Projekt komunitní energetiky ve Zbůchu má ambici zapojit do sdílení elektřiny kromě fotovoltaických elektráren také bioplynovou stanici ve Vejprnicích. Ta ročně dodává do sítě 300 megawatthodin elektřiny, přičemž průměrná roční spotřeba domácnosti žijící v bytě je asi 3,5 megawatthodiny.
„Netvrdím, že to není cítit, ale je to snesitelné. Vedle máme drůbežárnu,“ popisuje Václav Štefánek, majitel bioplynové stanice u Vejprnic, zatímco procházíme její branou. Zhruba pětitisícové městečko leží osm kilometrů západně od Plzně a bioplynka tu funguje od už roku 2009.
Nově by vyrobenou elektřinu mohla sdílet s obecními budovami, rodinnými domy a podniky v okolí. Mírný zápach nevadí. Stanice se nachází více než tři kilometry od prvních vejprnických domů.
U vstupu do areálu pracuje traktorista, který postupně přemísťuje jasně zelené silážní žito blíže k fermentorům, v nichž bioplyn vzniká. „Fungujeme nepřetržitě celý rok vyjma plánovaných technických odstávek. Jde přibližně o 310 dní,“ popisuje Štefánek.
Kromě toho, že se stará o bioplynku a chov kuřat a slepic, hospodaří Václav Štefánek také na více než 400 hektarech, kde pěstuje energetické plodiny pro bioplynku. „Bez vlastních polí bych do toho nešel,“ podotýká Štefánek. Vstupní náklady jsou prý příliš vysoké.
Ještě to chce zbytky z restaurací
V tuzemsku funguje podle údajů České bioplynové asociace 579 podobných stanic. Energetický regulační úřad uvádí, že se v nich za rok 2023 vyrobilo 2600 gigawatthodin elektřiny, což jsou asi tři procenta elektrické energie vyprodukované v Česku. Více než pětina „zelené“ elektřiny z obnovitelných zdrojů předloni pocházela právě z bioplynu.
Vejprnická bioplynka ročně zpracuje přes šest tisíc tun kukuřice, tisíc tun žita a tři tisíce tun drůbežího hnoje. Za pár měsíců by navíc mohla na teplo a elektřinu přeměňovat gastroodpad z restaurací v nedaleké Plzni, což by přineslo dalších pět tisíc tun „paliva“. Projekt by se mohl rozběhnout už letos.
Na vlastní spotřebu zařízení jde pět procent vyrobené elektřiny. Další menší část se spotřebuje v areálu bioplynové stanice a drůbeží farmy, přes 300 megawatthodin pak putuje do sítě ČEZ. „Komunitu bereme jako šanci najít nového odběratele pro naši elektřinu,“ vysvětluje majitel firmy.
Komunitou myslí energetické společenství, které vzniká poblíž Vejprnic v obci Zbůch. S jeho vybudováním pomáhá spolek Enerkom Plzeňsko. Enerkom působí na území obcí s rozšířenou působností Nýřany, Plzeň a Stod a je členem Unie komunitní energetiky. Jeho tým tvoří certifikovaní energetičtí poradci ministerstva průmyslu a obchodu.
Obcím Enerkom pomáhá nejen s úsporami a získáním dotací, ale také s vytvořením energetické koncepce a s efektivním využitím „zelených“ zdrojů tak, aby byl energetický mix pro danou oblast co nejlepší. Vejprnická bioplynka má být dalším zdrojem obnovitelné energie spolu s fotovoltaickými elektrárnami v okolí.
Zahřívá se, míchá a kvasí
Hnůj, kukuřice a další suroviny se postupně přes dvě dávkovací zařízení, které vypadají jako velké nádrže, dostávají do fermentoru. Tato podzemní „nádoba“ má v průměru 30 metrů, hluboká je šest metrů. Aby vznikl bioplyn, její obsah se postupně zahřívá.
Technologie pochází od německé firmy BPS Johann Hochreiter a o chod zařízení se stará jeden pracovník. Celková cena byla 65 milionů korun, dotace z Evropské unii z toho činily více než 19 milionů.
Bioplyn se uvolňuje díky působení anaerobních bakterií. Jde vlastně o řízené kvašení neboli fermentaci. Proces, který se návštěvníkovi odehrává pod nohama, je možné sledovat zamřížovaným okénkem.
Hnědou kapalinu s hrudkami otáčí velké rameno, zároveň se v přístroji celá masa ohřívá na stanovenou teplotu. To vše probíhá bez přístupu vzduchu, aby bakterie přežily. Postupně z kapaliny unikají bublinky bioplynu.
Ten pak putuje nerezovým potrubím do kogenerační jednotky o nejvyšším výkonu 536 kilowattů. Bioplynka je stabilní zdroj, nezáleží na aktuálním počasí nebo ročním období. Navíc v ní vzniká také teplo.
„V minulých letech po krizi začaly stoupat neúměrně ceny, ale my jsme si je zvedat sami nemohli, proto nás začala zajímat cesta prodeje uvnitř regionu,“ vysvětluje Štefánek, proč se rozhodl se svou stanicí stát součástí nové komunity na Plzeňsku.
