Václav Kurel se před pár lety rozhodl přispět k boji proti klimatické změně. Rozjel proto projekt Carboneg, kdy láká na jedné straně zemědělce, ať začnou hospodařit jinak (hlavně bez orání), a pomáhají mu lapat CO2 a na druhé straně firmy, které si chtějí vyzmizíkovat část uhlíkové stopy.
Regenerativní zemědělství a možnost zachytávat CO2 do půdy Václava Kurela zaujalo, když přemýšlel, co dělat. „Začali jsme to blíže zkoumat a mě to nadchlo, protože v tom vidím opravdu velký potenciál, který můžeme dobře realizovat tady u nás, a zároveň jde o koncept, který může být finančně soběstačný, nezávislý na nějakých dotacích,“ popisuje.
Regenerativní zemědělství je založeno na co největší podpoře půdního života. Proto by se mělo minimálně orat, protože tím se celý život v půdě převrátí, vyplaví se ven a zničí. Eliminovat by se měla i všechna chemická hnojiva. „Ta fungují, jako když máte berlu, která potlačuje snahu rostlin a půdního života něco vytvářet, snažit se a zároveň i některé živiny ničí,“ vysvětluje zakladatel Carbonegu. Půda by také měla být neustále pokrytá něčím živým, aby nebyla odhalená, protože když se zorá a vznikne čisté pole, tak je mrtvá. Míchat by se měly různé plodiny a ideálně by se na poli měla pohybovat zvířata.
Nyní má Kurel dohodnuté první zemědělce, se kterými zahajuje spolupráci. Nejprve musí, nejlépe po sklizni, změřit množství uhlíku v půdě. Poté je třeba zavedení řady opatření a za rok se bude měření opakovat a zjišťovat, o jaký jde rozdíl.
Odběr vzorků půdy. Foto: poskytnuto společností Carboneg
„Za množství uhlíku, které farmáři dostanou do půdy, vyplatíme odměnu. Ta bude financovaná díky offsetům, které vystavíme na dané množství uhlíku,“ popisuje konkrétní postup.
Offsety, neboli kompenzace za vytvořenou uhlíkovou stopu, respektive její část, začínají být nyní poptávaným artiklem. Společnosti se pod tlakem zvenčí i zevnitř musí snažit snižovat svou uhlíkovou stopu a tam, kde to nejde, většinou hledají, jak ji vykompenzovat. Což se dnes děje převážně skrze sázení stromů.
První zájemci o lapání uhlíku
Jedním z farmářů, kteří do projektu od počátku jdou, je Erich Vodňanský, hospodařící na pěti stech hektarech na stejnojmenném statku v Blíževedlech v severních Čechách.
Ten už nyní v podstatě všechny „podmínky“ regenerativního zemědělství plní a jak sám říká, je škoda, že si nezměřil množství CO2 v půdě už před pěti lety. Nicméně se k tomu chystá nyní po sklizni na vyčleněných dvě stě hektarech a sám je zvědavý, zda uvidí po roce nějaký efekt.
„Pluh nepoužívám přes deset let, půdu zpracováváme dle požadavků rostlin na různé hloubky radličkovým či talířovým diskovým kypřičem. Sejeme částečně i přímo do rostlin. Tam, kde sejeme jařiny a tedy necháváme půdu přes zimu, tak ji nikdy nenecháváme odkrytou, ale vždy s nějakou skladbou meziplodin,“ popisuje jen část jejich strategie. Další zahrnují důkladné střídání plodin, luskovin, obilnin, olejnin a jetelovin tak, aby mohli ušetřit přípravky na ochranu rostlin i umělá hnojiva. Na druhově bohatých pastvinách pasou stádo skotu, přes zimu ustájené, čímž získávají hnůj třeba pro chmelnice.
Zemědělců jako je Statek Vodňanský je ale jako šafránu a je otázkou, zda se podaří nalákat i velké podniky. Pokud budou začínat z tradičního zemědělského přístupu extenzivního hospodaření, budou totiž muset počítat s určitým poklesem výnosů.
