Praha je horší než Ostrava. Znečištění vzduchu překračuje na mnoha místech zákonné limity

Lidé kvůli automobilové dopravě dýchají nejhorší vzduch v Praze v ulicích Ječná, Plzeňská a v dalších jedenácti lokalitách, kde byly překročeny celoroční limity Evropské unie pro koncentrace oxidu dusičitého. Světová zdravotnická organizace má navíc čtyřikrát přísnější limity než EU.

Celoroční měření pasivními vzorkovači spolku Senzorvzduchu odhalilo, že koncentrace oxidu dusičitého v Praze na hlavních dopravních tazích a v úzkých uličních kaňonech často překračují zákonné limity. Ty dosahují v Evropské unii 40 mikrogramů oxidu dusičitého na kubík vzduchu. Světová zdravotnická organizace (WHO) nicméně považuje za dlouhodobě problematickou už koncentraci ve výši deseti mikrogramů na metr krychlový. Podle zástupců hlavního města k porušení zákona nedochází.

„Závěr ze zjištěných výsledků je jasný. V bezprostřední blízkosti silně frekventovaných silnic, které se navíc nacházejí v uličních kaňonech, případně špatně provětrávaných místech velkoměst, může docházet k překračování dlouhodobého imisního limitu pro NO2. Měření potvrdilo, že čím blíže jsme ke zdroji znečištění, například k výfukům aut, tím více škodlivých látek, jako je NO2, vdechujeme,“ říká Markéta Schreiberová z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), který je hlavní autoritou v oblasti měření kvality vzduchu a vydal k projektu zprávu.

Ječná byla nejhorší

Celkově spolek Senzorvzduchu v rámci projektu ARAMIS sledoval 36 lokalit v Praze a Ostravě, přičemž v Moravskoslezském kraji výsledky měření dopadly pro obyvatele daleko lépe. Nejhorší výsledek se blížil 30 mikrogramům na metr krychlový a aktuálně platný limit nepřekročilo žádné stanoviště.

Z 24 pražských lokalit jich limit překročilo jedenáct. Vybrána byla místa s vysokou intenzitou automobilové dopravy v kombinaci s hustou zástavbou, ale také takzvané „pozaďové lokality“, dále od dopravy, například vnitrobloky škol.

Referenční stanice Legerova, která je tradičně „nejhorší“ oficiální stanicí ČHMÚ, naměřila roční průměr 38 µg/m³. Existují však daleko horší lokality, kde se doposud oficiálně neměřilo, ale zákonný limit se tam pravidelně překračuje.

Jedná se o ulice Ječná (58 µg/m³), V Holešovičkách (57,3 µg/m³), Plzeňská (57,2 µg/m³), Radlická / Klicperova (50,7 µg/m³) či Ječná / Štěpánská (50 µg/m³). Mezi další dopravní stanice s nesplněnými limity patří V Botanice (47,8 µg/m³), Želivského / Biskupcova (46,6 µg/m³), Spořilov (44,4 µg/m³), Patočkova (44,4 µg/m³) a Florenc (44,2 µg/m³), kde ale probíhaly stavební práce.

Těsně pod zákonným limitem skončily lokality Veletržní / Sochařská (39 µg/m³), Legerova (38 µg/m³), Bělocerkevská (37,6 µg/m³) a Flora (35 µg/m³). Nejlépe z testovaných dopravních stanic skončily Újezd (27 µg/m³) a Československé armády (32,8 µg/m³).

Významnou lokalitou projektu se stala ulice V Holešovičkách, kam se přesune oficiální měřicí stanice Praha 7-Holešovice. „Dlouhodobě v plánu je také nová stanice na Smíchově, počítáme s ní v rámci optimalizaci státní sítě imisního monitoringu,“ sdělila Schreiberová. Umístění stanic se vyhodnocuje každých pět let.

Za pět let budou přísnější limity

Koncentrace oxidu dusičitého výrazně klesá na prvních 100 metrech od silnice v otevřené krajině. Navíc zástavba mezi silnicí a vnitroblokem funguje jako bariéra, která brání šíření znečištění. To je sice dobrá zpráva, přesto na „pozaďových lokalitách“, jako jsou školní dvory a parky, byly loni naměřeny hodnoty v rozmezí 20,0 až 23,8 µg/m³. Od roku 2030 takové koncentrace už nebudou vyhovovat zákonnému limitu Evropské unie, protože se zpřísní na 20 µg/m³.

