Snížení emisí metanu je ve světě vnímáno jako jedna z největších šancí, jak zpomalit globální oteplování. Za jednoho z hlavních viníků metanových emisí je označováno zemědělství a chov dobytka. Česká republika v tomto srovnání vychází relativně dobře a místní zemědělci pravděpodobně i proto snahy o snižování emisí neberou příliš vážně.

Metan je jedním ze skleníkových plynů, které se podílejí na globálním oteplování. Přesto, že na dvě stě molekul CO2 připadá „jen“ jedna molekula metanu, zapříčinil tento plyn jednu čtvrtinu celkového pozorovaného oteplení planety za posledních 250 let. Potenciál metanu zahřívat planetu je tak vyšší než u oxidu uhličitého. Na druhou stranu se ale rychleji rozkládá a díky tomu je vypořádání se s metanovými emisemi relativně snadnějším řešením, jak zabránit dalšímu oteplování planety.

Hlavními zdroji metanových emisí jsou fosilní paliva, odpad a zemědělství. Celosvětově zhruba jednu třetinu emisí metanu vyprodukovaných lidskou aktivitou má na svědomí chov dobytka. Podle dat Evropské unie je se zemědělstvím spojeno 53 procent emisí metanu, za které může lidská činnost (za dalších 26 procent může odpad a za 19 procent energetika).

Zemědělci a vědci tak vymýšlejí různá řešení, jak těmto emisím zabránit – krávy mají například nosit „anti-metanové“ masky nebo pojídat speciální krmiva. Do krmiv se přidávají aditiva, které by měla snížit aktivitu mikroorganismů v trávicím traktu zvířat a produkci metanu tak omezit.

V Česku se podle dostupných informací reálně problémem emisí a jejich snižování zemědělci příliš nezabývají. A poukazují raději na rizika toho, kdyby se stavy chovaného skotu dále snižovaly. Do ruky jim hraje i to, že národní podíl zemědělství na metanových emisí se dlouho dobu kvůli klesajícím počtům krav snižoval. Nicméně jen do roku 2016.

Podíl zemědělství na produkci skleníkových plynů (tedy včetně dalších skleníkových plynů jako je oxid uhličitý nebo oxid dusný) činí v Česku mezi šesti a sedmi procenty. Hlavními zdroji metanu ze zemědělství je enterická fermentace (tedy proces trávení potravy hospodářskými zvířaty) a organická hnojiva. Data z Národní inventarizační zprávy, která je každý rok publikovaná Českým hydrometeorologickým ústavem a která sleduje vyprodukované emise, ukazují, že počet chovaného skotu v posledních třiceti letech klesl na polovinu a s tím klesly i produkované emise. V roce 2016 se ale pokles zastavil.

Problém organické hmoty

Experti upozorňují spíše než na metan na jiné problémy spojené s úbytkem skotu. „V zemědělském systému mají hospodářská zvířata zcela zásadní úlohu, a to je výroba organických hnojiv, jako je hnůj, kejda a podobně. Tím, že se snížily stavy hospodářských zvířat, tak klesla i produkce organických hnojiv na polovinu, ale do půdy se jich dostává ještě méně, protože se část zpracovává v bioplynových jednotkách,“ uvádí profesor Miloslav Šimek z Ústavu půdní biologie Biologického centra Akademie věd s tím, že pro uchování půdy v dobrém stavu a kondici je jí třeba živiny zase vracet. Nedostatek hnojiv tak ještě více přispívá k další degradaci půd. Profesor Šimek dodává, že za větší problém než metanové emise, považuje právě nedostatek organické hmoty.

Podobně to vidí i menší zemědělci. „Česko, a nejen to, se potýká s nedostatkem organických hnojiv, který by se navíc ještě dále prohloubil uvažovanou redukcí stavů hospodářských zvířat. Je také třeba vědět, že rostoucí tlak na snížení používání chemických hnojiv znamená, že organická hnojiva budou ještě více využívána,“ uvádí ředitelka kanceláře Asociace soukromého zemědělství Šárka Gorgoňová. A připomíná, že jedním z cílů EU je dosáhnout podílu 25 procent ploch obhospodařovaných v režimu ekologického zemědělství. Snižování počtu chovaných hospodářských zvířat je proto podle zemědělců dvojsečné.