„Stávající konvenční způsob hospodaření je slepá cesta, už v něm nelze dál pokračovat. Z půd se pouze stávají skoro pouště a držáky na rostliny. Takže zemědělci na změnu slyší a i reagují na to, že jim poskytujeme podporu, ne jenom finance, ale i know-how, budeme je vzájemně propojovat, školit,“ je optimistou Kurel.
Získat i velké zemědělce
Věří proto, že se mu podaří získat i některé velké zemědělce. Nicméně oproti prvním plánům už přestali klást důraz na co největší plochu u zemědělců. Počítá s tím, že do konce září získá farmáře dohromady se zhruba pěti tisíci hektary, do konce roku by rádi plochu ještě zdvojnásobili.
„Mě na tom obrovsky láká ten potenciál. Kdyby se v celém Česku na zemědělské půdě hospodařilo regenerativním způsobem, tak tím můžeme zachytit veškeré emise, které u nás vyprodukujeme,“ dodává.
V Česku jsou čtyři miliony hektarů zemědělské půdy. Propočty Carbonegu mluví o tom, že na jednom hektaru se dá zachytit od deseti do šedesáti tun CO2 za rok. Cena za tunu CO2 je 250 korun, takže odměna pro zemědělce vychází na 2500 až patnáct tisíc korun na hektar. I nejnižší částka je podle Kurela při dnešních výnosech zajímavá.
Objevují se ale i skeptičtější názory. Jan Frouz, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, pro Aktuálně.cz uvedl, že zemědělské pozemky už mají uhlíku docela hodně a maximálně je u nich potenciál jedna tuna na hektar a rok. Podle Václava Kurela vyjadřuje Frouz názor mnoha českých odborníků.
„Je to dáno tím, že oni nikdy žádný nárůst nenaměřili a ani nemohli, protože se nikde nehospodaří regenerativním způsobem. To, že někde přidávají do půdy organický materiál totiž zdaleka nestačí, protože tím jen kompenzují ztráty v důsledku orby, a jiné,“ reagoval s tím, že zkušenosti a výsledky v zahraničí se u nás neberou vážně, protože máme údajně „specifické“ podmínky.
Podle Miroslava Kundraty, enviromentalisty a ředitele strategického rozvoje Nadace Partnerství, je třeba nyní data ze zahraničí především ověřit v českých podmínkách. „Ukládání uhlíku do půdy má velký potenciál, který se učíme teprve poznávat. Například ukládání uhlíku do půdy funguje velmi dobře v USA nebo Austrálii, ale není ověřeno, jak funguje v naší zeměpisné šířce. Je velká proměnlivost ve vlastnostech půdy, a ne v každé půdě tento mechanismus funguje stejně. Je potřeba také ověřit potenciál pro ukládání uhlíku například v rašeliništi či mokřadech,“ uvedl Kundrata na nedávném webináři Jak na uhlíkovou neutralitu pořádaném organizací No Greenwashing.
Kvalitnější výnosy s nižšími náklady
Podle Kurela má přitom samotné regenerativní zemědělství i řadu dalších benefitů, jako je větší biodiverzita v krajině, odolnost proti dopadům klimatické změny, zdravější potraviny, půdu, spodní vody. Lepší je i místní koloběh vody, protože půda bohatá na humus má velkou schopnost vodu vázat.
Nevýhodou, kterou sám zmiňuje i šéf Carbonegu, může být v průběhu času změna nakládání s půdou, například kvůli novému majiteli, pronajímateli. Ten ji třeba vrátí do dřívějšího režimu a znovu začne orat. Nebo může přijít nějaká přírodní katastrofa jako záplavy. „Proto nabízíme pětileté smlouvy, které jsou dostatečné k tomu, aby zemědělce přesvědčily, že tahle cesta je účinná, že funguje, a aby poznali, že po pěti letech mají stejně dobré výnosy, respektive kvalitnější s mnohem nižšími náklady,“ uvádí Kurel. Výnosy sice mohou být nižší, ale mizí náklady na orbu a chemická hnojiva, takže zisky by měly být vyšší. I díky možnosti vyšších cen za zdravější potraviny.
Nicméně z důvodů výše zmíněných rizik bude Carboneg vyplácet odměnu „pouze“ za osmdesát procent uloženého CO2. Tím vznikne určitá rezerva pro případ, že se časem nějaký uhlík dostane do atmosféry zpět.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
