Přehrada Nové Heřminovy všechny obce před velkou vodou neochrání, potřeba jsou další opatření

Diskuse o stavbě přehrady Nové Heřminovy na Bruntálsku se stala kromě desetitisíců zničených domů symbolem loňských zářijových povodní. Nyní má stavba povolení, ale co dál?

Zátor na Bruntálsku se s loňskými zářijovými povodněmi vypořádával ještě na začátku tohoto roku. Není to poprvé. Povodeň vyplavila obec na Opavě, kde žije asi dvanáct stovek obyvatel, také v letech 1996 a 1997. Loňské škody jsou ale podle starostky Salome Sýkorové rekordní. Zasaženo bylo zhruba 250 budov, čtrnáct jich skončilo demolicí.

Starostka Sýkorová už v devadesátých letech došla k přesvědčení, že jediným řešením pro ochranu obce před říční povodní je přehrada Nové Heřminovy ve stejnojmenné obci, která leží zhruba osm kilometrů proti proudu Opavy. Hotová měla být podle prohlášení vlády z roku 2008 už v roce 2020. Její příprava probíhá téměř třicet let, nicméně poprvé se o ní začalo podle webových stránek Povodí Odry uvažovat již v roce 1911.

První plány po povodních z roku 1997 počítaly s úplným zaplavením obce Nové Heřminovy, ale nakonec se projekt o polovinu zmenšil. Stát některé pozemky vykoupil a lidé z Nových Heřminov se museli vystěhovat. „Celých dvacet let jsem věnovala strašně moc času a iniciativy tomu, aby byla přehrada. Přesvědčovala jsem i lidi v Heřminovech. Škody mohly být daleko menší, kdyby už stála,“ je přesvědčená Sýkorová, zatímco Ekonews doprovází do domu, který byl částečně vytopený.

Obyvatelé se kvůli povodni museli přesunout do horního patra, ale sousedé odvedle dopadli ještě hůře. „Z toho se stala hrubá stavba. Musíte mít pořád zapnuté vysoušeče a neustále větrat, aby stěny vyschly,“ říká starostka.

Starali se sami

Do Lichnova je to ze Zátoru nějakých sedm kilometrů, je zhruba stejně velký a leží i v podobné nadmořské výšce – 380 metrů nad mořem. Lichnovští nejvíce trpěli při povodni v roce 1996, o rok později se jim vyhnula. Od té doby ale obec budovala protipovodňová a protierozní opatření, kde to jen šlo. V krajině tak vzniklo několik poldrů či svodných a zasakovacích průlehů, které měly zachytávat vodu přitékající z kopců.

Ani loni v září do Lichnova ničivá povodeň nepřišla, nicméně neleží na Opavě jako Zátor – protéká jím řeka Čižina. „Jsme spíš lokalita, kterou i několikrát ročně postihnou přívalové srážky. Přijdou ve velkém úhrnu v krátké době, ale nepřitéká nám řeka z Jeseníků, což si museli vytrpět sousedi jako Zátor, Brantice nebo Krnov,“ říká místostarosta Lichnova Jan Gemela.

Vývoj kroků proti povodním na Bruntálsku téměř tři dekády zblízka sleduje Ivo Dokoupil, koordinátor Hnutí Duha Jeseníky, který žije v Branticích. Ty leží od Zátoru pouhé čtyři kilometry po proudu Opavy. „Navrhovali jsme jiná, efektivnější, levnější, přírodě šetrnější řešení. Ale betonová lobby od počátku prosazovala přehradu jako jediné možné řešení. Rozumné a podložené argumenty šly stranou,“ tvrdí. Poté, co z Nových Heřminov musely odejít asi dvě desítky rodin, však Dokoupil nechce stavbu přehrady dále blokovat.

„Viník jasný, řešení jednoduché“

Věci se daly rychle do pohybu po povodních, které začaly loni 13. září, a řešení bylo jediné – postavit přehradu. Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) označil za viníka nepostaveného vodního díla ekologické organizace, přestože pouze využívaly zákonem dané možnosti, a veřejné mínění měl na své straně. Stavba přehrady Nové Heřminovy získala územní rozhodnutí.

