Výroba zeleného vodíku měla být součástí projektu Green Mine skupiny Sev.en miliardáře Pavla Tykače, který žádá o dotace z fondu na transformaci uhelných regionů. Nyní ji firma odložila.
Na posledním jednání Regionální stálé konference Ústeckého kraje v první polovině prosince zástupce společnosti Sev.en požádal, aby část počítající s výstavbou elektrolyzéru na výrobu vodíku byla z projektu Green Mine vyjmuta. Celý projekt Green Mine měl původně stát 1,3 miliardy korun, z čehož dotace měla činit 786 milionů korun. Nyní činí podle stránek regionální konference náklady na projekt 640 milionů a dotace 531 milionů korun. Zatímco původně dotace pokrývala zhruba 60 procent původních nákladů, nyní jde o 80 procent.
„I přes roky trvající snahu zajistit odbyt zeleného vodíku a jednání s několika relevantními odběrateli společnost nenašla způsob, jak dosáhnout pokrytí nákladů na výrobu komodity při dostatečném cash-flow projektu,“ odůvodnil změnu Pavel Farkač ze společnosti Sev.en Inntech patřící do skupiny Sev.en. Sev.en Inntech zajišťuje ve skupině sdílení služeb včetně zásobování energiemi. Farkač má v Sev.en na starosti transformační projekty.
Změna rozpočtu je podle Farkače dána vyjmutím vodíku a zároveň zvětšením rozsahu revitalizovaných ploch v areálu dolu. Green Mine byl jako strategický projekt rozdělen původně do sedmi takzvaných pracovních balíčků a každý měl jiný podíl spolufinancování. „U vyjmutého balíčku Vodíkové hospodářství byl dotační podíl relativně nejmenší, proto došlo k relativnímu nárůstu dotace oproti celkovým nákladům,“ vysvětluje Farkač.
Nechtěli riskovat
Green Mine je plán na „revitalizaci a resocializaci lomu ČSA“, který se nachází na Mostecku. Podle původního návrhu je součástí projektu výstavba fotovoltaických elektráren, přečerpávající elektrárny, výroba vodíku, moderní zemědělství spočívající podle webových stránek projektu v akvaponii, hydroponii a agrivoltaice. To vše na břehu budoucího Komořanského jezera, které má vzniknout zatopením bývalých těžebních prostor.
„Kdysi rybářská osada Komořany se ve své reinkarnaci v podobě Nových Komořan představí jako místo k životu a práci pro 21. století postavené na bezemisní vodíkové energetice a mobilitě. Vítejte v budoucnosti!“ slibuje společnost na oficiálních stránkách projektu Green Mine.
Zelený vodík vyrobený u Nových Komořan měl být využíván v chemických provozech, jako skladovací médium pro výrobu elektřiny nebo k pohánění dopravních prostředků, třeba autobusů na vodík v nedalekém Mostě.
Podle Pavla Farkače se firmě nepodařilo najít odběratele, který by jimi vyráběný zelený vodík odebíral za předem dohodnutých podmínek v požadovaném čase a množství. „Nechtěli jsme tím pádem riskovat, že zahájíme dotačně podpořenou investici, kde nebudeme schopni garantovat splnění požadovaných parametrů projektu tím, že bychom pro vyráběný vodík neměli odbyt,“ doplnil pro Ekonews.
Ani další „vodíkové“ plány neuspěly
Projekt na výrobu zeleného vodíku skupiny Sev.en není jediný, který se odložil či zrušil. Jen v ústeckém regionu měly být z Operačního programu Spravedlivá transformace financovány další dva projekty, a to H2 Triangl a Zavádění vodíkové mobility v Ústí nad Labem. Žádný z nich ale podle prezentací z prosincového zasedání stálé konference dotaci nedostane.
Výrobu zeleného vodíku chtěl kromě Tykačovy skupiny rozjet startup For H2Energy, který vznikl v roce 2020. Náklady projektu H2 Triangl vyčíslil na skoro 800 milionů korun, dotace měla dosáhnout 320 milionů. Součástí měla být fotovoltaika, elektrolyzér či vodíková plnicí stanice.
„H2Triangle
Podle stanoviska Státního fondu životního prostředí, který projekty také posuzoval, nebylo rovněž jasné, kdo by vodík odebíral. Autoři projektu nedoložili ani to, zda by byl dostatek obnovitelných zdrojů nutných pro výrobu. Zástupci H2Energy do uzávěrky článku na dotazy Ekonews neodpověděli.
S využitím vodíku kalkuloval i Dopravní podnik města Ústí nad Labem. Za miliardu korun (s dotací 848 milionů) chtěl pořídit plnicí stanici na vodík, dvacet vodíkových autobusů s palivovými články a vybudovat čisticí a komprimační vodíkovou stanici. Vodík pro autobusy měla dodávat Spolchemie jako vedlejší produkt při výrobě chloridu sodného a chloridu draselného, a to pomocí takzvané membránové elektrolýzy. Dopravní podnik žádost o dotaci ale nakonec stáhl sám, protože přišel o partnera, který měl dodávky vodíku zajistit.
Vodíku momentálně nepřeje situace ani jinde v Evropě. V září například odvolala plánovaný vodíkovod z Norska do Německa společnost Equinor kvůli příliš vysokým nákladům a nedostatečné poptávce po vodíku. Podobně dopadl švédský projekt společnosti Uniper na výrobu udržitelného leteckého paliva s pomocí zeleného vodíku. Jako hlavní důvody firma uvedla nepříznivé podmínky na trhu a – opět – příliš vysoké náklady. Také výzkumná společnost BloombergNEF v prosinci uvedla, že ceny zeleného vodíku v následujících desetiletích nebudou z těchto důvodů klesat tak rychle, jak se dosud předpokládalo.
Pošilhávání po dalších dotacích
Zástupce firmy Sev.en Pavel Farkač tvrdí, že projekt vodíkové hospodářství na Mostecku nekončí. Nyní je firma před podpisem smlouvy se zhotovitelem projektové dokumentace. „Na základě zpracovaného projektu jsme připraveni zajistit stavební povolení a v mezičase budeme nadále hledat vhodné partnery, kteří by od nás komoditu odebírali,“ uvedl. Další milník pro rozhodnutí o projektu očekává zhruba za rok.
Záležet bude i na tom, zda stát výrobu podpoří dotacemi. Po nich už dlouho volají zástupci Aliance pro bezemisní budoucnost v čele se společností Orlen Unipetrol.
Před Vánoci byla zároveň vypsána první dotační výzva výhradně na podporu obnovitelného vodíku. Výše podpory má být tři miliardy, přičemž jedna miliarda má směřovat do uhelných regionů, v nichž rozjíždí své projekty jak Tykačova skupina, tak zmíněný Orlen Unipetrol. Ten plánuje u Litvínova vybudovat obří elektrolyzér.
Green Mine je jedním z takzvaných strategických projektů, na které má jít zhruba dvacet z celkových 41 miliard korun. Ty mají sloužit k nastartování bývalých uhelných regionů v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji. Kolem strategických projektů se od počátku vznáší řada pochybností, protože ne všechny se dle dosud zveřejněných informací zaslouží o pozvednutí regionu a jejich obyvatel.
To je případ třeba problematické plazmové technologie, tropických skleníků či nejrůznějších vědeckovýzkumných institucí, které Ekonews popsaly v minulosti. V Ústeckém kraji bylo dosud podáno devět žádostí. Původně mělo jít na obří projekty 7,3 miliardy korun, nyní se počítá s částkou 5,3 miliardy.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
