Vodáci hlásí nejhorší začátek roku za posledních deset let. Důvodem je zima chudá na sníh a minimální srážky. Málo vody v řekách žene turisty na celoročně splavné řeky, kde se jich v létě vystřídá až 800 tisíc. Zájem o tento sport totiž neuvadá, i když mu horšící se klimatické podmínky nepřejí.
Bývalo zvykem, že když na jaře tál sníh, sjížděli zapálení vodáci divoké úseky horních částí potoků a řek. Poslední roky se ale tato kratochvíle přesouvá z jara do ledna či února, kdy odtaje to málo, co napadne. Kvůli klimatické změně se na počasí nedá spolehnout jako dřív.
„Je to velmi krátké období a nedá se přesně určit, kdy přijde. Dříve trvalo třeba dva až tři týdny, dnes jen dva dny v roce. Letošní rok je navíc výjimečný tím, že nebyl sníh a skoro nepršelo, takže není sjízdné nic. Situace je naprosto tragická,“ líčí situaci předseda Asociace vodní turistiky a sportu Petr Ptáček.
Zatímco v minulých dekádách vodácká sezona typicky začínala zhruba v dubnu, dnes už podle jeho slov v podstatě neexistuje. „Je jedno, co je za měsíc, jakmile zaprší, vyráží se okamžitě na vodu. Kdo si to hned nesjede, druhý den už nemá na čem,“ pokračuje Ptáček.
Statisíce „solárních jezdců“
V květnu začíná turistická sezona na celoročně splavných úsecích řek, jakou jsou Vltava, Otava či Lužnice. Vodáci jejich návštěvníkům podle Ptáčka někdy říkají „solární jezdci“, protože vyhledávají hlavně slunečné dny a příliš jim nevadí, když je vody málo.
Přes léto je podle dat, která asociace shromažďuje, na řekách až 800 tisíc lidí. Skrze informace od půjčoven zároveň dokáže odhadnout, že jen Vltavu splavuje okolo 300 tisíc lidí každý rok. „Overturismus“ si vybírá svou daň v podobě odpadků a dalšího znečištění. Podle Ptáčka se to vodáci snaží alespoň dvakrát v roce kompenzovat jarními a podzimními úklidy na tocích.
Úbytek vody v řekách pozoruje i Dušan Jakubec, provozovatel Půjčovny lodí Lužnice, Otava, Sázava, Vltava. Co se dnes považuje za normální stav řeky, prý bylo ještě před dekádou vnímáno jako podstav. „Dříve jsem nehlídal splavnost vůbec, teď pořád. Srážky jsou zároveň nárazové. Třeba na Otavě se stane, že po velmi silném dešti najednou naskočí třetí povodňový stupeň, tak to mívám strach, aby se někdo neutopil,“ říká Jakubec.
Potvrzuje, že zájem o sport spíše narůstá. „Jezdit na vodu je móda. Když je hezky, tak skousnou i méně vody, “ říká. Zatímco dříve byly lodě vyrobené z laminátu, dnes převažují plastové, což je podle Jakubce výhoda, protože při kontaktu s kameny hned neprasknou. „To se teď hodí, protože na hezkých úsecích se drhne častěji,“ vysvětluje.
Za záchranu perlorodky
Větší regulaci turismu na řekách by uvítal hydrobiolog, který si přál zůstat v anonymitě, protože téma podle něj vzbuzuje hodně emocí. „Základní princip je, že se chováme tak, jako bychom měli na vše nárok. Jenže příroda není nároková, nezajímá ji, že mám dovolenou a chci si to užít,“ uvádí.
„Také bychom si měli klást otázku, jestli sporty jako vodáctví či lyžování dále udržovat, když jim podmínky už nepřejí. Ty ekosystémy po nás chtějí větší ohleduplnost a snahu je pochopit, ale my nejsme schopni si odříct své libůstky,“ vysvětluje.
Kvůli ochraně vzácných druhů rostlin a živočichů – konkrétně perlorodky říční, která patří mezi zvláště chráněné druhy – se snaží počet vodáků už dvacet let regulovat správa Národního parku Šumava. Splouvání Teplé Vltavy (hlavní pramenná větev Vltavy, pozn. aut.) začalo být problémem s prvními půjčovnami lodí. Eskaloval v letech 2002 až 2003, kdy úsekem proplulo okolo dvanácti tisíc lodí ročně.
„Splouvalo se živelně, bez ohledu na stav vody. Tisíce lidí se brouzdaly v řečišti, dna lodí se dřela o dno a stav říčního biotopu se viditelně horšil. Na větvích vrb u řeky visely vytrhané trsy vodních rostlin a věděli jsme, že s tím musíme něco udělat,“ líčí Eva Zelenková z Oddělení vod a mokřadů Národního parku Šumava.
Omezení prospělo přírodě i vodákům
Vedení parku tak začalo od roku 2004 dění na řece pravidelně sledovat, přičemž vše nakonec vyústilo v hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA). Z něho vyplynuly poměrně přísné limity – minimální hladina pro splutí a počet lodí, které mohou splout za určitou časovou jednotku. Správa parku vytvořila registrační systém a při rizikových průtocích ustanovila povinnost splouvání s průvodci. Nejpřísnější omezení platí na úseku mezi Soumarským mostem a Pěknou. V květnu je splouvání řeky povoleno pouze o víkendech, od června do října pak denně.
„Vodáci to nejprve brali jako zásadní problém, protože na vodu mohla jen desetina lidí v porovnání s původní situací. Postupně ale začali systém akceptovat. Dnes ho dokážou i ocenit, protože díky omezení počtu lodí si mohou vychutnat splouvání klidovým územím bez davů. A ozdravil se i ekosystém,“ sdělil Ekonews mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák. Za registraci se online platí 600 korun, na dodržování pravidel dohlíží strážní služba.
Obecně se kvalita vody od devadesátých let zlepšila, i když sucho snižuje průtoky, kvůli čemuž se i méně ředí splaškové vody. A ty životu v řece neprospívají. Vodáky ale prý nejvíce trápí neprůchodnost českých řek. „Chceme, aby řeky byly řekami, což už nejsou. Je to samý jez, vzdutí,“ stěžuje si na fragmentaci toků Ptáček.
V Česku je dle Komory obnovitelných zdrojů energie zhruba 1400 malých vodních elektráren (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR uvádí 1600, pozn. aut.). V Česku se jeich počet za posledních patnáct let zvýšil zhruba o tisícovku, uvádí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Odhaduje se, že dalších příčných překážek na řekách je ještě dvakrát tolik. Agentura aktuálně provádí pasportizaci řek, po které by mělo být o něco jasnější, jak to s bariérami vlastně je.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
