Koupit v květinářství řezanou květinu pocházející z Česka je těžší, než se zdá. Většina se sem dostane přes květinovou burzu v Nizozemsku, kam obvykle doputují z afrických plantáží nebo z Jižní Ameriky. V tuzemsku je pěstitelů málo.
Svatý Valentýn patří k hlavním svátkům všech květinářů. Řezané květiny se stejně dobře prodávají jen na Den žen nebo v období kolem Dušiček. Většina z nich ovšem pochází z dovozu. Nejčastěji z Nizozemska, kde se nachází největší evropská květinová burza. Právě tam se letecky nebo lodní dopravou dovážejí květiny vypěstované hlavně v zemích globálního jihu.
Řezané květiny dovezené do Česka v roce 2023 měly hodnotu 2,9 miliardy korun, přes dvě třetiny z nich doputovaly z Nizozemska. Tuzemská produkce květin v témže roce sice měla podle údajů ministerstva zemědělství a Svazu floristů a květinářů ČR hodnotu 2,8 miliardy, nicméně řezané na tom měly podíl jenom 98 milionů korun a řezaná zeleň 92 milionů. Hlavním oborem tuzemských květinářů je totiž pěstování balkónových, zálohových a hrnkových rostlin.
Kytky musela sbírat
Existují ovšem květinářství, která se specializují výhradně na květiny vypěstované v tuzemsku. Patří k nim například květinový ateliér Verbaskum, Louky květ nebo Kytky od potoka. Anna Plischke z ateliéru Verbaskum začala se zakázkovou floristikou z lokálních zdrojů před osmi lety, po čase se k ní přidala Monika Pospíšilová. Najít českého dodavatele řezaných květin byl ale nadlidský úkol.
„V začátcích jsem byla odkázaná na rostliny, které jsem šetrně sbírala ve volné přírodě. Postupně jsem si začala něco i sama pěstovat, ale věděla jsem, že to není efektivní cesta,“ popisuje Plischke. „Většina farmářů pěstuje i dnes hlavně pro svoji potřebu a floristé, kteří chtějí pracovat pouze s českými květinami, to mají těžké,“ vysvětluje Monika Pospíšilová.
Květiny pro zakázky získávají různými způsoby. Větší počet květin stejného druhu objednávají i u několika pěstitelů najednou. Spolupracují také s floristy, kteří pěstují květiny. „Máme opravdu dobré vztahy se svými konkurenty, kteří si pěstují vlastní kytky, protože jsou rádi, když si od nich koupíme jejich přebytky. Celkově se podporujeme v šíření společné myšlenky,“ uvádí Plischke. Verbaskum spolupracuje například s pěstiteli sdruženými v platformě pro ekologické pěstování květin k řezu Výkvět.
Stojí stejně jako z dovozu
„Spousta lidí má předsudek, že české kytky jsou jen luční kvítí a rychle vadnou, ale tak to není. Některé luční květiny mají při správném zacházení slušnou výdrž. Květiny od farmářů, které používáme, na loukách nerostou,“ vysvětluje Plischke.
Ateliér Verbaskum má i menší zahrádku v zahrádkářské kolonii, kde pěstuje pár druhů nenáročných letniček a trvalek, jako jsou floxy, čemeřice, kontryhel, černuchy, měsíčky, krásenky, afrikány, řimbaba nebo keře a traviny. „Je to nezbytný doplněk, ale nemůžeme úplně říct, že si pěstujeme vlastní květiny. Spíše si na zahrádce sem tam něco ustřihneme pro doplnění. Přidá to kytici často originalitu,“ dodává Plischke.
Kytku z dovozu prý floristky obvykle rozpoznají na první pohled. „Lokální květiny od našich pěstitelů nejsou jedna jako druhá, vidíte na nich drobné nedokonalosti. Každá je jedinečná, nemají vždycky tak velké květy a jsou čerstvější,“ vysvětluje Plischke. Květiny z dovozu musí splnit zažité estetické standardy a vypadat všechny naprosto stejně. Navíc se kvůli přepravě konzervují – používají se například postřiky, aby si květiny udržely vlhkost.