Například u ZŠ a MŠ Grafická byl roční průměr 23,19 µg/m³, v lokalitě Na Truhlářce 23,38 µg/m³ a u MŠ Jílkova 20,03 µg/m³. Nejnižší průměrná koncentrace byla zaznamenána na SPŠE Ječná ve výši 21,14 µg/m³, kde byl vzorkovač ale pod obrovským stromem.

„Tyto výsledky potvrzují, že i v méně zatížených oblastech se hladiny NO₂ pohybují nejen nad bezpečnými hodnotami podle Světové zdravotnické organizace, ale i nad plánovaným zpřísněním limitu pro oxid dusičitý od roku 2030 na 20 µg/m³. Doprava má přímý a dlouhodobý zdravotní dopad zejména na zdraví dětí v blízkosti školních zařízení,“ říká Michael Lažan, předseda spolku Senzorvzduchu.

Praha měření spolku neuznává

Metodu podle ČHMÚ zatím nelze označit jako referenční, tedy takovou, která by podle legislativy hlídala dodržování imisních limitů. „Nicméně výsledky ukázaly velmi dobrou shodu pasivních vzorkovačů s oficiálními stanicemi,“ píše ústav.

„Při dodržení doporučených postupů jsou pasivní vzorkovače Passam vhodné pro identifikaci kritických oblastí znečištění ovzduší,“ uvádí Schreiberová. V rámci projektu ARAMIS se už v tomto roce testuje metoda pasivního měření v „čistých lokalitách“ (venkovských pozaďových), aby bylo možné zjistit, zda dokáže změřit i nízké koncentrace NO2. Měření probíhá na dvou oficiálních stanicích v Churáňově a Tušimicích.

„Na základě letošních výsledků budeme diskutovat využitelnost této metody v ČHMÚ. Umíme si představit využívat metodu na indikativní měření, například ověřování modelových odhadů při hledání míst s největším znečištěním,“ dodává Schreiberová.

Vedení hlavního města ale metodu neuznává a trvá na výsledcích z oficiálních stanovišť. „Podle výsledků z automatického imisního monitoringu (AIM) nedochází v Praze k překračování ročního průměru koncentrací NO₂ stanoveného legislativou. (…). Naměřené koncentrace nelze přímo srovnávat s limitními hodnotami používanými při hodnocení kvality ovzduší dle zákona,“ sdělil mluvčí magistrátu Vít Hofman.

Novela zjednodušila vznik nízkoemisních zón

K vyšší kvalitě vzduchu v tuzemských městech by měla přispět novela zákona o ochraně ovzduší, která vstoupila v platnost v sobotu 1. března. Její součástí je například nová právní úprava nízkoemisních zón, která umožňuje obcím omezit provoz silničních motorových vozidel v určitých lokalitách na základě emisních kategorií.

Podle Lažana naměřené hodnoty ukazují, že bez podpory bezemisních způsobů dopravy a zavádění nízkoemisních zón nebude možné kvalitu ovzduší zlepšit. „Konkrétně v Praze je třeba urychleně realizovat opatření, která sníží intenzitu automobilové dopravy, zejména v historickém centru a okolí škol,“ říká. „Praha už nemá žádnou výmluvu, proč nízkoemisní zóny nezavést,“ dodává s tím, že z vybraných peněz by se mohla financovat veřejná doprava.

„Všechna opatření musí být dobře promyšlená, proveditelná a reflektovat potřeby všech obyvatel města. O konkrétních krocích se bude průběžně jednat,“ sdělil Hofman na dotaz, zda město hodlá zavést nízkoemisní zónu.

Lažan očekává, že jakmile začnou v roce 2030 platit přísnější limity, občané se začnou na základě výsledků z oficiálních měřících stanic soudit s městy nebo státem, pokud nebudou dodržovány. „V současné době tento limit není schopno zajistit jediné české město,“ upozorňuje Lažan.

„Z hlediska budoucích cílů pro rok 2030 je třeba zdůraznit, že emise NO₂ mají v Praze dlouhodobě klesající trend, což souvisí s modernizací vozového parku, přísnějšími emisními normami a zlepšováním dopravní infrastruktury,“ řekl Hofman. Stáří vozového parku v Česku se nicméně prodlužuje. V roce 2017 bylo průměrné vozidlo staré 17,5 roku, loni mu bylo 19,5 roku.