Nejprve se musí opravit obecní budovy
Zbůch, který leží dvanáct kilometrů od Plzně, byl původně hornická obec. Až do druhé poloviny sedmdesátých let se na kraji obce v dolu Obránců míru těžilo černé uhlí. Vesnice ležící v Sudetech se potýkala s opakovaným odlivem obyvatelstva. Dnes v ní žijí přibližně tři tisíce lidí.
Ve sdílení elektřiny ve Zbůchu se propojí obecní budovy, domácnosti, společenství vlastníků jednotek, družstva a firmy z okolí. V obci má sídlo dopravní společnost TEN Expres, která na střechu svého skladu instalovala fotovoltaiku o maximálním výkonu 88 kilowattů. Spotřebu podniku elektrárna snadno pokryje, přebytky nově využijí členové komunity.
Právě TEN Expres se do sdílení zapojil jako první v režimu aktivního zákazníka – jinak známém jako sdílení „z chaty do bytu“ – a nabídl přebytky obecnímu úřadu ve Zbůchu.
„K první ukázce sdílení jsme vybrali budovu obecního úřadu, konkrétně místo s největší spotřebou. Díky tomu otestujeme proces sdílení a získáme potřebná data,“ vysvětluje Andrea Kubernátová, předsedkyně Enerkomu Plzeňsko. Už nyní jsou obě místa osazená chytrými měřiči a může se začít. „Na schůzce loni v září se potvrdil velký zájem o sdílení, nyní je klíčové vše pečlivě naplánovat a připravit,“ dodává.
„Nejprve musíme dát dohromady obecní budovy,“ přibližuje starosta Zbůchu Dušan Duchek. Řada z nich je podle něj ve špatném stavu. „Bez dat to nepůjde,“ říká. Společenství by mohlo zejména sociálně slabým a seniorům dodávat levněji zelenou elektřinu. „Naším cílem je ukázat, že komunitní energetika funguje a přináší výhody lidem, obcím i firmám,“ tvrdí Kubernátová.
Bioplynové stanice přijdou postupně o podporu
Bioplyn má potenciál hrát důležitou roli i pro další vznikající energetická společenství. Bioplynka dodává teplo i elektřinu třeba soběstačné obci Kněžice na Nymbursku.
Lidé v tuzemsku mohou elektřinu sdílet od poloviny minulého roku a dosud se registrovalo přes 13 tisíc zájemců. Do společenství se mohou přidat domácnosti, obce, jejich příspěvkové organizace, ale i malé a střední podniky.
Klasické bioplynové stanice nicméně čeká nelehké období. Od konce tohoto roku totiž začnou postupně přicházet o státní podporu, na kterou mají nárok jen prvních dvacet let svého fungování. Podle údajů poradenské společnosti EGÚ Brno přestane do roku 2031 dostávat podporu více než polovina současných bioplynových stanic.
Znova ji mohou získat po modernizaci, která má přísná pravidla. Řešením může být náročnější výroba biometanu, který je možné vhánět přímo do plynárenské sítě. Speciální membránová filtrační technologie „vyčistí“ bioplyn na biometan, který slouží jako „zelená“ náhrada klasického zemního plynu, a to jak ve vytápění, tak v dopravě a průmyslu.
Technicky náročná úprava přechodu na biometan však vyžaduje značnou investici. Vyzkoušeli to v biometanové stanici v Litomyšli, která je prvním zemědělským zařízením tohoto druhu v Česku. Podle údajů Českého sdružení pro biomasu je v tuzemsku zatím deset biometanových stanic.
Stát prý podpoří přestavbu na biometan
Ministerstvo životního prostředí loni podpořilo vznik sedmi velkých výroben bioplynu a biometanu. Na projekty poputuje 500 milionů korun z Operačního programu Životní prostředí.
„Vedle energetického využití odpadu chceme také podpořit postupnou přestavbu téměř 600 bioplynových stanic na produkci biometanu a díky tomu snížit spotřebu dováženého zemního plynu,“ uvádí ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
„Zájem o finanční podporu výstavby a modernizace bioplynových stanic je značný a v současné situaci ještě roste. Kromě těchto projektů jsme v minulém programovém období Operačního programu Životní prostředí úspěšně podpořili 21 projektů částkou ve výši zhruba jené miliardy korun,“ doplňuje Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.
Nové stanice budou podle výkonného ředitele Svazu moderní energetiky Tomáše Buzrly hrát důležitou roli v dekarbonizaci tuzemského hospodářství. „Bioplyn a biometan představují zásadní prvek moderní energetiky. Jde o stabilní zdroje energie, které pomáhají uspokojit jak poptávku po elektřině, tak po teple,“ popisuje Buzrla.
„Česká republika má přitom v produkci bioplynu a biometanu dlouhodobě skluz, a pokud chceme posílit naši energetickou bezpečnost a soběstačnost, musíme výrazně přidat,“ dodává výkonný ředitel.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