Příprava má trvat ještě minimálně dva roky. Nový harmonogram počítá s výstavbou v letech 2027 až 2032. Dílo na řece Opavě vyjde na necelých pět miliard korun, více než tři miliardy mají stát další protipovodňová opatření.

Dohady okolo přehrady ale ještě neskončily. Ekologická organizace Děti Země na konci letošního ledna podala v souvislosti s přehradou v Nových Heřminovech žalobu a napadla územní rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj. Předseda spolku Miroslav Patrik se domnívá, že ministerstvo se při vydání územního rozhodnutí nevypořádalo s připomínkami jeho organizace.

Přehrada jako základ všeho

Stát přesto přesvědčivě nevysvětlil, proč se za celých třicet let v lokalitě neudělala téměř žádná další opatření na řece Opavě a v její blízkosti, například zkapacitnění koryta, nebo některé menší poldry či tůně. Už od roku 2005 existuje například studie vodohospodáře Václava Čermáka z Unie pro řeku Moravu „Zkapacitnění koryta řeky Opavy a začlenění toku do struktury města“, která s přehradou nepočítá a navrhuje místo ní jiná opatření.

Plány pro vybudování opatření má Povodí Odry na svém webu už od roku 2014. Tlak veřejnosti po aktuálních povodních vyústil v Krnově v podepsání memoranda mezi Krnovem, ministerstvem zemědělství a Povodím Odry. Úpravy na Opavě se mají urychlit, aby byl Krnov alespoň částečně ochráněn.

Proč to nešlo dříve, vysvětlila Ekonews mluvčí Povodí Odry jednoduše: bez přehrady by prý opatření nefungovala. „Všechna navržená protipovodňová opatření jsou projektována jako funkční celek, jehož klíčovým prvkem je nádrž Nové Heřminovy. Všechna opatření tedy jsou počítána s tlumicím efektem vodní nádrže Nové Heřminovy. V současnosti se dokončuje příprava Vodního díla Nové Heřminovy a postupně budou zahajovány úpravy toku Opavy přes obce Zátor a Brantice,“ sdělila mluvčí Šárka Vlčková.

Ministerstvo zemědělství prohlašuje totéž. „Pokud by byly tyto úpravy (zveřejněné v roce 2014 Povodím Odry, pozn. aut.) již zhotoveny, tak bez přehrady by byly zničeny a říční hráze, které by byly zhotoveny, by naopak bránily návratu velkých vod zpět do koryta řeky Opavy. Primárně se tedy doposud prováděla opatření, která situaci vždy zlepšují, to znamená suché nádrže, které jsou na horní Opavě zhotoveny, měřicí stanice či říční hráze v Polské republice jako kompenzace za obchvat Krnova, který je součástí protipovodňové ochrany města,“ uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Zástupci ekologických organizací nyní aspoň navrhují výstavbu suchého poldru. Ten by na rozdíl od přehrady nebyl celoročně napuštěný, protékala by jím Opava a kolem by se mohl pást dobytek. Jen v případě hrozící povodně by se území vyklidilo. Argumentem je podle nich to, že výstavba a údržba poldru jsou snadnější a levnější. Největší tuzemský suchý poldr Žichlínek o výšce hráze téměř osmi metrů funguje na Moravské Sázavě už patnáct let. V blízkosti Pardubic u obce Kutřín se nyní staví poldr s hrází o výšce 17,5 metru, v přípravě je i poldr Skalička na řece Bečvě.

Bořitelé přehrad

Paradoxní na tom je, že mnohé evropské země přehrady v poslední době odstraňují. Španělsko například v roce 2022 podle britského serveru BBC nechalo odstranit 113 přehrad, v závěsu za ním se držely Švédsko a Francie. Důvodem je hlavně to, že přehrady jsou zastaralé a vysoké náklady na jejich údržbu převažují benefity.

Výzkum publikovaný ve vědeckém časopise Nature vypočítal, že říční toky ve 36 evropských zemích blokuje přes 1,2 milionu překážek. Asi 150 tisíc těchto „překážek“ na tocích je podle iniciativy za odstraňování přehrad Dam Removal Europe zastaralých. Do popředí se dostávají přírodě blízká opatření od opětovného meandrování řek přes výsadbu stromů a budování poldrů či tůní.

