Obchodní řetězec Makro, provozující v Česku třináct velkoobchodů, má cíl snížit do roku 2030 emise v tak zvaném Scope 1 a 2, což jsou emise z vlastního provozu, o šedesát procent. Zatím je zhruba na půli cesty. Největší položku přitom v tomto směru dělá elektřina, poté chlazení a topení, uvádí Martin Čivrný, který má v Makru na starosti udržitelnost od června loňského roku.
V žebříčku udržitelnosti, který společnost Impact Metrics (sesterská společnost Ekonews) poprvé publikovala právě za obchodní řetězce před třemi měsíci, drží Makro podle dat za rok 2019 druhou příčku. Velkou roli hrálo kromě hodnoty dat to, kolik jich daná společnost o sobě zveřejňuje. Další žebříček srovnávající finanční instituce bude publikován příští týden.
Jaké má Makro závazky týkající se snížení uhlíkové stopy?
Máme celofiremní závazek snížit naši uhlíkovou stopu v letech 2011 až 2030 o polovinu, což konkrétně znamená o 38 procent menší spotřeba elektřiny, o třináct procent menší spotřeba tepla, devadesát procent méně úniků chladiv na našich prodejnách, výrazné snížení spotřeby papíru, emise firemních automobilů, omezení služebních cest. V rámci evropského „Code of conduct“ jsme se jako skupina Metro Group zavázali k uhlíkové neutralitě do roku 2040, a to především skrze vlastní investice do technologických a inovativních ekologičtějších řešení. Neutrality chceme primárně dosáhnout vyvarováním se produkce CO2 emisí, případné rozdíly plánujeme kompenzovat podle tak zvaného Gold Standard.
Pokud jde o zmíněné snižování emisí, jak jste daleko a co vás ještě čeká?
Emise rozdělujeme na Scope 1, 2 a 3, přičemž v „3“ jsou emise dodavatelských výrobků a jejich řetězce,, které my jako obchodník ovlivňujeme těžko. Přesto jsme se zavázali ke snížení Scope 3 emisí o patnáct procent do roku 2030 oproti roku 2018. V sekci 1 a 2 je uhlíková stopa, kterou produkujeme pouze my jako firma, například úniky chladiva, spotřeba paliv nebo vytápění. Zde máme plán snížit vlastní emise až o šedesát procent, přičemž je počítáme na metr čtvereční prodejní a distribuční plochy. Zde jsme již mezi roky 2011 až 2019 dosáhli snížení o 34 procent.
Z čeho vzniká ve vašem byznysu nejvíce emisí?
Z pohledu obchodů vzniká nejvíce emisí spotřebou elektrické energie, to dělá šedesát procent, dále úniky z chladících jednotek, což je přibližně dvacet procent, a vytápění dělá deset procent. Zbylé emise tvoří spotřeba papíru, využívání firemních vozů a služební cesty. Dlouhodobě pracujeme na snížení a postupně vyměňujeme chladící jednotky na všech našich obchodech v Česku. Již se povedlo vyměnit chlazení na obchodě v Průhonicích u Prahy a v Hradci Králové, postupně probíhá výměna i na zbylých obchodech.
U elektřiny jste dříve zmiňoval, že je snaha přecházet na obnovitelné zdroje, ale že jde o celofiremní dodavatelské smlouvy. Kde se tedy dá ušetřit kromě snížení spotřeby?
Z velké části se vše řeší korporátně na základě tendrů, které snižují cenu na takovou úroveň, abychom fungovali nákladově efektivně s ohledem na spotřebu. Velkým tématem pro nás je strategie, jak snižovat spotřebu elektřiny i chladiva. Některé naše prodejny jsou z let 1990 až 2000 a je třeba je postupně renovovat, momentálně držíme frekvenci dvou upravených obchodů za rok.
Pokud jde o ta chladící zařízení, tam jde o snížení úniků v trubkách anebo v chlaďácích, které bývají i otevřené?
Zaměřujeme se na obojí. Dnes jsou všechny nové chlaďáky už uzavíratelné, to je podstatná úspora. Je to sice částečně na úkor zákaznického komfortu, protože otevřený regál je impulzivnější pro nákup, ale uzavřené jsou běžný standard a úsporou na energiích jsou nejlepší. Další úsporou, hlavně z hlediska emisí CO2, je projekt F-Gas-Exit, kdy jde o to odstranit z chlazení F plyny (používají se v chlazení a sice nepoškozují ozónovou vrstvu, ale mají vliv na globální oteplování, pozn aut.). Narážíme na ale to, že jsou v každé zemi jiné pobídky.
O co jde přesně?
Dotační titul je v Česku strukturován jinak než třeba v Německu. Kdybychom implementovali německý vyšší standard, což jsme chtěli, tak bychom si nesáhli na investiční pobídku, která je teď nastavena pro český trh. Kdyby byly pobídky pro celou unii stejné, mohli bychom nakoupit technologie v obrovských množstvích, a ne v každé maličké zemičce jednat s vládou a mít tak v každé zemi jiné řešení.
Zmiňoval jste možný přechod na obnovitelné zdroje, uvažujete třeba o solárních panelech na vaše střechy či jinam?
Pár let zpět jsme si dělali byznys case, kdy jsme si to celé spočítali. Největší problém byl s nosností střechy, většina našich obchodů má ocelové konstrukce, které neunesou stejnou zátěž jako betonové. Podobně to bylo i s projektem na šedou vodu, taky se počítalo pár let zpátky, ale návratnost nám ekonomicky nevycházela. Investice by znamenala přebudovat všechny střechy, ale to by ekonomicky nedávalo žádný smysl. Nicméně technologie jdou dopředu, třeba panely se ztenčují a zmenšují, existují solární pásy, takže to máme na radaru. V blízké budoucnosti rozhodně přijdeme s řešením, které pro nás bude schůdné.
Máte své dodávky na rozvoz, služební auta. Máte nějaké plány v tomto směru, zkoumáte elektro auta?
Naše auta, i auta našich logistických partnerů, musí splňovat přísné emisní standardy EURO VI. V rámci zákonných norem neustále pracujeme na zvýšení vytíženosti vozidel, abychom najednou přepravili co nejvíce zboží. U každého vozu balancujeme mezi objemem a hmotností zboží tak, aby auto vždy odjelo co nejplnější, a společně s našimi prodejnami a dopravními partnery hledáme vhodné řešení na minimalizaci zpětného toku. Zabýváme se také tak zvanou reverzní logistikou, kdy zajišťujeme přesun neprodaného zboží a reklamovaných výrobků zpět k prodejcům, od nichž bylo zakoupeno nebo kteří jsou ochotni zboží odkoupit a znovu zpracovat.
Elektroauta zatím nejsou na pořadu dne?
Máme na papíře pár projektů, kdy bychom třeba zaváželi v městech poslední míli elektromobily, například v centru Prahy. Nemáme vytendrovaná auta, ale máme to spočítané. Přemýšlíme i o využívání motorek. Prodejna bude vždy takový depot pro poslední míli. Zaměstnancům v pražském kampusu jsou pro služební cesty k dispozici dva elektromobily, které slouží jako „poolové“ vozy pro cesty po Praze a do distribučního centra v Kozomíně. Jedná se o dva vozy značky Renault Zoe, které se rezervují jednoduše prostřednictvím aplikace.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.