Strategie Evropské unie Farm to fork nicméně o zemědělci zmiňovaném snižování počtu hospodářských zvířat přímo nemluví. Zdůrazňuje naopak nutnost snížit podíl chemických hnojiv a antimikrobiálních látek, což jsou například antibiotika používaná k léčbě zvířat.

Správné hnojení

Otázkou podle českých expertů zůstává, jak rovnici počtu hospodářských zvířat, emisí a dostatku organických hnojiv vyřešit. „Většina možností jako jsou přidávání aditiv do krmiv nebo anti-metanové masky je teoretických a nejsou dotaženy do praktického použití. K nápravě by stačilo, aby se o organická hnojiva a o půdu náležitě pečovalo, aby se skutečně hospodařilo, a pak odhaduji, že by se emise mohly snížit zhruba na polovinu,“ míní profesor Šimek.

Z nedávné zprávy agentury Bloomberg ale vyplývá, že jeden z přídavků do krmiva, který má omezit u krav tvorbu emisí metanu už byl v listopadu schválen hlídacím psem Evropy přes potraviny. Nyní jej ještě musí schválit Evropská unie a pak může být uveden na trh. Dosavadní proces se týká krav chovaných na mléko, přičemž Evropská unie je druhý největší producent mléka na světě. Stejný přípravek už byl schválen, a to i pro skot na maso, i v Brazílie, což je v hovězím mase obr. Přípravek Boaver může emise snížit o třicet procent, uvádí jeho výrobce.

Podle Šimka by emise metanu mohlo snížit lepší krmení hospodářských zvířat kvalitními a dobře stravitelnými jetelo-travními směsmi nebo správné skladování hnoje a jeho používání. „U hnojení organickými hnojivy se nedodržují technologické postupy, selský rozum a hospodaření. Často je problém skladování, kdy dochází k obrovským ztrátám ve formě všech třech plynů (oxidu uhličitého, metanu i oxidu dusného pozn. red.). Hnůj se má zaorat do několika hodin, ale to se často neděje,“ vysvětluje Šimek. Hnůj se často nechá ležet, než za dva tři dny dojede traktor. Podstatná část dusíku a uhlíku tak unikne do vzduchu, protože hnůj není zapravený do půdy.

Druhým problém je přehnojování průmyslovými dusíkatými hnojivy. Oxid dusný, který se tak do atmosféry uvolňuje je navíc desetkrát účinnější než metan a třistakrát silnější než oxid uhličitý.

Řešení na dosah

Podle Šárky Gorgoňové zkušenosti ze zahraničí, například z Nového Zélandu, dokazují, že při vhodném způsobu chovů může být produkce skleníkových plynů v chovech hospodářských zvířat uhlíkově neutrální. Studie na Novém Zélandu vedená doktorem Bradleyem Caseem z Auckland University of Technology odhaduje, že dřevnatá vegetace na farmách s ovcemi nebo skotem kompenzuje mezi 63 a 118 procenty farmou vyprodukovaných emisí.

Ještě skeptičtější postoj zaujímají ke snižování emisí a vůbec k nutnosti těchto kroků velcí zemědělci. Ti zpochybňují i Zelenou dohodu Evropské unie a v ní naplánované kroky k uhlíkové neutralitě.

„Je třeba říct, že balíček Fit for 55, který mluví o snižování emisí v zemědělské prvovýrobě a který je součástí Zelené dohody pro Evropu, prozatím není právně závazný. Cíle vyplývající z takzvaného Green Dealu mají být splněny už do roku 2030, ale stále chybí konkrétní plán, jak by jich měli zemědělci dosáhnout nebo jak se na jejich plnění budou podílet jednotlivé členské země EU,“ říká prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.

Bez ohledu na české pohnutky se ale nyní na snížení metanu, jako významné zdroje oteplování planety, snaží zaměřit celý svět. Omezení emisí metanu bylo jedením z hlavních bodů jednání ve skotském Glasgow na COP26 a zavázalo se k němu přes 150 zemí.

 

Tereza Koudelová
Tereza Koudelová

Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.