Mike Volařík, který pochází ze známé vinařské rodiny, má v rodném Mikulově velké plány. Na pozemcích, který on a jeho rodina na různých místech ve městě vlastní, chce vybudovat několik hotelů a komplex apartmánů tak, aby byly co nejvíce udržitelné.

„Cíl nejsou peníze, cíl je stavět krásné ekologické věci. V každé zemi je nějaká top destinace. Mikulov má víno, wellnes, cykloturistiku, je 2,5 hodiny z Prahy, z Brna čtyřicet minut, z Bratislavy hodinu deset, z Vídně hodinu, nedaleko je Pálava, Valticko Lednický areál. Když přidáme krásnou architekturu a ekologii, bude to svítit do okolí,“ vypočítává jednačtyřicetiletý podnikatel. Mike si říká od té doby, co studoval v Americe, kde to bylo jednodušší, než se představovat jako Miroslav.

Jeho plány jsou velké a všechny omotává tenká zelená niť. Fungující základ jeho podnikání dnes tvoří firmy na výrobu značících technologií (Bottling Printing) a v Mikulově otevřený první zrekonstruovaný Hotel Volarik. K němu má přibýt nejprve designový hotel a apartmány, ty by se měly začít stavět už příští rok. Třetím projektem je family rezort a posledním velké lázeňské centrum.

Mike Volarik sice začal designový hotel a apartmány chystat s místními architekty, ale nakonec se kvůli snaze mít projekty co nejméně energeticky náročné a ekologicky vymazlené obrátil na Seana Cliftona. Což je architekt londýnského studia Jestico+Whiles, který v Česku stojí například za projektem Sakura sbírajícím světová ocenění za progresivní projekty.

Šedá voda i ovčí vlna

Jak měl vypadat designový hotel Konšelé, už měl Mike Volařík narýsováno, vydáno bylo i stavební povolení. Pak ale šly nahoru ceny stavebních materiálů, a proto se rozhodl projekt ještě předělat a zároveň i více ozelenit. To má na starosti právě architekt Jestico+Whiles.

„Zkoumá, jestli jsme využili maximum ekologických věcí, které můžeme, například chceme mít tepelná čerpadla, rekuperaci, instalovat trojskla, zadržovat vodu, používat šedou vodu,“ popisuje podnikatel. S architektem se zamýšlí i nad tím, jak snížit úniky tepla třeba tím, že hotel bude mít méně úhlů nebo jaké použít izolační materiály. „Možné jsou buď umělé, anebo ovčí vlna, která je třikrát dražší, ale potřebujeme jí o dvě třetiny méně, vydrží tři sta let a je organického původu,“ vysvětluje.

„V projektu hotelu je navrženo úctyhodné množství udržitelných technologií, a pokud se podaří vše zrealizovat, bude to na české poměry velmi šetrná stavba. Investor bere v úvahu všechny zásadní oblasti environmentální udržitelnosti, jako je spotřeba energie z obnovitelných zdrojů, šetrné zacházení s dešťovou i šedou vodou, recyklace materiálů a použití velkého množství zeleně,“ uvádí k Volaříkům plánům architektka Kateřina Eklová, která je zároveň spoluzakladatelkou iniciativy Rethink Architecture propagující udržitelnost v architektuře.

Jak Kateřina Eklová dodává, projekt by mohl být ještě udržitelnější, kdyby se podařilo využít původní budovu, zásadně ji zrenovovat na nízkoenergetický standard a doplnit šetrnými technologiemi. „Tím se totiž významně šetří zabudovaná uhlíková stopa budovy. Ne vždy je to však možné z technických nebo funkčních důvodů, kdy se stará budova dá na novou funkci přizpůsobit jen obtížně,“ vysvětluje.

Co zbouráme, znovu využijeme

Minimálně zčásti se o to snaží i Mike Volařík. Budova designového hotelu má být vystavěna z bývalé budovy Vinařství. Tato budova je částečně z místního vápence, který půjde použít buď do zahrady či interiéru, anebo alespoň rozdrcený například jako podklad pro cestičky. Tašky na střeše jsou v dobrém stavu a měly by jít prodat.