„Panuje zde očekávání, že pokud se jedná o českou kytku, měla by být levnější. Ale není to tak. Ceny lokálních květin jsou srovnatelné s těmi z dovozu,“ uvádí Plischke. V posledních letech ceny řezaných květin stoupaly především kvůli vyšší dani z přidané hodnoty nebo rostoucí ceně dopravy.
Sušené květy a rozkvetlé větvičky
Kytice z čerstvého materiálu tvoří floristky z ateliéru Verbaskum i během chladných měsíců. Pro větší pestrost do nich přidávají sušené květy. „Sušené květiny používáme spíše v doplňkové rovině, aby nepřebily život v čerstvé kytici,“ vysvětluje Pospíšilová.
V zimních měsících mohou kytici skládat i z různých druhů zeleně a větviček keřů nebo ovocných stromů. „Když větvičky dáte do vody, tak v pokojové teplotě rozkvetou. Přinášejí kytici proměnlivost a originalitu,“ dodává Pospíšilová.
Se správnou péčí může kytice vydržet čtrnáct dnů až měsíc. Důležité je často měnit vodu a vymývat i vázu. Občas zastřihnout konce, aby kytice snáze přijímala vodu. Dobré je podle floristek kytici po určité době rozvázat a případně z ní vyndat povadlé kusy. „Sušinu do květin nevkládáme jen tak, ale připevňujeme ji na drátek. Uschlý stolek totiž ve vodě podléhá plísním a kazí vodu,“ vysvětluje Pospíšilová.
Ani květiny z dovozu nejsou jedna jako druhá. Menší dopady na životní prostředí mají certifikované řezané květiny. Podle studie švýcarské poradenské společnosti Treeze, která se specializuje na hodnocení životního cyklu, jsou růže pocházející z farem v Keni s certifikací Fairtrade udržitelnější než ty, které se vypěstují ve sklenících v Nizozemsku.
„Úplně nejnižší kvalita – nejhorší podmínky při pěstování jak pro pracovníky, tak z hlediska použitých chemických látek – jsou supermarketové kytky,“ tvrdí Pospíšilová. Pěstitel se na tak nízkou cenu podle ní nikdy nemůže dostat.
Určitá sezónnost funguje i u kytek z dovozu. „Tulipány v listopadu prostě neseženete,“ uvádí Plischke. Naopak některé druhy květin, jako například pivoňky nebo jiřiny, jsou od tuzemských zdrojů i v běžných květinářstvích. „Tyto druhy jsou hodně choulostivé a je těžké udržet jejich kvalitu při dlouhém převozu,“ dodává Plischke.
Náhrada rašeliny i modernější skleníky
Pěstitelé květin v tuzemsku postupně využívají čím dál tím více prvků, které se osvědčily v ekologickém zemědělství. „Preferujeme květiny, které jsou vypěstované v eko režimu nebo od pěstitelů bez certifikace, kterým můžeme důvěřovat, že chemii nepoužívají. Vzhledem k tomu, jaké jsou možnosti, ale ve výjimečných případech vezmeme květiny i od někoho, kdo není v pěstování tak striktní,“ popisuje Plischke.
„Až na výjimky se nejedná o bioprodukci, ale spíše o takzvanou integrovanou produkci – tedy účelně využívající například biologickou ochranu rostlin na úkor chemické. Téměř celá produkce (více než 95 procent) je pěstována v krytých plochách (skleníky, fóliovníky) bez ornice, v umělých substrátech,“ říká Petr Nachlinger, místopředseda Svazu květinářů a floristů ČR.
„Dalšími ekologicky významnými faktory jsou obnova skleníků za modernější (úspora až 50 procent tepla). Do deseti let budou používány pouze tyto stavby, protože staré jsou již nyní nerentabilní,“ vysvětluje.
„V rašelinových substrátech se zase objevují náhrady rašeliny. Odhaduji, že do několika let bude alespoň polovina substrátů obsahovat náhrady rašeliny z 20 až 40 procent,“ dodává Nachlinger s tím, že žádné z těchto „eko“ opatření není nutně dražší než konvenční, někdy je dokonce levnější.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
