Farmář Karel Kalný ze statku Mitrov na Vysočině před pěti lety vyzkoušel se svým skotem regenerativní pastvu a nemohl už jinak. Opustil dokonce režim bio, protože regenerativní zemědělství považuje za prospěšnější pro krajinu i pro zvířata.
Masný skot Aberdeen Angus chová Karel Kalný už dvacet let, začínal v bio režimu. První inspirace přišla z knihy Johna Salatina, kterého Kalný navštívil na jeho farmě v americké Virginii.
Nelibě ovšem nese, co se pdle něj s bio certifikací časem stalo. „Dnes se bio vyrábí v chlívech, aby náhodou zvíře nepřišlo do styku s přírodou. Neříkám, že neexistují poctiví malí bio farmáři, ale většina vzniká ve velkých firmách ve chlívech. A inspektoři to ještě podporují, když zakazují zvířata vypouštět,“ vysvětluje Kalný, proč bio chov opustil.
Na regenerativní pastvu, která spočívá v přesunu stáda na jiné místo nanejvýš po 48 hodinách, přešel zhruba před pěti lety. Dodržet časový strop je přitom podle Kalného klíčové. „Stádo necháte louku spást rychle a intenzivně, rozdupat drny, aby se mohly obnovit a vznikl prostor pro nové rostliny. Zpět se vrátí zhruba za šest týdnů, až porost zregeneruje,“ líčí farmář. Díky tomu na většině pozemků zdvojnásobil produkci.
„Kráva v podstatě veškerý porost zkrátí na sedm až deset centimetrů, což je optimální délka pro regeneraci. Nejdřív vezme, co jí nejvíce chutná, plevelu, jako jsou třeba bodláky, si nevšímá. To, co jí, se pak snáze obnoví, čímž se vlastně plevely postupně vytrácejí,“ vysvětluje Kalný. Tím, že kráva některé plochy rozdupe, trávě pomůže, aby se obnovovala, vytvořila nové odnože. „Sežrat, rozšlápnout, odejít. To je její denní práce,“ říká s nadsázkou farmář.
Vyzkoušel si, že jednak jsou z takové louky větší výnosy a jednak je sklizený porost výživnější, protože je druhově pestrý. Převažují v něm rostliny, které krávám více prospívají. Navíc pastvinu nemusí vůbec dosévat, semenům akorát správným režimem vytvoří lepší podmínky, aby se uchytily.
Kráva musí odpočívat
Po přechodu na regenerativní pastvu také pozoruje, že zatímco některé krávy se pasou, jiné polehávají a přežvykují daleko více, než když zůstávaly dlouho na jednom místě. „Kráva nemá žrát celý den, tím jen uklízí, neroste, dává zásobu do bachoru. Komfortní stádo je takové, kde dvě třetiny polehávají a jen třetina se pase, optimálně čtyři až šest hodin denně,“ říká.
U skotu je klidová fáze poměrně důležitá. Objem, který do sebe totiž kráva pasením dostala, nyní první z žaludků, kam tráva putuje nejdřív – bachor – pošle zpět do jícnu. Kráva potravu znovu přežvýká, aby se lépe strávila v dalších žaludcích. „Celý ten systém žaludků a předžaludků je dokonalá mašina, která z trávy vyrábí protein,“ pochvaluje si farmář.
Tvrdí, že zatímco skot v konvenčním zemědělství má poměr mastných kyselin omega 6 a omega 3 i 12:1 (té první má lidstvo aktuálně nadbytek, pozn. aut.), v jeho masu je poměr 1:1, na což si nechal udělat laboratorní rozbory. Běžně se krávy krmí zrním a šrotem. Správný poměr může zajistit jen strava, která je převážně založená na zeleném porostu.
„Dělám to kvůli svým dětem, abych kompenzoval negativní vliv stravy, kterou dostávají mimo domov. Dělám jim krevní rozbory a u dcery, která se pět dní stravuje mimo domov, jsou poměry omega mastných kyselin horší. Tak se to snažíme alespoň o víkendech dohnat,“ líčí Kalný. „Regenerativní zemědělství by měl dělat každý, kdo chce vyrábět kvalitní potravinu,“ je přesvědčen.
Sám prý pozná kvalitu i na chuti. Všichni rodiče a lidé obecně by se měli více zajímat o to, co jedí oni i jejich děti, uvádí. „Já to vysvětluji třeba na hamburgeru z McDonaldu. Rozložte ho na jednotlivé složky a zjistíte, že zvlášť je to nechutné. Dohromady je to ale namíchané tak, aby to bylo poživatelné,“ říká.
Vepřové z chlíva smrdí
Spolu se skotem chová Kalný prasata. A na pasené čuníky nedá dopustit. Na statku Mitrov tvoří tráva polovinu prasečího jídelníčku.
„Poznáte to už na tom, jak je maso cítit. Když máte čuníka celý den v chlívku a krmíte ho jen zbytky a zrním, tak jeho maso vyloženě zapáchá. Naše vepřové cítit není, navíc má více svaloviny a méně tuku,“ tvrdí. Aktuálně ho trápí, že kvůli podezření na prasečí mor na Liberecku nesmí mít na Moravě prasata venku na pastvině, což je v rozporu s jeho přesvědčením.
Podobně chová i kury na maso. Jako příklad špatné praxe uvádí, když se farmáři chlubí volným výběhem, ale při bližším zkoumání se jedná spíše o blátivý dvorek, protože slepice všechno zelené okamžitě spasou.
Jako jediné řešení vidí mobilní kurníky, které má i on sám. V tomto systému se kur neustále přesouvá z jedné plochy na druhou, díky čemuž se porost může obnovovat. To je jeden z dalších důvodů, proč se odklonil od certifikace bio. Úředníci prý mají s mobilními kurníky problém z hlediska velikosti. Že je přesouvá z místa na místo nechtějí brát v úvahu.
Zbytečná cesta na jatky
Stejně jako ostatní farmáři i Kalný říká, že nejlepší by bylo, kdyby mu úředníci přestali klást překážky. Například by zrušil povinnost zaorávat hnůj, protože orba půdě škodí a s regenerativním přístupem se neslučuje. Rovněž by chtěl legislativně usnadnit domácí porážku. Nedává mu smysl, že zvířata se musejí vozit přes půl republiky na jatky a při transportu trpí.
Odbyt pro své produkty si prý najde sám tím, že zdůrazňuje výživové benefity a přínosy pro krajinu. Díky vlastní porážce se nyní snaží přesvědčit další regenerativní farmáře, aby svá zvířata bourali u něj na statku. Zároveň by tak vytvořil síť dodavatelů pro své prodejny. Aktuálně má jednu na farmě Mitrov a druhou v Brně. V následujících měsících se ale chystá „dobýt“ i Prahu.
„Hledáme lokalitu, ideálně někde v širším centru, a dávám dohromady zhruba pět farem s regenerativní pastvou, nebo alespoň v režimu bio,“ plánuje Kalný.
Partnerem tohoto článku je společnost Nestlé.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