Podle Volaříka je zásadní, aby se obzvláště v nynější době energetické a materiálové krize, všichni naučili již vyrobené materiály znovu využívat. „Bourání a rozložení budovy trvá kvůli tomu déle, prodraží se, ale zase se to vykompenzuje tím, že minimálně část věcí prodáme či znovu použijeme,“ doplňuje.

Celý apartmánový projekt má být co nejméně energeticky náročný. Na střechách, případně i na parkovišti, budou fotovoltaické panely. Součástí by měly být i zelené střechy, balkóny. „Cíl je koukat se z letadla a vidět park, ne barák,“ má představu Volařík a doplňuje, že zeleň navíc působí i jako přírodní klimatizace.

Český podnikatel zároveň ve svých plánech stojí nohama na zemi a neustále propočítává i ekonomickou stránku celé věci. Proto nyní jejich projekt na designový hotel se 34 pokoji propojuje s projektem na apartmány, které jsou hned naproti. Apartmánů má být podle nynějších plánů šedesát a budou na prodej. O výnos z prodeje si snížíme výši úvěru od banky, plánuje Volařík.

V případě apartmánů jde přitom o projekt na pozemku firmy Bottling Printing. Stará budova bude kompletně demolována, kromě starého vinařského sklepa, který bude využitý a rozdělený tak, že každý byt bude vlastnit svoji vinařskou kóji. O to více se mohou podle Volaříka pustit do inovativních a udržitelných prvků.

Postupně Mike Volařík vylepšuje zelenými prvky i už otevřený Hotel Volarik v centru Mikulova. Povolenou od města má už fotovoltaickou střechu, ze společnosti Porsche má objednány dvě dobíjecí stanice pro elektromobily.

„Jsem přesvědčen, že i když vše uděláme ekologicky a bude to dražší, klientelu si to najde,“ uvádí Volařík, který cenu apartmánů odhaduje minimálně za 150 tisíc za metr čtvereční a místní obyvatele jako hlavní klientelu proto nevidí. Připomíná, že ekologické věci je sice dražší pořídit, ale o to levněji potom vyjde provoz, ať už jde o spotřebu energií nebo vody.

V Mikulově není Volařík se svými snahami osamocený. Konkurenční Hotel Galant získal už v roce 2013 první cenu v soutěži E.ON Energy Globe Award za snížení energetické náročnosti, kdy majitel Jiří Marian dokázal například využít i teplo vznikající při kvašení vína. Snahu konkurence jít stejným směrem proto vítá.

„Všechno, co se bude dít u Volaříků, už je v Galantu zodpovězeno a jestli to našlo ohlas i u pana kolegy, tak nic jiného než hurá neumím vyslovit. Kéž by nás přibývalo, tato cesta je do budoucna z mého pohledu jediná akceptovatelná,“ uvádí Jiří Marian k novému avizovanému projektu.

Kromě design hotelu a apartmánů přemýšlí Volařík ještě o family rezortu na pozemcích na kraji Mikulova směrem na Brno. Koncept se ale zde ještě bude měnit. Cílem je opět dostat do projektu více ekologických prvků a zároveň kvůli rostoucím cenám vylepšit ekonomiku stavby. Z původně plánovaných 115 pokojů by tak mohlo být 150.

Ve vlastnictví má rodina Volaříků v Mikulově ještě čtvrtý pozemek, kde je nyní schválený územní plán na lázeňské centrum. Tady jsou ale představy, jak by celý projekt mohl vypadat, zatím v plenkách.

Financování má Mike Volařík vymyšleno jako kombinaci vlastních peněz, peněz investorů a úvěrů od bank „Proto zakládám fond, kam vložím svůj majetek za dvě stě až tři sta milionů,“ uvádí s tím, že cílem je nasbírat kapitál, aby mohl vše postavit za pět let a ne za třicet, kdyby byl na vše sám. Bude se snažit nasbírat od investorů během příštího roku dvě stě až tři sta milionů korun.

