožňují vyšší energetickou efektivitu. Zároveň sledují a hlídají kvalitu vnitřního prostředí (vzduchu, světla atd.), což má pozitivní vliv na finanční úspory uživatele i na jeho zdraví. Směrnice dále zavádí požadavek na vytvoření dobíjecích stanic pro elektrická vozidla v budovách a vytvoření prostor pro parkování jízdních kol.
Památky se ničit nebudou
Směrnice dává široké možnosti jednotlivým státům, aby si přizpůsobily požadavky na míru svému prostředí, zejména pokud jde o renovaci stávajících budov. Cílem je, aby kvůli renovacím nedošlo ke zhodnocení například památkové nebo architektonické hodnoty budov. U takových budov si má možnost Česko samo stanovit výjimky a nastavit mechanismy, aby k tomu nedošlo.
U budov, které budou mít určité limity – například hodnotnou uliční fasádu – zkrátka nebude moci být dosaženo přímo na budově tak vysokého standardu. To ale neznamená, že nemůže dosáhnout bezemisního standardu. Jen musí více „zelené“ energie nakoupit.
„Nemělo by to znamenat bezhlavé bourání starých domů a novou bezemisní výstavbu. Neměli bychom zapomínat ani na zabudovanou uhlíkovou stopu ve stavebních materiálech, která je v případě rekonstrukcí nižší než u novostaveb, a dále některé negativní ekologické dopady výroby zelených technologií, těžby surovin nebo logistiky, které probíhají často mimo území EU,“ upozorňuje specialistka na udržitelnost ve stavebnictví Karolína Barič z organizace Rethink Architecture. Důležité je podle ní hlídat a správně regulovat také celý životní cyklus staveb a výrobků (tzv. LCA) a řešit i způsob jejich výroby.
Rozšíření sítě poradců pomůže
Opatření ke splnění požadavků EPBD4 budou vyžadovat nemalé finanční prostředky. Česká republika je s velmi úspěšným programem Nová zelená úsporám v Evropě premiantem a dobrým příkladem pro ostatní. Tento i další dotační programy budou mít díky směrnici zajištěny dlouhodobě dostatečné finanční zdroje. To, na co je v současné době nutné upřít více energie, je bezplatné, a hlavně nezávislé základní poradenství pro všechny, kterých se to týká, tedy nejen majitele rodinných a bytových domů, ale města a obce, podnikatele. Mělo by dojít k velkému rozšíření sítě poradců. Zároveň směrnice od roku 2026 zavádí takzvaný renovační pas, který bude poskytovat vlastníkovi budovy informace o možnostech postupné renovace na jeho objektu.
Směrnice EPBD4 představuje zásadní krok k dosažení cílů v oblasti energetické účinnosti a dekarbonizace stavebnictví. Pro Česko to znamená jak výzvy, tak příležitosti. Architektura a stavitelství jsou komplexní obory – proto je nutné i na implementaci udržitelných řešení nahlížet holisticky. Například nevytvářet nové „ekologické příměstské satelity“ na zelené louce, ale zaměřit se spíše na stávající struktury. Ačkoli nás čeká ještě značné úsilí, lze předpokládat, že se vrstva udržitelnosti stane běžnou součástí stavební produkce.
