Zástupci států, které klimatická změna ohrožuje nejvíce, odjížděly z konference COP 29 v ázerbájdžánském Baku velmi rozladění. Analytička výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Romana Jungwirth Březovská a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR vysvětluje, proč tomu tak bylo a jak vnímá vystoupení Česka na konferenci.
Proč jsou chudší a ohrožené státy nespokojené s výsledkem konference COP 29?
Jedním z důvodů nespokojenosti pro rozvojové státy je fakt, že ačkoliv se domluvila konkrétní výše finančního cíle, řada nevydiskutovaných a nenadefinovaných souvislostí může zamezit efektivnímu využití těchto financí. Nejskloňovanějším souvisejícím problémem je skutečnost, že součástí dohody není informace, v jaké podobě mají být finance mobilizovány. Jen pro představu: dřívější cíl z roku 2009 byl ,plněn‘ ze 70 procent formou půjček, takže zranitelné státy musely finance vrátit v plné výši, a navíc zaplatit úroky, což přirozeně vedlo k prohlubování dluhových spirál, ze kterých je prakticky nemožné se dostat ven.
Co se s tím dá dělat?
Prezident Nigérie Bola Ahmed Tinubu na toto konto zdůraznil, že bez oddlužení je poskytování peněz stejně efektivní jako čím dál silnější šlapání na kole, kterému se sjíždí pneumatiky. Kvůli tomu, že není jasné, jaké podíly financí poputují konkrétně na adaptaci a mitigaci a do jakých regionů, vyvstávají obavy, že zdroje budou využité ne těmi nejpotřebnějšími, ale spíše aktéry, kteří znají zavedené mechanismy a umějí z nich těžit.
Pozitivní je, že plnění cíle má být v roce 2030 přezkoumáno, což může vést k jeho zpřesnění. Podobně může také „plán z Baku do Beléma“ (v Belému se má konat klimatická konference příští rok, pozn. aut.), jehož účelem je konkretizovat postup, jak docílit investic ve výši trilionů do rozvojových států do roku 2035, poskytnout příležitost pro nastavení férovějších a transparentnějších podmínek spolupráce.
Jak hodnotíte vystoupení Česka na konferenci?
Klíčem k řešení klimatické krize je zejména politická vůle chytře a citlivě snižovat emise skleníkových plynů pomocí modernizace naší ekonomiky a také jasné plány, které cíl dekarbonizace ukotví v našich institucích a napříč resorty. Bohužel v Česku chybí obě tyto ingredience – jak politická vůle, tak jasné plány, jak problém řešit.
Globální činy stojí na vodě, jestliže jednotlivé státy nejsou schopné či ochotné systematicky čelit změně klimatu na svém vlastním území. Výstup Česka na COP 29 by tak působil mnohem důvěryhodněji, kdybychom se mohli pochlubit například schválenými ambiciózními klimatickými a energetickými strategiemi, od Politiky ochrany klimatu v České republice přes Národní klimaticko-energetický plán po Státní energetickou koncepci. Bohužel v současnosti jsou tyto tři dokumenty zastaralé a schválení jejich aktualizovaných verzí se neustále odkládá.
Premiér Petr Fiala nicméně nabídl na konferenci sdílet národní zkušenost s jadernou energetikou jako bezpečným zdrojem čisté energie…
Co se týče jaderné energetiky, vzhledem k ceně výstavby jaderných bloků a související časové náročnosti výstavby není jádro považováno za nejracionálnější zdroj energie pomocí kterého by bylo možné v co nejvíce státech světa zásadně snížit emise již v tomto kritickém desetiletí, respektive do roku 2030. Zapotřebí je přitom v porovnání s rokem 2010 pokles o 45 procent.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