První byznys Volaříků

Stěžejním kamenem podnikání Mika Volaříka je nenápadná firma Bottling Printing, která celý byznys podržela i za covidu. Otec Mika Volaříka, Miroslav Volařík, ji založil před třiceti lety, když začínal s plnicími linkami. Loni dosáhla tržeb 109 miliónů korun v ČR a vydělala 6,5 milionu. Dalších 58 milionů tvoří nerozdělený zisk posledních let.

Tradice Vinařství Volařík, které založil a provozuje otec Mike, se táhne od druhé světové války, kolektivizace jej ale přerušila a do rukou původních majitelů se vinice vracely postupně po roce 1989. Dnes Miroslav Volařík hospodaří na osmdesáti hektarech v režimu tak zvané integrované produkce, která je k půdě a přírodě co se týče hospodaření a postřiků šetrnější než konvenční produkce. Část vín, která prodává hlavně přes vinotéky, vyrábí i v režimu bio.

Firma Bottling Printing prodává značící technologie a sesterská nově založená firma Žluté lasery s.r.o., řezací a svářecí technologie, které dosud vozila komplet z Číny. Nyní podle Volaříka chystají akvizici společnosti, která bude z Číny kupovat polotovary a stroje se zkompletují v Česku. A chuť nakupovat má Volařík i nadále.

„Značení je fajn, ale stává se z toho komodita. My začínáme čím dál více dodávat ne jen stroje, ale celá řešení, přecházíme do automatizace. Tím, že značíme, máme nohu ve všech firmách, víme, kde automatizaci potřebují, a proto teď plánujeme koupit firmu na automatizaci,“ uvádí.

S developmentem a hotely se podle Mika Volaříka jejich původní byznys dobře doplňuje. Investice do technologií mají mnohem rychlejší návratnost než do nemovitostí a vydělané peníze se dají právě do hotelů investovat.

Musíme zachránit planetu

Mike Volařík zdůrazňuje, že v jeho snahách ho nežene touha dělat zelené věci jen kvůli marketingu, ale opravdová chuť něco změnit (protože už teď je pozdě), a jít ostatním příkladem.

„I klimatický summit v Glasgow ukázal, že musíme začít konat. Říká se, že budeme muset zchudnout, ale my nezchudneme, největší bohatství je planeta, kterou si ničíme. Tu musíme zachránit. Máme se hnát za penězi, nebo za jinými hodnotami,“ ptá se.

Ani on sám proto nechce investorům do jeho fondu slibovat, že půjde o zlatý důl. „Musí to být profitabilní, ale raději chci být ekologický a vydělat méně. Peníze nejsou náš cíl, ale stavět ekologicky a zodpovědně,“ uvažuje podnikatel.

Sám se k podobnému způsobu přemýšlení, který zatím není tolika tuzemským podnikatelům vlastní, inspiroval hlavně při cestách. „ Hodně cestuji, vnímám to, studuji, objevuji, zjišťuji, jak je Země nádherná, jak jsou krásné ostrovy v Thajsku a odpadky v moři si je ničíme, mrzí mě to,“ uvádí s tím, že jde jen o to trochu změnit životní styl. „Nechci, aby moje děti jezdily do Thajska a viděly jen PETky, musíme změnit chování.“

Apeluje zároveň na Čechy, aby nynější příležitosti využili a nestrkali před dopady klimatické změny hlavu do písku. A nedopadli například s přechodem na elektromobilitu jako firma Kodak, která nevěřila nástupu digitálu. „Je to budoucnost, buď to Češi využijí a uchopí anebo zaboří hlavu do písku a budou dělat, že se to nestane.“

Jako velký čtenář Billa Gatese a jeho poslední knihy Jak zabránit klimatické katastrofě, Mike Volařík rád cituje jeho slova. „Píše, že západní civilizace si vybudovala život na špinavé energetice, teď chce totéž Čína a my jim musíme přispět na to, aby to tak nedělali a šli do obnovitelných zdrojů. Je to dražší, ale jiná cesta není,“ uzavírá.

Tento článek byl publikován v Hospodářských novinách.

Martina Patočková
Martina Patočková

Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.