Přehrady mohou mít podle vedoucího Katedry fyzické geografie a geoekologie Ostravské univerzity Jana Hradeckého strategický význam jako zásobárny pitné vody. Vody bylo zatím vždy dost, ale s klimatickou krizí se to může změnit kvůli zvýšenému výparu a stavu krajiny.

„Problém je v tom, že se údolní nádrže veřejnosti prezentují jako všespásná řešení. Ony ale mají být jen jedním potenciálním dílkem v mozaice opatření,“ uvádí geoekolog. Hlavní úsilí by směřoval do jiných opatření. „Místo toho, abychom neustále řeky vracely do koryt, které vytvořil a neustále opravoval komunistický režim, měli bychom se zaměřit třeba na ochranu niv, kde se řeky mohou přirozeně vylít z břehů,“ tvrdí.

Jak pracovat s řekami

Přírodě blízká opatření zatím většina politiků podle Hradeckého upozaďuje nebo nevnímá jako nedílnou součást komplexních opatření. Sám aktuálně pracuje na strategickém dokumentu Politika krajiny, který zahrnuje závěry několik pracovních skupin a témat, jako jsou lesy, půda či voda. Jeho cílem je, aby dokument schválila vláda a do popředí se dostala opatření, která pracují s krajinou jako celkem a mohou zlepšit například plošnou retenci vody. Má být v souladu i se zákonem o obnově přírody (Nature Restoration Law), který členským zemím Evropské unie mimo jiné ukládá revitalizovat stovky kilometrů vodních toků.

„Už několik let je na stole otázka, zda nenazrál čas na změnu paradigmatu, jak s řekami pracovat,“ uzavírá Hradecký. Dokoupil z Hnutí Duha si myslí, že začít by se mělo už v lesích, kde řeky pramení. Například jesenické lesy postihla po povodních v roce 1997 kůrovcová kalamita. Lidé přitom těžkou technikou, s jejíž pomocí pokácené stromy odklízeli, vytvořili obrovskou síť lesních cest, které les odvodňují.

„Riziko povodňových škod se bude zvyšovat“

Podle britské studie „Nature-Based Solutions in Flood Risk Management“ mají také přírodě blízká opatření své slabiny. Jedním z problémů je neprokazatelnost jejich pozitivních dopadů. Snáze to jde u menších povodňových událostí, kde data jsou, hůře se to prokazuje u silnějších povodní. Účinky přírodě blízkých opatření je velmi náročné kvantifikovat, protože se vymykají tradičním metodám hodnocení protipovodňových opatření. Obvykle jsou například hráze odůvodněny pozitivním poměrem nákladů a přínosů, což potvrzuje, že náklady na výstavbu takových staveb se vyplatí, protože zabrání škodám na majetku, které lze vyčíslit.

Dalším problémem je, že přírodě blízká opatření často vyžadují více půdy než tradiční šedá infrastruktura, jako je třeba hráz. Obecně platí, že čím více je řešení založené na přírodě, tím je vyšší poptávka po půdě. Pozemky, které přírodě blízká opatření potřebují, jsou často ve vlastnictví soukromých osob, což může vést ke sporům.

Mezivládní panel pro změnu klimatu tvrdí, že „s vysokou jistotou“ se rizika vzniku škod způsobených povodněmi budou v Evropě zvyšovat, a to v důsledku měnících se hydrometeorologických podmínek. Zásadní přitom je, aby se odpovědní politici a úředníci problému věnovali soustavně, a nikoli pouze v případě, že jim hrozí blamáž.

„Všecko dobře dopadlo díky opatřením, která jsme realizovali. Skloňovalo se pořád slovo poldry, ale já jsem upozorňoval hlavně na to, že to slovo je podružné. Nejdůležitější je vytrvalost. Není to tak, že se člověk ráno probudí a řekne, je potřeba něco udělat a zítra to uděláme. Je to běh na dlouhou trať,“ říká místostarosta Lichnova Jan Gemela.

Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe.